Bez čeho byste se nedokázaly obejít?
„Bez toho bych se už neobešla,“ povídala mi tuhle kamarádka, když mi nadšeně ukazovala novou myčku na nádobí. Uznale jsem pokývala hlavou. Sama mytí nádobí nesnáším snad ještě víc než zabijačkovou polévku a dodneška mám v paměti dávné máčení rukou ve dřezu po večeři pětičlenné rodiny. Doma ji ovšem nemám. Pro sebe si nevařím a svou minimální spotřebou nádobí ji nemám šanci naplnit ani za půl roku. A tak bych ji sice brala, ale zatím se bez ní obejdu.
Je ale spousta věcí, bez kterých bych se neobešla. Nebo aspoň jsem si to vždycky myslela. Jakmile jsem totiž k tomuto přesvědčení došla, život mi dokázal, jak hluboce se mýlím a v jak primitivních podmínkách se dá přežít. Jako člověk panelákový jsem si nedokázala představit život bez tepla, teplé vody a dalších vymožeností moderní civilizace. Potom jsem jako švihnutím proutku byla vděčná za každou kapku, kterou se mi podařilo donést k těžce rozdělanému ohni v kamnech a bylo mi jedno, že se myji studenou.
Život ale šel dál a i svoje současné obydlí jsem vylepšila na standardní úroveň. Potom se svět znovu o kousek zdokonalil a televizní vysílání přešlo do digitální podoby. Úžasné, ovšem kdyby místo, kde bydlím, nebylo bez signálu. To tedy nevím, jak se bez té televize obejdu, škrábala jsem se s obavami na hlavě, když se blížil konec analogového vysílání. Ne, že bych poctivě sledovala všechny ordinace, uliční příhody a kriminálky všeho druhu, ale člověk je zvyklý na to, že doma něco hraje a necítí se sám. A zvyk je železná košile. Zvykla jsem si ovšem během týdne a zjistila, že se bez ní obejdu úplně lehce.
Neobešla bych se bez pračky, myslela jsem si. Než jsem to domyslela, v automatce hrklo a odmítla další spolupráci. Obvolávala jsem všechny opraváře a servisy a zjistila, že nemám šanci k sobě dovléct nikoho na opravu. Už dva týdny jsem prala v ruce a začínala jsem v tom mít docela dobrou zručnost. Vlastně tu pračku ani nepotřebuju, říkala jsem si vesele, když jsem věšela další várku prádla. Nakonec jsem provedla pokus. Vzala jsem šroubovák, pračku jsem rozebrala a znovu složila. Od té doby funguje. Obejdu se bez ní, ale jsem ráda, že ji mám.
Stejně tak to bylo i se vším ostatním. Jakmile jsem dospěla k názoru, že bych se už nikdy neobešla bez teplé vody, určitě mi do týdne odešel bojler. Pokud jsem prohlásila, že rychlovarná konev je jeden z nejlepších vynálezů, mohla jsem se spolehnout na to, že si v nejbližší době budu ohřívat vodu na čaj v hrnci. Pochválila-li jsem čerpadlo ve studni, rovnou jsem si připravila kbelíky a dalších čtrnáct dnů je vláčela domů od nedalekého potoka. Když jsem si zvykla na pohodlí automobilu a vyjádřila údiv, jak jsem bez něj mohla předtím existovat, zapadalo až po střechu sněhem a do jara jsem nedokázala vyjet ze dvora. Letos jsem neprozřetelně pochválila plynový kotel, a tak jsem si znovu osvěžila, že se dokážu obejít i bez něj, i když je to hodně nepohodlné.
Během svého života a hlavně během svých cest jsem se přesvědčila, že člověk se nakonec obejde skoro beze všeho. K tomu, aby byl šťastný, často nepotřebuje umytou hlavu, teplé jídlo, boty na nohou a v některých případech dokonce ani střechu nad hlavou. A tak jsem ráda, že to, co mám, mi život ulehčuje a zpříjemňuje. Přesto vím o něčem, bez čeho bych se opravdu neobešla. Ale protože to nechci zakřiknout, nechám si to pro sebe. A bez čeho byste se neobešly vy?
