Jsem hypochondr, pomozte mi, umírám...
Začínám pomalu, ale jistě šílet ze své matky. Vždycky to byla pohodová ženská se smyslem pro humor a jen tak něco ji nerozházelo. Poslední rok je s ní však k nevydržení. Stal se z ní totiž nesnesitelný hypochondr.
Nemine den, aby mi nevolala a nestěžovala si na nějaký neduh, případně na propukající chorobu. Neustále ji něco bolí, někde píchá, pokaždé je to něco jiného. Jeden den například umírá na ledvinovou koliku a druhý už o potížích s ledvinami nic neví, avšak nevýslovně trpí bolestí hlavy. Aspoň třikrát týdně je u doktora, bere kvanta prášků. Lékaři u ní však žádnou vážnější chorobu neobjevili. Navíc jí po různých lécích na bolest není dobře.
Táta se sestrou jsou z ní už skoro šílení. Pro ně je to všechno mnohem těžší, protože s ní bydlí. Já to schytávám po telefonu a při návštěvách. Už jsme zkusili všechno možné. Politovat, uklidňovat, vyhubovat, hnát k doktorovi, ignorovat a anebo jí vysvětlit, že si nemá všecko tak brát. Všechno marné. Pokaždé začne usedavě plakat, že její potíže nemístně zlehčujeme a že až jednou umře, všem nám dojde, jak jsme jí křivdili.
Nenapadá mě, jak jí z tohohle začarovaného kruhu pomoct. A vlastně i nám ostatním. Čím víc se na to soustředí, tím víc "chorob" totiž objevuje. Zažil jste někdy někdo něco podobného? Nenapadá vás, jak to řešit, a přitom mámě neublížit. A také bych byla vděčná za nějakou radu, jak máme to její věčně bolestínství přežít já, táta a sestra. Všem předem děkuji.
12.6.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 47 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem hypochondr, pomozte mi, umírám...
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
abi0605: zajímavá diagnóza 
, to si budu muset zapamatovat
sweet: když mého bolí hlava,tak mu řeknu,že to má od toho jak mu ten malý mozek skáče v hlavě a naráží do stěn. A je klid. On už ví, že já mám na každou jeho "nemoc" vysvětlení..
hancze: já jsem mu akorát poradila, kde sežene pěkné pánské obleky a svatosvatě jsem slíbila, že mu budu na hrob nosit čerstvé květiny 
nauč jí s internetem a ukaž tyhle stránky
sama jsem hypochondr. ale tohle mi pripada jako vynucovani si pozornosti. citi se sama a ne-moc-stastna jak pise Lethe
.gif)
abi0605: sweet: 
tohle taky chlapi delaj?! ja bych ho umlatila ,aby mel duvod si tu zavet mezi ranama panvi sesmolit
abi0605: mého muže jeden čas pořád bolela hlava, tak ho objednali na neurologii na CT a než k tomu vyšetření došlo, tak sepisoval závěť a sháněl oblek do rakve, páč mu v hlavě rostl zhoubný nádor velikosti tenisového míčku (minimálně)...po vyšetření se zjistilo, že v hlavě má mozek bez nádoru, bolesti měl od zad, skončil akorát na rehabce
ale chytit AIDS z mýdla - to vede
Když můj přítel začně takhle vyšilovat s nemocema,tak ode mně uslyší větu: Chceš podat papír a tužku? Na co? Abys mohl napsat závěť. 
Pak je zase na chvilku klid... mijule se bál,že mohl chytit AIDS z mýdla na veřejném WC 
Souhlasím s Jasmin. Škoda, že jsi nenapsala, kolik mamince je. Může být v klimakteriu, prožívat krizi středního věku, pocit opotřebovanosti i syndrom prázdného hnízda. To vše třeba dohromady. Taky bych se šla poradit k odborníkovi. Možná je už unuděná, vyhořelá. A co její manžel? Gaučink? Nemá dost zájmů, žádné nové impulsy,.... Toho bude celý komplex. Svými chorobami spíše volá o pomoc a neví ani sama, proč to dělá. Utíká se k chorobám. Sama si jistě už neporadí.
Doporučuju psychologa. Možná trpí depresí. Nebo prostě není spokojená, nedostává se jí pozornosti? Co tatínek, jak se k ní chová? Co trochu rozmazlování, péče, romantická dovolená, ....?
Léthé: no, je to zajímavý - rozhodně se nevyplácí dělat domácí puťku a kmitat, bohužel ty starší generace to tak ještě někdy mají 
Nevím kolik je tvé mamince. Třeba už má nějaké ty klimakterické problémy, které ne moc šťastné ženy dost zveličují. Hlavně když se doma cítí již jen jako inventář...třeba jako lednička. Podle mě mamina nežije život, jaký by chtěla žít. . Možná si to ani sama nepřizná...možná se bojí to přiznat.
Ale píšeš, že chodí po lékařích, snad by na to přišli. Stejně si říkám, na co jsou ti lékaři, když neumí poradit. Musí přece vidět a vědět, že tahle žena je a není v pořádku.
Psycholog nepomůže, spíš naopak. Nechá jí udělat nějaké dementní testy a vyvolá v ní jen pocit méněcennosti.
Moje rada, která je stoprocentně účinná, ale je jen pro dobrodružné povahy.. Ať si mamina najde milence. Zřejmě jí už doma hrabe.
Já totiž zjistila, že všechny moje stejně staré kamarádky, které jsou svým manželům věrné a doma kmitají, jsou "ne moc" šťastné a zdravotně úplně na s*ačku.
Není to dámy podezřelé?
Kupte jí štěně
,třeba jí chybí pozornost a tu jí to psí miminko dá ....,někdy lepší malé zvířátko než psycholog a léky,co?
neporadím,. sama mám problém s máti, jenže já jí věřím, ti lidé jsou chudáci nešťastní...rádi by byli zdraví a neumí to
Tak víš co? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium........
taky bych radila psychologa a nějaký nenáročný koníček, četba (ale né Domácího lékaře ) a jinak ji zabavit
manželově babičce odoperovali nádor ve tlustém střevě, následně kvůli neprůchodnosti střev zhubla na 36 kilo, minulý týden to byl šedý zákal v obou očích a pořád je optimistka (pravda, bývalo to lepší), řekla bych, že hlavně taky proto, že NEMÁ ČAS si stěžovat
dadka: souhlasím, moje bývalá kolegyně byla úplně stejná. Přečetla si o nějaké chorobě nebo o ní slyšela a za nějaký čas už pozorovala příznaky. Nejlepší bylo, když si přečetla příbalový leták o vedlejších účincích na léky, to měla hned.
