Rozchod mi oznámil smskou
Mám za sebou téměř roční vztah, do kterého jsem vkládala dost velké naděje. Nikdy jsme s přítelem neměli větší neshody, ani jsme se nerozcházeli v názorech na zásadní věci. Rozuměli jsme si, trávili spolu hodně času a plánovali, že se k sobě nastěhujeme a zkusíme společně žít se vším všudy.
Před týdnem jsem však dostala ránu přímo do slabin. Večer mi od přítele přišla smska, ve které mi sdělil, že se se mnou rozchází, že se ještě nechce vázat, a prosil mne, ať se na něj nezlobím. Zůstala jsem jako opařená. Ta zpráva nebyla důsledkem nějaké hádky nebo neshody, nic takového se mezi námi nestalo. Přišlo to jako blesk z čistého nebe a já tomu nemohla uvěřit.
Když jsem se trochu vzpamatovala, napadlo mne, že si třeba nějaký jeho kámoš vypůjčil jeho mobil a ztropil nejapný žert. Hned jsem zkusila příteli zavolat, ale mobil byl vypnutý. Stejně tak i celý druhý den. To už mi bylo podezřelé, ale ještě jsem se utěšovala variantou, že mobil ztratil, nálezce odeslal na čísla v databázi pár smsek a sim kartu poté vyhodil.
Že je toto mé utěšování plané, jsem zjistila, když se mi přítel začal zapírat i na pevné lince do zaměstnání. Kdykoli předtím jsem mu zavolala, vždycky byl k dosažení. A najednou mi asistentka několikrát za sebou sdělovala, že tam není, zrovna odešel, je na obědě, má důležitou schůzku, ze které ho nemůže vyrušit atd.
Definitivně mi došlo, že je mezi námi opravdu konec, že ta smska nebyl ani nemístný žert, ani důsledek nějakého náhlého hnutí mysli. Rozešel se se mnou po zralé úvaze, zvážení všech pro a proti a zbaběle mi to oznámil textovou zprávou, aniž by mi dal šanci se k tomu jakkoli vyjádřit, zjistit, v čem je skutečný problém.
Můžu říct, že rozchod jako takový mne ranil hodně, svého přítele jsem velmi milovala a mé city k němu stále ještě nevyprchaly. Ovšem způsob, jakým mi to, že ode mne odchází, sdělil, mě ranil snad ještě více. Po téměř ročním vztahu si myslím, že by měl rozchod probíhat přece jenom důstojněji. Zvlášť, když už nám není patnáct.
Považujete takový rozchod za normální? Já se z toho pořád nějak nemůžu vzpamatovat a nejvíc mě štve, že bych mu k tomu chtěla říct spoustu věcí a v podstatě nemám šanci. Mobil mi nezvedá, na smsky neodpovídá.
14.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozchod mi oznámil smskou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no zdá se mi, že on měl jinou představu o životě...láska vyšuměla...a protože se bál vysvětlovaček, poslal sms
tebe to přiropzeně bolí, ale ruku na srdce - slyšela bys ráda, že už pro něj nic neznamenáš?
víš - Fred Astaire říkal - zvedni se, opraš se....začni znova
přeju ti hodně štěstí
Asi to právě pitvat nechtěl. Vezmi to jako fakt- a udělej pod tím plnou čáru a JDI DÁL. Je to rozhodně lepší než se hádat a vymýšlet si různé blbosti, které toho druhéh raní !! Je to aspoň férové, že napsal i tu blbou SMS. Vezmi to jako fakt !!
.JPG){kind=avatar}
Asi jsem divná, ale mně by rozchod přes SMS asi vyhovoval víc. Nemám potřebu věci rozpatlávat. Pro jedno kvítí slunce nesvítí a v zásobníku jsou další. Za mých randicích dob mobily nebyly, takže jsem se rozcházela tak nějak do ztracena. Postupně bylo stále méně a méně času, až najednou nebyl žádný. Mělo to tu výhodu, že mě pak bývalý partner neobtěžoval, protože měl pocit, že se vlastně rozešel on z vlastní vůle.
.gif)
Lidunko,třeba je ten důvod ta jeho asistentka, co víš......je to ale nenormální, zbabělé a podlé.......ten člověk ani netuší jak toho druhého raní! Ty si ale říkej, všechno zlé je pro něco dobré......věř mi, sama mám zkušenosti! Moc ti přeju potkat člověka který by za to stál.
