Syn se chce stát horolezcem. Pomoc!
Máme třináctiletého syna, který projevil přání chodit na lezeckou stěnu. Jednou by se prý chtěl stát horolezcem. Už od dětství ho velmi silně přitahovaly hory, filmy a dokumenty s horolezeckou tématikou doslova hltal, knihovničku má plnou knih s tímto tématem. Myslela jsem si, že mu to tímhle způsobem postačí, protože jsem si nedokázala představit, že by se tomuto sportu věnoval aktivně. Umřela bych strachy.
Jenže to, čeho jsem se nejvíc obávala, se právě stalo. V tělocvičně jejich školy byla nainstalována lezecká stěna, a kdo z dětí chce, má možnost se přihlásit a chodit na ni. Vím, že je to v podstatě bezpečné, navíc tam s nimi bude pokaždé někdo dospělý, přesto mi z toho není úplně dobře od žaludku. Hlavně když si představím, že se kluk na této stěně „namlsá“, a pak bude chtít zkoušet náročnější výstupy někde v terénu.
Manžel to tak tragicky jako já nevidí, synův zájem o tuto tématiku mu v podstatě imponuje, i když on sám se o horolezectví nikdy nijak zvlášť nezajímal.
Hučí do mě oba dva, přesvědčují, argumentují, označují mne za přehnaně úzkostlivou. Asi mají pravdu a budu se s tím muset nějak smířit. A v tom je právě ten problém: Jak se může máma, která piplá dítě od malička, vyrovnat s koníčkem,který hrožuje jeho život? Nedovedu si představit, až kluk jednou vyrazí někam lézt na skály, že budu doma v klidu pít kafe. Spíš zešílím strachy, než se mi zase v pořádku vrátí domů.
Řešily jste někdy něco podobného? Má váš manžel, syn, nebo třeba i dcera nějakou nebezpečnou zálibu, kdy vy trnete strachy, zatímco oni se v podstatě dobře baví a nějaké nebezpečí si nepřipouští? Jak jste se s tím dokázaly vyrovnat? Je mi jasné, že kluka nemůžu pořád vodit za ručičku, ani mu to zakázat. Rozumově to všechno vím, jen ty moje mateřské city se s tím nějak nedokážou vyrovnat.
18.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn se chce stát horolezcem. Pomoc!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sylvo, lezení je výborný sport, a určitě je lepší, když se tomu kluk věnuje s někým, kdo ví co a jak, než aby to zkoušel potajmu na prádelní šňůře někde v lomu bez představy o bezpečnosti.
Doporučuju ti s ním na tu stěnu někdy jít a zkusit si to. Taky ti doporučuju jet s nimi někdy do skal a zkusit si něco vylézt na skalách. Ten pocit, když se člověk konečně vydrápe nahoru, ten je jeden z nejlepších co znám.
Sama lezu hodně, znám hodně lidí kolem toho sportu a často jsme jezdili i s mlaďochama - fascinovalo mě, jak tihle puboši byli vyrovnaní a pohodoví kluci. Osobně mi poflakování se po sídlišti s drogama přijde životu mnohem nebezpečnější, než výlet do skal. A je to koníček na celej život, znám lidi co začali lézt v dětství, ale znám výborné lezce, co se k tomu dostali třeba po padesátce.
Pocházím z horolezeckého kraje. Pískovce jsou pro začátečníky jakoby stvořené. ... Horolezců je opravdu mnoho, o jejich úspěších jsi zřejmě nic nečetla. Ale kapitola "Černá kronika" Ti brání vidět tento sport i z jiného úhlu.
Neboj se o syna, i tak ho nezastavíš navždy. On věří sobě a svým fyzickým schopnostem. Proč mu chceš brát sebevědomí?
Nesmíš být tak úzkostlivá. To bys musela umírat strachem, když manžel jede někam autem, když se jde syn koupat někam k řece, když bude přecházet silnici a já nevím, co ještě. Je to sport jako každý jiný, v každém je nějaké nebezpečí.
