Tvoje dítě, moje dítě, naše dítě. Jak to zvládnout?
.jpg)
Asi jsem si ukousla větší krajíc, než jsem schopná zvládnout. Alespoň tak mi to poslední dobou připadá. Nějak nezvládám náš rodinný život. Pravda je, že nejsme úplně standardní rodina, i když v dnešní době se takových rodin najde určitě dost. Uvítala bych vaše zkušenosti, případně rady a podněty, jak všechno zvládat.
Je mi pětatřicet, jsem podruhé vdaná. Z prvního manželství mám sedmiletou holčičku. Manžel je rovněž podruhé ženatý a má devítiletého syna, který s námi tráví každý druhý víkend. Společně s manželem mámě půlroční dceru.
Zpočátku mi to, že máme každý dítě z předchozího vztahu, nepřipadalo jako nějaký zásadní problém. Ale ukazuje se, že to tak úplně jednoduché není. Hlavně co se výchovy týká. Můj současný partner má na mou dceru velmi vysoké nároky, někdy mi připadá, že ji vyloženě přetěžuje a zbytečně stresuje. Kolikrát když slyším, jak do ní hučí a jaká kázání jí dává, mám chuť na něj zařvat, ať zmlkne. Jenže to neudělám, nechci podrývat jeho autoritu. Strašně mě ale mrzí, že když přijde jeho syn, tak je manžel úplně jiný, maximálně se mu věnuje a všechno mu dovolí. To je z něj rázem tatínek, se kterým je legrace. Bohužel, dcery se to ale netýká, tu do svých aktivit nezapojují. Hrají si spolu sami, sami jedou na výlet, sami do kina apod. Dceři je to samozřejmě líto.
Nejmladší je ještě miminko, k té se manžel chová tak nějak normálně, občas ji pochová a udělá nějaké cukrbliky. Ale je na něm vidět, že ze všech třech dětí nejvíce preferuje svého syna. Já to chápu, není s ním denně, tak chce ten čas, který jsou spolu, využít co nejvíce. Štve mě ale, že je to na úkor nás. Druhý víkend, kdy u nás jeho syn není, je dcera zase u svého otce. Začínám uvažovat, že se s bývalým zkusím domluvit, aby si ji bral v ten samý víkend, kdy je u nás manželův syn, aspoň by dceři nebylo líto, že si jí nevšímají. Jenže tam je zase problém, že i nová partnerka mého bývalého muže má děti, které jezdí zase ke svému otci a pochybuju, že by měla zájem se o víkendu, kdy je bez svých dětí, starat o mou dceru.
Nevím, jestli se v tom orientujete, je to celé nějaké strašně překombinované. Já jsem z toho všeho dost utahaná. Vadí mi, jak se můj současný manžel chová k mé dceři, ona se ho už začíná i bát, prý na ni pořád jenom křičí. Velmi těžce nese, že zatímco pro ni nemá pochopení, svého syna uctívá jako poloboha. Když o tom s manželem mluvím, tak si vůbec nepřipouští, že by něco dělal špatně, většinou na mě začne útočit, že jsem moc měkká a holku rozmazluju a nic z ní nebude.
Je mi nějak úzko. Takhle jsem si život nepředstavovala. Trpím, když vidím, jak je dcera nešťastná. Ona vlastně nemá pořádně klid ani když jde ke svému otci, protože tam jsou zase děti jeho partnerky, které jsou tam doma a ona je tam vlastně na návštěvě. Je mi jí líto, připadá mi jako nějako zbloudilé ptáče. Snažím se jí co jevíc věnovat, hodně ji mazlím, ale i tak mi připadá, že se z ní postupně stává smutná holčička.
Co mám dělat? Jak manžela přimět, aby se k ní choval hezky, s láskou, trpělivě? On je jako beran, nedá si říct, všechno musí být po jeho, jenom on má ve všem pravdu. Já se k jeho synovi chovám hezky, proč se on tak nemůže chovat k mé dceři? Zná ji od jejích čtyř let, dřív se k ní tak kriticky nechoval, to až teď, co nastoupila do školy. Přitom se učí dobře, je šikovná. Ale jeho nárokům prostě neodpovídá a on jí to dává náležitě najevo.
