Žiju s výrobcem srandy a asi se zblázním
Odjakživa jsem veselá povaha, ráda se směji a cítím se dobře ve společnosti. Své partnery jsem si vždycky vybírala i podle toho, jaký mají smysl pro humor. Nějaký zapšklý suchar by u mě neměl šanci.
Jenže čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že i legrace někdy může být až příliš. Je mi 25 let, dva roky chodím s Jirkou a až doteď nám to klapalo. Líbilo se mi, že je takový bezprostřední, uvolněný, že nedělá vědu z věcí, kvůli kterým se jinde třeba hádají. V jeho společnosti jsem se cítila vždy dobře.
V poslední době ale zjišťuji, že jeho volnomyšlenkářská a nezatížená povaha hraničí až s lehkomyslností, a uvažuji, jestli je pro mě Jirka perspektivní partner. Už totiž začínám přemýšlet o tom, že bychom se vzali a měli třeba dítě. A došlo mi, že on jako opora rodiny a muž, na kterého je spolehnutí, nepřichází v úvahu.
Začínají mi jít na nervy všechny jeho žertíky, kterým jsem se až donedávna smála. Nevím, možná jsem nějak dospěla, ale už mě jeho věčné „vyrábění“ legrace začíná štvát. On totiž nezná hranice a dělá mi věci, které mi jsou nepříjemné. A čím víc se pak rozčiluji, tím víc je pobavený. Někdy mi to připadá, jako by ještě nevyrostl z puberty, ač je stejně starý jako já.
Kromě takových těch nevinných srandiček, které jsou fajn, totiž do svého repertoáru zařadil i fórky, za které bych vraždila. Třeba na mě bafne, když si maluji oči. Nebo jdu v noci spát a v posteli mám narafičeného umělohmotného pavouka. Když spolu jdeme nakupovat, baví se tím, že lidem, kteří zrovna nevěnují pozornost svému vozíku, vyndavá věci, které v něm mají, nebo jim tam naopak něco přidá.
Začínám z něj být unavená. On mi vyčítá, že jsem se změnila, že už se mnou není taková legrace. Asi má pravdu. Ale já se do toho nedokážu nutit, když už to cítím jinak. Pořád mám ráda veselou společnost, pořád se ráda směji, ale jeho způsob legrace mi připadá stále trapnější.
Už uvažuji i o rozchodu, protože pochybuji, že on se změní. Možná někdy v budoucnu ano, ale možná bych se změny taky nikdy nedočkala.
Pavlína
Jak jste na tom vy s humorem a legrací? Dokážete se odvázat? A co váš protějšek? Je s ním legrace, nebo je to starý bručoun? Dokážete si představit život s takovým partnerem, jakého má Pavlína? Setkali jste se někdy s někým, kdo neznal hranice a svým smyslem pro humor obtěžoval okolí až nepříjemně?
30.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žiju s výrobcem srandy a asi se zblázním
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: můj tatínek ve svátečním a s kytkou šel žádat o maminčinu ruku a babička zrovna poklízela prasečí chlívek, tatínek na ní bafnul a babička ho natřela tím smradlavým koštětem aneb kdo chce kam..
pavča: on ten otec nebyl lepší....třeba dal manželce natažený budík do kabelky a on jí v tramvaji zvonil....
Kaliban:
sharon:
jak se řiká - málem sem si cvrnkla do gatí!! to je fórek za všecky prachy... i kyž chudát otec...
orinka: mučit zvíře a dát do vozíku dvě věci navíc....to se přece nedá srovnávat.....
však on jednou narazí....třeba na mě.... to bude facek jak potlesku v národním...
Kaliban: ono asi co přijde vtipné jednomu tak druhému to přijde jako trapárna.....
sevenofnine: souhlasím, když se někomu ublíží, už to není humor. Jak řekl správně Karel Šíp v rozhovoru, co je humor, tak uvedl, že někdo se dokáže smát i tomu, když se mučí zvíře.
