Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kamarádka Radka si domluvila návštěvu u kartářky. Kontakt našla v regionálním tisku a po několika dnech váhání vzala mobil a na uvedené číslo zavolala. Dostala termín návštěvy a instrukce o tom, na co se může ptát, co kartářka všechno nabízí, a informaci o ceně. Den před domluvenou schůzkou mě Radka ukecala, abych jela s ní. Celý život jsem se kartářkám, věštkyním a jiným „divoženkám“ vyhýbala jako čert kříži. Zastávám názor, že není dobré tahat čerta za ocas.

Ten den jsme brzy ráno nasedly do vlaku a vyrazily vstříc dobrodružství. Cesta byla bez problémů, adresu jsme našly celkem rychle a pak už Radka mačkala zvonek se jménem Ramona. Čekala jsem, že otevře éterická bytost s vševědoucím pohledem. Nic takového se nekonalo. Ve dveřích se zjevila kulaťoučká postava staré, snědé ženy s černýma, pichlavýma očima.

Pozvala nás dál a Radky se zeptala, jestli chce, abych byla výkladu přítomna, a jestli přede mnou může mluvit otevřeně. Radka jenom pokývala hlavou na znamení, že ano, a už nás paní domácí usazovala do obrovských křesel. Cítila jsem kolem žaludku mravenčení a nevěděla jsem, jestli se smát, nebo tvářit vážně. Nemůžu totiž říct, zda na takové věci věřím, nebo ne. Prostě je nepokouším a hotovo.

Ramona podala Radce balíček zřejmě hodně starých karet a nechala ji karty zamíchat a sejmout. Potom je začala rozkládat po stole. V místnosti bylo ticho. Čekala jsem hořící svíčky, křišťálovou kouli a magického kocoura, ale ono nic. Přemýšlela jsem, jestli mám být zklamaná, nebo ne. Karty byly na stole a Ramona je začala jednu po druhé otáčet a vysvětlovat, co vidí, co karty říkají.

„Měla jste pohnuté dětství. Nebylo radostné, nezažila jste dostatek lásky,“ znělo pokojem. Radka vytřeštila oči a já naopak oči zavřela a kousla se do rtů, abych se nezačala chechtat nahlas. To nám to pěkně začíná. Radka je jedináček, rodiče ji milují, je pro ně středem vesmíru a snad nikdo nemohl mít lepší dětství než právě Radka. „V raném věku jste ztratila milovaného člověka. Jeho ztráta vás velice zasáhla.“ „Jaruno, neotvírej oči!“ běželo mi hlavou.

„Přítomnost! Jste vdaná, ale nejste šťastná. Váš partner vás neumí docenit a vy tím trpíte. Máte jedno nebo dvě děti a ty vám moc radosti nedělají. V zaměstnání ale jste spokojená. No ale budete si muset hledat jinou práci, páč tady vidím změnu. Taky tu vidím cizího muže. Románek s ním neukončujte, ten muž je vám osudný.“ Ramona zavřela teatrálně oči a zavzdychala „Jsem unavena.“

„Teď mi můžete položit tři otázky týkající se budoucnosti.“ „Jaruno, neotvírej oči, nebo se budeš řehnit jak splašená kobyla, znáš se!“ promlouvala jsem si do duše. Z Radčina hlasu jsem cítila potlačovaný smích. „Zajímalo by mě zdraví. Jak to se mnou vypadá?“ „Špatně, moc špatně! Vaše tělo stravuje nemoc. Pomoc najdete jen u jediného člověka.“ „U kterého?“ špitla Radka. „Dám vám adresu na bylinkáře. Je to můj bratr a jen jeho zkušenosti vás dokážou uzdravit.“

„Taky by mě zajímalo, jak na tom budu finančně?“ „Špatně! Bohatství nevidím, ale můžu vás pomocí karet vést po cestách spokojenosti. Stačí se karet 1x až 2x měsíčně zeptat. Bohatá nebudete, ale díky kartám nebudete ani hladovět.“

„A poslední otázka: myslíte si, že za tyhle bláboly vám zaplatím?“ „Co? Vy mi ty peníze dáte! Byly jsme domluvené! Že se vám pravda nelíbí, za to já nemůžu. Osud si nevybíráme!“ vjel do Ramony život a jako tygřice bránila svůj snadný výdělek.

„Paní Ramono, tyhle bludy možná na někoho sedí, ale u mě jste totálně ve všem šlápla vedle. Nemám jedno ani dvě děti, ale tři. Mám je ráda a žádné mi starosti nikdy ani jedno z nich nedělalo a nedělá. Moje dětství bylo kouzelné a rodiče i prarodiče mě mají rádi. Nikdo mi dosud neumřel. S manželem se máme rádi a v zaměstnání rozhodně spokojená nejsem, ale měnit ho nebudu. O svém zdraví jsem coby zdravotní sestra velice dobře informovaná, a tak služby vašeho bratra rozhodně potřebovat nebudu. Takže, paní Ramono, tady máte 2x 20Kč za naše dvě kávy a sbohem,“ uzavřela rázně Radka a zabouchal za námi dveře.

Celou cestu jsme se řehtaly tomu, jak kartářka odkrývala jen a jen samé pohromy. No a pak mám věřit na karty a věštby.

A co vy, věříte kartám? Chodíte ke kartářce nebo si vykládáte sami karty? Promluvily ve vašem případě karty pravdivě?