Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Markýza: Však já neříkám, že zrovna přístup rodičů toho chlapce z vlaku je správný Jen jsem se snažila vysvětlit, že stejně nesprávné je šmahem říkat, že "lít cizí jazyk do makovice" dětem v porodnici je blbost. Není, ale záleží na tom, s jakým cílem a jak se to dělá.
O článek vedle kdosi v diskusi píše o Japonce, která nebyla schopná pochopit, že "vlak" a "vrak" jsou dvě různá slova, protože jí "r" a "l" zní stejně, japonština je nerozlišuje. Kdyby češtinu poslouchala od narození, rozeznávala by ta dvě slova bez problému a přitom by vůbec nemusela mít potuchy, co znamenají. Jen by prostě poznala, že jsou to dvě různá slova. A o to jde. Následnou výuku jayka to podlě mě dost usnadní.

mashanka: Pentlička:

rodilí - omlouvám se, měnila jsem větu a zapomněla jsem y

Kassy: no tak zrovna v této reportáži to byla lektorka-češka, takže o rodilém mluvčím si mohou nechat zdát.
A k fixování "zvuků" - byla bych raději, kdyby se rodilý češi naučili pořádně česky, je sice pěkné, že bude mluvit bez přízvuku, ale k čemu to je, proč se stydět za to, že jsem z jiné země a je to na výslovnosti znát? A je spousta lidí, kteří se naučili mluvit bez přízvuku i bez toho, že by jim to nalívali do makovic už v porodnici.
A MMCH - Babylonská věž se nerozpadla bez příčiny

Tak příspěvky jsem nečetla, ale můžu tě ujistit, že jakýkoliv sport je takový. Dcery hrály volejbal a čím byly lepší, tím na ně trenér víc řval. Pochvala neexistovala, na zápasech jsem nevěřila, ale ostatní matky mě ujišťovaly, že tohle ke sportu prý patří. Možná jo, ale já nevydržela, našla jsem dcerám jiný oddíl, sice výkonostně horší, ale nikdo z nich supersportovkyně nedělá. Následky to na nich nezanechalo.

Dokument jsem neviděla, ale dovedu si to živě představit. Jako mladá jsem byla přítomna tréninku mé spolužačky, která hrála závodně basket a to, jak na ně trenér sprostě řval, ve mně zanechalo hluboký (negativní) dojem. A to tam ještě nebyli přítomni šílení rodiče.
Můj názor je ten, že dělat vrcholový sport je děsná řehole, kterou bych chápala tak u dětí od 15ti let, kdy už se mohou samy odpovědně rozhodnout, jestli tohle fakt chtějí podstupovat. Pro menší děti by sport měla být zábava a příjemné vyplnění volného času. Vím ale, že to je jen chiméra.
Mám 2 děti, syn mohl chodit do hokejové třídy, nedala jsem ho tam. Moje děti chodily na keramiku, do turisťáku, na plavání, na karate, dcera jezdí na koni. Ale všechno to bylo děláno jako zábava a nic "na život a na smrt".
A ačkoli nedělali žádný vrcholový sport, rozhodně z nich nejsou feťáci a alkoholici nebo kuřáci, s tímhle nebyl nikdy, ani v nejhorší pubertě, vůbec žádný problém. A mají i podobné zcela bezproblémové kamarády. Obě děti úspěšně studují VŠ (jsou už oba BC.) a jsou zcela zdraví, nezničení vrcholovým sportem a zcela normální.

Linkovat budoucnost dítěte, kterému jsou dnes dva roky, mi připadá praštěné. A to nejen ze strany vašeho muže, ale i z vaší. Proč proboha řešíte, co bude (manžel) nebo nebude (vy) zajímat a bavit vašeho syna za tři roky ? Vždyť se sotva naučil chodit, neumí pořádně ještě ani mluvit a vsadila bych se, že má ještě pleny.

