Bydlení na jednom pozemku s tchánovci. Je to rozumné?
.jpg)
Potřebovala bych slyšet nezaujaté názory a zkušenosti. S manželem nejsme v tomto směru za jedno a naše názory se rozcházejí. Myslím, že každý z nás má kus pravdy, ale zároveň nechce ani jeden ustoupit. Pokusím se být stručná. Jde o bydlení a možnost začít stavět na pozemku rodičů mého manžela.
Žijeme na vsi a stěhování do města neplánujeme. Já tady pracuju jako učitelka na prvním stupni ZŠ, manžel dojíždí za prací do blízkého menšího města. Máme dvě malé děti, dvojčata, kterým je tři a půl roku a chodí už do školky. Bydlíme ve tři plus jedna v malé bytovce přímo zde na vsi. Je to obecní bydlení, platíme nájem.
Teď, když jsem po mateřské nastoupila do práce, přišel manžel s návrhem, že bychom si mohli vzít hypotéku a postavit vlastní domek. Nic velkého ani honosného, prostě nějaký baráček tak akorát pro naši rodinu. Ta představa se mi zalíbila, manžel vydělává slušně, určitě bychom hypotéku zvládli. Když s tím přišel, tak jsem v podstatě hned začala přemýšlet, kde bychom teda stavěli a že by bylo dobré objet volné pozemky v okolí. Jenže muž už měl v tomto ohledu jasno. Mluvil už prý se svými rodiči (svůj plán se stavbou domu tedy nejdříve konzultoval s nimi a až potom se mnou!) a ti mu nabídli část jejich zahrady, která by se mohla rozdělit na půl, ale prý by to bylo zbytečné, když jsme jedna rodina. Manželovi se tato varianta velmi zamlouvá proto, že ušetříme za pozemek a také proto, že pozemek rodičů je na opravdu krásném místě.
Já z toho ale nadšená nejsem, což muž nedokáže pochopit. S jeho rodiči se totiž moc nemusím. Je to oboustranné. Když jsme se vzali a narodila se nám dvojčata, bydleli jsme u nich, nechali nám celé horní patro, prakticky plně vybavený byt. Bylo to hodně náročné soužití. Jejich návštěvy každý den, nevyžádané rady ohledně všeho - péče o děti, uspořádání domácnosti, vaření. Byli jsme tam jako pod kontrolou. Manžel to tak nevnímal, ale já byla na mateřské a soužití s tchyní, která je v domácnosti, prostě nešlo.
Vydržela jsem to rok a půl a pak si prosadila odstěhování do bytovky na druhém konci vsi. Tím se situace uklidnila, tchyně to k nám měla pěšky poměrně daleko, takže jsme se navštěvovali a vídali méně často. Pravda, hlavně ona byla hodně uražená, že jsme se odstěhovali a radši platíme nájem, než abychom bydleli u nich v podstatě zadarmo (jenom za režie), ale časem se to trochu setřepalo a vztahy začaly být celkem přijatelné.
Až tedy do této doby, kdy přišel manžel s nápadem na stavbu na pozemku svých rodičů. Argumentuje nejen výhodností ohledně ceny, ale i tím, že to bude jiné, že to nebude to samé jako když jsme bydleli přímo u nich. Jenže ono to má ještě jeden háček - platit hypotéku a zároveň nájem ve stávajícím bytě bychom nezvládli, po dobu stavby bychom se tedy dočasně nastěhovali zpět do toho jejich baráku, kde je ten byt po nás stále volný.
A já z toho mám strach. Pamatuju si, jak bylo to soužití náročné, jsem ráda, že teď už je to v klidu. Mám obavu, že jakmile u nich budeme bydlet, vše se zase vyhrotí a už se to nikdy neuklidní, jelikož i po odstěhování do svého budeme vlastně stále v jejich bezprostředním dosahu.
A teď co? Muž má jasno: vzít hypotéku a začít stavět na pozemku rodičů, nastěhovat se zatím k nim. Já bych chtěla pořídit pozemek jinde, klidně ve vedlejší vsi a ano, nastěhovat se po dobu stavby k nim, nějak to přežít s vidinou, že je to dočasné a až bude hotovo, odstěhovat se dál z jejich vlivu.
Co byste udělaly za těchto podmínek a možností vy? Stál by vám pozemek zadarmo za následující roky bez soukromí a pod drobnohledem partnerových rodičů, hlavně tedy maminky, za to? Žije tak některá z vás? A jak to funguje? Já co slyším kolem, tak nikde takové blízké soužití nedělá dobrotu. ale kdo ví, třeba jsou i výjimky. Já se jen obávám, že my tou výjimkou nebudeme.
20.5.2016 Rubrika: | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bydlení na jednom pozemku s tchánovci. Je to rozumné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nestálo! Nestálo! Nestálo!
rychlonožka: rozumný názor. Já bych stejnou chybu znovu nezopakovala. My stavěli vedle rodičů, ale bydlili jinde. Exmanžel tenkrát pořád na stavbě, já s dětmi pořád bez něj. Tchánovci pomáhali jak mohli - bodejť ne, zachovali si kus zahrady, díky naší stavbě. Až jsme se přestěhovali, pro muže žádná změna. Přišel z práce a první co bylo, šel k rodičům a za bráchou do dílny. Nebyl na nás zvyklý a "doma" byl víc vedle. Stavba a to bydlení bylo jednou z hlavních příčin rozpadu rodiny.
