Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
S manželem jsme spolu 8 let, před dvěma lety jsme se vzali.. Máme dvě malé děti, tříleté a skoro roční.
Kdysi, ještě než jsem čekala naše první dítě, jsem manželovi přišla na smsky, kdy si psal s nějakou slečnou. Půjčoval si totiž můj starý telefon, a když jsem do něj pak dala svou kartu, objevila jsem zprávy, které zůstaly v telefonu nesmazané. Nic, co by nasvědčovalo nějakému vztahu, jen mu slečna posílala pusinky na dobrou noc a oslovovala ho „miláčku“. Tenkrát mi řekl, že se jednalo o nějakou puberťačku, které dali jeho kamarádi číslo a on si z ní utahoval. Slečně jsem zavolala, řekla jí, že spolu máme dlouholetý vztah a ona se mu už nikdy neozvala. Nepřikládala jsem tomu váhu, opravdu to nevypadalo na nevěru, i když naštvaná jsem byla dlouho.
S naším prvním dítkem se z manžela stal skvělý táta a pozorný manžel, který mě podporoval i v kariéře při mateřské. Dokázal se nejen postarat o miminko a plánovat nám dovolené a výlety, ale i v lecčems doma vypomoct. Kamarádky mi ho záviděly… Ještě když jsme byli na dovolené, kde jsme počali druhé mimčo, nám i neznámí lidé říkali, jak z nás sálá štěstí a pohoda a jak skvěle jsme sehraní v péči o dítě. Aniž bychom si cokoliv řekli, vzal jeden nebo druhý našeho cvrčka na procházku nebo k vodě, aby si ten druhý odpočinul… Ke konci těhotenství jsem doháněla práci, abych šla na mateřskou s čistým stolem.
Bylo toho hodně a já večer usínala vyčerpáním. I manžel měl plno práce, a tak nějak zmizela chuť na sex. Tedy alespoň jsem si to myslela do doby, než jsem náhodou objevila jeho inzerát v sex seznamce. Podívala jsem se mu poprvé v životě do telefonu a zjistila, že si domlouvá sex s nějakou ženou, které mimo jiné píše, že se mu ho doma nedostává. V seznamce měl, že je ženatý a má dítě, o těhotné manželce se jaksi zapomněl zmínit. Ještě ten den jsem na něj uhodila a tvrdil, že to byl zase vtípek, že ho do toho uvrtali kamarádi. A že se prý s ní ještě ani nesešel. Tentokrát jsem mu nevěřila, ale blížily se Vánoce a taky porod, tak jsem mu řekla, že to vyřešíme po šestinedělí a do té doby chci klid.
Manžel se mi snažil všemožně nadbíhat, pomáhat atd. V šestinedělí ale přišla další „rána“. Jednoho večera u nás zazvonila policie, že hledá manželova syna. S úsměvem jsem řekla, že máme jen dvě malé děti a že se asi spletl. Policajt se nedal a ukázal mi fotku skoro 20letého kluka, u kterého měl poznámku, že otcem je můj manžel. Dala jsem mu na něj číslo a domluvili si schůzku. Manžel tvrdil, že jde o omyl, věřila jsem mu a pátrala, jak lze zapsat otce do rodného listu bez jeho vědomí. Samozřejmě, že to nejde. Když jsem ho už týden honila, ať zajde na matriku a vše vyjasní, přiznal se, že když byl na vojně, měl náhodnou známost a ta za ním jednou přišla s papírem o otcovství s tím, po něm nikdy nebude nic chtít, ale že chce, aby dítě mělo tátu v rodném listě. Tím to pro něj skončilo. Nikdy se o syna nezajímal a ani teď o něm nechce slyšet. Podle něj jsme jeho rodina jen my a ne nějaký dvacetiletý kluk…
To mě asi naštvalo nejvíc. Nechápu, jak mohl být tak sobecký, jak ho nemohlo zajímat, co jeho syn dělá atd. Řekla jsem mu, že se to musí řešit, kluka musíme najít, zjistit, jestli něco nepotřebuje, proč ho hledá policie atd. A teď jsem zase sobecká já, pokud totiž klukovi nebude pomoci, ráda bych, aby podepsal prohlášení o dědictví. Podle zákona má totiž stejné nároky jako naše dvě děti, tedy by dědil i část bytu, který jsem kupovala já. Jenže manžel to prostě řešit nechce, hodil to za hlavu a nechce se o tom ani bavit. Přiznal se i svým rodičům, ale ani ti to řešit nechtějí.