Poradí mi někdo, jak by se ten náš rodinný galimatyáš dal zvládnout? A hlavně jak přesvědčit manžela, aby přehodnotil své chování k teprve sedmiletému dítěti?
17.4.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tvoje dítě, moje dítě, naše dítě. Jak to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
No - u toho kázání a přetěžování jsem nebyla, takže těžko soudit - někteří lidi bývají vysloveně přecitlivělí na svoje dítě - že se mu nesmí nic vytknout.
Pokud to ale opravdu přehání a nechce to slyšet a nechce nic měnit, tak vidím jediné řešení...bohužel.
Jak a čím přetěžuje dceru? Jaká kázání? To je celkem podstatné...každopádně křikem se nic nevyřeší. Pokud by můj muž byl vůči dětem nespravedlivý, udělala bych z něj samoživitele. Když nemá chuť se o víkendu věnovat dceři stejně jako synovi, tak by dostal mimino, aby dcera nebyla bita tím, že má dalšího sourozence a mohl by brát na výlety a do kina to, když ne holku
TO si chce řádně vyříkat zavčas.
.JPG){kind=avatar}
Když se dcery nezastaneš, když nebude vědět, že se na tě může spolehnout, ztratíš ji. Po dobrém to nešlo, musíš přitvrdit. Nebo čekáš, až bude tvoji dceru terorizovat i jeho syn?
Kdyby se někdo choval jako kretén k mým dětem - byť by to byl jejich vlastní otec - nastoupila bych jako matka lvice a dala mu co proto. Chudák malá dcera, vlastní matka ji nedokáže ochránit před idiotem, co si na ní zvedá ego. Fuj, to jsem se rozčílila. 
Jak se chová jeho syn k tvé dceři? Nesnáší se a nebo by mohli být kamarádi? Pokud by se to ještě nezhoršilo, trvala bych na společných akcích o víkendu, aspoň jeden den.
Spousta věcí jde podnikat s miminem. Takový výlet- děti vezmou kola, vy kočárek, vybere se vhodná trasa, děcka se vyblbnou a vy jste všichni venku a pohromadě. Tam by možná i manželovi došlo, jak rozdílně se chová k oběma dětem. jestli kluka pochválí, jak mu to jde a holku seřve, ta snad to docvakne i jemu. Pokud ale má vůbec snahu.
Každopádně jsi to ty, kdo si musí dupnout a nenechat týrat své dítě. Jinak se ti taky může stát, že ti za pár let uteče k tatínkovi. Pokud nepomáhá domluva mimo doslech dcery, tak nezbývá, než na nej zakřičet ve chvíli, kdy jeho tlak přkoná únosnou mez. To není podrývání autority,ale ochrana dítěte před týráním. Můžete se domluvit, že školní věci se týkají výhradně tebe a manžel do nich nebude mluvit. A nebo že na na každou výtku musí připadnout dvě pochvaly. Jestli tedy je s pánem domluva možná, moc se mi nezdá.
Možná se naštve holka a pánovi vmete, že na Kubu je hodný a ji nesnáší, je na ni zlý. Nic jiného jí nezbyde, když jí matka není oporou.
Když někdo ubližuje dítěti, to mě dokáže naštvat! Proč mu to, Jolano, dovolíte? Promluvila bych s ním na rovinu: dcera je MOJE dítě, a rozhodovat o její výchově budu JÁ. Dcera má svého otce a váš nový manžel nemá do její výchovy co mluvit. Samozřejmě, že spolu musí nějak vycházet, ale nějaké řvaní, přednášky, ponižování a jiné "výchovné" metody vašeho manžela vůči vaší dceři byste měla okamžitě zatrhnout! Váš muž vaši holčičku nemá rád, zatímco svého syna miluje opičí láskou. Velice bych si rozmyslela, zda s takovým člověkem vůbec chci být a pokud ano, tak by musel veškerou výchovu dcery přenechat mně. A udělejte v tom pořádek rychle, než bude mít vaše dcera pokřivený život na zbytek života!
