Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám takový malý problém v komunikaci, říkala jsem si, že by mi maminky z řad Šťastných žen mohly pomoct vyjasnit pojmy.

Je mi 29 let, žiji s přítelem, končím studia na vysoké škole a řídím vlastní malou firmu. Mé biologické hodiny, jak je teď populární říkat, zatím netikají. Ne, že bych děti vůbec nechtěla, ale zatím na ně není ten správný čas. Většina mých kamarádek a známých odešla na mateřskou dovolenou, takže kontaktů s dětmi mám dostatek. Ráda si s nimi pohraju, ale ráda je taky vracím jejich maminkám a vracím se zpět do svého klidu.

Co mě ale překvapilo, je to, že jsem se (ač jedináček) nějak automaticky stala tetou. Naprostá většina kamarádek při komunikaci se svými dětmi o mně hovoří jako o tetě, případně jako o tetě Hance. Nelíbí se mi to. Jako tety neoznačuju ani sestry mých rodičů, oslovuji je prostě jménem. I pro kamarádky jsem vždycky byla Hanka, tak proč najednou ta změna? Vždycky, když se ozve: "Jdi za tetou... Teto, pochovej ho na chvilku...", připadá mi, že bych si měla navlíct zástěru a uvázat šátek pod bradu. Zároveň mě napadne scénka ze Svěrákovy Vesničky mé střediskové a mám chuť reagovat: "Ty jsi můj synovec? Že tě neznám! Ona vesnice se nám, mladý muži, změnila!"

Zatím jsem potichu, i když je mi to oslovení nepříjemné. Ale čím častěji to slyším, tím víc skřípu zubama.

Prosím vás, vysvětlete mně, bezdětné, proč jsem tetou dětí všech mých známých? Zavazuje mě to k něčemu? Kdybych byla jenom "Hanka", tak mě děti nebudou mít rády? Já tomu nerozumím, ale evidentně je to "tetování" běžné. Říkám si, že když to pochopím, líp to zkousnu. Kdo ví, třeba i já za pár let budu kamarádkám říkat teto, ale zatím mě to jen mate.