Jsem hodná a asi blbá. Jak se mám naučit říkat "ne"?
.jpg)
Když si tady čtu nějaké příběhy a vaše reakce, většinou koukám, jak máte všechny jasno. V každé situaci byste si poradily. Víte, jak na tchyni, na vzteklého manžela, jak si poradit s udrbanou kolegyní.
Jenže podle mě je jedna věc to prostě napsat a druhá skutečně to udělat. Protože já třeba taky vím, co by v té které situaci bylo nejlepší, jak bych se měla zachovat. Dokonce mám v hlavě i ta správná slova a argumenty, kterými bych dotyčného či dotyčnou dokázala odpálkovat. Když ale dojde na lámání chleba a mám to udělat, není to tak jednoduché.
Asi je problém ve mně. Vyrůstala jsem s velmi autoritativním otcem a nějaké odmlouvání se u nás nenosilo. Museli jsme poslouchat a šlapat jako hodinky.
A ani dnes, kdy je mi 33 let, si nedokážu zjednat správný respekt a bojovat sama za sebe. Strašně mi jde například na nervy moje tchyně, která mi kecá úplně do všeho. Tak ráda bych jí něco řekla, vždycky si slibuji, že až přijde příště, už si to líbit nenechám. Ale nikdy to nedodržím. Skřípu zuby, ale mlčím. Bojím se konfliktu.
Nedokážu odmítnout ani návštěvu, na kterou nemám náladu, pohlídání sousedčina dítěte, když jsem třeba hodně utahaná a nejradši bych spala.
A tak to mám skoro ve všem. Dá se nějak naučit říkat „ne“? A jak? Stojí pak ten následný konflikt za to? Někdy mám pocit, že takový „blbec“ jsem jenom já, že každý jiný si umí poradit. Často tady čtu slova „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ale jak se to mám naučit? A je v mém věku ještě možné změnit tenhle povahový rys?
28.6.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 41 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem hodná a asi blbá. Jak se mám naučit říkat "ne"?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Jak tu bylo napsáno,nevysvětluj
a klidně zalži,že se ti to nehodí,a nikdo neví,zda je to pravda či ne
a oni si příště rozmyslí,tě znovu žádat,když pořád kýveš,mají tě jaksi jistou
Aničko,mysli především NA SEBE,jaké jsou tvé potřeby-ne těch druhých-co potřebujípodle toho se řid´,v tom je jediná rada
Někdo prostě potřebuje jen"otevřít oči"aby mu konečně došlojak ho ti druzí zneužívají
můj muž griloval pomalu celé vesnici,na úkor své rodiny a času,a až na mé letité domlouvání začal říkat NE a ted vidí,jak všem dělal otroka,každý se u grilování jen bavil
a on makal
to je jen příklad
.jpg)
Vsechno se da zmenit!
Kdyz jsem se prestehovala do dk mela jsem prvnich par roku silene nervy kdyz nekdo zazvonil u dveri ci telefon nebo jsem mela jit sama nekam ven at uz nakoupit ci k doktorovi. Ja nerozumela jejich hatmatilce a oni moji a nez jsem neco ze sebe vykoktala v anglictine tak to byl des. Trvalo mi to ale naucila jsem se nejprve si v hlave srovnat co vlastne chci rici. Pokud jsem treba potrebovala nekam zatelefonovat tak jsme si myslenky (nebo aspon slova o kterych jsem vedela ze je ve stresu zapomenu) napsala na papir. Pak jsem se zhluboka nadechla, opravdu az citis v zaludku studeny vzduch a pak jsme zvedla telefon ci otevrela dvere. Jakmile jsem se 100% soustredila na danou vec ci situaci a nemyslela na to co a jak, tak to slo, ne vzdycky hladce ,ale slo to. A slo to cim dal tim lip, za par mesicu jsem nadychla z hluboka uz pri chuzi ke dverim a otevrela jsem je a vybafla na postaka anglicky driv nez on stacil pozdravit a byl to on kdo byl v sokove situaci a ne ja. Predbehnout dotycnyho a tim padem mit okamzik prevapeni na sve strane!
