Žiju s výrobcem srandy a asi se zblázním
Odjakživa jsem veselá povaha, ráda se směji a cítím se dobře ve společnosti. Své partnery jsem si vždycky vybírala i podle toho, jaký mají smysl pro humor. Nějaký zapšklý suchar by u mě neměl šanci.
Jenže čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že i legrace někdy může být až příliš. Je mi 25 let, dva roky chodím s Jirkou a až doteď nám to klapalo. Líbilo se mi, že je takový bezprostřední, uvolněný, že nedělá vědu z věcí, kvůli kterým se jinde třeba hádají. V jeho společnosti jsem se cítila vždy dobře.
V poslední době ale zjišťuji, že jeho volnomyšlenkářská a nezatížená povaha hraničí až s lehkomyslností, a uvažuji, jestli je pro mě Jirka perspektivní partner. Už totiž začínám přemýšlet o tom, že bychom se vzali a měli třeba dítě. A došlo mi, že on jako opora rodiny a muž, na kterého je spolehnutí, nepřichází v úvahu.
Začínají mi jít na nervy všechny jeho žertíky, kterým jsem se až donedávna smála. Nevím, možná jsem nějak dospěla, ale už mě jeho věčné „vyrábění“ legrace začíná štvát. On totiž nezná hranice a dělá mi věci, které mi jsou nepříjemné. A čím víc se pak rozčiluji, tím víc je pobavený. Někdy mi to připadá, jako by ještě nevyrostl z puberty, ač je stejně starý jako já.
Kromě takových těch nevinných srandiček, které jsou fajn, totiž do svého repertoáru zařadil i fórky, za které bych vraždila. Třeba na mě bafne, když si maluji oči. Nebo jdu v noci spát a v posteli mám narafičeného umělohmotného pavouka. Když spolu jdeme nakupovat, baví se tím, že lidem, kteří zrovna nevěnují pozornost svému vozíku, vyndavá věci, které v něm mají, nebo jim tam naopak něco přidá.
Začínám z něj být unavená. On mi vyčítá, že jsem se změnila, že už se mnou není taková legrace. Asi má pravdu. Ale já se do toho nedokážu nutit, když už to cítím jinak. Pořád mám ráda veselou společnost, pořád se ráda směji, ale jeho způsob legrace mi připadá stále trapnější.
Už uvažuji i o rozchodu, protože pochybuji, že on se změní. Možná někdy v budoucnu ano, ale možná bych se změny taky nikdy nedočkala.
Pavlína
Jak jste na tom vy s humorem a legrací? Dokážete se odvázat? A co váš protějšek? Je s ním legrace, nebo je to starý bručoun? Dokážete si představit život s takovým partnerem, jakého má Pavlína? Setkali jste se někdy s někým, kdo neznal hranice a svým smyslem pro humor obtěžoval okolí až nepříjemně?
30.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žiju s výrobcem srandy a asi se zblázním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon - 30.12.2013 10:48
Vikina - 30.12.2013 10:10 ano, toto je momentální nápad, hodný ocenění, kdybys to udělala podruhé, už by nešlo o vtip, ale o nedostatek fantazie a tím, ty rozhodně netrpíš
Já mám legraci moc ráda, ale opakovaný vtip, přestává být vtipem. To snad ani puberťáti se neřežou smíchy nad neustále se opakujícím "vtipem" Vyndávat lidem nákup z vozíku to není vtip,ale trapnost. Asi 1x bych to tolerovala, ale pak bych se jako pisatelka zamýšlela, co s takovým člověkem dál? Taky jsem dělali různé pitomosti, ale to nám bylo cca 10-13, takže nějaká míra by být měla
Hm, taky mi to vtipné moc nepřipadá a to mám originální fórky docela ráda. Ale pokud to udělá víc než jednou, tak už je to akorát hloupé.
A reaguje pán stejně srdečně na fórky namířené proti němu? Možná bych si dala tu práci a připravila mu týden nezvonících budíků, marmelády v botách,nespárovaných ponožek, prohozené soli a cukru a nějakého toho bafnutí při holení, třeba by pán přehodnotil svůj pohled na humor.
Krásný a šťastný rok 2014, plný pohody a hlavně zdraví.
Tak už asi moc legraci nerozumín, ale představím si babičku přes 70 let, třeba o holi a někdo ji vyndává nákup nebo přidává do košíku - to není legrace, to je drzost. Ten pán je podle mně drzý cvok a já mít takového partnera, utíkám od něj mílovými kroky.
Já mám ráda humor ala cimrmani, Horníček apod. Spíš založený na slovní legraci. Taky nejsem typ. co by se smíchy svíjel, to mě přešlo zároveň s pubertou, teď se spíš pousměju a řeknu si: jo, to je dobrý! Uznávám třeba, že Menšík byl vtipnej, ale mít ho doma, bych teda nechtěla. Nesnáším lidi, kteří vtipkují pořád a taky nerozumím vtipům spočívajícím v tom někde na někoho něco nastražit, něčím ho polít, něco zničit, někoho zesměšnit, postrašit atd. Asi jsem fakt suchar, ale radši bych měla suchara než vtipálka, který nic nebere vážně.
sharon: tak to je hustýýý Chudák tchán
Vikina: bych tě "umlátila" A pak sebe, smíchy
Po prečítaní článku som si spomenula na svoj posledný vzťah, akoby som čítala - iba s rozdielom veku - o nás, trval 7 rokov, kedy som si zvykala a dúfala..v počiatočnej zaláskovanosti som totiž - radšej - nevidela, že táto sranda je malinko kostrbatá, boli tam i tie nákupné košíky a hoci nie som žiadná puritánka, dokážem sa zasmiať i na sebe, nevidela som to, čo videli iní dookola a vo veku priateľa, kedy už bol x-krát dedkom by tieto psie kusy boli hodné niekoho skor o generáciu mladšieho..teraz s odstupom času viem, že sa stalo, čo sa stať malo = neboli sme naladení na rovnakú "srandovnú" notu, beriem to ako jednu životnú skúsenosť, sranda je srandou odtiaľ potiaľ, i keď to bol iba jeden z dovodov, prečo som chlapa nakoniec vymenila za dvoch .
YXH: přesně, teď je to mobil......
no on ten můj muž se navyváděl jako kluk.......zato teď seká latinu...
sharon: Takze tatinek byl nadcasovy, ted v tramvaji kazdemu zvoni kapsa a kabelka
sharon: Precetla jsem pribeh tveho manzela memu rikal ze to je bezva napad Jeste ze si moje poloklapaky nedavam pres noc do sklenicky
Ja mam tedy legraci rada a s nadsazkou se da rici, ze se zivotem uspesne prochechtavam, ale snad je nejaka hranice. Vyse popsane forky mi prijdou hodne neprislis inteligentniho pubescenta.
mám ráda legrácky ,ale taky musí být na ně nálada né za každou cenu pak jsem spíš naštvaná
Vikina: sharon:
Vikina: