Mé dítě je často nemocné a v práci jsem černá ovce
.jpg)
Ráda bych znala názor ostatních žen na svou situaci. Myslím, že něco takového prožila či prožívá každá matka.
Mám dvě dcery, desetiletou a čtyřletou. Pracuji jako prodavačka v drogerii. Je nás celkem osm zaměstnankyň plus vedoucí. Obchod je to poměrně velký, střídáme se ve dvou směnách. Jsem z nich jediná matka s malými dětmi, kromě mě jsou tam tři svobodné holčiny a zbytek jsou ženy s odrostlými nebo dospělými dětmi.
A to mi dělá starost. Mé děti často bývají nemocné. V zimě se nakazí kdečím, silné nachlazení, chřipky a angíny si předávají jako na běžícím páse. Na jaře zase vypuknou alergické potíže; obě dcerky jsou citlivé na pyly. Proto s nimi často bývám doma na ošetřovačce. Starší dcerku občas nechám samotnou, když klesnou vysoké horečky nebo když jí není hodně špatně. Přesto jsem vždycky jako na trní, jestli je v pořádku, a stále ji kontroluji alespoň po telefonu.
I tak jsem s nimi doma často. Kolikrát vydržím v práci sotva tři týdny najednou a už jedna z nich onemocní. Hlavně ta mladší, kterou o samotě skutečně nechat nemůžu. Nemám nikoho, kdo by se o ni v době nemoci postaral. Rodiče dosud pracují a sestra je sice na mateřské, ale hlídat nemocné dítě nemůže, má teprve půlroční miminko. Ani manžel doma zůstat nemůže.
Do práce jsem nastoupila před rokem, když šla mladší dcerka ve třech letech do školky. Od té doby je to stále stejné. Chvíli všechno v pořádku, a pak přijde nějaká nemoc. Kolegyně se na mě zlobí, že musejí pracovat za mě a vyměňovat si směny. Došlo to tak daleko, že už se mnou skoro nikdo nemluví. Jen jedna z těch svobodných ano. Od ní jsem se dozvěděla, jak mě ostatní pomlouvají. Prý si nemoci svých dětí vymýšlím, protože jsem líná chodit do práce a být doma na placené ošetřovačce se mi líbí. Už vůbec nechápou, proč zůstávám doma i se starší, desetiletou. Ony prý své děti nechávaly marodit samotné, hned jak začaly chodit do školy.
Nevěřím tomu. Žádná máma si přece nevezme na svědomí, aby odešla od malého dítěte s horečkou. Je mi z toho dost těžko, protože to nedělám schválně. Pokaždé, když má jedna z holčiček zvýšenou teplotu, sevře se mi žaludek při představě, že budu muset zase zůstat doma. Kdybychom můj příjem nepotřebovali (splácíme hypotéku), snad bych radši zůstala ještě pár let doma.
Svou práci bohužel nemůžu dělat z domova. Kdybych pracovala někde v kanceláři, možná by se to dalo nějak vymyslet, ale v obchodě to možné není.
Jsem nešťastná a do práce nechodím ráda. Zajímalo by mne, jak jste nemoci svých dětí řešily vy. Odkdy jste je nechávaly samotné doma? Je desetileté dítě skutečné zralé na to, aby se o sebe v nemoci postaralo samo?
14.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mé dítě je často nemocné a v práci jsem černá ovce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
poohlédni se po zaměstnání, kde by ti vyšli lépe vstříc. V takovém kolektivu bych nevydržela.
Vydrž! Řeči kolegyň ignoruj. Tím si musel projít každý, kdo nemá člověka, který by mu šel s hlídáním "na ruku". My jsme sice také žádnou hlídací babičku neměli, ale měla jsem štěstí, že jsem pracovala v kanceláři velkého podniku, kde byla vždy možnost, že se práce přesunovala podle potřeby. Také jsem měla štěstí na šéfa. On sám ač inženýr, byl-dle jeho řeči- na společenském žebříčku níže než jeho žena doktorka. Takže on býval dřív se svými dětmi doma, a podporoval mě tedy v tom, že zdraví především. Nyní pracuji v jiném oddělení. Je to dost tvrdší, nikdo mi již tak vstříc nevychází. Pravda je, že starší dítě je již odrostlé. Dceru jsem nechala poprvé samu po odeznění příznaků asi v 8-mi letech. Se synem jsem byla ještě teď v jeho 10-ti letech 4dny doma. Fakt je, že když byly děti hodně malé, tak jsme se střídali s manželem. On zas tak prestižní pozici nemá, a v práci mu to "prošlo" bez problémů.
V té situaci jsem byla aké,kluci byli často nemocní já prodávala elektrotechnické zboží ,je to sice již dávno,ale kluci chodoli do školky tudíš jsem s nimi doma být musela,v práci jsem vnímala ty kruté pohledy zase doma,úplně jsem s nechut chodila do práce a to mne bavila,nebot dříve se musela prodávaná věc předvést vyskoušet,nakonec jsem se stejně dív dostala do ivalidního důchodu a ím jsem to měla vyřešené definitivně ,za nemoc dětí nikdo nemůže
Každý myslí podle sebe. Proto mají kolegyně takové divné představy o Tvé neochotě pracovat.
Sama jsem matka 3 dětí a je pravda, že když děti začaly chodit do školy, porazil je kdejaký bacil. Vyřešila jsem to prací doma. Jinak bych se trápila tak jako Ty. Možná i u Tebe by stála změna práce za úvahu. Nejprve hledat, potom tu současnou opouštět.Žít se stressu není moc příjemné. A čekat na vyhození, to taky nechceš, že? Přeji hodně štěstíčka. A neboj, všechno se to poukládá ku spokojenosti všech. 