mám vlastní zkušenost, ne že by manžel až tak přetěžoval moje a svým nadržoval, ale přeci jen trochu to tam bylo, u nás to je 3 tvoje + 2 moje + 2 naše, ale máme dost velký věkový rozdíly a teď k těm zbylým našim už přibývají vnoučata, ale doporučuji si o tom aspoň promluvit, jinak si zaděláváte na problémy do budoucna
.jpg)
JO a pokud bych mela odpovedet na nadpis..... nekritizovat, prestat hledat chyby a co kdy a jak kdo udelal spatne a zacnete oba dva videt moznosti a pozitiva!!!
osobne zkusenost nemam, pouze ze sveho okoli a muzu rici, ze takovehle usporadani je vice mene uz normalni, ale vyzaduje od dospelych maximalni pochopeni a hlavne trpelivost. On se svet nezbori k vuli drobnosti typu zapomenuty ukol.
Byt tebou sednu s manzelem a v klidu si vysvetlit vzajemna ocekavani a pozadavky, jak na vas dospele tak na deti. Chapu ze manzel si chce syna uzit co nejvic, ale v ramci rodiny, takze na vylet vsech 5, maximalne bych pochopila ze kluka treba bavi auta tak v nedeli odpoledne podniknou chlapy neco s autama, ale jinak vikend spolecne coby rodina. Vychovavas ty manzelova syna kdyz je u vas? Treba v lete ho mozna mate nekolik tydnu v tahu - reknes mu udelej to a to a nebo je kluk pro tebe vzduch. Kdyz chces aby manzel vychovaval tvoji dceru chovej se ty k jeho synovi taky tak.
Jen tak mimochodem, dokazu si predstavit zit takto, proc ne, ale aby mi cizi chlap kafral do toho co MOJE dcera dela ci nedela a jeste ji psychicky tyral - asi bych nebyla vdana. Nepises jak dlouho jsi rozvedena ,ale uprimne to je lehka matematika - ty mas dceru 7 roku, on syna 9, spolecne musite byt minimalne rok, spis dva a mozna vice - at delam co delam byli jste oba dva v manzelstvi jenom par roku, oba dva jste se spalili a uz jste zase svoji..... lidi proboha kam pospichate???? To jsi nevidela pred svatbou a dalsim miminem ze pritel je takovyhle typ? Nebo zacal s vychovou tve dcery az po svatbe? Nekritizuji, pouze jsem popremyslela a hlava mi to nebere 
prý má na moji dceru vysoké nároky, houbelec, léčí si na ni své komplexy a Jolaně to přijde v pohodě, skoro nic se neděje, akorát maličkost ... uááááá.
Jo a chlapa nepřevychováš, pochybuju, že se k dcerce choval pěkně než jsi otěhotněla a v synovi neviděl poloboha, prostě jsi to nechtěla vidět a ve své zaslepenosti a pro iluzi "dokonalé" rodiny jsi se dostala do situace, že jsi závislá na svém manželovi. Paráda ... ženské si nedají říct a nedají, mají své představy a pak stále dokola koukají, že to nefunguje ani když ustupují, obětují se (nebo své děti) a chlap furt nic, jede si po svém i když ho ho tááák milují.
Myslím, že Jolaně nejde poradit, ona vidí chybu jen v manželovi, ne v sobě, že tohle dopustila a dovolila. Takto, ale svět nefunguje. Měnit můžeme jen sebe.
Jolano tvůj muž se nezmění, nemá důvod, nemáš nic, čím by jsi ho přiměla k něčemu co nechce, on problém nemá. Nedokážeš pohnout skálou, ale můžeš být jak voda a ta si cestu najde ... jenže to chce práci na sobě a je dost možné, že o něj přijdeš. Hodně štěstí a zkus víc myslet na sebe a své děti.