Na vašem místě bych to pustila z hlavy a řešila teď aktuální věci - jeho slovní zásobu, hygienické návyky, učila bych ho zdravit,děkovat a přecházet na zeleného panáčka - to jsou věci, které přísluší jeho věku. Co přinese čas, na to bych si počkala.

jojo, to si pamatuju, že synovci chodili na trénink ráno hodně brzo, pak do školy, po škole zas, všechny víkendy zápasy a soustředění a prázdniny taky soustředění. V podstatě ségra strávila 20let na stadionech. Takže to bude buď o tom, že tatínek si upraví pracovní dobu a bude to s ním absolovovat nebo ty se na to vykvajzneš a bude hotovo Neměli naprosto čas na nic jinýho, nějaký kino nebo jiný zájmy, to nešlo..S každou rýmou museli ke svýmu sportovnímu doktorovi, aby náhodou nedostali od dětskýho něco, co se podobá dopingu. Takže jestli tatík nelituje peněz na objíždění evropského hokeje, ať ti půlku dá, aby sis mohla jezdit na wellness víkendy no pak dá všechny prachy do syna a už se za hranice nepodívá

Což takhle zkusit v přiměřeném věku syna učit bruslit, stejně tím musí začít a to se mu hodí vždycky. A uvidíš, jak se to bude vyvíjet. Možná budeš mít dítě, které při spatření bruslí spustí hysterický řev nebo sebou sekne na led a to bude tak všechno, co tam bude ochoten dělat.

Pak asi nemá smysl ho do toho nutit a bude na tobě, abys to případně manželovi vysvětlila.

Jestli ale kluka nakazí nadšením pro hokej a on bude radostně vstávat v 5 na tréninky, tak proč ne,ale musí to opravdu chtít on a musí ho to bavit. obča s je každé dítě potřeba u něčeho trochu přidržet,a le to poznáš, jestli ho to moc nebaví nebo je to jen momentální lenost.

Pokud bude kluk z hokeje otrávený, stejně z něj nic podle manželových představ nebude, to snad pochopí i on

A těchvíc dětí, to vůbec není tak špatný nápad. První nebude mít vlohy, tak s e počká na dalšího, zatím starší odroste věku, kdy se musí začít a budemít klid. Když to nebude bavit ani mladšího,má argument, že starší taky nemusel.
A nakonec bude táta rád, že hokej hraje aspoň nejmladší dcera,od ní žádné vrcholné výkony čekat nebude, tak bude moct hrát čistě pro radost

Markýza: Tak zrovna to, že tříměsíční miminka "chodí" na angličtinu, smysl má, pokud kurz vede rodilý mluvčí. Zhruba do půl roku věku je totiž dítě nejcitlivější na zvuky a v tomhle věku se taky zakládá vývoj řeči. Zvuky, které dítě slyší v takhle útlém věku, se mu zafixují a pak je později zvládne rozeznávat a vyslovovat bez potíží. Každé novorozeně se může naučit mluvit jakýmkoli jazykem jako mateřským, záleží právě na tom, jaký jazyk kolem sebe slyší v tom nejcitlivějším období - malý Číňánek se "naučí" rozeznávat dvacet nebo kolik čínských přízvuků, které odlišují význam, a malý Čech se "naučí" Ř. Vpodstatě to funguje tak, že mimino rozezná o mnoho větší škálu zvuků než dospělý člověk, ale tahle schopnost se postupně vytrácí a zůstavají jenom ty zvuky, se kterými se setkává a které tedy potřebuje.
Tudíž chci-li, aby jednou moje dítě mluvilo plynně anglicky a mělo přitom správný přízvuk a cit pro ten jazyk, má smysl ho v takhle útlém věku nechat poslouchat angličtinu od rodilého mluvčího.

