Těsně před termínem jsem zrušila svatbu
Milé ženy, možná si na mne vzpomenete, v březnu jsem se vám tady svěřovala se svými pochybnosti ohledně mé svatby. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli si svého přítele skutečně chci vzít, ačkoli spolu čekáme dítě. Uvědomila jsem si jeho sklony k despotickému chování a také se mne dotkla jeho neskrývaná touha po synovi a okázalé pohrdání jen při zmínce, že se nám může narodit holčička.
(První Ivetin článek si můžete přečíst zde – pozn.redakce.)
Nejdříve bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory i osobní zkušenosti. Všechny jsem si pečlivě pročetla a přemýšlela o nich. To své osobní rozhodnutí jsem hodně zvažovala. Nebyla to lehká situace a přiznávám, že až teď, když je všechno za mnou, se začínám trošku uklidňovat. Možná vás bude zajímat, jak jsem se nakonec rozhodla a jak to všechno dopadlo.
Asi mne některé budete mít za blázna, ale nakonec jsem svatbu zrušila. Bylo to strašné, ve chvíli, kdy jsem si definitivně uvědomila, že to chci udělat, se mi udělalo úplně špatně z představy, že s tím budu muset vyrukovat ven a všem to oznámit. Ale nemohla jsem jinak. Došlo mi, že bych se vdávala pouze z pocitu odpovědnosti vůči všem okolo, jen ne k sobě samé. A že je to především můj život, o který jde, a také život mého nenarozeného dítěte.
Nejdřív jsem šla za rodiči. Nevěděla jsem, jak zareagují, jak jsem psala v prvním článku, přípravy na svatbu byly v plném proudu, prakticky vše bylo nachystané. Naši mě hodně překvapili. Samozřejmě že v první chvíli byli zaražení, potřebovali to nějak vstřebat, ale hned vzápětí mne podpořili. Řekli mi, že ta situace sice není ideální a asi ani úplně správná, ale pokud to tak cítím a jsem přesvědčená, že jinak nemůžu, tak svatbu zrušíme. Naprosto pochopili mé důvody, a i když to neřekli úplně otevřeně, poznala jsem, že z mé svatby, respektive z manželství s tímto mužem, měli obavy. Nabídli mi azyl u sebe doma a všestrannou podporu pro mne i děťátko.
Tohle pro mne asi bylo nejdůležitější ze všeho, přístup mých rodičů. Ulevilo se mi a cítila jsem se silnější a pevnější v kramflících. Své rozhodnutí zrušit svatbu jsem pak oznámila příteli. Byl v šoku. Ačkoli jsem se mu snažila vysvětlit, proč jsem k tomu dospěla, vůbec mne neposlouchal. Spustil na mě hodně sprostě a vulgárně, co si prý myslím, že něco takového se nedělá. A pak najednou nějak strašně rychle se vším souhlasil. Chtěla jsem být slušná, tak jsem to jela oznámit i jeho rodičům, protože on to odmítl, prý si to mám vyžrat až do dna, když jsem si to takhle rozhodla. U nich to příjemné rovněž nebylo, hlavně tchán vyváděl jako blázen a vykřikoval, že jim musím uhradit veškeré výdaje, které do té svatby už 
investovali.
Když bylo po všem, částečně se mi ulevilo, ale řeknu vám, klepala jsem se pak ještě dva týdny. Přestěhovala jsem se k rodičům, kteří mi ani slovem nic nevyčetli a jsem jim za to moc vděčná. Příbuzným jsme poslali oznámení o zrušení svatby, táta u toho dokonce žertoval, že jsme jak v té komedii Slunce, seno… Dokonce se sešel s přítelovým otcem a požádal ho o vyčíslení škody s tím, že vše zaplatí, ale nakonec to nebylo potřeba. Otec vychladl a nic zaplatit nechtěl.
Přítele jsem od našeho posledního rozhovoru neviděla, snažila jsem se ho sice kontaktovat telefonem i mailem, ale nereaguje. Tak snad ho to přejde a k nějakému kontaktu dojde, přeci jenom spolu čekáme dítě, a i když to dopadlo takhle, on je otec. Ale možná, že o své otcovství ani nebude stát, před pár dny jsem totiž byla na „velkém“ ultrazvuku a pan doktor mi na můj dotaz sdělil, že miminko, které čekám, je holčička.
Ještě jednou vám všem moc děkuju, milé ženy. Je fajn, že sem člověk může napsat, když ho něco trápí a najde tady dost ochotných duší, které poradí, povzbudí a pochopí. Děkuji Vám všem.
24.4.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těsně před termínem jsem zrušila svatbu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ale zase je pravda, že je lepší uvažovat, jestli je dotyčný opravdu ten pravý, před tím, než se rozhodneme pořídit dítě a ne až potom. Ověřit si, že na zásadní věci máme stejný názor apod.
Možná, že tady byla poslední kapka názor otce na narození dcery, kdyby o tom dřív mluvili, možná by to vyšlo najevo . A nebo to tehdy Iveta brala jako vtip a že je to myšleno vážně jí došlo až v těhotenství.
Ale i když si je jeden jistý, stát se může cokoli a dopadlo by to stejně.