Zkusit někdo takhle terorizovat moje dítě, tak udělám doma takový binec, že mu peklo bude proti tomu připadat jako klidné a relaxační místo. Takže milostpán ti deptá dceru, když ty se ozveš, tak tě s přehledem setře a se synkem má u vás luxusní azyl? Nic bych mu nevysvětlovala. Vlítla bych na něj a vytmavila bych mu to tak, že by mi po dceři už ani špatně nekoukl. Jak si myslíš, že jí je, když vyrůstá bez otce, je všude páté kolo u vozu a ještě si na ní chladí mindráky nějaký cizí chlap? Jako otec se totiž tvůj pan choť nechová ani omylem a jako otčím taky ne. Dej tu záležitost fofrem do pořádku, pokud nechceš, aby si dcera odnesla z "domova" nějaké nedozírné následky v podobě psychických problémů. A metoda přesvědčovací? Někdo holt slyší na dobré slovo, na jiného musí přijít obušek. Dobré slovo už jsi zkusila, pán nejenže neslyší, ale navrch je drzý. Takže obušek a přes pracky. Nebo se jednou bude divit nejenom tvoje dcera, ale i ty a vaše druhé dítě. Lepší je zažít pár pořádných mrzutostí, když už to tedy nejde jinak, než se jen tak mýrnixdýrnix dívat, jak dcera trpí a rodina se rozkládá.
.jpeg)
Vždycky je mi do breku, když čtu něco takového.
Neumím pochopit, jak může být dospělý člověk zlý na malé dítě, ať je čí chce. Ale to je tím, že sotva se někdo rozvede, vrhne se bez rozmyslu do dalšího vztahu a pořídí si další dítě. Člověk, který by nepřijal moje dítě, by mi nesměl přes práh. Ale když už se to stalo, nenechala bych svému dítěti ubližovat a bránila bych ho jako lvice. Co se té malé musí dít v hlavičce, když se jí ani vlastní matka nezastane a klidně přihlíží, jak ji cizí chlap trápí. Jakápak autorita, tu on nemá, malá z něho má jen strach, to není autorita. Já to pořád říkám, že raději být s dětmi sama, než takového zabedněnce
Postav se mu, nenech jí ubližovat, jsi matka, je to tvoje povinnost! Nebo počkáš až začne tlouct?
Chudák dcera !!! Už dávno jste měla např. natočit video a promítnout ho,aby byl vidět ten rozdíl v chování vašeho manžela k nevlastní dceři a ke svému synkovi !!! A komentovat to.Ne před dětmi....Já bych se asi hodně zlobila,on nemusí vaší dceru milovat,ale měl by se k ní chovat slušně,nechtít nemožné a na to vy musíte dohlédnout! Ani vy nemusíte milovat jeho synka,ale určitě se k němu chováte neutrálně.To,že si zatím mimina nevšímá,nic neznamená,je to ještě moc malé.Jaký bude mít vztah k vlastní dceři,se teprve uvidí....Já jsem se taky musela vyrovnat s tím,že manžel měl dceru z 1.manželství a bral si ji,kdykoliv mu to bývalá dovolila.Ale rozdíl mezi našim prvním dítětem a tou dcerou bylo 9 let,takže tam nic špatného nemohlo vzniknout,já jí brala normálně jako svou a nikdy jsem si nevšimla,že by se preferovala jeho dcera nad našimi dětmi nebo naopak.
je neuvěřitelné co ženy "zkousnou" pro to aby nebyly sami, ze strachu a pro iluzi lásky. Chudák holčička, co si odnese do života?
Nepodrývat pánovo autoritu? Na úkor vlastního dítěte, když vidíš jak se k ní chová nehezky a jak jí ubližuje???
Jsme matky taky od toho abychom své děti chránily, postav se mu. Dcera je neštťastná protože nevidí nikde oporu a zastání, tu by měla mít hlavně v tobě.
