Žila jsem s mamánkem
Až do nedávna jsem si myslela, že termín „mamánek“ je výmysl nějakého chorého feministického mozku. Vadilo mi, když se některé ženy vyjadřovaly o mužích pohrdavě a dělaly z nich neschopné, retardované blbečky, kteří se o sebe nedokážou postarat.
Nyní se musím všem ženám, které jsem takto nespravedlivě nařkla ze zaujatosti, hluboce omluvit. Po ročním chození a dvouměsíčním společném bydlení jsem pochopila, co výraz „mamánek“ vlastně znamená. Jednoho takového jsem totiž měla doma.
Dokud jsem spolu nebydleli, nic „podezřelého“ jsem nepozorovala. Alespoň nějak výrazně. Pravý rys jeho povahy se projevil až ve chvíli, kdy jsme se domluvili na společném bydlení.
To, co našemu soužití předcházelo, je jen těžko uvěřitelné, a kdybych to nezažila na vlastní kůži, zařadila bych to někam do kategorie sci-fi. Došlo mi totiž, že ke každému správnému mamánkovi patří především jeho maminka. Přesněji: starostlivá maminka.
Dosud celkem fajn ženská, kterou jsem občas vídala na nedělních obědech, se totiž v okamžiku našeho sestěhování proměnila jako mávnutím kouzelného proutku. Ledva jsme se zahnízdili, přispěchala na kolaudaci. A při té příležitosti mi předala do opatrování poklad největší – svého syna. Zcela vážně mne instruovala, co rád jí a co nesnáší, na co je alergický, na co je zvyklý a čeho se naopak mám vyvarovat. Na mé námitky, že „však se nějak srovnáme“ odvětila, že bych jí měla být za tyto dobře míněné rady vděčná, jelikož se díky nim můžu vyhnout mnoha nepříjemnostem a zbytečným hádkám.
Mávla jsem nad tím rukou a pomyslela si, že ona s námi žít nebude a my se beztak zařídíme podle svého. Jakého omylu se dopouštím, jsem zjistila velice brzy. Přítelova maminka s námi skutečně fyzicky nežila, přítomna však byla neustále.
Zpočátku jsem narážky ve stylu: maminka má tu omáčku tmavší, ty knedlíky nadýchanější a žehlí mi i slipy, přecházela s humorem a snažila se je zlehčovat. Doufala jsem, že to Honzovi dojde. Nedošlo. Naopak přitvrdil. Podle něj je má povinnost zajistit mu takový servis, na jaký byl zvyklý, protože jsem žena, tedy strážkyně rodinného krbu, pohody a lásky.
Nechápala jsem to a nechápu dodneška. Vysokoškolsky vzdělaný, téměř třicetiletý odborník se chová jako nesvéprávný hošík, který má dojem, že jediným úkolem a posláním ženy je do roztrhání těla pečovat o jeho blaho. Pár týdnů jsem se snažila o nalezení nějakého kompromisu. Marně. Podle něj já musím všechno a on nic.
Trpělivost mi definitivně došla, když jsem ulehla s anginou. Bylo mi zle, a tak jsem se poctivě léčila. K mému nemilému překvapení mi Honza nebyl ochoten jakkoli pomoci, nezaznamenala jsem ani náznak nějaké starostlivosti. Naopak. Po příchodu z práce se divil, že není uvařená večeře, když jsem celý den doma.
Když se pak jednou sebral a odešel se najíst k mamince, pochopila jsem, že tohle je konec. Najednou jsem si ho přestala úplně vážit, došlo mi, že pro mne nikdy nebude tou pravou oporou. Když se vrátil, sdělila jsem mu, že naše soužití byl omyl, že se s ním rozcházím.
Velice ho to zasáhlo. Vůbec nechápal, v čem je problém. Vždyť se přece šel najíst, protože má po celodenní práci hlad. A vlastně mi tím ušetřil práci, protože netrval na tom, abych vařila já.
Tuto argumentaci mi předkládal velice přesvědčivě a mně došlo, že je to beznadějný případ, nikdy se nezmění. A ačkoli nejsem zvyklá se vzdávat a odcházet bez boje, tentokrát jsem se zařídila po svém. Nemíním mrhat svou energií a pokoušet se ho převychovat. Mám pocit, že by se mi to stejně nikdy nepodařilo, protože jeho životní postoj je v něm hluboce zakořeněn.
Rozešli jsme se, on se odstěhoval zpátky k mamince a já zůstala v „našem“ pronajatém bytě sama. A věřte nebo ne, je mi dobře. I když červíček pochybností, zda nebylo mé rozhodnutí unáhlené, přece jenom hlodá.
Co myslíte, je možné takového muže „převychovat“? Naučit ho, že nejen ostatní mají odpovědnost vůči němu, ale i on vůči nim? Setkaly jste se někdy s mužem, který – ač dopělý a svéprávný – byl stále v zajetí a pod vlivem své milující maminky? Také by mne zajímalo, co ty ženy vede k tomu, že své syny takto vychovávají. Chápete to někdo?
