Ze žárlivosti trvá na testech otcovství
Už když jsem se svým manželem začala před třemi lety chodit, zaznamenala jsem, že je poněkud žárlivý. Zpočátku mi to dělalo dobře, pak mi to nějakou dobu vadilo a nakonec jsem si zvykla a naučila to v rámci možností ignorovat.
Po roce chození jsem otěhotněla a vzali jsme se. Když se nám narodila dcerka, manžel se na nějaký čas hodně zklidnil. Žádné žárlivé výstupy (kterými mne častoval dokonce i v době těhotenství) se nekonaly, patrně nabyl dojmu, že mne má konečně jistou a uklidnil se. Podotýkám, že nikdy jsem mu k žárlení nedala jediný důvod, 
všechno se odehrávalo vždy jen v jeho hlavě a fantazii.
Jenže teď došlo ke změně. Když už jsem si začínala myslet, že je ze žárlení nadobro vyléčený, přišel manžel s tím, že si nechá udělat testy, zda je naše dcera skutečně jeho. Zůstala jsem na něj koukat jako opařená. Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci, a začala to otáčet v žert, ale pak mi došlo, že on to myslí smrtelně vážně. Přitom dcerku zbožňuje nade vše. Vůbec nechápu, jak ho něco takového mohlo napadnout.
Vedeme kvůli tomu doma spory, protože mě se jeho chorobné podezírání a to, že mi nevěří, hluboce dotýká. Nemám ani v nejmenším obavu, že by se jeho otcovství neprokázalo, jsem si naprosto jistá, že naše holčička je jeho, ale zraňuje mě, že on je schopen o tom pochybovat a potřebuje úřední doklad, který mu jeho otcovství potvrdí.
Jsem z toho zoufalá, nešťastná. Myslím, že něco takového do vztahu dvou lidí nepatří a začínám hluboce litovat, že jsem si takového žárlivce vzala a mám s ním dítě. Řekla jsem mu, že pokud ty testy nechá udělat, jako rodina končíme a podávám žádost o rozvod. On mi zase sdělil, že pokud mu budu v testech bránit, žádost o rozvod podá on, neboť to pro něj bude důkaz o mém nečistém svědomí.
Co s tím? Ani jeden nechceme ze svého ustoupit. Mám obavu, že se nám kvůli manželově chorobné žárlivosti zboří manželství a naše dcerka tak přijde o rodinu.
12.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ze žárlivosti trvá na testech otcovství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Rozhodně co říkají holky, testy a rozvod a nejlíp mu to oznámit najednou. Utrácíš svůj život s někým, kdo za to nestojí. Stejně jednou odejdeš, v takovém vztahu se edá žít, akorát si pak budeš vyčítat, žes to neudělala dřív..
A ja bych na ty testy pristoupila... se sebevedomym usmevem. Vis, v momente, kdy na to pristoupis a pak to budes mit cerne na bilem, bych se smutkem v ocich rekla "tim, zes mi neveril si mi hrozne ublizil"... A do budoucna bych mela paku a argument na jeho zarleni... kdykoliv pri jeho zarleni bych to vytahla s vetou "jasne, jako s tim otcostvim, prosim te uz se nech lecit, nejsi normalni"... vim, ze by to byla cesta do pekel a z manzelstvi by se stalo bojiste. Ale ono to asi stejne nevydrzi, jestli chlapec nezacne se sebou neco delat (priznat sam sobe, ze ma problem, pomoc od psychologa). Zarlivost se ovladnout da, ale zalezi jak moc v tom jede. Jestli je chorobny zarlivec na nejvyssim stupni, bude se to spis zhorsovat a on si nebude moct pomoct. Porad bude mit strach, ze o tebe muze prijit. A ty budes muset neustale hledat nejake "dukazy" o tom, ze se nic nedeje... anebo te vzene do naruce jineho tim zarlenim sam...
žárlivost se bude stupňovat, za chvíli tě začně mydlit a zavírat, sebere ti mobil....utíkej
na testy jdi, požádej na soudu o svěření dítěte do péče, potom podej návrh na rozvod, jsi na mateřské, pokud se to nezměnilo, nebudeš nic platit
vzpomeň na Othela
A bude hůř, teď jsi doma na mateřské, tak se s nikým nestýkáš, ale co až půjdeš do práce. Bude žárlit čím dál víc, je to nemoc, která mu zatemňuje mozek. Testy ať si klidně udělá, alespoň bude papír na placení výživného a rozvedla bych se hned.