10.1.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bez čeho byste se nedokázaly obejít?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
mam-ča: to ať se začne manžel učit lovit - aby byly kosti na to mejdlo
Taky sádlo na pleťové krémy........................
Nemělo by se to jmenovat spíš "Bez čeho všeho se dokážeme obejít?"
Minimálně dočasně se dokážeme obejít bez spousty věcí, zdá se. Docela pozitivní zjištění, že netřeba se hroutit nad rozbitou pračkou, nebo nefungující televizí.
Docela těžko bych se obcházela bez různých příjemných maličkostí, jako je káva - pořádný turek, podotýkám, aromatické svíčky - úděsná spotřeba v zimě a solných lampiček - alespoň malé sluníčko, když už velké nesvítí.
Z té trochy luxusu - asi motorka je takřka nezbytností a asi by zvítězila nad všemi domácími pomocníky na celé čáře a vítězí i nad novými okny a podlahami.
Na druhou stranu vůbec nevím, jak a jestli vůbec bych se obešla bez nejbližších.
No ale o tom ten článek není a některé hmotné statky potřebujeme a hýčkáme si je, spousta z nich nám taky umožňuje si naplno užít právě to nejdůležitější - vztahy a i nějaké to další duchovno, alespoň mně by při drhnutí prostěradla na valše nic vznešeného nenapadlo.
Kadla: zlatým písmem do kamene vytesat! 
Já už jsem civilizací tak pekelně rozmazlená, že už nechci ani spát pod stanem...
Zlatý můj milovaný panelák se všemi civilizačními vymoženostmi! 
Člověk se v podstatě obejde bez všech elektrických vymožeností civilizace. Vyzkoušela jsem si to, když byly děti mimina, a já s nimi bydlela od jara do podzimka na chatě. Ze začátku bez elektřiny, vodu na praní plen jen dešťovou ze sudu pod okapy, a pitnou přivezenou na kolečku v barelu od sousedů vzdálených 500 metrů.
Postupně jsme vykopali studnu, zavedli elektřinu a žilo se nám líp.
Co by mi tam dnes asi hodně chybělo, to je lednice. Nejbližší obchod je 3 km, kam se v nejhorším případě nechá dojet na kole, ale zásoby se musí někde skladovat. Ani studený sklípek není např. na skladování masa to pravé ořechové. I když ho podle rady babiček balíte do lopuchových listů.
Jinak jsem připravena na "krach civilizace". Začnu se učit vařit mejdlo...
Já se neobejdu bez kávy,jara,léta a podzimu,a hlavně bez slunce!! to když dlouho nevidím(a u nás je často zataženo....),tak jsem úplně na nic.Dále by mi hodně scházela moje rodina a někteří kamarádi....Hmotné věci lze snadno nahradit,vyměnit,koupit, ty duchovní ne.
.jpg)
neobešla bych se bez el.proudu a to řiká vše ,
.JPG)
Kadla: Tak nějak to bylo v Saturninovi, že jo?
Když je člověk dlouho v pohodě, osud mu prokáže velkou laskavost, když ho čapne za límec a vyhodí na mráz (není to přesné, já už si to nepamatuju).
A já raději nebudu vyjmenovávat, bez čeho se neobejdu, aby to taky všechno neodešlo do věčných lovišť. Úplně stačí, že se dvakrát týdně musíme obejít bez funkčních odpadů 
.jpg)
Skoro si někdy myslím, že tyhle věci se nám stávají proto, abychom to "příjemné" nebrali jako samozřejmost. Člověk si dlouhým užíváním nějaké vymoženosti na tu vymoženost zvykne a přestane ji vnímat. A to dvojnásob platí pro lidské vztahy. Člověk s někým bydlí a po čase začne toho druhého brát jako samozřejmost nebo dokonce jako nějakou domácí kulisu. A teprve, když se mu ta jeho "kulisa" někde zapomene s někým jiným, dojde mu, jak moc ji potřebuje.. A tak je to se vším. Možná by měl člověk neustále mít na mysli, že nic není samozřejmost a vážit si toho. Omlouvám se za ranní zamyšlení, ale mám dnes po ránu trochu splín ...