Nemá spíš ten chlapec nějaký problém? Mindrák nebo tak? Myslím, že máme smysl pro humor, smějeme se doma často, ale nemyslím, že by nám připadalo vtipné zrovna tohle. Ne, že by můj muž občas neměl nějaký naprosto ujetý nápad, ale rozhodně nevyrábí srandu. Humorné situace mají, podle mne, vyplynout z běhu života, nevyrábí se křečovitě a za každou cenu.
mého muže jeho vlastní otec také jednou málem přizabil...ještě když bydlel doma což je hodně let zpět.....tchán - major u policie- a můj tehdy ještě ne manžel dal v zimě tatínkovi zuby v kelímku s vodou na balkon - do rána, zuby zamrzly...a tatínek jel ráno do Ostravy na poradu s kelímkem se zuby v ledu v aktovce.....
to byl doma tanec....
mě by spíš ta mrtvice ranila z vikinina fórku než z pavouka v posteli.... každá jsme holt jiná...
stokrát nic umořilo i osla a opakovaná sranda srandou už není.
Není sranda vylekat ženskou když si maluje oči, může z toho být vážné zranění oka. Není sranda věčně na někoho něco rafičit, protože toho dotyčného to začne za chvíli unavovat a navíc už to není legrační ale trapný. Vyndavat lidem věci z košíku je opravdu hloupý, to není legrace k popukání.
Tohle považuju za neschopnost vůbec chápat, že lidem takové věci připadají trapný a vadí jim to. Vůbec ho nenapadne, že může někomu ublížit, jak fyzicky tak psychicky. a že to jde psychicky ublížit - ví ten debil vůbec něco o těch lidech co mají nákup v košíku? Co když je to někdo, kdo si to pečlivě sčítá, protože má v peněžence prázdno, protože ho vyrazili z práce? Nebo se vrátil z vyšetření s ne příliš pěknou zprávou a cestou domů si došel nakoupit? Takový lidi fakt srandu neocení, ale hlavně že se pán baví.
Já mám taky ráda srandu, ale musím vědět, že to ten dotyčný unese a neublíží mu to.
Vikina:
sevenofnine: přesně tak to dopadlo..a navíc jsem věděla, že neomdlí a ani se neurazí
"smích je kořením života a ztracený je ten den kdy ses nezasmála" přesně škoda dne, kdy jsem se nezasmále ne, kdy mě neranila mrtvice z nějakého přiblblého zastydlého stále se opakujícího fórku ...
Vikina: to co jsi provedla je originální, impulzivní i vtipné. Osobně bych děsně zařvala a otočila sprchu proti tobě a pak bychom se u vína tomu řehtaly obě :-).
Co je vtipného na tom, že cizím lidem dává do nákupního vozíku věci nebo jim je vyndává? To není vtipné, to je debilní. I puberťák by mi připadal jako idiot, kdyby toto dělal. Zvlášť pravidelně. Pavouk v posteli by mě nevyděsil ani nerozesmál. To je taky kategorie žertíků, na kterých nic zábavného nevidím. Já bych s takovým klukem ani nezačala žít. Stejně jako s někým, kdo dokáže dvě hodiny v kuse vyprávět blbé vtipy. Mám ráda jiný druh humoru. Ten čapkovský, haškovský a anglický. A hlavně ten, který není na úkor jiných lidí.
Pavlíně je pětadvacet, partner jí jde na nervy, není důležité, čím. Proto snad spolu lidé před svatbou žijí, aby poznali, jestli si budou vyhovovat. Člověk může změnit jen sám sebe a jen v něčem. Z puntičkáře se nestane bordelář, ani kdyby se rozkrájel. A z necitlivého blba se nestane empatický člověk, který dokáže přemýšlet, jestli důsledkem jeho "vtipu" nemůže být úraz.