Těsně před termínem jsem zrušila svatbu
Milé ženy, možná si na mne vzpomenete, v březnu jsem se vám tady svěřovala se svými pochybnosti ohledně mé svatby. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli si svého přítele skutečně chci vzít, ačkoli spolu čekáme dítě. Uvědomila jsem si jeho sklony k despotickému chování a také se mne dotkla jeho neskrývaná touha po synovi a okázalé pohrdání jen při zmínce, že se nám může narodit holčička.
(První Ivetin článek si můžete přečíst zde – pozn.redakce.)
Nejdříve bych vám všem chtěla poděkovat za vaše názory i osobní zkušenosti. Všechny jsem si pečlivě pročetla a přemýšlela o nich. To své osobní rozhodnutí jsem hodně zvažovala. Nebyla to lehká situace a přiznávám, že až teď, když je všechno za mnou, se začínám trošku uklidňovat. Možná vás bude zajímat, jak jsem se nakonec rozhodla a jak to všechno dopadlo.
Asi mne některé budete mít za blázna, ale nakonec jsem svatbu zrušila. Bylo to strašné, ve chvíli, kdy jsem si definitivně uvědomila, že to chci udělat, se mi udělalo úplně špatně z představy, že s tím budu muset vyrukovat ven a všem to oznámit. Ale nemohla jsem jinak. Došlo mi, že bych se vdávala pouze z pocitu odpovědnosti vůči všem okolo, jen ne k sobě samé. A že je to především můj život, o který jde, a také život mého nenarozeného dítěte.
Nejdřív jsem šla za rodiči. Nevěděla jsem, jak zareagují, jak jsem psala v prvním článku, přípravy na svatbu byly v plném proudu, prakticky vše bylo nachystané. Naši mě hodně překvapili. Samozřejmě že v první chvíli byli zaražení, potřebovali to nějak vstřebat, ale hned vzápětí mne podpořili. Řekli mi, že ta situace sice není ideální a asi ani úplně správná, ale pokud to tak cítím a jsem přesvědčená, že jinak nemůžu, tak svatbu zrušíme. Naprosto pochopili mé důvody, a i když to neřekli úplně otevřeně, poznala jsem, že z mé svatby, respektive z manželství s tímto mužem, měli obavy. Nabídli mi azyl u sebe doma a všestrannou podporu pro mne i děťátko.
Tohle pro mne asi bylo nejdůležitější ze všeho, přístup mých rodičů. Ulevilo se mi a cítila jsem se silnější a pevnější v kramflících. Své rozhodnutí zrušit svatbu jsem pak oznámila příteli. Byl v šoku. Ačkoli jsem se mu snažila vysvětlit, proč jsem k tomu dospěla, vůbec mne neposlouchal. Spustil na mě hodně sprostě a vulgárně, co si prý myslím, že něco takového se nedělá. A pak najednou nějak strašně rychle se vším souhlasil. Chtěla jsem být slušná, tak jsem to jela oznámit i jeho rodičům, protože on to odmítl, prý si to mám vyžrat až do dna, když jsem si to takhle rozhodla. U nich to příjemné rovněž nebylo, hlavně tchán vyváděl jako blázen a vykřikoval, že jim musím uhradit veškeré výdaje, které do té svatby už 
investovali.
Když bylo po všem, částečně se mi ulevilo, ale řeknu vám, klepala jsem se pak ještě dva týdny. Přestěhovala jsem se k rodičům, kteří mi ani slovem nic nevyčetli a jsem jim za to moc vděčná. Příbuzným jsme poslali oznámení o zrušení svatby, táta u toho dokonce žertoval, že jsme jak v té komedii Slunce, seno… Dokonce se sešel s přítelovým otcem a požádal ho o vyčíslení škody s tím, že vše zaplatí, ale nakonec to nebylo potřeba. Otec vychladl a nic zaplatit nechtěl.
Přítele jsem od našeho posledního rozhovoru neviděla, snažila jsem se ho sice kontaktovat telefonem i mailem, ale nereaguje. Tak snad ho to přejde a k nějakému kontaktu dojde, přeci jenom spolu čekáme dítě, a i když to dopadlo takhle, on je otec. Ale možná, že o své otcovství ani nebude stát, před pár dny jsem totiž byla na „velkém“ ultrazvuku a pan doktor mi na můj dotaz sdělil, že miminko, které čekám, je holčička.
Ještě jednou vám všem moc děkuju, milé ženy. Je fajn, že sem člověk může napsat, když ho něco trápí a najde tady dost ochotných duší, které poradí, povzbudí a pochopí. Děkuji Vám všem.