Už to bude rok, co jsem mu přišla na sex seznamku a 8 měsíců od doby, kdy u nás zazvonila policie. Nespíme spolu, dokonce si nedáváme ani pusu na rozloučenou. Komunikujeme stylem „je potřeba udělat tohle…“ „dneska vyzvedáváš ze školky ty…“. Rodina funguje relativně normálně, ale náš vztah vyšuměl. Myslím, že už k manželovi ani nic necítím, často se hádáme kvůli hloupostem a cítím mezi námi bariéru, která se musí řešit. Ale jak? Do manželské poradny se ani jednomu z nás nechce a oba jsme tak vytížení, že si ani nenajdeme chvilku, abychom si promluvili. A mám pocit, že by to stejně nikam nevedlo..
Na poslední dovolené nám zase neznámí lidé řekli, že to vypadá, že jsme spolu jen kvůli dětem, že je na nás vidět, že nám to nefunguje. Všímají si i přátelé a rodina. Kamarádky mi radí, abych se s manželem rozvedla, ale… Jsou tu malé děti, které svého tátu milují. Starší dokonce tátu miluje více než mě, a když mu není dobře, upíná se na něj. Je to od doby narození mladšího dítěte, kdy už na něj nebylo tolik času a „blbinky“ s ním mohl dělat jen táta. Já sama nevím, jestli po tom všem chci náš vztah zachraňovat, ale co vím určitě, je, že nechci dětem připravit trauma z rozvodu. Známý psycholog mi řekl, že pokud se nechci rozvádět, musím zvážit svoje priority a přehodnotit žebříček hodnot. Ano, na prvním místě jsou děti, ale za jakou cenu? Stojí mi za to, abych byla ve vztahu s mužem, kterému už nevěřím a nic k němu necítím? Nedokážu na to odpovědět, tak prosím o radu vás, co byste dělaly na mém místě?
4.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Na tohodle pána bych asi zaludek nemela. Byt je tvuj jak jsem pochopila, na materské si privydelávás, no pravda lehký bys to nemela, ale i tak bych myslela spís na sebe nez na deti. Nakonec existuje strídavá pece a tak by si deti tátu uzily taky. Ale to si holka musís srovnat v hlave sama, my to tady za tebe nevyresíme. Sedni si a sepis si plusy a mínusy.
Podle me tobe se do toho nechce ríznout, protoze rez by znamenal radikální / konecné resení. V tom stavu v jakým jste ted má dusicka jeste jakous takous nekde v dáli sanci, pokud do toho ríznes je konec. A i kdyz tvrdís, ze vztah presumel a nic k nemu necítís, porád jeste ta milikapicka sance te hryze, co kdyby, co?. Nebo je to jinak??? Holka to si musís vyresit nejdrív sama se sebou co chces a co nechces. Nemuzes se nekam vyparit na 2-3 dny a v klidu popremýslet? Neba treba odjet na cas s detmi nekam na chatu / ke kámosce a vyzkouset si samostatný zivot nanecisto. Mozná by ti to pomohlo utrídit si myslenky 
kvůli dětem se manželství nemá udržovat, předávají se pak špatné vzory do života
.gif)
sallie: dočítám reakce až teď a tu tvojí bych podepsala... k tomu není co dodat
A k tomu vydědění - žádnou smlouvou u právníka to nejde, to je zase jen jedna z právnických pověr, musí k tomu být zákonné důvody, a ty tady aspoň podle popisu z článku dohledáte jen těžko. Ale je typický, že o vydědění se nejvíc zajímají druhé a další manželky - matky dětí, je to stejný, jako o snížení výživného nejvíc bojují ty druhé, nikoli tátové samotní a podobně. Spoustu problémů a nesnášenlivostí si naše ženské plémě dělá samo 
No, ani jednomu z vás se nechce do manželské poradny a myslíš si, že se to všechno vyřeší nějak samo? Nevyřeší, bude to jen horší ... Vy sami jste nad svým manželstvím zlomili hůl a jestli čekáš, že ti do klína spadne princ na bílém koni, se kterým vše bude ideální bez práce, tak se podle mě šeredně pleteš. Vztah se musí opečovávat a je třeba se o něj starat, jinak dříve nebo později jde do kytek každý.
