Manžel neumí komunikovat s naší dcerou
Máme osmiletou dcerku a řeším problém, který mne hodně trápí. Tím je manželův přístup k dceři. Dříve to tak nebylo, ale poslední půlrok to vnímám čím dál víc a hrozně mi to vadí. Bohužel, manžel jakoukoli chybu na své straně nepřipustí, ani kdybych mu vymluvila díru do hlavy.
Jde o to, že s ní vůbec neumí komunikovat, normálně se s ní bavit. Pořád ji shazuje, dává najevo netrpělivost, někdy se jí i vysmívá. Kačenka je z toho vždycky nešťastná a mám dojem, že už se otci vyhýbá a nerada s ním mluví.
Je to malé dítě, chodí teprve do druhé třídy, je jasné, že její vyjadřovací schopnosti se teprve vyvíjejí a nemůže držet krok s dospělými. Když nám něco vypráví, dlouho jí trvá, než najde a poskládá ta správná slova. Ale člověk přece musí být trpělivý, ona za to nemůže. Manžel si však myslí, že když ji bude na chyby upozorňovat, tak se dcera bude víc snažit. Že je to blbost a naopak v ní vzbudí nejistotu a strach z komunikace, není schopen si připustit.
Podle něj jsem jako matka příliš ochranitelská a on jako otec to musí zachránit, protože v životě se s holkou taky nikdo mazlit nebude. Už ani nevím, kolikrát jsme se kvůli tomu pohádali.
Kačenky je mi moc líto. Přijde za námi s nějakou příhodou, o kterou se chce podělit, a během vyprávění jí manžel několikrát velmi důrazně naznačí, aby si napřed rozmyslela, co chce říct, a pak teprve mluvila. Opravuje ji pořád a často, když Kačka skončí, často celé vyprávění shodí tím, že si to všechno vymyslela a že to není pravda.
Nechci manželovi nabourávat autoritu a někde stranou se s Kačenkou pokoutně bavit, ale přiznám se, že už to začínám dělat. Když není manžel doma, snažím se povídat si s ní co nejvíc, aby mi stihla všechno sdělit všechno, co chce, dřív, než přijde on. Zajímavé je, že když se spolu bavíme jen takhle samy dvě, vyjadřuje se mnohem plynuleji a vyzráleji, než když mluví před svým otcem. To je důkaz, že on jí nepomáhá, jak si naivně myslí, ale naopak jí velice škodí.
S mužem není řeč, mé argumenty neposlouchá nebo je nebere vážně. Vždycky to otočí tak, že já dceru rozmazluji, zatímco on se stará, aby z ní skutečně něco bylo.
Jsem v koncích, vím, že mi tady asi těžko někdo poradí. Ale kdo ví, možná má někdo z vás zkušenosti s takhle zabejčeným chlapem. Co s ním?
3.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel neumí komunikovat s naší dcerou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Tchán tohle dělal mému manželovi, manžel už je dospělý hodně dlouho, ale ještě dnes z toho občas zadrhává. Když jsem ho poznala, tak při nervozitě koktal. Rozhodně bych to nebrala na lehkou váhu. Je jen pár věcí, které mi stojí za spor. Tohle k nim patří.
monja: kdyz z toho bude delat holcici tajemstvi, on to bude brat jako podrejvani autority a bude to jeste horsi... ja si myslim, ze Helena by na to mela jit od lesa a navliknout to tak, ze oni dva (ona a muz) bojuji za spolecnou vec... a to je, aby se mala dobre vyjadrovala... a ze proste jenom vyzkousi (oni dva spolecne) co na malou plati vic... ale jde o dohodu, pokud on nebude pristupnej, tak s tim Helena nic nenadela... vubec nic...
kubikm: Nebo na konci jejho historky říct: "A to je celé? Hmmm."
On to tvuj muz mysli samozrejme mysli dobre, jen si nejak nevsima, ze to moc dobre nefunguje... nejspis mu ani nedochazi, ze dcerka je z neho vystresovana, nejspis mu mala chce vyhovet, ale z toho stresu je to jeste horsi nez lepsi... co proste zkusit v klidu (az bude konstelace dobra, muz bude najeden, spokojen a v dobre nalade) mu navrhnout, aby jste vy dva (aby mel pocit, ze vy dva jste na jedne strane provazu) spolu udelali na male experiment... ze nejakou dobu (dejme tomu mesic, dva) muz prestane malou peskovat a zkusi ji nechat domluvit, jestli se to nebude zlepsovat... on to nejspis ze zacatku nebude asi zvladat (zvyk zelezna kosile), ale pak mu muzete nejak naznacit, ze prestreluje - domluvte si znameni, kterym mu date najevo "zase to delas, vis na cem jsme se dohodli"... no a pak muzete po tom mesici se spolu znovu domluvit co dal, co je ucinnejsi... pokud on sam nebude chtit, chovani nezmeni... mala pak bude mit akorat zadelano na mindraky... ale takhle na rovinu mu to rict asi nemuzes... 
.gif)
Tady bohužel platí jen drsná a tvrdá metoda, v momentě, kdy začne, okřiknout muže. Myslíš naproso správně a v tomto případě je pravda na tvé straně, což bývá málokdy. Pokud nechceš vychovat neurotické dítě, musíš se postavit na jeho stranu.
