Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dostala jsem se do nelehké a nezáviděníhodné situace. Měla bych nějak zasáhnout, něco udělat a jsem bezradná a vůbec nevím, jak se mám zachovat, aby to bylo správně.

Mám dvanáctiletou neteř, která se mi svěřila, že ji její otčím zneužívá. Takové sdělení by bylo samo o sobě velice alarmující a člověk by s ním hned běžel na policii, kdyby zde nebylo několik „ale“, která mne od okamžitého řešení situace neodrazovalo.

Moje neteř je totiž od mala tak zvaná „bájná lhářka“. Její fantazie je doslova nekonečná a už ve svém předškolním věku dokázala svými vymyšlenými příběhy zamotat hlavu celé rodině. Působí velice přesvědčivě, pokud dá člověk najevo jakoukoli pochybnost, je schopná se rozplakat nad tou křivdou, že jí nevěříme.

Její rodiče se před čtyřmi lety rozvedli. Neteř nesla rozpad jejich manželství velice těžce. Zůstala s matkou (to je moje sestra) a otce hojně navštěvovala a navštěvuje. Doslova ho zbožňuje, tráví s ním mnohem víc času, než je určeno soudem. Bydlí nedaleko, a tak k němu dochází i několikrát v týdnu.

Když si její maminka našla nového přítele, od počátku ho odmítala a nechtěla se s ním jakkoli kontaktovat. Ignorovala ho, jeho snahu a jakékoli sblížení mařila frackovitým a drzým chováním. On měl a má velkou trpělivost, chápe, že je to dítě a také že má svého vlastního otce.

Před rokem se sestra se svým přítelem rozhodli, že se vezmou. Vztahy mezi dcerou a otčímem to nijak nenapravilo. Neteř je vůči němu stále odmítavá, i když ta nejhorší averze už pominula.

A teď k mému problému. Před dvěma týdny se mi neteř svěřila, že ji její otčím obtěžuje. Prý se na ni nestydatě dívá, občas ji dokonce osahává a má různé dvojsmyslné řeči. Údajně se jí vyptává, jestli už má kluka, zda se s někým líbala atd. Dokonce prý hodnotil, že už jí začala růst prsa a zajímal se, jestli už menstruuje.

Jsem z toho docela špatná. Manžel mé sestry je slušný člověk, neumím si představit, že by byl něčeho takového schopen. Podle mne si to holka vymyslela v touze ho nějak znemožnit a donutit matku se s ním rozvést. Té to říct nemůže, protože by jí nevěřila, tak se rozhodla zatáhnout do celé věci mě, abych se angažovala a byla jsem to já, kdo rozpoutá následné rodinné peklo.

Samozřejmě, že je tady i možnost, že mluví pravdu a pak by bylo jistě na místě s tím něco dělat. Já jsem však v koncích. O pravdomluvnosti své neteře nejsem přesvědčená, mám obavu, že když se to začne rozpitvávat, ulpí na jejím otčímovi nespravedlivý škraloup, kterého se nikdy nezbaví.

Přemýšlím, jakým způsobem bych mohla zjistit, či spíše přimět neteř, aby kápla božskou a řekla, jak to skutečně je. Vzhledem k její vrozené bájné lhavosti totiž hrozí, že když se nedočká nějaké akce z mé strany, začne svého otčíma špinit i před cizími lidmi a to by pak byla úplná katastrofa.

Sestře ani jejímu manželovi jsem zatím nic neřekla. Sice jsem chtěla, ale když jsme se setkali, nemohla jsem to ze sebe vymáčknout. Mám toho plnou hlavu, chci se zachovat správně, ale nevím, co v tomto případě správné je.