Jinak k článku - asi bych manželovi důrazně řekla, že syn je samostatná osobnost a že si sám vybere, jaký sport bude chtít dělat. Otec mu může hokej nabídnout a ukázat, ale pokud syn usoudí, že tohle není pro něj, nedovolila bych, aby byl nucen. Manžel by si měl uvědomit, že realizovat si SVOJE touhy přes dítě není zrovna projev rodičovské lásky. Ta se projevuje tím, že dítě nechám dělat to, co se líbí jemu (pokud to samozřejmě nepřekračuje rozumně nastavené hranice).

A chce se mi dodat: Kájino, cos čekala, když sis brala hokejistu?

No moc dobře bych to neviděla, pokud nebudete schopni se nějak rozumně dohodnout. Shodou okolností něco podobného máme v rodině - matka sama vrcholová sportovkyně a absolventka FTVS si umanula, že ze syna (a časem i z těch dalších dvou) vychová budoucího Jágra a obětuje tomu vše, včetně svého manželství, neboť její muž s tím zásadně nesouhlasí a má naprosto jiné představy o rodinném životě a o trávení volného času. Je tam ještě spousta dalších komplikací - ten nejstarší syn není jeho (bral si ji jako svobodnou matku), on je Němec a dva mladší synové jsou jeho, tudíž mají německé občanství, no zkrátím to - v současné době ona žije s tím nejstarším přes týden v Čechách, kam chodí do školy a kde má dobré podmínky pro trénink a vypadá to, že se sem přesune natrvalo i s těmi mladšími, což jejich otec nehodlá tolerovat, takže očekáváme rozvod a s tím spojený boj o děti atd. atd. Vše je prostě o dohodě, prioritách,komunikaci a hledání kompromisů. Jak se jeden zabejčí, tak jde celý vztah do kopru...Přeju pevné nervy

mam-ča: nepřejde, když "nelituje peněz a vyráží na zápasy po celé Evropě", tak nebude litovat peněz ani na výbavu a ostatní výlohy pro výchovu synka-budoucího extraligového hokejsty - akorát jak psala Johanka74 - někam vejš nemá moc šancí se dostat ani kdyby byl super dobrý, protože jak nebude tatínek mazat, tak to nepojede

Linda: bohužel byl, prva jsem si taky myslela, že je u babičky na návštěvě z ciziny, tak jsem v tom směru tak nějak chválila babičce šikovného vnoučka - no málem mě zavraždila pohledem a pak řekla, že není ze zahraničí, že žijí tady, akorát rodiče že jsou trefení a protože chtěli, aby se synek naučil i cizí řeč a nedokázali se domluvit jakou, tak tatínek preferující němčinu ho učí německy a maminka - angličtinářka - zas anglicky a to prosím od narození. Jo a ani jeden z rodičů není cizinec, oba jsou moraváci jak polenotaky důkaz toho, že i ma moravě žijí blbečci

Jak že nic nezmůžete. Jste přece matka syna, vy jste ho porodila. Ať si manžel porodí hokejistu sám . Každopádně začít v pěti, je stejně pozdě. Vyrůstala jsem rok, rok a půl s jedním hojekistou, už teď členem reprezentace, a bruslil asi od 3 let a já díky tomu taky. Vidím to u Vás na velký boj. Třeba kluk nebude mít ani vlohy k bruslení.

Kájino, jestli se tvůj muž rozhodl realizovat své sportovní ambice prostřednictvím synka, doporučuju mít těch dětí víc. Aspoň se ty nesplněné rodičovské (a babiček a dědečků) touhy rozloží na víc dětí, a nebudou to "cvičené opičky". Taky vám pak budou chybět peníze na tu drahou (třeba brankářskou) výstroj, na různá soustředění a na další auto v rodině, na dovážení dítka na a z tréningů. Taky by to chtělo, jestli tedy má být dítko "Jágr" a nezůstat analfabetem, matku v domácnosti, co s dítkem procvičuje zameškané učivo, vozí ho na všechny akce, a soustavně pere propocené dresy.
Neboj, ono ho to přejde...