Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když jsem byla malá, psávala jsem pravidelně každý rok dopis Ježíškovi, v němž jsem vyjevila všechna svá přání a touhy, co bych chtěla najít pod vánočním stromečkem. Nikdy jsem pak pod ním nenašla všechno, co jsem chtěla, nicméně alespoň v něčem mne Ježíšek vyslyšel a já měla pocit, že opravdu existuje.

V pozdějším věku, kdy už na Ježíška nevěříme, mu většinou dopisy nepíšeme. Možná je to škoda, určitě by to byla zajímavá sonda do lidského nitra a do přání, která se s tím, jak postupuje život, mění.

Děti mívají většinou jasno, jejich ježíšovské dopisy vypadají obdobně, ač se samozřejmě v konkrétních požadavcích liší:

„Milý Ježíšku, moc tě prosím, abys mi pod stromeček přinesl panenku s vlasama, abych ji mohla česat a ještě domeček pro panenky, ve kterém by byly pokoje, křesla a postele. Taky bych si moc přála píšťalku, přesně takovou, jakou má Marcela, protože ona mi ji nechce půjčovat, že bych jí do toho naprskala. A ještě kdybys mi přinesl knížku Pouští a pralesem. Tu bych si taky moc přála.

V době dospívání už sice na Ježíška nevěříme, ale nějaká přání, která by nám mohl splnit, přece jenom máme.

Milý Ježíšku, přines mi prosím tě pod stromeček opravdické džíny, ale prosím tě ty opravdické z Ameriky. A k nim ten zelený chlupatý svetr, co je teď hodně moderní a stojí moc peněz a máma mi ho nechce koupit. A pak mi taky, Ježíšku, naděl nějaké knížky, těch prosím tě můžeš i trochu víc, protože vždycky všechno hned přečtu. A taky bys mohl, Ježíšku, zařídit, aby si mě Pavel začal víc všímat a aby se Aleně udělaly na obličeji nějaké beďary a přestala bejt tak nafoukaná.

V dospělosti se naše přání většinou točí kolem vlastní rodiny, dětí, existenčních záležitostí.

Milý Ježíšku, kdyby to šlo, zařiď prosím tě, abychom už konečně měli vlastní byt a já nemusela bydlet s tchyní… Ať se naše miminko narodí zdravé (a ať je to pokud možno holčička, i když jasně, na tom až tak nezáleží)… ať se máme s manželem pořád rádi… Ať naše děti udělají maturitu…. Ať jsou rodiče zdraví…. Ať nepřijdeme o práci…

V pokročilém stáří jsou pak naše potřeby a přání posunuty zase někam jinam.

K posledními ježíškovskému dopisu mne inspirovala pětadevadesátiletá babička mého partnera, která mi při poslední návštěvě přála: „Jaruško, já ti přeju hlavně pěknej důchod, abys jednou měla. A taky se tady každý den modlím k Panence Marii, abyste byli všichni zdraví a nestalo se vám nikomu nic zlého. Tak hlavně, Jaruško, ten pěknej důchod.“

Jaký dopis byste dnes napsaly Ježíškovi vy? Co je v současné době vaším největším a nejdůležitějším přáním? Napište je do diskuse pod článkem…Kdo ví? Třeba se tady Ježíšek zastaví a vaše prosby a touhy si přečte a vyslyší…