A jeste dve veci - ne vzdycky po NE nastane konflikt, tak ho necekej uz predem. Jsou situace kdy lide ocekavaji pouze jednu odpoved a s ne je pekne vykolejis a mozna ti i odpovi nepekne, ale jsou i situace kdy clovek ocekava 50:50 a kdyz reknes ne tak to druha strana bere, ze to dneska proste nejde. Mozna bys ze zacatku mohla zacit trenovat stylem "ne dneska prosim ne, mam silenou migrenu, ale co takhle udelat to zitra" - proste dej druhe strane hned alternativu, ktera tobe vyhovuje. Jestli vyhovuje ci ne druhe strane ,neni tvuj problem, ty jsi nastolila reseni a jestli je druha strana nastvana neni na tobe.
A druha vec co me zivot naucil, jsou veci k vuli kterym je zbytecne se rozcilovat a tak je ignoruji (napriklad mou tchyni). Proste jednou bych ji to rekla co me stve (pokud to dokazes) a pak proste uz jenom kyvat a udelat si to stejne po svym (klidne i pred ni). A kdyby se podivila ,zes nevyuzila dobrych rad tak muzes vzdycky bud jenom pokrcit ramenama a nebo pokud to zvladnes odpovedet neco ve smyslu zes ji neposlouchala
Pokud nechceš dělat otroka,at´je to kdokoliv,je dobré se naučit oponovat druhé osobě,s tchyní to bude chtít více odvahy,ale proč by sis neměla svůj život řídit podle sebe,ne aby ti ho řídila tchýně
s 
sousedce bych problém neměla říci NE,máš také své potřeby a povinnostirozumím ti dobře,dlouhé roky jsem neuměla na své okolí zareagovat podle svých pocit,ů,ale život tak otrká,že se konečně umím ozvat zavčasu
.jpeg)
ax - 28.6.2013 7:10 jj nejhorší kšefty jsou se známými a s příbuznými
Anno, jak já ti rozumím
Mám to stejně, v hlavě mám jasno, ale skutek utek, většinou. Ale teď mám zrovna období blbec a jsem pevně rozhodnutá, že už bylo dost mé blbosti a hodnosti. Že už je na čase, abych si začala žít vlastní život a nebyla jen ta blbá a ochotná. Je to teda těžké, alespoň pro mě, ale prostě už se nedám, už přestanu brát ohledy a zaobírat se myšlenkou, jestli moje jednání všem vyhovuje. A tak se snažím mluvit slušně, bez emocí ale důrazně. První vlaštovky už jsou a jak se mi vždycky po takové akci ulevilo, to si ani neumíš představit. Byla jsem ve stavu, že mi začalo jít snad i o život, přitom se po mě chtělo, abych já řešila průser, který jsem nezavinila, ale tak nějak se to ode mě očekávalo. Nejdřív jsem se snažila vyhovět, ale po 14 dnech, kdy už jsem nebyla schopná se na nic soustředit a ještě jsem se dočkala nevděku, jsem si řekla dost. Já to nezpůsobila a tak to nebudu řešit! Ono to je totiž velmi pohodlné hodit svoje problémy na krk někomu jinému.
A ještě k poslední otázce, jestli se dá tenhle povahový rys změnit. Moje mami byla celý život dobrák, který by se pro druhé rozkrájel a nedokázala nikomu nic odmítnout. Od přešívání různých věcí přes hlídání dětí až po pomoc sousedce v domě. Až teď v posledních letech, když už jí táhne skoro na 70, se nechala slyšet, že už taky občas dokáže říct ne. A jaká je to prý úleva
ax: jj, to je pravda...
Jarča*: proto si od známých nerada nechávám cokoliv dělat. levněji to stejně nevyjde a člověku je trapné se bránit, když s prací není spokojený.
To tak má hodně lidí, že teoreticky vědí, co mají říct či udělat, ale v praxi to nedokáží zrealizovat. Ale všecko se lze do určité míry naučit, např. říkat "ne" už nemám problém. Samozřejmě jsou lidé, kterým jsem za hodně vděčná, a těm se snažím neodmítat nikdy (protože oni také nikdy neodmítnou mě), ale ostatní mám na háku. Jak už bylo řečeno níže, nezdůvodňovat, proč ne. Prostě nemůžu a basta - jestli nebudeš sousedce hlídat dítě proto, že jsi v práci nebo se chceš dívat na seriál v TV, do toho nikomu nic není, je to tvůj život a tvůj volný čas. Bude to trvat, ale lidi si na to časem zvyknou a začnou tě respektovat a přestanou využívat s každou prkotinou.
dadka: pravé ucho, levé ucho a zatáčka! Vždy druhého člověka poslouchám, občas jsou to i moudré rady, ale ... sama se rozhodnu, jak to chci a také to tak udělám. PROTOŽE MI TO TAK JDE LÍP.
