Jsem z tchána v rozpacích
Jsem poměrně krátce vdaná, po svatbě jsme se nastěhovali do prvního patra velkého rodinného domu, který patří rodičům mého muže. On je jedináček, a když dům stavěli, od počátku počítali s tím, že v něm bude samostatná bytová jednotka právě pro něj a jeho budoucí rodinu.
Neměla jsem s nastěhováním ten nejmenší problém. Manželovy rodiče jsme ještě za svobodna jezdívali navštěvovat, manžel (tehdy ještě přítel) v tom bytě již bydlel. Takže na návštěvy jsem vlastně jezdila jenom já, oni všichni tam byli doma.
S rodiči jsem si od počátku velice dobře rozuměla, přijali mne velmi dobře a nikdy mezi námi neproběhl ani náznak jakýchkoli rozmíšek či něčeho podobného. Možnost bydlení jsem tedy uvítala, odpadla nám tím starost se zadlužením formou hypotéky, případně placení drahého nájmu někde jinde.
Půl roku po svatbě se nám narodila holčička, teď jí jsou tři měsíce. Jsem doma na mateřské a oceňuji zahradu, blízkost přírody a přitom dobrou dostupnost do města, když si chci vyrazit na nákupy apod.
Jediné, co mi kazí tuto idylu, je můj tchán. Nevím, jestli už dříve vysílal nějaké signály, možná ano, ale já je nevnímala. Ale spíš si myslím, že ho „to“ chytlo až teď v poslední době. Zdá se mi totiž, že po mně, jak se říká, jede. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale teď už mi jeho náklonnost začíná být hodně nepříjemná a nevím, jak se jí zbavit, aby při tom nedošlo k narušení dobrých rodinných vztahů.
Tchán pracuje v blízké fabrice, doma bývá už kolem třetí hodiny. Můj muž i jeho žena se z práce vracejí až kolem šesté večer, oba dojíždějí do města. Ty tři hodiny, než se vrátí, jsou pro mne velice nepříjemné, protože tchán se hned po návratu z práce vetře do našeho bytu a vydrží tam celou dobu sedět a bavit mne. Vede dvojsmyslné řeči, došlo už i na lichotky… Zkrátka vidím, že se mu líbím, a připadá mi jako mlsný kocour.
Když to jde, snažím se před jeho příchodem být z domu pryč, ale pokaždé se mi to nepodaří. S tříměsíčním dítětem si člověk nemůže všechno detailně naplánovat. Pak se to snažím řešit tak, že mu po půlhodinové návštěvě řeknu, že jdu s malou ven, případně si potřebuji něco zařídit, většinou s nabízí, že mne doprovodí, případně odveze do města apod. Je to hodně unavující, pořád si něco vymýšlet, hledat všelijaké výmluvy a při tom být ještě pokud možno milá.
Nevím si s touto situací rady. Když něco naznačím manželovi nebo tchyni, on to zcela jistě popře. Vlastně mi nic nedělá, ani se mne nedotkl, nicméně cítím, že by moc chtěl. Nerada bych se ocitla v situaci, kdy by se to vše nakonec ještě otočilo proti mně. Napadlo mne i přestěhování, ale k tomu bych musela mít nějaký pádný důvod, případně vyjít před manželem s pravdou ven.
Je to začarovaný kruh, ze kterého neumím najít cestu. Necítím se však vůbec dobře, místo, abych si užívala mateřskou a miminko, jsem prakticky pořád vnitřně napjatá a nejvíc ze všeho se v myšlenkách zabývám tím, jak to druhý den odpoledne udělám, abych s vyhnula kontaktu s tchánem.
19.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem z tchána v rozpacích
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Přečetla jsem si pár příspěvků a úplně nejvíc souhlasím se sally 
ono chlapa s určitými úmysly uzemní oslovení dědečku a když se bude bránit , tak říct, že si malá už musí zvykat. A vůbec ho zaměstnat pro něj nepříjemnou prací anebo každodenním vozením. Když se má vrátit domů, mít malou připravenou , že je fajn že přišel, že potřebuješ to či ono a malá bude venku. Druhý den zase a přímo se domluvit, že ji bude venčit. A opravdu se neusmát rádoby vtipným řečem, a spíš se kabonit. Neurážet, nežalovat a mohly by dobré vztahy vydržet. Jestli není příliš velký natvrdlo, tak mu dojde -- i když přece, je chlap - 
A obleč si něco co je úplně nesexy. Mikinu ke krku, volný gatě a nelič se. atd atd atd.....
Andrea:
Myslím, že už to tady zaznělo: je to je prima dědečku, že jdete, nemohl byste mi povozit malou? Dala bych Vám ji do kočárku, musím si jít něco zařídit apod. Myslím, že by za pár dnů dal pokoj, hodně štěstí
Markýza: myslím, že už jsi fakt mimo. 