Prala jsem v ruce dva měsíce pro 4 lidi, čekala jsem na dodávku náhradního dílu. Vloni jsme asi dva měsíce byli bez teplé vody, čekali jsme na konec tepelné sezóny, abychom mohli vypustit radiátory (problém nebyl v bojleru, ale v nějakém ventilu, co se musel vyměnit). Taky jsme občas bez tekoucí vody, to je dost horor, naštěstí to nejdéle trvalo jeden den - obvykle to jsou problémy s čerpadlem, nebo upadne od čerpadla hadice, co vede do domu (to je ta lepší varianta). Tři měsíce jsem fungovala bez tlakového spínače, což obnášelo to, že jsem musela pouštět čerpadlo ve studni vždycky jen na dvacet sekund, aby se natlakovala soustava a tlaková nádoba do té míry, aby nebyla přetlakovaná a nepopraskaly spoje. Manžel měl zlomenou nohu a nemohl se dostat dolů do sklepa, aby vyměnil ten spínač. Tak jsem si hodila kabel od čerpadla do psa s vypínačem, akorát byla chuťovka to hlídat při praní a pak při napouštění vany, co je v patře. No co, od běhání po schodech mám pořád nohy jako když mi bylo dvacet.
.jpg)
miluju vymoženosti dnešního světa...co bych byla bez pračky,ledničky,mikrovlnky,presovače,plazmy,auta,pc...romantika u kamen a bez vody je nádherná,ale na týden o dovolené....pak se těším špinavá a zanedbaná na horkou vanu,pračku s automatem,kam hrnu špinavé prádlo za týden,pustím pc a tv,k tomu si udělám kávu z automatu a zapnu klimatizaci , je mi super
myšleno z hmotných věcí, raději ani nepíšu bez čeho bych se neobešla, mám stejnou zkušenost jako Majucha
Já určitě potřebuju pračku-dokud jsou ruce zdravé, zvládne se všecko, ale jak ne, každý docení jistotu, že to za něj někdo odedře. (První rok po osamostatnění jsem právala "v ruce", tj. gumovým wc zvonem v kýblu, jde to velmi dobře. Sporák, kam se nemusí přikládat. Dálkové topení. Splachovací wc a hlavně tekoucí vodu. Vidím, že to postupně narůstá a jsem civilizačně rozmazlená. Všecko umím, v přírodě bych přežila, ale jsem ráda, že mám zázemí.
Jak malo staci k lidske radosti. At mas cokoliv at uz luxusniho nebo mene, kdyz se to normalne pouziva, clovek si to ani neuvedomuje, az teprve kdyz to pouzivat nemuze, si uvedomi, jak si na tu vec zvykl. Nam odesla lednice a jakou jsme meli radost, kdyz nam po 1 tydnu pri +35C, plnem pytlu s ledem a kempingovymi krabicemi konecne privezli novou. Meli jsme radost, ale obesli jsme se bez ni, sice to bylo trochu svizelnejsi, ale prezili jsme. Bez pratel, lasky a porozumeni se prezit sice da, ale je to zivoreni. soleco: Mam kliku patrim mezi ty bohace jako jsi ty.
Auto nemám, řidičák ano, po myčce netoužím, nádobí myju ručně a ráda. Je fakt, že automatickou pračku mám, ale kdysi, když jsem ji ještě neměla, praní v obyčejné nebo v ruce mi nevadilo, ba naopak. V současné době to je hlavně časová úleva. Ledničku mám taky (i když předpotopní, s pidimrazáčkem-zatím neřeším) a bez té bych se i obešla. Na TV moc nekoukám, spíš si pouštím rádio kvůli hudbě...jinak jsem ženská normální, moderní i když už ve věku. Ale před honěním se za něčím, mít všechno co ostatní a co nejnovější model, upřenostňuji spíš lásku a porozumnění v rodině a svými přáteli. Ano, jsem bohatá, mám vše co potřebuji!!
Bez čeho bych se neobešla....???? Bez důvěry a zázemí ať se stane cokoliv v životě. Proti tomu je poonděná pračka, lednička či auto pohá nepříjemnost a banalita.