Kamarádky a rodiče k tobě na návštěvu zatím mohou nebo už to také omezuje? A ty někam za kamarádkou můžeš? Takto to většinou pomalu začíná a pak se to stupňuje. Znám to z vlastní zkušenosti a kvůli dětem jsem se to snažila vydržet, ale život to nebyl.
Souhlasím s holkama ( ne s Luisou! ).
Testy ANO, rozvod ANO. Situace se bude jen zhoršovat ať uděláš co uděláš, atejně to bude špatně a na tobě bude hledat jen chyby. Je nemocný, měl by se léčit.
.gif)
Podala bych žádost o rozvod a pak teprve podstoupila testy.
Pokud následně bude ochoten vyhledat pomoc - třeba v manželské poradně, či jinde, MOŽNÁ bych ji stáhla.........možná taky ne.......
Pokud neuděláš přesně tohle, bude tě vláčet životem jak kus špinavého hadru.
Jeho žárlivost totiž je jeho problém, ne tvoje věc.
co je to za výraz "jsem si naprosto jistá, že dítě je jeho" - tak buď je jeho, anebo má důvod k žárlivosti 
S žárlivcem bych asi dlouho nevydržela - měl by chodit na terapii a pracovat na svým sebevědomí.
Testy ať si udělá, ale brala bych to jako nedůvěru, a bez ní vztah neexistuje.... To si při každým dítěti bude dělat testy? Pokaždé, když půjdeš na kafe s kámoškou, pošle na tebe soukr. detektiva?....
Až teď jsem si přečetla příspěvky pod sebou a vidím, že skoro všechny máme podobný názor, nejvíc se shodují s Kirkland, ale naprosto nesouhlasím s Lujzou. Lujzo ta Hance radíš, že je to součást života? Pokud partner nepodloženě žárlí, je to jeho problém a ne aby se s tím smiřovala Hanka. Pokud chce mít svou ženu a dítě, tak ON musí svůj problém řešit. A testy otcovství v manželství neberu. Co až se chlap dozví, že milované dítě není jeho, to ho přestane milovat?
Hani, testy bych nechala udělat pod podmínkou, že spolu navštívíte manželskou poradnu nebo nějakého psychologa. Jednou jsem četla, že žárlivost je psychická nemoc a proto se musí léčit. Pokud testy povolíš bez podmínek, tak bude na nějakou chvíli klid, ale pak to začne nanovo a postupem času se jeho žárlivost bude stupňovat. A to bys mu chtěla neustále dokazovat, že jsi věrná? A věř, že nepůjde vždy dokázat, že jsi byla věrná Pokud chceš manželství zachovat a mně připadá, že ano, tak měj podmínky i ty a to léčba. Pokud ne, tak si myslím, že pak rozvod je jediným řešením, s chorobným žárlivcem se žít nedá.
Naprosto chápu, že tě ponižuje a bolí, že Ti nevěří, že holčička je jeho. Pamatuješ na kauzu vyměněných holčiček? Tam to rozpoutal jeden tatínek, protože také své partnerce nevěřil. Podlost byla v tom, že jí o tom ani neřekl, tak v tom případě bych s tím ubožákem už nebyla. Divím se té jeho partnerce, že s ním zůstává. Tvůj manžel má malé plus v tom, že ti o svém podezření řekl a neřeší to za tvými zády. Ale i tak je to podezření dost strašné a ubohé.
No každopádně to nemáš lehké.Napiš nám, jak to všechno dopadlo.
.jpg)
Promin, ale o jakou rodinu ze dcera prijde? O bláznivýho zárlivýho tatíka, který pokazdý kdyz mu dokázes svou vernost dá pár dní pokoj a zacne s novou pitomostí. Dekuji nechci. Na to bys musela být hodne splachovací, jinak pujdete od sebe tak jako tak. Zatím zárlí jenom na prípadné milence, casem bude zárlit na kámose, kontrolovat te v práci, kam kdy s kým jdes... fakt nevidím východisko. Já v tvy situaci, bych ho nechala podat rozvod, v mezicase si tajne nechala udelat testy a az by pred soudem vyprável o tvé nevere a ze dcera není jeho a on se proto chce rozvést, predlozila bych jemu i soudu výsledek testu a odesla stredem. BUd pochopí ze je vul na entou a stáhne rozvod a nebo si vymyslí jinou záminku a s takovým volem nestojí za to být. Hodne stestí , budes ho holka potrebovat.
