Dá se zvládnout práce a miminko?
Dostala jsem od svého zaměstnavatele docela lákavou nabídku a váhám, zda ji mám přijmout. Jsem těhotná v šestém měsíci, a až přijde čas, plánovala jsem odchod na mateřskou a návrat do práce po dvou letech. Šéf mi nabídl možnost pracovat po dobu mateřské z domova, což mi na jednu stranu připadá docela výhodné, nicméně netuším, zda by to šlo s péčí o miminko skloubit.
Nejednalo by se totiž o nějaký příležitostný „šolich“, ale v podstatě o práci na plný úvazek, byť vykonávanou doma. To znamená termíny, uzávěrky, řešení problémů, které se vyskytují. Nutná by byla i každodenní telefonická komunikace s vedením a dvakrát v týdnu pár hodin přímo v kanceláři.
Čekám své první dítě a netuším, co mne čeká. Od kamarádek vím, jak je hlavně to první období náročné, noční nevyspání, plačtivé miminko, v podstatě nepřetržité kojení. Ty, se kterými jsem mluvila, mne od takhle náročné práce z domova zrazují, podle nich bych si na sebe ušila pěkný bič a víc než užitek by mi to přineslo pěkné nervy, únavu a vyčerpání.
Vzhledem k tomu, že manžel je v práci od rána do večera a babičky jsou rovněž zaměstnané, nebylo by reálné zajistit si potřebný klid na práci alespoň několik hodin denně. Vše bych musela zvládat zcela sama. Napadlo mne domluvit si třeba nějakou slečnu nebo paní, která by za nějakou rozumnou úplatu jezdila s miminkem ven na procházky, třeba každé odpoledne, ale proti tomu se zásadně staví manžel. Žádnou cizí osobu k našemu dítěti si nepřeje.
Ta práce z domova v průběhu mateřské by se mi dost hodila, hlavně po finanční stránce, ale nerada bych s dostala do situace, kdy se ze mne stane neustále nervózní a nic nestíhající ženská. Přece jenom se na miminko moc těším a chci se věnovat především jemu.
Šéf mi dal nějaký čas na rozmyšlenou, a pak ode mne chce slyšet závaznou odpověď. Bude na tom záviset, zda si za mne pak najde náhradu, či nikoli.
Je mezi vámi některá žena, která pracovala prakticky na plný úvazek při mateřské z domova? Dá se to zvládnout? Jak jste měly zorganizovaný den? Opravdu se mám připravit, že po narození děťátka nebude stíhat nic jiného než jen kojení a přebalování?
14.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dá se zvládnout práce a miminko?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ostětu - ach jo...
Pro osvět - dovolená je odvozena od slova dovolit se. Tj. dle zákona je nám cosi dovoleno - je nám dovoleno čerpan volno na zotavenou, na mateřství, na svatbu, na pohřeb....
Nika1: kretén je hezký slovo 
Jasně, tak jsem to myslela.
tornado-lou: taky mám ten pocit, že u stejného zaměstnavatele to nejde, možná, kdyby šlo i jiný název a obsah pracovního zařazení, ale tím už si tak jistá nejsem 
Práce z domova samozdřejmě jde. Proč by nešla.
Jen je naivní si představovat, že budeš doma sedět 8 hodin u počítače, stejně jako v práci a k tomu budeš na plný úvazek matkou. Můžeš dělat z domova, ale musíš si zajistit chůvu, která by se po těch 8 hodin, kdy ty budeš pracovat, věnovala miminku.
Oproti chození do práce to má tu výhodu, že jí můžeš kontrolovat, víš, že je o mimčo dobře postaráno a na místo malé pauzičky s kolegyní u kávy se na chviličku pohraješ s dítětem.
a muzes vubec pracovat a brat k tomu nejakej rodicak? ja mam pocit, ze u stejnyho zamestnavatele to nejde, ze si sice privydelavat muzes, ale musi to byt u jinyho zamestnavatele. takze kdybys delala u toho stejnyho, tak bys mela akorat vyplatu, rodicak uz ne. asi je to furt vic penez, ale kdyz je das za nejakou pomoc, tak jestli ten financni prinos bude takovy, aby to za ty penize stalo.
