Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Na základní škole byla naše třída plná Nováků, Strnadů, občas se tam našel třeba Klein nebo Šustr. Jednoho dne k nám přišel nový žák – pihatý, s kudrnatými vlasy rudými jako kus měděného drátu. Jmenoval se Josef Wudy. Jeho zvláštní jméno si po počátečních obtížích zapamatoval snad každý a učitelé mu občas říkali „kovboj“, podle písničky o slušném kovboji, kterou kdysi nazpíval Karel Gott.

Pepa skutečně tak trochu kovboj byl – jeho prapradědeček totiž dorazil někdy v předminulém století na Šumavu až z dalekého Irska a zakoukal se tam do modrooké české praprababičky. A jak řekl na matrice jméno prvního synka, tak ho zapsali. Z irského Woodyho byl rázem Čech jak poleno.

Pepa to má tedy s pátráním po svém původu jednoduché, ale co my ostatní? Jak můžeme dnes poznat, že předkem pana Vopičky byl italský gondoliér a prabába pana Šustra se narodila v malé vísce pod Alpami? Ano, jistě, z podivné zakroucené makromolekuly, které se říká DNA a která je obsažena v každé buňce našeho těla.

Testy DNA jsou dnes již docela běžné, a to nejen při určování otcovství, když jaksi není jistota, nebo k hledání pachatelů trestných činů... V poslední době se také hodně diskutuje o tom, že každý bude moci zjistit, odkud byli jeho předkové. Genetická laboratoř Genomac, která tyto výzkumy dosud prováděla u menší skupiny Čechů, zjistila, že jen 51 procent Čechů a Moravanů má ve své DNA genetické znaky typické pro Slovany. Zbytek má románské, germánské, židovské, ugrofinské či jihokavkazské předky.

Pro mnohé z nás by patrně bylo překvapením, z jaké země pocházeli naši předkové nebo s jakými lidmi jsme možná příbuzní – to vše je možné analýzou DNA zjistit. Provádí se velice jednoduše: úplně stačí vzorek slin. Test stojí zhruba 2500 korun.

Zajímal by vás váš původ? Nebo víte přesně, odkud vaši předkové přišli? Vyznáte se ve svém rodokmenu? Nechali byste si ze zvědavosti test DNA udělat, nebo radši zůstanete v blažené nevědomosti?