Ty si myslíš, že mi tchýně do ničeho nekecela? Nebo že se dala lehko odbýt? Na všechno měla své logické odpovědi ... dokonce žila v představě, že správná manželka musí mít minimálně 3 x týdně napečené, každý den navařená nejméně 2 jídla, bydleníčko se musí blýskat čistotou, dětičky musí být jak z cukru, chodit do práce ... a nemá právo si sednout s knihou, ale jen se šitím, pletením či vyšíváním. To jest ani studovat, protože to je zbytečné. ... Její krédo. A vzápětí si stěžovala, že je pro každého co by služka. Bylo jednoduché odpovědět "a proto chceš, abych byla za služku i já?"
Všechno jde zvládnout, téměř každého člověka odzbrojují úsměv, ne hádka, křik apod.
Holka, chápu tě. Taky to tak mám. Něco jiného je vědět, co by měl člověk říct, a něco jiného realita. Příklad: kamarád truhlář pro nás něco dělal, a nebyla jsem s tím úplně spokojená. Tak jsem hrdinně prohlašovala, že mu nezaplatím, dokud to nepředělá. A pak jsem byla v duchu sama na sebe naštvaná, když jsem se viděla, jak mu dávám peníze a mumlám něco o tom, že ono se to nějak spraví...
Docela dobrý trénink na odmítání jsou ti prodejci a nabízeči všeho možného, nejlepší je odpovědět jim slušně, ale rázně - nemám čas, nemám zájem... S příbuznými a známými je to horší, ale taky mám zkušenost, že když člověk řekne něco rázně, jako že to tak prostě je, ti druzí to respektujou. Přesně jak říká modroočka - "už něco mám". Nejlepší je být připravená předem na to, co člověk v které situaci řekne, ale podle toho příkladu, co jsem psala na začátku, to taky u mě občas selže
modroočka:
Ale když tchýni poděkuje za její názor, tak jí tchýně bude zase do všeho kecat. Je zřeba jí asi říct, že už je dospělá a že si umí poradit sama. Až bude potřebovat poradit, tak že se sama zeptá.
Taky jsem byla takový blbec, ale dnes mně to nedělá vůbec potíže, říci někomu NE. Prostě mám jiný program a nehodí se mně to, nemůžu.. I dceři jsem byla schopna říci NE, nepohlídám přes víkend děti, mám jiné plány. A pochopila to.
Říci NE je těžké asi poprvé, potom to půjde samo.
Když někdo něco po tobě chce hned, tak řekni "promiň ale momentálně nemůžu zrovna mám něco jiného" a souhlas s modroočkou - nevysvětlovat! A když něco chce za delší dobu, tak to už vůbec neslibuju - to řeknu "Tak dlouho dopředu ti to nemůžu slíbit, to ještě nevím co budu mít" případně "na tom se musím napřed domluvit s rodinou, nevím jestli už nemají něco jiného" nebo "Příští týden toho mám už hodně, sama nestíhám" a podobně, můžeš se i dopředu naučit nějaké fráze pak to půjde snáz vyslovit
.gif)
No jasně,že druhým se to radí moc dobře
....je mi jen o pár let víc než tobě a ještě do nedávna jsem byla to samí co ty,ale tak nějak to přišlo samo(asi díky mojí lenosti),že jsem se naučila odlišovat potřebnou pomoc a méně potřebnou a podle toho říkám NE nebo ANO...jde spíš o to ,,poprvé,, pak už ti to půjde samo......POZOR,ale u tchýně nemůžu radit,to jsem sama bezradná,to se prostě musí přetrpět,taky tady nikdy neradím,co se tchánovců týče,to je případ sám pro sebe a každý je jiný...nikdo nejsme dokonalí,právě proto sem na ŠŽ chodím tak ráda,protože v tom nejsem sama,jsou tady různorodé povahy a příběhy,v kterých se mnohdy najdu