Podrývání autority je mýtus ve chvíli, kdy ten druhý jednoznačně škodí. Tebe přece zajímá, co tvoje dcera říká a muž se chová neurvale a skáče druhému do řeči, tím navíc není dobrým příkladem dcery v otázce slušného chování.
Však on je přece drsný chlap a unese to spíš, než tvoje dcera, no ne? Nemá smysl to probírat za dveřmi, jak vidíš, diskusi nepřipouští, navíc tím podrývá tvou autoritu, on může a ty ne?
.jpg)
pokud si buduje autoritu tímhle způsobem, určitě bych mu jí bourala, protože to co dělá, se na vaší dceři nepěkně podepíše - to je vážně skvělý že si spravuje sebevědomí na úkor malé holky
párkrát bych vzala kačenku za ruku s tím, že mě to zajímá a ať mi to řekne třeba v pokojíčku jako " holčičí tajemství" , pokud mu to nedojde, že ho vyřazujete ze společného života kvůli jeho zlozvyku, začla bych přemýšlet, zda je to vhodný partner pro společný život - když je tak neomylný 
mmch - k tobě se chová taky takhle ?
a co na něj použít jehoi metodu, jak začne mluvit, začít ho opravovat...určitě nemluví spoisovně...aby viděl, jaké to je
asi tak byl sám vychováván. Podle tradice "škoda rány, která padne vedle". Ten c.k. rakousko uherský dril je v nás jaksi pořád zažraný. Na druhé straně toho extrému tu máme volnou americkou
výchovu, kdy se dětem povoluje absolutně všecko. Manžel si myslí, že dělá dobře, těžko radit, co s ním, prostě musíte být jeho protipólem a snažit se, aby viděl, že máte lepší výsledky, když ji necháte projevit se jak umí a bez povelů.
.gif)
A co takhle, až bude dcerka zase něco vyprávět a manžel ji přeruší, mu do toho přímo skočit něčím jako "počkej, mě to zajímá, nech ji domluvit" Úkolem chlapů je být ti méně ochranitelští, ale mělo by to mít rozumnou míru...
Zkusenost mam podobnou - s mym otcem a ac uz mam svoji rodinu tak jeste nekdy ted to boli. Manzelovi by mel promluvit do duse nekdo nestranny. Jinak dopadne jako muj tata. JA jsem odjela do USA< bracha studuje na druhem konci republiky, mama se s nim rozvedla, protoze uz se na to nemohla koukat. Tak drzim palce at je Tvuj manzel rozumnejsi.
Manželův přístup je opravdu špatný. Člověk, který neumí pochválit nebo povzbudit druhého i při neúspěchu je tvrdý, netolerantní a jak píšeš, jen snižuje sebevědomí, které si děti musí vytvářet. Poptala bych se jeho sourozenců, zda to nedělali i jeho rodiče. Postavila bych se k tomu čelem a řešila to.
Manželův přístup je opravdu špatný. Člověk, který neumí pochválit nebo povzbudit druhého i při neúspěchu je tvrdý, netolerantní a jak píšeš, jen snižuje sebevědomí, které si děti musí vytvářet. Poptala bych se jeho sourozenců, zda to nedělali i jeho rodiče. Postavila bych se k tomu čelem a řešila to.
jasmine: No, tak je nejvyšší čas někoho klofnout 
Manžel se takto choval k synům,starší byl od 3 let nadaný od školních let jezdil po olympiádách ,když vyhrál matematiclou olympiádu a psali o něm v novinám ,pyšně jsem šla když mu předávali diplom ,květinu ,stál tam na podiu stastný,ale manžel mu doma řekl,že je to největší debil,který neumí počítat.Naše manželství ale skončilo,což bylo pro mě a symy vysvobození s krutého života,chlapcům bylo 9+7 let a nikdy nelituji ,že jsem se jim věnovala sama do dospělosti,syn ten již ale při práci dělá 3VŠ,
dvě předtím zvládal najednou ,jednu ve Španělsku druhou přes internet v čechách jen přiletěl na zkoušky ,druhý začal technickou,nedodělal ji ,dostal supr práci ,oba ač je jim 24+22 let žijí sami,mají byty ,jsou slušní a pracovití,nikdy jsem nelitovala ani vtěřinu,že jsem nehledala v té době partnera ,ač ted je fakt že co jsem sama v menším bytě je v mých 47 letech samota dosti těžká,kluci přijdou na návštěvu to ano,ale do práce díkyID nemohu ,dny jsou fakt dlouhé a tak se snažím dosti cestovat
Těžko jeho sama změníš,
No, zkusila bych mu říct, že pokud k holce nezmění přístup, tak bude spíš zralá pro psychologa. A asi bych mu klidně i řekla, že když se s ní bavím sama, holka je není ve stresu a mluví hezky. Dítě není přeci žádný voják, aby dělal věci dle rozkazu. A co jeho rodiče?? Zkusila bych se zeptat jaký byl on jako dítě. Třeba měl taky problémy jako dítě. Anebo není to výchovou jeho rodičů??
