Alkoholismus mého otce mne pronásleduje dodnes
Na své dětství nemám zrovna hezké vzpomínky. Můj otec byl totiž alkoholik a jeho opilecké běsnění nás doslova terorizovalo. Bohužel, maminka se mu nedokázala vzepřít a nikdy od něj neodešla. Je s ním dodnes a životem s ním je poznamená natolik, že z ní vyprchaly veškeré zbytky sebevědomí. Snažila jsem se jí domluvit, ale bezvýsledně.
Možná i proto jsem, co se alkoholu týká, až přehnaně podezíravá a obezřetná. Sama nepiji vůbec, skutečně ani sklenku vína. Nic. Je mi to odporné, jen to cítím. Vím, že v tomto ohledu patřím asi do extrému, a chápu, že většina lidí to má jinak a čas od času se při nějaké příležitosti napije každý.
Teď je mi 26 let a mám přítele. Poznali jsme se na podzim a za ten přibližně půlrok se náš vztah hodně posunul dopředu. Ještě nikdy mi s žádným klukem nebylo tak dobře jako s Matějem. Přesto řeším jedno „ale“, u kterého si nejsem jistá, zda je způsobeno mou přehnanou obavou z partnerova alkoholismu.
Matěj má totiž k alkoholu zvláštní vztah. Tím, že hodně jezdí autem, pije jen málokdy. Radši si nedá ani skleničku, aby nebyl následně omezený v případné potřebě někam zajet. Občas se však napije. Když má jistotu, že žádná nenadálá cesta nehrozí a zrovna se nachomýtne k nějaké příležitosti, kdy se pije alkohol (třeba na oslavě, nebo při posezení s přáteli), nezná míru a vždycky to skončí jeho totální opilostí, ze které následující den střízliví.
Stává se to nepravidelně, někdy jednou za týden, někdy dvakrát za měsíc. Když jsme spolu sami, nepije nikdy. Jen ve společnosti.
Tvrdí, že to má pod kontrolou, že se bez alkoholu obejde, ale občas se mu prostě stane, že trochu přebere. Má svým způsobem pravdu, nikdy jsem ho neslyšela si postěžovat, že by si dal pivo, ale nemůže kvůli řízení. Když ví, že nemůže, tak na pití vůbec nemyslí. Přesto mne jeho přístup, kdy je schopen se během chvíle opít pod obraz, docela děsí.
Možná jsem příliš kritická, nebo paranoidní vlivem negativních zážitků se svým otcem, nevím. Nerada bych jednou dopadla jako moje maminka. Vztah s alkoholikem je pro mne naprosto nepřijatelný. Co myslíte, mám být v Matějově případě obezřetná, nebo bych se měla spíš uklidnit a nedělat z komára velblouda?
16.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Alkoholismus mého otce mne pronásleduje dodnes
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
souhlasím s hoklama podemnou, v tomto věku musí znát míru a opíjení i nárazové 2-3x do měsíce se mi nezdá ... jasně napít se na oslavě klidně, ale být pod obraz ... Navíc pokud Tě něco varuje tak se prostě poslechni, pokud nemáš pocit, že je to normální tak není. Zkus se s přítelem domluvit, že na oslavách vypije jen 1 sklenku po dobu 2-3 měsíců, pokud to nevydrží a v této zkušební době se opije nebo si raději nedá nic nebo Ti vystvětlí, že to není potřeba tak bych odešla. S alkoholikem se nedá žít ...
A jak by to vypadalo, kdyby nemusel tak casto jezdit? KAZDY alkoholik tvrdi, ze ma piti pod kontrolou. Souhlasim se sallie.
byla bych obezřetná.... může to být tzv. kvartální alkoholik, co se prostě jednou za čas ožere do němoty.... i kvartální alkoholik JE alkoholik - a u něj to navíc není kvartálně ale jednou týdně????? To je trochu moc, ne?... ještě bych pochopila, že při nějaké obzvláště vypečené příležitosti to jednou nezvládne, ale ožírat se relativně pravidelně 2 - 3x za měsíc, to JE divný.... v tomhle věku a s touhle frekvencí by měl tu svojí míru dávno znát - a to že jí nedodržuje podezřelé.... já bych vzala nohy na ramena.
Sylvo asi bych mu narovinu rekla jak to bylo u Vas doma a ze je Ti to neprijemne. Jedine tak mu opravdu vysvetlis, proc se TI jeho opijeni pod obraz nelibi.