.gif)
Almega:nemůžu souhlasit,s manželem jsme se brali po 9ti měsících(já byla 3 měsíce těhotná) a už jsme spolu 9 let a nemůžu si stěžovat 
...každý vztah je sázka,někdo vyhraje někdo prohraje
No taky mam dojem, ze kazdy ma pravo udelat chybu ci unahlene rozhodnuti, ne vzdy muzeme vsecko predvidat, a to tvrzeni, ze uplna rodina je nejdulezitejsi, to taky lze vykladat vselijak... podle meho nazoru uplna a pritom nefunkcni rodina (drzena pohromade kvuli konvencim, aby lidi nerekli, nebo aby deti meli oba rodice), kde si ale rodice vjizdeji do vlasu ci jeden druheho ponizuje a urazi, ze to neni pro deti zadny dobry vzor a uz vubec ne misto k ziti... naopak i castecna rodina (matka/otec a deti/dite) se muze kdykoli znovu rodinou stat, prece neni proboha nic definitivni, a uz vubec ne volba partnera.... vsichni potrebujem sbirat zkusenosti a nekdy je to holt klikatejsi... nekdo to ma na poli vztahu jako nalinkovane a bez problemu, zato se treba "uci" nekde jinde... nesoudila bych tak prisne, fakt ne...
.JPG)
Almega: tak tenhle názor mě zarazil...člověk se prostrě nakonec může rozhodnout jinak a do hlavy mu nevidíme....já třeba s přítelem žila, milovali jsme se a nakonec to v těhotenství stejně skončilo...malý má teď lepšího otce a čekáme dalšího potomka......rozhodně mé dítě není polosyrotek a jsme všichni šťastní.....
Škoda,že se Iveta pořádně nezamyslela,co chce a co nechce ještě před tím,než si udělali dítko...Děti by měly vyrůstat v úplné rodině...Teď už je samozřejmě pozdě,je lepší,že svatba nebyla a patrně se již zcela rozešli,ale podle mého názoru by se dva lidé,kteří chtějí splodit dítě,měli předtím hodně poznat a vyzkoušet různé formy soužití...právě aby předešli takovéto tvorbě "polosirotků".
Verera: to urcite, mas pravdu, a ja nechci malovat certy na zed... hlavne se takhle muze iveta nechat prijemne prekvapit, pokud se ale pritel neumoudri, ona a mala budou v bezpeci a na nem nezavisle... a to jim ze srdce preju :)
fretka: Ale na někoho může šok působit pozitivně. Pokud ne, žádná škoda.
.jpg)
Ivetko, jelikož jsem byla jedna z těch, která tuto situaci zažila a svatbu zrušila, radila jsem ti proto, abys dobře rozvažovala co máš udělat. Mám z tvého rozhodnutí velikou radost. Jsi silná žena a máš báječné rodiče, o které se mužeš opřít. Přeji ti i tvé holčičce hodně zdraví a radosti v životě. A pamatuj si, že nikdy nezapadne slunce tak hluboko, aby opět znovu nevyšlo. Hodně štěstí.
.gif)
Gratuluju 
Uvidíš časem, pokud má aspoň trochu zdravé jádro, tak se třeba časem dáte dohromady a ještě bude z holčičky vodvázanej, třeba byl jen pod vlivem otce a přejal jeho chování..Nicméně tvoje reakce, že nebude po jeho ho (možná) donutí se zamyslet nad svým chováním a zěmnit se. A pokud ne a je stejný jako jeho otec, jeho chyba. Holčičky jsou náhodou super! Držím palce, start je bezva, že sis stála za svým a ještě ti rodiče..moc pěkné
tak to je mazec..gratuluji a přeji hodně štěstí a radost z holčičky
Viv :o): Přesně tohle mě napadlo 
Iveto, gratuluji k rozhodnuti a k holcicce! A taky vlastne k rodicum, je skvele jak zareagovali. Hodne zdravi a stesti vam vsem!
Verera: Bohuzel tenhle optimismus nesdilim... mela jsem tu cest s jednim takovym exemplarem (byv.manzel). Veskere srazky s realitou se ho netkly, naopak - utvrdily ho v jeho chorych presvedcenich, ktere si do dospeleho zivota prinesl... Ja naivka si dlooooouho myslela, ze laska s tim pohne... Nepohla. Poucila jsem se z toho. Snad. A to, podotykam, se jedna o velice inteligentniho a studovaneho cloveka, ktery v soucasne dobe zastava uznavane vedecke misto...
Gratuluju k odvaze udělat to, co považuješ za správné.
Otce bych ještě úplně nezatracovala, ono se mu stalo něco, co asi nikdy nezažil, ve výchově nic takového taky nezaznamenal, prostě šok ze srážky s realitou, která je naprosto jiná než v jaké žil doteď. Ješitnost je děsná vlastnost a nejhorší je, že chlapi si neuvědomují, jak při tom vypadjí hloupě, naopak, domnívají se, že to je správné mužné chování 
Je tu malá možnost, že mu dojde jak nemožně se choval a že po narození dcery se něco změní. Ale aby dostal šanci, měl by se opravdu hodně ,viditelně a dlouhodobě snažit, jinak to nebude mít budoucnost.
Ivetko, Ty ani nevíš, jaké Tě potkalo štěstí ! 
Představ si, že by budoucí děťátko bylo kluk, a jeho otec by se o něj dral jako o "dědice trůnu". S holčičkou Ti to snad nehrozí, když "holky" považuje za nižší živočišný druh. 
Do Rodného listu ho jako otce uveď, na alimenty má holčička nárok, i kdybys jí je měla šetřit, třeba na budoucí studia.
Máš skvělé rodiče, a tak doufám, že do vaší rodiny přibyde děťátko stejného příjmení. Né, že se bude holčička jmenovat po tom sobci, co bude její táta jen na papíře, ale ve skutečnosti je jen dárcem spermatu.