Julie, při všech sympatiích k těm dnešním mladým maminám /jsou v mnohém daleko důraznější a kurážnější, než jsme bývaly my/ Vám musím říct, že patrně jste inteligentní s hlavou a srdcem na správném místě, ale ještě nezkušená. Prosadila jste si odstěhování a patrně to vnímala jako vítězství. A ono to bylo jen první kolo, milá zlatá. Mohla bych Vám na různých příkladech ze života vyjmenovat, jak to dopadlo tam nebo tam. Neudělám to, jen Vám řeknu, že teď máte nejhezčí roky - jste mladá, máte možnost být dobrou a ne uštvanou mámou, můžete si s dětmi a mužem udělat sem tam výlet, klidně můžete pracovat na budování nějakého profesního růstu. Když zůstanete v tom vašem paneláku, kde vám podle mého nic nechybí. Jakmile kývnete na stavbu domu, není jisté, zda Vás muž nakonec nepřemluví k tomu, čemu Vy se tak urputně bráníte. Ano, zní to logicky - ušetří se. Jakmile budete souhlasit, ti tři Vám slíbí cokoli. Ploty, hranice, závory, klid zbraní. Oni vědí, že už nebude úniku. Jakmile se pustíte do stavby, jste jejich. A to napořád. Barák nerozdělíte, neprodáte, a dohledu rodičů se do smrti nezbavíte. Je ta Vaše tchyně prostě hloupá. Kdyby Vám nekafrala do života, nemuseli být na stará kolena v baráku sami. No? Je možné, že to dočasné soužití nějak překousnete a že za několik málo let budete bydlet "ve svém baráku". Bude Vám podsouváno, co pro vás tcháni udělali. Polehoučku, pomaloučku, budou manžela zpracovávat,aby táhnul s nimi. A z Vás bude unavená nespokojená žena, která nakonec půjde s dětmi do bytu někam daleko, aby měla pokoj a klid. Za sebe říkám - nedělejte to. Máte-li jedinou pochybnost a špatnou zkušenost - a Vy ji máte - nedělejte to. Ne, Pepo, nechci stavět a na pozemku Vašich už vůbec ne. Tečka. Nazdar. Máte taky právo k tomu co říct. A chceš-li Pepo, stav si - sám za sebe. Já tenhle byt s dětmi utáhnu, dej mi, co mi náleží na výživném a klidně běž k rodičům, když Tě to tam táhne. Oni Tě mají rádi a pomůžou Ti. Já chci mít klidné roky. Tam bych je neměla. Jsi hodný, že chceš vychovávat děti v baráku, ale já to tak necítím a nestojí mi to za všechny ty problémy. Zadlužení, hádání, únavu, ne, děkuji. Mám právo na svůj názor, ten je takovýhle a budu na něm trvat.
Ajaj, až mi zatrnulo, co mi to připomnělo. Neradím stavět vedle rodičů manžela, opravdu ne. To, co jste zažili při společném bydlení, bude pokračovat, když budete těsní sousedé. A to ještě nezačala stavba, při které tečou peníze, nervy a leta nebudete bydlet ve svém, ale za zhoršených podmínek u rodičů. Nevím, čí je to nápad. Jestli vzešel od rodičů a syn poslušně přikývl, pak už teď je jasné, jakou bude mít pozici mladá paní. Já bych podruhé do něčeho takového nešla. Je lepší mít se rád na dálku.
to, co ušetříte na pozemku bych vrazila do toho, abyste mohli setrvat v nájemním bytě. Tím se udrží kontinuita rozdělených domácností a pozemků.
V okamžiku, kdy se nastěhujete, stanete se zase jejich "majetkem" a bude se to špatně vracet do toho dělení.
Mě by na celé situaci nejvíc vadilo to bydlení u nich - marná sláva, nebudete tam ve svém, nebudete moc zavřít dveře, budou vědět o každém šustnutí.
V rámci stavby bych už rovnou počítala s plotem a začala třeba osazovat keře atd. na hranici pozemků, aby k vám nebylo vidět a u stavby bych trvala aby byla provedena tak, jako kdyby sousedi byli "cizí" (můžete argumentovat tím, že pokud by se časem některý z domů prodával, tak by bylo dobré, kdyby byly fakt oddělené a prodejné)....
ale mít babičku na druhém konci zahrady mi přijde (pokud babička není totální magor, alkoholik, blázen nebo tak) jako dobrý nápad - ona může pomoc s dětmi a až pak budou potřebovat pomoc oni, tak je jednodušší zaskočit za někým s nákupem nebo kastrůlkem k sousedům, než jezdit do sousední vesnice a podobně....
.gif)
Julie, předem víš že to dobré nebude, tak proč chceš radu?
A představuješ si kolik ušetříte za pozemek? Že bude babička na dosah až děti budou stonat? Že vy dva to k tchánům budete mít blízko až jednou budou potřebovat pomoc v nemoci?
Nebylo by dobré si s nimi stanovit hranice? Možná jsi ty trošku nesnášenlivá a od tchýně bereš vše jako nevyžádanou radu.
Pokud je to možné, pozemek bych oplotila, to snad tchánovci pochopí, především syn by si s nimi měl stanovit hranice soukromí.
Ostatně, bydlet u nich po dobu stavby by ti nebylo proti srsti?