24.4.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těsně před termínem jsem zrušila svatbu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Super. Gratuluji a přeji štěstí 
Dobre ses rozhodla, Iveto, jses moc statecna zena, a jak tu uz zaznelo, reakce pritele (podle me vic nez alarmujici - nemysli si, ze vyroky jako: to si musis vyzrat do dna atd.by se s pribyvajicimi lety mirnily - prave naopak!!! vim o cem mluvim...) a jeho rodiny to jen potvrdily... Je skvely, ze mas takovy rozumny a milujici rodice (taky mam takovy, vim, jaky to je stesti a ze to je k nezaplaceni). Preju Tobe a holcicce hodne stesti a vam obema brzo uzasnyho chlapika, kterej vas bude mit obe uprimne rad!!! 
je dobře, že za Tebou stojí rodina
Přeji hodně štěstí a zdraví pro holčičku i pro Tebe
.gif)
Být těhotná a takhle odvážná,to se jen tak nevidí...přeju ti Ivetko a holčičce jen to nejlepší a doufám,že se ,,otec,, umoudří a bude to vaše společné štěstíčko taky milovat a mít o ní zájem
a mě moc těší, že v krátké době je to už druhá statečná, která se takto osudově rozhodla!
.gif)
Udělalas dobře a všichni ti držíme palce
Tedy klobouk dolů, smekám před tebou. Jsi statečná holka....Nepříjemné to rozhodně muselo být, ale důležitá je podpora rodičů a zázemí, které ti poskytli.Teď se soustřeď na sebe a holčičku, prožívej krásně svoje těhotentví a buď v pohodě.
Než mít takového manžela, tak je asi lepší zůstat sama. Však po světě chodí spousta jiných mužů a jednou si určitě s někým padnete do oka.
Můj brách před lety také týden před svatbou řekl, že se ženit nebude. A to chodil s přítelkyní 6 let. Bylo vše připraveno, a rodiče ho nakonec přemluvili. Rozvod byl do roku.
Iveto, je fajn, že jsi dala vědět, jak to dopadlo.
Jsi odvážná a hlavní je, že jsi spokojená se svým rozhodnutím.
Přítele bych nechala chvíli ať se vzpamatuje, to že pak najednou souhlasil mohl být pokus tvářit se, že se vlastně rozešel on a teď ti to dává "vyžrat", že nereaguje. Nicméně otcem bude a bylo by dobrý vyřešit předem, jak bude dítě živit on (na alimenty má dítě nárok) a zda a jak často bude mít zájem o návštěvy.
.JPG)
Je vidět, že tvoje rozhodnutí bylo správné, přesvědčila ses, jak by se k tobě choval budoucí manžel v krizových situacích.
.jpeg)
Milá Iveto, teda smekám, já bych tolik odvahy neměla. Taky rodiče máš perfektní, važ si jich, nemá každý takové štěstí. Pokud "otec" nebude stát o své dítě, nenuť ho násilím. Pokud ho tvoje holčička nikdy nepozná, nebude jí chybět, ono takový vynucený styk nadělá víc paseky než vyrůstat bez otce, věř, že vím o čem mluvím
A pokud se nedomluvíte, nech si soudně určit alimenty i kdyby to byly peníze, na které nikdy nesáhneš a budeš je dávat třeba holčičce na stavebko.
Přeji ti zdravou holčičku a vám oběma hodně štěstí a spokojený život. Bude ti bez něj líp
.jpg)
Ivetko, jsi vážně odvážná holka
Tebe nic neskolí, malá bude mít úžasnou mámu 
Přeju Vám jenom samé štěstí, holky
přeji hodně štěstí do dalšího života a zdravou holčičku. Ale i když nebude otec stát o otcovství, jako otce ho rozhodně uveď, zbytečně by jsi sebe a dítě připravovala o alimenty
Ivetko, udělala jsi to dobře!!! Znám podobný případ, stalo se to mojí sestřenici před pár lety, měsíc před svatbou ji začala rodina nástavajícího obviňovat z toho, že určitě porodí nemocné dítě, protože sama má částečný ID, bydlet musí u nich, ale nesmí si k nim nic stěhovat, a ještě více takových "lahůdek".No prostě "vybarvili se", rodinka na 
Ač je naše Alča moc hodná a nekonfliktní holka, měsíc před svatbou všechno zrušila a bylo to! Když se jí potom narodila krásná a zdravá holčička, tak ani neuvedla otce. A on o to stejně nestál. Taky ji podpořila rodina, žije s malou u rodičů a v klidu. Nebudeš to mít lehké, ale budoucnosti se neboj, když za tebou stojí rodiče! Přeji Ti hodně štěstí a sil, ať se Ti narodí zdravá holčička!!!
hodně štěstí - máš prima rodiče a určitě budeš prima máma.... (a jak píše Speedy - reakce tvého nastávajícího a jeho rodiny jen potvrzuje, že jsi udělala dobré rozhodnutí - i když určitě ne jednoduché)...
