Jsem teta, ač nemám žádné synovce a neteře
Mám takový malý problém v komunikaci, říkala jsem si, že by mi maminky z řad Šťastných žen mohly pomoct vyjasnit pojmy.
Je mi 29 let, žiji s přítelem, končím studia na vysoké škole a řídím vlastní malou firmu. Mé biologické hodiny, jak je teď populární říkat, zatím netikají. Ne, že bych děti vůbec nechtěla, ale zatím na ně není ten správný čas. Většina mých kamarádek a známých odešla na mateřskou dovolenou, takže kontaktů s dětmi mám dostatek. Ráda si s nimi pohraju, ale ráda je taky vracím jejich maminkám a vracím se zpět do svého klidu.
Co mě ale překvapilo, je to, že jsem se (ač jedináček) nějak automaticky stala tetou. Naprostá většina kamarádek při komunikaci se svými dětmi o mně hovoří jako o tetě, případně jako o tetě Hance. Nelíbí se mi to. Jako tety neoznačuju ani sestry mých rodičů, oslovuji je prostě jménem. I pro kamarádky jsem vždycky byla Hanka, tak proč najednou ta změna? Vždycky, když se ozve: "Jdi za tetou... Teto, pochovej ho na chvilku...", připadá mi, že bych si měla navlíct zástěru a uvázat šátek pod bradu. Zároveň mě napadne scénka ze Svěrákovy Vesničky mé střediskové a mám chuť reagovat: "Ty jsi můj synovec? Že tě neznám! Ona vesnice se nám, mladý muži, změnila!"
Zatím jsem potichu, i když je mi to oslovení nepříjemné. Ale čím častěji to slyším, tím víc skřípu zubama.
Prosím vás, vysvětlete mně, bezdětné, proč jsem tetou dětí všech mých známých? Zavazuje mě to k něčemu? Kdybych byla jenom "Hanka", tak mě děti nebudou mít rády? Já tomu nerozumím, ale evidentně je to "tetování" běžné. Říkám si, že když to pochopím, líp to zkousnu. Kdo ví, třeba i já za pár let budu kamarádkám říkat teto, ale zatím mě to jen mate.
18.1.2008 Rubrika: | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem teta, ač nemám žádné synovce a neteře
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Já to taky nerada, ač "dětná" 
Opravdoví synovci mi říkají jménem,jen malému to občas ujede,ale zas moc často se nevidíme.A děti kamarádek jsem odjaktěživa učila taky na jméno.Taky se mi teta moc nezamlouvá. Možná to bylo tím, že jsem byla máma skoro ještě jako dítě(čerstvých 19) a měly jsme s kámoškou děti najednou, takže abychom byly v 19ti najednou mámy i tety, to už bylo moc. 
Jinak beru jako super uznání, když prosej dceru její kámošky,jestli by mi nemohly tykat.To se mi stalo zrovna před týdnem. Říkám,že samo, že ale žádná teta, jen Jana, ale a´t si nemyslí, že tím nebudu mít autoritu a poslední slovo 
. Myslím,že mě mají rády, a já je taky 
. Mám tím vlastně tři dcery a baví mě to, i když se doma vyskytují jen občas a různě se prostřídávají, jak u sebe navzájem přespávají ..
Teta je pro mě pocitově starší žena, jako "teta Pa" z Eva tropí hlouposti 
a to ještě dlouho nebudu.
Jinak svým vlastním tetám z rodiny říkám od jistého věku (kdy jsem z toho už měla trošku rozum) jménem...
.jpg)
Děti mých kamarádů mi taky říkají teto a moje děti tak oslovují spoustu našich kamarádů, vyjma těch kterým říkají křestním jménem.
Jéžiš, a ještě píšu špatně 
MNĚ to vadilo....
Myslím si, že spíš nejsi na toto oslovení připravená, protože v rodině nemáte malé děti. Je to pravda, že se to dětem lépe vyslovuje a hlavně se jim nepletou jména maminčiných kamarádek. Když ti to bude moc vadit, pokus se jim řici, aby ti všichni, i dospělý, říkali jménem. Možná to chce jen čas nebo se na to dívat trochu jinak a nic si z toho nedělat.
