Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minulý týden jsem se vám svěřila s problémem, který jsem si zavařila svou přílišnou ochotou. Slíbila jsem rozvedené kolegyni, že si na čtrnáct dní vezmu na chatu její dvě děti. Bohužel, místo letní idylky to pro mne byl očistec, což jsem poznala hned v prvních dvou dnech.

Nejdříve bych vám chtěla poděkovat za vaše rady a pochopení. A jestli vás zajímá, jak to dopadlo, tak čtěte dál.

Jak probíhal minulý, vlastně předminulý víkend, jsem vám popsala v prvním článku. V pondělí jsem se zařekla, že se přestanu nervovat a použiju na ty dva nezvedence trochu autoritativního přístupu kombinovaného s postojem „klidně se ksichti, mě nerozhodíš“.

Nekompromisně jsem jim řekla, že jsou už dost velcí na to, aby se chovali jako dva zpovykaní spratkové, že já chodím celý rok do práce a dovolené mám jenom pár týdnů a nemíním si ji nechat zkazit jejich nevychovaností. A že od teď to bude fungovat, jak řeknu a budou poslouchat, nebo okamžitě volám jejich matce, aby si pro ně přijela.  Zakázala jsem jakékoli slovní útoky na mou dceru, neuklízení po sobě a rejpání v jídle. Rovnou jsem jim oznámila, že buď snědí v určený čas co je na stole, nebo mají smůlu.

Po tomto mém proslovu byly trochu zaražení a vypadalo to, že si snad něco vzali k srdci. Do středy to jakž takž šlo. Ráno si ustlali, jedli bez řečí, co dostali, neodmlouvali. Tak jsem si říkala, že snad to ty dva týdny nějak zvládneme. Bohužel, už ve čtvrtek se začalo vše vracet do původních kolejí, stupňovalo se to a večer jsem byla rozhodnutá, že s nimi končím, že něco takového opravdu nemám zapotřebí.

Ještě ten večer jsem zavolala kolegyni, jejich matce a vysvětlila jí, jak se věci mají. Ona předtím asi dvakrát zavolala, poprvé v pondělí a pak ve středu, to bylo všechno relativně v pohodě, takže jsem neměla potřebu jí dělat starosti. Akorát jsem se zmínila o tom prvním víkendu, že se nechovaly zrovna nejlíp, ale podařilo se mi je srovnat.

No a jak jsem jí ten čtvrtek volala, řekla jsem jí, že jsou její děti nad mé síly, že po třech dnech, kdy byly trochu v pohodě, mi v ten čtvrtek zase předvedly, zač je toho loket, a že toho mám nějak dost. Byla hodně překvapená, řekla bych až zaskočená a asi i uražená. Vzala si postupně k telefonu obě dvě děti, ty samozřejmě houkaly něco ve smyslu: No normálka, v pohodě, nic se neděje…

Pak mne požádala, zda bych to s nimi ještě nezkusila, že jim domluvila. Prý by to pro ni byla velká komplikace, kdyby si pro ně měla dojet a mít je příští týden doma. I když jsou velcí, nerada je prý nechává bez dozoru. Nechtělo se mi, už jsem toho měla dost. Řekla jsem jí, že je mi to líto, myslela jsem to dobře a chtěla jí pomoci, ale svou snahu odnáším neustálými nervy s jejím dětmi a trpí tím i moje dcera. Jediné, v čem jsem jí vyšla vstříc bylo, že si pro ně jezdit nemusí, že si je tu nechám do neděle a pak jí je můj manžel přiveze.  Ale už v neděli dopoledne, protože musí do práce. Vůbec se jí to nelíbilo a velmi chladně mi řekla, že to samozřejmě musí respektovat.

Dětem jsem oznámila, že v neděli odjíždějí domů a do té doby budou sekat latinu, nebo je posadím na vlak a pojedou sami třeba o půlnoci. V pátek přijel manžel a ten na ně teda platil, před ním si nedovolili vůbec nic, šlapali oba jak hodinky. V neděli ráno za mnou oba přišli s tím, jestli by nemohli zůstat, že už budou hodní. Asi jsem Herodeska, ale řekla jsem, že ne.  Vypadali, že jsou hodně zklamaní a zaražení.

Už jsem se moc těšila na to, až budou pryč a já si konečně užiju klid jen se svou dcerkou. V deset dopoledne odjeli, my teď máme s dcerkou v tom vedru siestu, jsem zalezlé ve stínu a já jsem se rozhodla napsat, jak to celé dopadlo. Řeknu vám, cítím velkou úlevu, jakoby ze mne spadl velký balvan. Jsem jen zvědavá, jak se na mne bude tvářit kolegyně, možná to bude brát jako podraz. Ale s tím nic neudělám, kdyby mělo dojít k nějaké nepříjemné konfrontaci, asi by mi nezbylo, než jí na rovinu říct, jak se její děti chovaly a že by měla trochu přehodnotit svůj styl výchovy.

Ještě jednou vám tady na magazínu děkuji za povzbuzení a pochopení. Přeji vám krásné léto a hlavně klidně prožitou dovolenou.