.jpg)
Kotě: věk objektu jeho sexuální touhy se snižuje, tak co by ne
sallie: to je dobře, dědečku, že jdete 
to je geniální
nejsem si jista, jestli nejaka nahravka pomuze. Tyhlety veci je tak tezky dokazat prave proto, ze obtezujici malokdy rekne neco opravdu primeho. obvykle jsou to veci ktere jsou samy o sobe uplne v poradku, ale jak se hromadi tak zacnou byt neprijemne, ale protoze jsou vlastne porad "v poradku" tak je tak tezky s tim cokoliv delat. Nikdo treti zkratka ve vete Dnes ti to moc slusi nic spatnyho neuslysi...
Zamykej dvere.
Markýza: ale tak to už poněkud přeháníš, ne? To, že dostal zálusk na pěknou, DOSPĚLOU snachu, znamená, že bude prznit malou holčičku? 
.gif)
Andreo, a to neumíš rázně utnout......
.jpg)
Viv :o): hlavně to dědečku neznělo moc něžně....
.jpeg)
Linda - 19.8.2010 10:14 - tys na to kápla, ten signál určitě vysíláš, protože já nejsem a nikdy jsem nebyla žádná krasavice,ale troufám si říct,že ve společnosti mnohdy platím za baviče a tím pádem si asi chlapi myslí,že je to je z mé strany zelená. Prostě,že když s nimi dělám srandu a usmívám se (nejen na ně) tak,že je asi chci. A já nechci!!! Ale zkusila to většina z nich. Je fakt,že žádný se po odmítnutí neurazil nebo něco takového, prostě se slušně zeptal,no.
PEGG: mno, nějaké životní zkušenosti už mám pravda, ale právě si myslím, že v dnešní době jsou holky poučenější a sebevědomnější než jsme byly my - slušně a nahlas pozdravím kamkoli vlezu, když jedu MHD a nastoupí babka tak vyskakuju do pozoru jak bezový panáček, kdybych se nebála, že mě vezmou čaganem po zádech v domně ní, že jsem zloděj i tašky s nákupem jm domů nosím, ale jedno jsem se naučila už v mládí - jak mě nějaký vilný chlap plácl po zadku, chytil ji po hubě tak, že se mu otočila chlebárnou dozadu, když měl sprosté, dvojsmyslné nebo jiné kec, odeslala jsem ho do mezí, o kterých se ve slušné společnosti nemluví a pokud měl uslintané pohledy tak jsem natočila tak, aby viděl co nejmíň. Jen jednomu zvlášť odpornému uslintanému dědkovi, který mi dělal předáka a tím pádem byl na koni jsem udělala něco jiného, vzala jsem si oblečení s co nějvětším výstřihem sedla jsem si šikmo naproti něho a šeptem jsem mu povyprávěla co bych s ním udělala - dědek chvilku střídal barvy až jsem myslela, že to s ním sekne, pak si všimla jeho manželka, kam kouká a měl po zábavě - odvlekal ho za flígr domů a já měla svatý pokoj.
*
*
*
Při dnešních technických možnostech přece není složité namontovat webovku a slizkého dědka si nakrát - a držet ho pěkně v hrsti - nebo to prostě pustit před celou rodinou.
MMCh když to teď dělá tobě, co bude za nějakých pět sedm let dělat tvojí dceři?
Napadlo me to co pise Sallie. Oslovovat jedine dedecku, zamestnat, prestat byt mila a vubec nedavat najevo rozpaky, odchazet z mistnosti, drzet si uctivej odstup. Jestli to nepomuze, rict na rovinu co se ti nelibi. Nejdriv bych to zkusila vyresit sama, protoze to vztahy narusit muze. Drzim palce ;)
Myslím,že bych se ve SVÉM bytě zamykala,nikdo nemá právo lozit bez vyzvání do cizího bytu....Tím bych začala,při prvním náznaku nějakého dolejzání bych okamžitě jasně řekla,že tyhle cancy si má nechat do práce a já na to nejsem zvědavá....Rozhodně bych se aspoň zeptala manžela,jestli jeho otec není divný-možná,že to je o něm všeobecně známo,že je chytlavý,a tak by nebylo pro nikoho takové překvapení,že to zkouší i na vás...Myslím si,že dospělé děti již nemají iluze o svých rodičích...
máte vlastní byt na zámek? Jednoduše neotvírej, budou-li nějaké dotazy - spala jsi, neslyšela, potřebovala být sama... a rovnou dej najevo, že denní návštěvy vítat nemůžeš.
.jpg)
jedvatazmyje: PEGG: tak ted jste mi pekne shodily sebevedomí ... a ted si muzu vybrat, bud jsem tak deeesne seredná a nebo uz na potkání vysílám signál hochu se mnou si radsi nezacínej, mohl by ses osklive spálit
