Máme doma tříletou hysterku
Už nevím, co mám dělat se svou tříletou dcerou. Zatím jsem s ní stále ještě doma, do práce se chystám od září a malá půjde do školky. Už teď se toho však upřímně děsím.
Naše holčička je totiž hysterka. Vím, že to asi zní hloupě a možná i drsně, napsat tohle o malém, a navíc ještě vlastním dítěti, ale je to bohužel tak. Ne, není vzteklá, ani nezvladatelná, ani takový ten klasický „fracek“. Je spíš přehnaně přecitlivělá.
Často pláče, doslova kvůli každé prkotině, přitom ten pláč není vzteklý nebo nucený, ona pláče upřímně, lítostivě, usedavě. Doslova mi to rve srdce. Stačí, když jí oznámím, že večer odcházím na cvičení a ke spánku ji bude ukládat tatínek, a už roní slzy a prosí mě, abych zůstala doma, abych ji neopouštěla. Odejdu vždycky, ale pokaždé si připadám jako krkavčí matka.
S ostatními dětmi si moc hrát nechce, spíš se jich straní. Občas k nám přijde na návštěvu kamarádka se čtyřletým klučíkem a naše dcera si ho ani nevšimne, pořád se drží u mě a odmítá si s ním hrát. Vůbec si nedovedu představit, jak bude snášet školku.
Nejhorší to je u doktora. Natahuje už během cesty a v čekárně pak brečí a brečí po celou dobu, než přijdeme na řadu. V ten okamžik se pak její vytrvalý pláč změní doslova v děsivý jekot, takže kolikrát není v ordinaci slyšet vlastního slova. Doktorka už mi navrhovala návštěvu psychiatra, protože tohle prý není normální.
Nepomáhá nic. Klidné vysvětlování, ujišťování, že je všechno v pořádku, ani důraznější reakce. Jednou jsem se neovládla a dala jí pár na zadek a myslela jsem, že to s ní šlehne. Třásla se jako osika, ztrácela dech a škytala ještě dvě hodiny po tom.
Jsem z ní nešťastná. Nic jí nechybí, máme ji rádi, doma se nehádáme, je jedináček. Je obklopena klidným a láskyplným prostředím, ve kterém by se měla cítit bezpečně. A ona se chová úplně jinak. Ze všeho je vyděšená, vystresovaná, všechno si moc bere. Nejčastější projev, který u ní známe, je pláč.
Šílím z toho a nevím, co s tím. Je taková už od miminka, byla vždycky plačtivá, ale říkala jsem si, že to časem přejde. Jenže v říjnu jí byly tři roky a je to pořád stejné, ne-li horší.
Návštěvu psychiatra zatím odkládám, ale obávám se, že pokud se to v dohledné době nezmění, nevyhneme se tomu.
Nemá někdo z vás zkušenost s takhle nadměrně citlivým dítětem? Poraďte mi, co s ní.
9.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme doma tříletou hysterku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mame doma dceru 3,5 roku a taky je citlivejsi nez prumerne deti v jejim veku. taky natahuje kvuli hlouposti, ale musim rict, ze to neni jak ty popisujes. ona se brekem snazi vynutit neco...cokoliv....takze jsem zjistila, ze cim vic na plac reaguju, cim vic se s nim snazim "neco" delat at uz to neco je utesovani nebo vyhrozovani ruznymi tresty pokud neprestane, tim je to horsi...nejvic vzdycky zabira ignorance. reknu ji, ze chapu proc breci, ale ze to neminim poslouchat a at jde pryc a prijde az se uklidni. ovsem s vekem se to lepsi a tohle brecici obdobi uz pomalu konci. nasla si lepsi zpusoby, kdyz tohle nezabira 
a s tim doktorem...aspon u nas hodne funguje hra. doma si hrajeme casto na doktora vcetne zubare, navzajem se osetrujeme a dcera je u doktoru zcela v pohode....vi, na co je stetoskop a proc se diva doktor do krku a tak...navic jeji oblibeny serial je byl jednou jeden zivot, takze to ma nastudovane horem dolem a je to fajn, ze se ji da plno veci vysvetlit a ona to chape.....vcetne ockovani. vi, ze to boli, ale chape, co to ma za ucinky a jak je to dulezite.
ale jak rikam, nase dcera je ac citliva, tak bych rekla, ze porad v norme. to co popisujes uz mi prijde jako docela extrem 