I vztahy založené jen na funkčnosti můžou fungovat a můžou podle mě fungovat velice dobře a spokojeně, ale člověk by se musel vzdát romantických představ a ideálů, že všechno půjde v pohodě.
jaké signály člověk vysílá, takové se mu vrací...marná sláva
pokud se na někoho usměješ, i on se usměje na tebe
tak se podívej na sebe, co vysíláš?
prvně si uvědom, co chceš - chceš to nějak vyřešit - tak si najdi / najděte čas na tu poradnu. Tam si můžete vše vyříkat, a pak z toho vyplyne, co dál Hlavně něco začít dělat, a ne čekat, že se to vyřeší samo nebo to někdo vyřeší za vás....
zatracene moc by me zajimalo, jak by to vypadalo z druhe strany.
Patricie, vykasli se na vsechno co ti rikaji cizi lidi, kamaradi i pribuzni, tem je po tom houby. zamysli se nad tim, co TY vlastne chces aaz to zjistis, tak zacni jednat. tohle k nicemu nevede. a nebo vis co chces a jen cekas az ti to cizi lidi, kamaradi i pribuzni posveti?
Sama asi nevíš, co chceš. A celkem mně udivuje, že úplně cizí lidi ti říkají jen tak,napřed jak se k sobě hodíte, potom zase,jak je vidět, že to mezi váma neklape, řešíš to s kamarádkami a do poradny nemáš čas zajít. Kdybys ten čas prokecaný s kamarádkami nad kávou věnovala manželovi, určitě byste se na nějakém řešení dohodli.
já jsem takhle zachraňovala manželství víc jak rok. Manžel mi taky ublížil, zjistila jsem, že ho začínám nenávidět, že to láska dávno není, že žijeme jen vedle sebe,ale měli jsme v té době dvě malé děti 4 a 7 roků. Po roce jsem požádala o rozvod, protože i když jsem s ním žila kvůli dětem, tak ty naše neshody a hádky nejhůř odnášely právě ty děti, protože cítily, že není všechno v pořádku. Po rozvodu jsem se odstěhovala do rodného města, děti začly chodit do jiného prostředí, tátu skoro neviděli a konečně na nich bylo vidět, že jsou víc v pohodě než před tím. Já jsem si pak později našla moc hodného příele, spolu vychováváme dohromady 4 děti - nyní již dospělé. Dnes lituji jen toho, že jsem se nerozvedla dřív, protože ten rok byl asi ten nejhorší jak pro mě tak pro děti.
.jpg)
sallie: vydědit dítě jde - je na to třeba smlouva u právníka (nebo něco podobného). To jen tak na okraj...
sallie: vydědit se dá, ale musí být zákonný důvod.
A proč tak tvrdě? Není lepší přemýšlet nad věcma, než hned jednat?Situace se dvěma malýma dětma a potencionálním rozvodem, není jednoduchá. Pominu-li ono psychické trauma dětí, co peníze? Zůstat sama se dvěma dětmi a mít příjem jen z mateřské? V dnešní době není moc šancí na práci z domu nebo poloviční úvazek. Já neporadím, sama nevím. Ono se to hezky řekne, rozveď se, aleco pak? Na druhou stranu nerozváděj se, ale co pak? Nebudou se mít děti hůř ve vyšumělém vztahu nebo v rozvedeném?
Nevíš co vlastně chceš....trestáš ho za jeho chyby odtažením, ale rozvést se nechceš, což svádíš na děti. Ujasni si v první řadě sama sebe, jsi-li schopná mu odpustit a žít normální vztah, pakliže to né, tak jdi z toho vztahu pryč, protože tento vztah, který vedete nemůže zákonitě vydržet.!!!
sallie: bezvadně napsáno
Já si myslím, žes mu na ty výmluvy o tom jak ho do nevěry uvrtali kamarádi (fakt výmluva jak u puberťáka), stejně nikdy neskočila a těžko mu kdy budeš už věřit znovu. To je zabiják vztahu.
Ale kdybys byla úplně rozhodnutá to skončit, tak nepíšeš sem, nežádáš o radu a nebudeš takhle očividně rozpolcená...na to aby ses rozhodla úplně by asi bylo dobré vám oběma dát ještě jednu šanci - v manželské poradně, s někým třetím. To, že se tam manželovi nechce je jeho mínus, ty tam zajdi, uvidíš co bude. Když se pak opravdu budeš chtít rozvést, tak si tím budeš opravdu jistá a nebudeš mít pochyby "co by bylo kdyby".
.gif)
Prvni by ses mela za ten vztah poprat a az pak se rozvest.