3.11.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žila jsem s mamánkem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: tak to máš pravdu i ,když ON vždy má holku jen na ozdobu né pro život 
dadka: mamánek je celkem znamy vyraz.. asi nejznamejsi mamanek celebrita je Jarda Jagr.. jeho matka je taky priserna a prosto tech holek vystridal tolik.. zadna pi jagrovy nebyla dost dobra...
muhehe.. neco takoveho je muj bratr.. i kdyz ne takovy extrem.. ale rozmazlenej chlapecek , do 30 opecovavanej, to on je... taky s nim zadna baba nevydrzi...
naopak muj muz jedinacek vychovavavny prepeclivou babickou,ktera jako pani z clanku zehlila milemu hochovi is lipy a ponozky.. nic z toho se na nem nastesti nepodepsalo.. rozmazlenej neni, vari vic on nez ja.. a kdyz jsem nemocna , opecovava.. a nemusim vlastne ani nemocna, staci kdyz mam mizernou naladu.. a jsem opecovavana....
.jpg)
mamánek je hotové neštěstí - obvykle se moc převychovat nedá 
i když určitě existují světlé výjimky - které jak známo - potvrzují pravidlo
Mamánka bych zabila! Nedokážu pochopit chlapa, který je přesvědčen o tom, že se žena o něho musí starat jako o nesvéprávného jedince. Takového člověka bych nemohla mít ráda. Naopak potřebuju, aby se muž staral o mě, zvlášť když jsem nemocná. A domácí práce pěknně napůl. Sama syna vedu k tomu, aby se naučil všechno doma dělat - uklízet, vařit, žehlit apod.
Já jsem se za jednoho provdala. Byl jediné dítě vdovy. Převychovat se dal, ikdyž mu bylo na začátku soužití 31r. neb se schválně přemístil přes celý okres za mnou, aby za ním jeho drahá máti nemohla dojet autobusem. Takže tchyně k nám na vitzitu jezdí jedině ohlášená pokud ji syn můj muž přiveze. Když byly děti malé spolupracovali jsme v péči kolem nich společně. Tušila jsem do čeho lezu. Ale stálo to za to. Můj muž je naprosto spolehlivý člověk. Je hodný. Má rád děti, protože on byl první který je chtěl... To, že ze začátku manželství vyžadoval teplé večeře se dalo přežít. Jeho argument, že stejně nemám nic jiného na práci jsem nějak polkla a strávila. Fakt je že k mamince přes celý okres na teplou večeři, když nebyla unás jaksi nejezdil. :-) Postupem času jsme se porovnali. Malým dětem zvládl uvařit oběd, ikdyž u mámy si neuvařil sám ani čaj. Je to i prostředí. On měl i nyní má v naší současné rodině na starosti spíše práce na zahradě , kolem domu, auta atd. Takže proč bych po něm vyžadovala praní. Ikdyž podlahu také občas vytírá. No... porovnali jsme se :-)
dadka: Jo, jo, Frýbová je na to kadet. Mám od ní hodně knížek a vždycky jsem se u nich dobře pobavila.
Nakonec abych ještě byla ráda, že přítelova matka je přesný opak, co? 
Předělat mamánka možná jde, ale jen v některých případech a za ty nervy to asi nestojí.
Matky synů jedináčků si vůbec neuvědomují, že synům ubližují a vůbec je nenapadne, že ony jednou nebudou. Dělá jim dobře, když se synům nedaří setrvat ve vztahu a na jeho partnerky žárlí.
Dobře o tom píše Zdena Frýbová.
neverim, ze ho lze prevychovat, jestlize se nesnazil ani ve fazi zamilovani, bude jen horsi. Pryc s nim
Par let jsem s jednim takovym mamankem zila...To jsem jeste zila s iluzi, ze ho prevychovam . Neslo to a rozesli jsme se po te, co prisel domu s tim, ze maminka si mysli, ze uz mame cas na rodinu 
. To jsem si predstavila, co vsechno by si maminka ¨myslela¨, az bychom deti meli a radsi vzala nohy na ramena. Myslim, ze u jeho matky to byla opravdu opici laska a taky ji delalo vylozene dobre, ze jeji synacek je na ni stale zavisly a ze ho muze i v dospelosti ovladat.
Mslím, že tak v 10 % převychovat jde nebo ho alespoň něco naučit. Ale tohle už byl opravdu mamánek. Nechápu, že si ty maminy, co mají chlapečky jedináčky, neuvědomují, že jednou ho předají. Myslím, že jí by se to taky nelíbilo. Pokud v tom nevyrůstala a nebyla tak naučená. Všechny takový přepečovatelky bych
podobného muže bych si nikdy nevšimla,je těžké jej poznat ihned,to je jasné,ale jinak ruce pryč jakmile se toto zjistí,velká škoda maminek,e takto vychovají syny,vždyť jim moc ubližují,
našťestí své kluky jsem vychovala tak,že se již ve svých 22+ěč letech starají samy o sebe,mají své byty a umí suprově vařit,o to jsme se dokonce i hádali pokud jsme žili spolu,já ráda vařím,oni také,nikdy neebyl problém odjet či být v nemocnici postarali se o vše
Mimochodem, ten výraz mamánek se mně líbí, ale nikdy jsem ho neslyšela.
Tak ten by se u mě ani neohřál. A to si představ, že byste měli děti! Ty bys lítala jako utržená a on tě jen využíval. Buď ráda, že se ti oči otevřely tak brzo.
Pokud ho maminka vychovávala s tím, že on je středem světa a žena je k tomu, aby mu splnika všechna přání, tak se nezmění. Ani ho nenapadne, že by to mohlo být jinak.