Tvůj ex vypadá jako skutečný charakter... buď ráda, že poslal alespoň esemesku
já se rozcházela na férovku a bylo to těžší, říct někomu do očí, že BUDEME KAMARÁDI
podobně jsem dopadla já,s tím rozdílem že na sms neodpovídal vůbec, po třech měsících zavolal, že neodpovídal proto,aby to pro mne bylo lehčí.Je to v tyto dny již sedm let a já jakmile uslyším jméno Milan zabolí mne srdce.
.jpg)
zonan: chybami se člověk učí ..... no vidíš a jí bylo skoro 20
Ota: v patnácti se kopačky dávaly přes kámošky 
, ach jo, začínám mít nostalgické vzpomínky. A jednou jsem byla tak blbá, že jsem nepochopila, že ten dar ve formě boty na kůži jsou vlastně "kopačky". Bývala jsem hodně naivní 
.
Padl tady názor napsat svou bolest na papír! Můžu potvrdit že to nneí vůbec špatný! Když mě od pubertálních let něco tížilo - rozchody a neschody:) vždy jsem napsala dopis pro toho človíčka, nebo třeba nějakou trapnou básničku která se vůbec nerýmovala! Psala sem to pro toho na koho jsem se zlobila a pod. Samozřejmě jsem to to mu dotyčnému nikdy nedala, ale schovávám si to do krabičky. A když jednou za čas přijde zas nějaká bolístka je dobré si to přečíst. Zasměji se a řeknu si "ále teď to není zas tak hrozný" a člověk si tím uvědomí že se svět neboří, že se vždycky dá zvednout a jít dál....
zonan: chytrájakrádio:
přesně jde o důstojnost ... někdy je opravdu chladná SMS lepší než trapné rozpatlávání typu " proč už mě nechceš, kde jsem udělala chybu, co se ti na mě nelíbí".
Když si vzpomenu jakými způsoby jsem v životě dostal kopačky a co všechno jsem se o sobě "dověděl" tak mě je skoro líto, že tenkrát nebyly SMSky 
zonan: haha, něco takovýho jsem zažila v 19 (jemu bylo 26). tehdy jsem taky myslela, že svět skončil, dnes děkuju bohu, že mě toho kreténa včas zbavil 
proboha hlavně se už neponižuj tím, že ho budeš ustavičně nahánět. co si myslíš, že ti to jednoho krásnýho dne vezme a vše si spolu jako dospělí vyříkáte? 
on se rozhodl, zachoval se jako srab, a tím to pro tebe bohužel končí. jak píše kareta - hlavně si zachovej důstojnost! 
těžko soudit a těžko odsuzovat ... asi novoroční rozhodnutí
( třeba má jako v romantických filmech nějakou vážnou nemoc a nechce ji trápit?
)
Ale maně si vzpomínám, že mě jednou závodní rozhlas vyřval ať se dostavím do ústředny a tam mě čekal telefon kde mě "její nejlepší kamarádka" asi ve dvou větách řekla "že jsem neperspektivní a že je konec"......... to jsem koukal jako vyoraná myš, mobily nebyly, telefony skoro nikdo doma neměl, bydlela mimo Prahu a já za týden rukoval....
Když tak o tom přemýšlím, tak rozchod přes SMS (pokud už k němu musí dojít) by byl pro mě asi tou nejpřijatelnější formou. Znám sebe a emoce, které mnou hýbají a tak je můžu korigovat hezky v "klidu", bez svědků. No, zkuste se nerozplakat, neřvat, nehysterčit v restauraci, nebo na jiném veřejném místě. Představte si situaci, kdy jdete na "úžasnou romantickou večeři", a nic netušící se najednou dovíte, že je konec. Kdysi dávno se se mnou jeden rozešel v posteli. Vážně. No jo, já měla blbých 17 a on se už chtěl ve svých 25 ženit. Tehdy to byl konec světa, dnes každý den děkuji 
. Rozchod bolí sám o sobě a znát příčiny? To mám slyšet jak mu nevyhovuji? Jak jsem nedokonalá? Nechat ještě více šlapat po svém sebevědomí? Nebo mám věřit řečičkám typu: "Víš, jsi skvělá holka, přímo úžasná, ale já se nechci ještě vázat..." Čas rány zahojí, takže Liduško, ať je to co nejdříve a zase bude svítit 
.