No tak mě vadilo oslovení "teto" asi tak mezi 11 - 13 lety. To se narodil můj první "regulerní" synovec a všichni z rodiny mi začali říkat "tetičko" 
Chvíli jsem se na to vztekala, protože jsem si připadala strašně moc stará coby teta. No, ale pak jsem si zvykla. Sranda je, že mi ten synovec tak neříká. Ani jeho mladší bráška. 
.jpg)
ja to nejak nechapu
co je na osloveni teto tak strasnyho?? jen mi prijde ze se bojis aby z toho nebyli nejake povinnosti. ja deti nemam, ale jsem teta mockrat ac muj bratr zadne deti nema a ze by mi jen jednou prislo na mysl ze je mi to neprijemne tak to ani omylem
me tohle opravdu prijde jako malichernost, nevim s cim chces poradit. Jak zatocit s vlastni hlouposti?
Také se bi to jako bezdětné nelíbilo, ale také moje děti, když byly hodně malé takhle oslovovaly mnou známé ženy. Zajímavé je, že oslovení stýcu, jim moc nešlo....
sally: Já jsem to brala s humorem, ale bylo to fakt ďábelská...ale aspoň jsem si udělala radost...
Také jsem několikanásobná teta...některým z nich je už přes 20-i let,ale stále mě zdraví "Ahoj teto".
Sally to popsala přesně!! A také se malým dětem lépe vyslovuje "teta" než třeba "Alexandra,Bohumila,Charlotta...."
Sheeni: no jestli někdy budeš mít vlastní, tak se těš... jsme tuhle jeli (sami!!!) s manželem autem a zjistili jsme, že si ukazujeme krásy okolí "hele, to je krásná míchačka" a "támhle přistává letadlo" atd.... A nakonec jsme usoudili, že proč ne? Člověk se má radovat z maličkostí, tka proč ne z krásné míchačky
Jo, tak já jsem taky teta pro děti svých kamarádek. Nějak mě to netrápí, protože vím, že to asi jinak prostě říct nejde... Každopádně jsem se pak přistihla, že jdu vyhodit do koše žvýkačku a jak jsem zvyklá od kámošky, tak si sama pro sebe ale NAHLAS hlásím: "Teta jde vyhodit žvýkačku..." No, ještě že nebyl nikdo zrovna doma...
habaděj: souhlasím s tebou. Když byli moje děti malé také říkali sousedce teto a ona jim řekla, že není žádná jejich teta, ale její dcery mi ve stejný čas říkaly teto a to jí nevadilo. Byla jsem z toho docela zmatená. A pisatelku příspěvku opravdu lituji, protože většina názorů je, že je to výraz důvěry a vzetí do smečky jak někdo psal.
Pro malé děti je maminka, babička, teta, sousedka a cizí člověk. Mají před Tebou utíkat, nebo volat "sousedko ahóój", či křičet "Hanko čau"??? Myslím, že je hezčí teto Hano, nebo jen teto.
Mě si tímto o sobě řekla něco víc, škoda Tě, ale jsi mladá, třeba se "vylepšíš".
Tak my taky tetujem :-). Prostě jak mám malé slečně vysvětlit, že existují dva (později víc) druhy lidí? Jednomu říkáme ahoj, klidně si od ní může vzít sušenku, počkat před obchodem a pak je druhá skupina, kterou sice známe, ale oslovujeme dobrý den a nic si od nich nebereme, nikam s nimi nechodíme. Mě to taky jako bezdětnou překvapovalo, ale od chvíle kdy mám děti a zjistila jsem, že se Ti na ně "vrhá" kde kdo, bylo potřeba určit pravidla, které by chápaly. Uvidíš až jednou budeš těhotná co cizích lidí si bude chtít na Tebe sáhnout (brrrrr) a posléze zas budou chtít ohmatávat mimčo a později si klidně začnou mluvit na batole, které s nimi klidně bude odcházet z hřiště a jim se budeš zdát jako štěkna, které se to nelíbí.
Jinak pokud se Ti to nelíbí, tak to normálně řekni, ony nemají ani ponětí jak tím trpíš.
