Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Diety, ditey, diety... Vytrvalé a neodbytné průvodkyně životem, pevně stojící po boku příslušnic něžnější poloviny lidstva. Jen málo žen nikdy žádnou dietu nedrželo, drtivá většina alespoň jednou jedinkrát v životě nějakou redukční dietu zkusila.

Začíná to už v době, kdy se holčičí tvary začínají přetavovat v ženské a náhle dospívající a vyspívající dívky se pomalu tvarují. Mnohé zděšeně přihlížejí, kterak se jim zadeček zakulacuje víc, než by si přály, stehna jsou plnější, než káže módní diktát, a bříško rozhodně není tak ploché, jak by mělo podle společenských měřítek být.

Ke slovu tedy přijdou diety. Zaručené, spolehlivé, bez jo-jo efektu, ty, při kterých nemusíte hladovět... V touze po dokonalém těle jsou ženy schopny uvěřit všemu a vyzkoušet téměř cokoli.

Vzpomínám si, jak v sedmdesátých letech moje maminka podlehla tehdejšímu hitu, který měl název Vajíčková dieta. Nevím přesně, co všechno obsahovala, na co však nikdy nezapomenu, je na sporáku neustále bublající kastrůlek, ve kterém klokotala vajíčka. Maminka statečně vydržela tuto jednostrannou stravu asi dva týdny, v podstatě do chvíle, kdy se jí žaludek stěhoval do krku už při pohledu na vejce. Poté svůj dietní pokus přerušila, zhodnotila, že kilogramový úbytek rozhodně neodpovídá přinesné oběti a několik následujících týdnů obcházela obloukem regály s vejci v místním konzumu.

Za mého mládí byla zase populární tukožroutská polévka. Slibovala pětikilový úbytek za jediný týden. Spolu se sousedkou jsme se do ní pustily. Chytře jsme si spočítaly, že když to vydržíme měsíc, budeme o dvacet kilo lehčí, a to se vyplatí.

V sobotu jsme zahájily útok na místní zeleninu, naplnily obrovskou tašku hlávkovým zelím, celerem, rajčaty... a v neděli jsme společně uvařily prádelní hrnec neskutečně odporné šlichty, která se po následující týden měla stát naší hlavní potravou.

První den byl ve znamení pionýrského nadšení. Statečně jsme odolávaly kručícímu žaludku a polévku konzumovaly, druhý den nám onen zázrak začal zlehka lézt krkem, třetí den jsme se do polévky musely nutit a vzájemně se povzbuzovaly. Statečně jsme vydržely až do konce, i když přibližně od pátého dne jsme polévku z jídelníčku úplně vynechaly a soustředily se jen na doplňkovou stravu, která byla v rámci diety povolena.

Po týdnu jsem se zvážila a zahýkala blahem. Váha ukazovala o celých sedm kilogramů méně. Radost byla obrovská, proto jsem se rozhodla dát si týden dva pauzu a pak si hodit další kolo, čímž budu mít dole celkem 14 kilo. Jak to dopadlo, je vám určitě jasné. Ve dvoutýdenní pauze jsem všechna pracně ztracená kila nabrala zpět a stála jsem před rozhodnutím, zda se do té šílenosti pustit znovu a začínat vlastně od úplného počátku. Přiklonila jsem se k jedinému správnému řešení a na další tukožroutské kolo se vykašlala.

Když o tom tak přemýšlím, neznám nikoho, kdo by po jakékoli takto pojaté dietě trvale zhubnul. Pouze jedna má kamarádka, která měla trpělivost pečlivě oddělovat „kytičky“ a „zvířátka“, dosáhla svého cíle. Hned poté se však odstěhovala, takže jak je na tom teď, netuším. Já osobně na dietu, při které se striktně odděluje živočišná a rostlinná strava, nemám. Začínala jsem ji mockrát, ale nikdy jsem ji nevydržela déle než den dva.

Jak jste na tom s dietami vy? Také jste někdy držely nějakou naprosto šílenou, zaručenou, spolehlivou dietu bez jo-jo efektu? A byly jste úspěšné?