Je tu nekdo, kdo tem predpisum rozumi lip, at netvrdim nejaky bludy?
Nika1: Souhlasím
Zaffira: Po návradu z rodičovské ti stejné místo držet nemusí, musí tě ale zaměstnat na podobném místě (ale to není nikdy jisté). To samé místo ti musí držet jen po dobu mateřské (28 týdnů, z toho strávíš 6 týdnů před porodem, takže odcházíš od 22 týdenního mimina).
Když si manžel žádnou cizí osobu nepřeje, tak ať jde na rodičovskou dovolenou sám, opustí karieru a Vy si tu svou můžete budovat. To neudělá, že jo. Nechápu, co si ti dnešní muži o sobě myslí. Nějak zaspali století, pánové tvorstva 
. Každopádně při mateřské dovolené bych nepracovala (tuším že je to zhruba první půlrok), nevím taky by Vám ji nemuseli dát, když byste pracovala. Pak navazuje rodičovská dovolená (haha zase dovolená, musel to vymyslet nějaký kretén) do 3-4 roků dítěte. Při ní si můžete přivydělat neomezeně a pokud dítě nedáváte do stáních jeslí/školky, tak vám ji nevezmou. Co takhle menší úvazek při té rodičovské? Já bych se práce nerada vzdávala, asi bych si zajistila hlídání cizí osobou a vykašlala se na manžela nebo mu oznámila ať na tu rodičovskou jde on nebo něco vymyslí, ale že o dobrou práci nechcete přijít a s dítětem Vám ji taky už nikdo nabídnout nemusí.
.gif)
Pracuju od roka svého syna na volné noze jako advokátka. Rozjížděla jsem praxi pomalu, dneska, se dvěma dětma, jsem cca na 2/3 úvazku. Dennodenně komunikuju přes den s klienty, dennodenně tu mám nějakou rychlovku, kterou musím udělat teď... nemám ani jednu babičku, manžel chodí normálně do práce, a po třech letech, kdy jsme to táhli úplně sami, nás to málem stálo manželství. A tak jsem si najala chůvu, chodí jednou až dvakrát do týdne, abych mohla dopoledne pracovat v klidu, plus příležitostně, když musím k soudu nebo na jednání, a je to výrazně lepší. Ubylo mi noční práce, ubylo mi stresů, mám víc času na manžela. A děti holt moc dobře vědí, že když přijde klient, musí si v klidu hrát sami, že pak se jim maminka bude věnovat.
Mám paní na žehlení, a pokud by mi to finance dovolily, přidala bych ještě aspoň jednou v týdnu úklid domácnosti, abych ho nemusela vůbec řešit...
Zkrátka - bez vnější pomoci se takovýhle zápřah zvládnout nedá, a je iluzí si myslet, že ano...
Rozhodně zapomeň na to, že bys s dítětem běžně absolvovala dopolední práci v práci, to se dá s úplným miminkem, ale jak to začne být pohyblivý, tak se někdo musí dítěti věnovat, i kdyby to měla být sekretářka.
Vstřícný zaměstnavatel je fajn, takže bych na tvém místě zkusila hledat nějaký kompromis, doma i v práci. Všechno sama neutáhneš.
Jsem na volné noze celý svůj profesní život, nepřestala jsem pracovat ani s prvním, ani s druhým dítětem. JENŽE já můžu pracovat kdy chci, nemusím být přes den k dispozici, byť i jen na telefonu. To si neumím představit, děti jsou hrozně nepředvídatelné a v první řadě musí být člověk k dispozici jim.
Na tvém místě bych si promluvila s manželem a pokusila se ho přimět, aby přehodnotil svůj postoj k placené pomoci - pokud tu práci chceš. Protože jinak si to neumím představit.
