Alkoholismus mého otce mne pronásleduje dodnes
Na své dětství nemám zrovna hezké vzpomínky. Můj otec byl totiž alkoholik a jeho opilecké běsnění nás doslova terorizovalo. Bohužel, maminka se mu nedokázala vzepřít a nikdy od něj neodešla. Je s ním dodnes a životem s ním je poznamená natolik, že z ní vyprchaly veškeré zbytky sebevědomí. Snažila jsem se jí domluvit, ale bezvýsledně.
Možná i proto jsem, co se alkoholu týká, až přehnaně podezíravá a obezřetná. Sama nepiji vůbec, skutečně ani sklenku vína. Nic. Je mi to odporné, jen to cítím. Vím, že v tomto ohledu patřím asi do extrému, a chápu, že většina lidí to má jinak a čas od času se při nějaké příležitosti napije každý.
Teď je mi 26 let a mám přítele. Poznali jsme se na podzim a za ten přibližně půlrok se náš vztah hodně posunul dopředu. Ještě nikdy mi s žádným klukem nebylo tak dobře jako s Matějem. Přesto řeším jedno „ale“, u kterého si nejsem jistá, zda je způsobeno mou přehnanou obavou z partnerova alkoholismu.
Matěj má totiž k alkoholu zvláštní vztah. Tím, že hodně jezdí autem, pije jen málokdy. Radši si nedá ani skleničku, aby nebyl následně omezený v případné potřebě někam zajet. Občas se však napije. Když má jistotu, že žádná nenadálá cesta nehrozí a zrovna se nachomýtne k nějaké příležitosti, kdy se pije alkohol (třeba na oslavě, nebo při posezení s přáteli), nezná míru a vždycky to skončí jeho totální opilostí, ze které následující den střízliví.
Stává se to nepravidelně, někdy jednou za týden, někdy dvakrát za měsíc. Když jsme spolu sami, nepije nikdy. Jen ve společnosti.
Tvrdí, že to má pod kontrolou, že se bez alkoholu obejde, ale občas se mu prostě stane, že trochu přebere. Má svým způsobem pravdu, nikdy jsem ho neslyšela si postěžovat, že by si dal pivo, ale nemůže kvůli řízení. Když ví, že nemůže, tak na pití vůbec nemyslí. Přesto mne jeho přístup, kdy je schopen se během chvíle opít pod obraz, docela děsí.
Možná jsem příliš kritická, nebo paranoidní vlivem negativních zážitků se svým otcem, nevím. Nerada bych jednou dopadla jako moje maminka. Vztah s alkoholikem je pro mne naprosto nepřijatelný. Co myslíte, mám být v Matějově případě obezřetná, nebo bych se měla spíš uklidnit a nedělat z komára velblouda?
16.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Alkoholismus mého otce mne pronásleduje dodnes
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sylvo, mám z dětství asi podobnou zkušenost jako vy, připadalo mi, že pro otce bylo jeho 4-5 piv na prvnim místě, a pak taky kolikrát ucucával ještě něco , a i když nebyl třeba zrovna na mol, tak stačilo to, že se nablble křenil a normálně se s nim bavit prostě nedalo.Máma mu zpočátku vyhrožovala, že odejde, on se omlouval a prosil - stejně se nic nezměnilo, jen máma ustala v tom vyhrožování.Já se cítím být touto zkušeností taky dost ovlivněná, i když netvrdim, že nepiju. Taky jsem se párkrát v mládí na nějakém večírku picla a měla i to okno a zle mi bylo- z čehož jsem se ponaučila, ale abstinent nejsem. Naopak můj muž říká krásnou větu: "V rodině může chlastat jen jeden a v té naší je to moje žena" -čímž má na mysli to, že ho někdy tlačim k tomu, že si večer spolu otevřem lahvinku vína (kterou pak další dva dny dopíjíme 
), nebo že po knedlu vepřu otevírám lahev piva. Uplného abstinenta jsem jako partnera nikdy neměla (ale to bych ani nechtěla - právě proto, aby pak necenzuroval množství mojich loků), ale je fakt, že jakmile se minulý partner opil tolik, že nemohl stát a zvracel, tak to taky byla poslední kapka. Mně nejde o to , kolik toho kdo vypije, ale jak potom vypadá a co to s ním dělá. U manžela mi vadí už druhé pivo (vyjimečně na něj dojde, i na třetí 
, ale vyjimečně znamená jednou za rok) po kterém mu zčervenají oči a začíná zadrhávat v řeči. Na druhou stranu jsem schopna jít na pracovní večírek, kde se skvěle bavim s klukama,kteří jsou "jak hory", lejou do sebe 10. koktejl a nikdo by na nich nic nepoznal.. Co poradit... asi to, že jestli vám pití u partnera vadí, odejděte. Neptejte se, co je normální a co není - pro každého je normální něco jiného, proto nemůže každej chodit s každym, ale lidi je velké štěstí natrefit na toho pravého.. Váš přítel bude tím pravým třeba pro nějakou jinou. Vám se prostě tenhle stav nelíbí, tak se nepřemáhejte. Já vám rozumím.
