Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

kareta: kdyby mi takový testosteron udělal denní rozkaz, co mám kdy dělat, tak jedinou ženskou zbraní, která mě napadá, je nějaký pěkný malý revolver

har-mo-no-gram??? Tak ten by na mě vytáhl jen dvakrát - poprvé a naposledy, myslím že by letěl i s hamonogramem... většinou, když jsem za něco neoprávněně kritizována, dávám od toho ruce pryč a to doslova - položím to a jdu od toho a ať si to dotyčný udělá sám a ejhle - najednou to postačuje podle mojeho... co tak nechat na tatínka běžné nákupy, úklid a praní apod. a v klidu se věnovat dítěti? A mohla bys mu na to vytvořit harmonogram...

Lubar: souhlasím s tebou - nejlepší by bylo, aby se tatínek taky zapojil do péče o dítě, protože pokud byl zvyklej, že se manželka věnuje jen jemu (a on jí - nemyslím si totiž, že by to byl až takovej sobec, prostě se jen po svým snaž vyrovnat se změnou ve vztahu), tak ho dítě a jeho nároky musely poněkud zaskočit. Takže podle jeho možností - chodit na procházky, večerní koupání nebo nákup cestou z práce apod. Vždyť je spousta maličkostí, o který se můžou podělit. Taky si myslím, že projevy žárlivosti vůči dítěti kolikrát nepramení ze ztráty pozornosti, ale spíš z nejistoty, že oni by to dítětem tak dobře nezvládli - pochopte, páni tvorstva a přiznat, že jsou v něčem nedokonalí?

Myslím, že manžel byl zvyklý, že kolem něj poskakuješ a povinnosti neměl žádné. A na tebe je teď toho hodně a nestíháš. Manžel zkrátka něco dělat musí, jako manžel a hlavně jako rodič. A harmonogram bych mu hodila na hlavu. Panebože, koho sis to vzala? Máš teď vlastně doma dvě mimina a ten starší vyžaduje více péče, než to maličké. Tak to zkrátka být nemůže. Dej s nim řeč.

Mně k tomu napadá jedna věc - jak moc je zapojenej do běžný péče o dítě? Přebalování, koupání, oblíkání, procházky a tak?
Já mám totiž trošku pocit, že leckdy si ženská na problém zadělá sama ve chvíli, kdy přijde s dítětem z porodnice. Většina chlapů je v tu chvíli z dítěte poprděná, ale bojí se, ač to nepřiznají, že to s ním nebudou umět. A matka, která má několikadenní náskok v péči o dítě z porodnice tomu dost často nepřidá. Vzpomínám si, že když jsem přišla s prvním synem z porodnice, tak jsem v prvních dnech, kdy manžel syna převlíkal či přebaloval odcházela z místnosti. Ne že by to dělal zas až tak špatně, ale bylo na něm vidět, že není ještě tak naučenej, že mu to trvá déle než mně, že něco dělá jinak, někdy i hůř...A věděla jsem, že jak mu do toho začnu kecat, tak to prostě dělat přestane a bude vymalováno... Takže jsem mu nechala jeho prostor a za čas to dopadlo tak, že já neuměla syna vykoupat, protože to dělal jen manžel. A pro mě to byla zlatá půlhodina večerního klidu, kdy jsem se fakt nemusela o dítě vůbec starat.
Takže já bych možná začala tím, že bych na manžela přenesla část skutečné péče o dítě a v tu dobu bych třeba šla s košem a byla bych tam hódně dlouho, ať se s tím poperou pánové sami.
Další věc, kterou bych udělala - přesunula bych na něj některé činnosti, které sice udělat můžu, ale může je udělat on cestou z práce - třeba zajišťování nákupů, a zase - ať to dělá samostatně, maximálně s lístečkem, co vám doma došlo. A takhle se dá pokračovat...
A kdyby přesto bylo zle - na vlastní kůži jsem nechtíc (i když podvědomí je silný, takže čert ví, jestli nechtíc) vyzkoušela i to, že jsem na něj musela na týden hodit péči o celou domácnost i o děti i o mně (s výronem si prostě dítě z postýlky nepodáš)... a světe div se, ono to dost zafungovalo a možná že mi to i za ten týden bolesti i stálo