Já bych mu jen připomněla, že ty testy nebudou zadarmo a přistoupila bych na to s podmínkou, že bych taky měla takovou částku k osobní disposici jen pro sebe i pro dceru.
já bych ty testy nechala udělat, ať vidí, že neměl důvod k žárlivosti a pak bych počkala, jak se to dál vyvine. Třeba se sklidní a bude spokojený. Není to jediný otec, který si nechal udělat testy a rozhodně se kvůli tomu nerozváděl. Ber to, že je to život a když je chce mít, tak ať je má. Je to i pro tvůj klid, ikdyž víš, že dcera je jeho. Pokud by i pak pokračovaly problémy, pak bych to teprve řešila. Já jsem několik let vychovávala děti sama, protože manžel propadl automatům, to je pak problém na rozvod, ale tohle je pro mě něco, do se dá řešit a rozhodně bych kvůli tomu nerozbíjela rodinu.
Ať uděláš, co uděláš, manželst ví se rozpadne. Když přistoupíš na testy, tak se rozpadne, požádáš ty, když nepřistoupíš, požádá on.
Myslím, že žárlivec zůstane žárlivcem.
Já bych na testy přistoupila, aby viděl, že mám pravdu. A pak požádala o rozvod a zdrhala co nejrychleji co nejdál. Měla bych totiž strach, že se žárlení bude stupňovat až do např. omezování styku s kamarády a rodinou, špehování, a násilí.
.gif)
Tem testum se stejne asi nevyhnes. Pokud to pozene az k rozvodu, bude se u soudu ohanet prave tim, ze dite neni jeho. Navic bych neotalela a na testy bych sla co nejdriv, cim dyl budes vahat, tim vic si bude jisty, ze neco "skryvas". A i kdyz mu potom o hlavu omlatis vysledky, bude kontrovat, ze je to stejne jen nahoda a Ty jsi nechtela na testy jit, protoze jsi si nebyla jista.
Priprav se na to, ze az mu "dokazes vernost", tak bude chvili sekat latinu, bude jak milius, slibovat mozne i nemozne...... ale vydrzi mu to jen chvili.
Na Tvem miste bych trvala na tom, ze Ty pujdes na testy a on se pujde lecit. Bez vymluv, ze ted uz se lecit nepotrebuje, kdyz vi, ze jsi mu verna.
Protoze jeho zarlivost se bude stupnovat. Nebo myslis, ze ho to prejde, kdyz zacnes chodit do prace? Postupem casu z tebe udela vystrasenou osubku, ktera se bude bat nalicit si rasy a na cestu s kosem bude mit presne vymezeny cas. ( o tom kosi pisu, protoze jsem si vzpomela na pripad jedne me kolegyne, ktera pomahala takove zene s rozvodem. Jeji manzel nejenze mel presne na sekundu spocitany cas, ale po kazdem navratu ji kontroloval kalhotky a hledal "dukazy".)
Povolila bych testy, protože ať bude situace jakákoliv do budoucna, nebude se moci s tímto ohánět.
Ty oproti tomu můžeš říci, že jeho myšlenky jsou přesně takové jako jeho činy. Nehraje vůči Tobě férově ... a rozmysli si dobře, jaké limity do budoucna se stanou Vaším životním pravidlem.
Žila jsem se žárlivcem a nebylo to ani trochu jednoduché. Vždy si něco vymyslel... a skutečně to bylo takové, že tou podivnou cestou kráčel on. Jeho výčitky svědomí, asi, ho nutily přehazovat vlastní špínu na mě.
Je smutné, když dospělého člověka je třeba učit slušnosti, čestnosti, pravdomluvnosti serioznosti... jenže s hrůzou zjišťuji, že lidé o morálním kodexu nechtějí mít ani potuchy, někteří si svoji chybu uvědomují, jiní ani netuší, že jsou problémoví.
Nejhorší názor podle mě, který jsem slyšela, byl: "V manželství se může všechno, přesně jako ve válce."
Myslím si, že mnoho manželů se svými manželkami soutěží, místo aby se stali pevnými pilíři a partnery svého rodu.