Cinderella: a vubec.. na zdravi! Uz se tesim, jak si dneska dam dvojciciku Svatovarineckeho z Valtic, 206 pozdnbi sber, co mi prinesl dodavatel jako omluvenku za spatne vystavenou fakturu :-).gif)
Cinderella: ja ti nevim... ona taky otazka je, jestli pritel fakt pada po d stupl, nebo ma proste jen spiscku... a pokud to slecne tak vadi, neni jednodussi reseni, nez vymenit chlapa, pokud to povazuje za zasadni.... protoze na zasadnich vecech by clovek slevovat neme. To jeste nikdy nic dobreho neprineslo.
alkohol je dobrý lék a lék podávaný v malém množství neškodí ba naopak, je pravda, že pokud zná člověk svou míru proč ne, ale upřímě člověk se dokáže s dobrými lidmi bavit i bez alkoholu i když jedno pivko po zápase prosím
já chodila na kofolu tož každého věc, a moc rozumím tomu z čeho máte obavi s jedním takovím co dává přednost pití mám doma a teď už přetekly všechny půlitry vřadě za sebou jdoucí už mám dost věčných slibů už mám dost urážek už mám dost smutných očí svých dětí, prý na každého čeká někde ten praví a rozhodnout se musí každý sám, pokud vás to štve teď a nemáte dobrý pocit z jeho pití,
jdete od toho
Stanik: za 20 let 
Stanik: no jenom aby tady za 20 nebyl článek "Můj muž se uchlastal k smrti a já s manželstvím s ním zničila život" 
myslim, ze to je uplne v poradku, jak pritel pije a rozhodne simyslim, ze to ma pod kontrolu.
Bohuzel jset asi trosku paranoidni, coz vzhledem ke zkusenostem z detsvi chapu. Ale nechto ho dychat, nedela nic spatneho. Nikoho neohrozuje, nejezdei nametenej autem a vubec mi prijde, ze je vse OK.
Souhlas s Kawou, Renee, Kačenkou. Výraz "kvartální alkoholik" mě docela dráždí, vždyť přece ten člověk nepije pořád, nepotácí se, plní si své povinnosti - a že se jednou za dva týdny s kamarády picne - no a? Ježiš, lidi dělají mnohem horší a třeba i život ohrožující věci! Co na tom, že někdo kouří jointa týdně, někdo se tetuje, jinej si zapálí každý ráno jedinou cigaretu nebo skáče každou chvíli bungee jumping, to všechno je každýho věc, každej si koření život, jak chce. Pokud je ale pro mě nepřijatelné nebo nepochopitelné, co vyvádí partner, není to dobrá deviza do budoucího manželství. Otrávíte si, Sylvo, život navzájem, ty mu budeš počítat sklínky a jeho tím budeš dráždit k nepříčetnosti. A ještě jedna věc - trávím teď čas v mladém kolektivu a zdá se mi, že mezi muži do 30let je úplných abstinentů převelice málo. Pokud to bude pro tebe i nadále nepřijatelné, můžeš opravdu zůstat nakonec sama...