A co takhle, až přijde z práce, nechat ho chvíli vydechnout a potom ho nechat s ním a jít se zušlechtit, abys byla večer co nejpřitažlivější. A vydržet v té koupelně alespoň dvě hodiny ? nebo být objednaná ke kadeřnici...... cokoli, aby s ním byl alespoň dvě hodiny sám - myslím, že by to stačilo

nahodou... ja bych sla na kurz "zenske zbrane"... nejak to moc neumim...

Stanik: ja to taky nechapu, ale holt... nekdy neodhadnes... ale vsadim se, ze tenhle pan by mel problem s cimkoliv, treba i se stenetem... proste uz neni stredobod a to je spatne...

Rady typu "nech mu dítě v sobotu na starost" jsou podle mě na nic, neb pán tvorstva se nejspíš jakž takž postará o dítě, ale domácí práce neudělá žádné - to se přece za jeden den nezblázní, proč by to tedy měl dělat on a zrovna teď, když to může nechat na ženě, až jí bude líp. To by musela vypadnout aspoň na týden bez předchozích příprav, aby třetí čtvrtý den zjistil, že fakt bude muset vyprat, protože má všechny hadry špinavé, dojít na nákup a něco uvařit, protože jinak bude o hladu... Jinak to chlapec nepochopí, jenže dokud máma kojí, je to nereálné.

Asi by ho to chtělo opravdu víc zapojit do běžné péče o dítě a provozu domácnosti. Přijde mi, že jaksi nevnímá, že on je taky RODIČ a neumí se podle toho chovat.Harmonogram bych mu hodila na hlavu. A nebo líp - řekla bych mu, ať mi to tedy jeden den předvede podle toho svého harmonogramu - ale běda jak nedodrží sebemenší maličkost.
Problém je v tom, že otec zřejmě nemá k dítěti takový citový vztah, tolik se o něj nebojí, necítí tolik zodpovědnosti jako matka. Takže jemu je fuk, že dítě brečí, že je zapařené... pro něj jsou to podružnosti, kterých netřeba si všímat, pokud narušují řád... Takže možná harmonogram dodrží, ale dítě bude nespokojené, nevrlé, opruzené a hladové. Což taky není zrovna dobrá vyhlídka.

Suma sumárum, teď už je asi pozdě plakat nad rozlitým mlékem - chtělo to lepší volbu partnera a nenechat ho zpohodlnět. A taky se mi opět potvrzuje, že před pořízením dítěte je dobré vyzkoušet si společnou péči o jiného živého tvora - ať už je to křeček nebo pes. I na tom se dost ukáže, jak to asi bude vypadat, až přijde dítě.

Stanik: kareta: tema zenskýma zbranema myslíte co? A pouzíváte je kdy? Uz pred lety mi doslo, ze ten muj viking je pro zivot nepouzitelný, ale kdo ví mozná ze je pouzívám taky aniz o tom vím. Podelte se o zkusenosti

kareta: ještě mě napadlo, že umění používat ženské zbraně hodně souvisí tím, jestli je paní " do kočáru" nebo " do potahu".. ja dávám přednost první možnosti

kareta: náhodou souhlasím, ženské zbraně neberu jako zlo a rozdhodně si nepřijdu jako kretén, když je občas použiju... jsem porad baba tak proc si mam hrat na chlapa.. neky opravdu ucel svetio prostredky

Viv :o): tim spíš nechápu, že si i někdo pořídí děcko s pakem

Kotě:tak na ně nereaguj, nikoho nezajímá, jak to máš ty, někdo třeba potřebuje zkusit něco jiného!

kareta: Tyhle kecy miluju. Po 9 letech se ještě jako kretén chovat nemusím, ale po 15 to najednou přijde, že? Naštěstí jsem si našla takového chlapa, se kterým žádné kreténské ženské tanečky předvádět nemusím, abych s ním vyšla. "Ženské zbraně" jsou zlo.