Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám neblahé tušení, že se z mého manžela stává alkoholik. Přiznám se, že z toho mám strach. Máme dvě malé děti a rozpad rodiny bych si věru nepřála.

Jsme spolu šest let. U Martina jsem nikdy nepozorovala, že by měl vřelý vztah k alkoholu. Pil nějak normálně, jako většina lidí. Když se něco slavilo, na návštěvě atd. Za poslední rok se však situace změnila. Nejdřív jsem tomu nepřikládala význam, jenomže teď už se skutečně začínám bát.

Manžel tehdy nastoupil do nové firmy. Získal tak vytouženou práci i mnohem vyšší plat. S kolegy se spřátelil, mají tam opravdu dobré vztahy. Tedy – jak se to vezme. Pánové z podniku se rádi napijí. Lépe řečno neustále vyhledávají příležitosti, jak si nějakou tu skleničku dát, jak si ji odůvodnit.

Několikrát týdně zajdou z práce rovnou do vinárny. Vždycky si najdou záminku, proč se potřebují napít. Narozeniny, svátek, narození dítěte, sjednání skvělé zakázky... anebo jen uvolnění po náročném dni.

Zpočátku jsem to tolerovala, chápala jsem, že se manžel musí zapojit do kolektivu, zapadnout. Teď už je situace neúnosná. Dvakrát až třikrát v týdnu chodí muž z práce pozdě v noci. Děti i já už tou dobou dávno spíme, jeho příchod mě však pokaždé probudí. Je totiž opilý, zakopává, bouchá, nadává.

A to je právě ten problém – má tzv. „agresivní opici“. Snad bych ještě snesla, kdyby přišel rozjařený a veselý, jenže já se ho doopravdy bojím, když je opílý. Párkrát jsem zkusila mu vytknout, v jakém stavu zase přišel, a to, co následovalo, mě úplně uzemnilo. Nadávky (hodně vulgární), kopání do postele, bouchání dveřmi.

Raši jsem tedy zticha a snažím se mu druhý den vysvětlit, že takhle to nejde. On mi nevěří, že na mě byl sprostý. Nevím, jestli skutečně může mít okno, nebo jestli to jen hraje. Prosila jsem ho, aby toho nechal, ale on nechce. Prý by se před kolegy ztrapnil, kdyby s nimi najednou přestal chodit, a nemíní před nimi hrát roli podpantofláka.

Minulý týden už to bylo hrozné, svým příchodem probudil i děti. Slyšely ho, jak na mě křičí, a strašně se bály.

Jsem zoufalá, nevím, co mám dělat.