.jpg)
No já nevím, ale sama mám obcas neuveritelnou chut na sklenicku neceho a dokonce si i obcas otevru flasku sama pro sebe. Nekdy vypiju sklenicku, nekdy celou láhev, nekdy me druhý den pobolívá hlava, nekdy mi nic není a nekdy jsou totálne nepouzitelná. Nekdy to je sklenicka 2x v týdnu a nekdy na alkohol pul roku nesáhnu. Táta byl alkoholik a máma me celý zivot vyhrozovala, ze to jsou dedicné geny a skoncím jako on. NAopak manzel si kazdý pátek (zvlást pokud je teplo) dá 2-3 pivka, proste jenom proto,ze je pátek a druhý den nemusí do práce. Nekdy si otevre láhev se mnou, nekdy na oslave padá pod stul a já ho pak dopravuji domu a celou cestu dávám pozor, aby mi nevystoupi z auta za jízdy. Nekdo by to nazval pocínajícím alkoholismem u nás obou a jiný by rekl, ze si obcas vyrazíme z kopýtka. Kazdý má ty hranice nekde jinde. Takze to co pro Sylvu je totální opilost muze být pro jejího prítele pár sklenicek s kamarády jednou za cas. Proste promluv si s ním jak to vidís ty. Pokud rekne ze delás z komára velblouda a bude zlehcovat situaci, mela bych se na pozoru, protoze to alkoholici delají. Pokud je ochoten priznat, ze to obcas prezene a event s tím i neco delat, tak máte sanci.
ono ale fakt hrozne moc zalezi na tom, co jsme si ktera pod tim opitim predstavili. par kamosu chodi treba do hospody pravidelne kazdy patek. urcite by se to dalo prezentovat jako moc, ale skutecnost je takova, ze jdou na volejbal, pak si sednou na par piv, sedi, vykladaji, po pulnoci se postupne rozejdou, druhy den spi o neco dyl, ale kdyz vstanou, tak jsou schopni normalne fungovat a udelat vsechno co bylo v planu. v sylvyne pripade sem si pod totalni opilosti ze ktere druhy den strizlivi predstavila to, ze do sebe nalame par panaku, za hodinu je mimo a cely druhy den prospi a prostena. to je trikrat za mesic prece jen hodne.
souhlas s Kawou, Renee...Sylvo....nezlob se ale mně někdo po pulročním chození nazvat alkoholikem ,jenom proto že se baví jinak než ty a NĚKDY to nezvládne, je hnus....měla bys to řešit,ale kvůli sobě, protože seš paranoidní a najít si úplného abstinenta
Jednou za týden někam zajít a opít se,....no budiž, ale ožrat se do mrtě, to by se stát nemělo.
Manžel a já nepijeme , manžel příležitostně někde na oslavě skleničku a potom je mu zle, já dvojku vína jednou za čas, tvrdý alkohol by pro mě byl trest. Bytostně ho nesnáším.
Zaffira:
ale vždyť to snad není tak, že si po šichtě sedne za stul a láme do sebe panáky - je to v rámci nejakých mejdanů, oslav... proboha, vždyť jsou mladý a pro nekoho to k tomu holt patří
Renee: přijde mi trochu smutný týden co týden si stres z práce odreagovávat chlastem - to pak vypovídá něco o nespokojeným zaměstnání, životě,..... a takovej partner asi taky není ten pravej do nepohody.
.jpeg)
tornado-lou - 16.4.2010 7:25 -
mashanka - 16.4.2010 8:18 -
Taky bych spíš souhlasila s názorem,že jedno pivo k večeři by bylo lepší než opíjení se do němoty i když jen občasné. Pod pojmem občasné si představuji tak 2x do roka a v mém případě 1x za 10 let