Záleží na charakteru práce a na tom, jak moc je časově náročná - on je plný úvazek a "plný úvazek". Pokud se opravdu 8 hodin nezastavíš, tak bych se toho bála. Já jsem tedy pracovala s oběma dětmi - ale bylo to něco jiného. Se synem jsem byla půl roku doma a ve volných chvílích, kdy spal, jsem poslouchala nějaké staré nahrávky z a digitalizovala je, zabralo to tak 3 hodiny denně a bylo to fajn rozptýlení. Po půl roce jsme začali vozit syna do práce, jenže máme rodinnou firmu, takže když jsem kojila, kojila jsem a navíc naše práce je spíš nárazová, není to takové, že se maká přes celý den. S dcerou jsme jeli do práce hned po návratu z porodnice, bylo jí 14 dní - bohužel se narodila do období, kdy máme nejvíc práce. Jenže to je něco jiného, když jsem pracovala vlastně sama na sebe /byť jsem technicky vzato zaměstnanec, ale jsme tam jen já a manžel/. Vlastně v té době jsem ještě pracovala i pro náš menší vedlejšák - měli jsme takovou "hobby firmu", vydávali jsme kuchařky, na to jsem úplně zapomněla. V době, kdy byl kluk malý, jsme ještě vydávali knihu skoro každý měsíc, takže jsem ještě ve volných chvílích přepisovala texty do počítače a ještě když byla dcera malá, pár knížek jsme do roka vydali taky. Takže se to zvládnout dalo, ale pořád to byla práce, kterou jsem si mohla víceméně organizovat sama a když jsem pár hodin počkala, nic se nestalo.
Do toho bych nešla ani za nic. Ač už uplynulo téměř 25 let, pořád si pamatuju, jak jsem skákala celý den kolem miminka, přebaloání, kojení, převlíkání, procházky, praní, žehlení, vaření, úklid, nákup ... neměla jsem vteřinu volnou. Nechápu, jak někdo může pracovat s miminem, pokud nemá aspoň na těch pár hodin hlídání. A ještě to nevyspání - každé 3 hodiny vstát, nakojit, přebalit, mimino hned po kojení neusnulo a třeba brečelo, takže uspávání, byla jsem úplně groggy. A to bylo ještě fajn, dokud jen leželo. Jakmile začalo lézt a pak běhat, byl pro mě problém i odskočit si na WC. Neumím si představit, kdy bych se asi tak soustředila na práci. Kromě toho jsem se dítěti fakt věnovala, trávili jsme hodně času venku - dopoledne i odpoledne. Nechtěla bych ho o něco ochudit kvůli penězům.
.jpg)
Pracovala jsem od tří měsíců dítěte v podstatě na plný úvazek. Jenže já jsem překladatelka, takže jsem si mohla práci dělat kdykoli, klidně třeba v deset večer, nemusela jsem s nikým nic řešit a nic vyřizovat. Dělat nějakou práci, která vyžaduje interakci s jinýma lidma, si na mateřské vůbec neumím představit.
Ja sice jeste nejsem zaslouzila matka. Svoje prvni dite cekam teprve v prosinci. Take by me asi vetsina mistnich oznacila za "workoholicku". Prace je pro me velmi dulezita. Bavi me a mam velmi zodpovednou a narocnou funkci, ktera zahrnuje hodne cestovani, schuzi a casto praci dlouho do noci... Muj zamestnavatel by take privital, kdybych se rozhodla nemit klasickou materskou, ale kdybych dale pracovala z domu. Dlouho jsem se rozhodovala a nakonec jsem dospela k tomu, ze si 1 cely rok necham pouze pro svoji dceru a sebe. Nevim co me ceka. Bude to moje prvni site. Nevim jak to psychicky a fyzicky zvladnu. Nevim jake bude moje dcera. Bude hodne plactiva, bude malo spat? Jak zvladnu kojeni? atp... Proste mam pocit, ze budu ten cely rok potrebovat k tomu, aby se ze me stala fungujici matka. Velmi dobre ti rozumim. Otazka financi je lakava a take fakt, ze nevypadnes z pracovniho procesu je dulezita. Nevim, v jakem oboru pracujes, ale ja si nedokazu predstavit, ze bych byla 3 roky pryc a pak nasla nejakou zajimavou praci. Ale myslim, ze alespon ten 1. rok je velmi dulezity pro ten tzv. "bonding". Preji hodne stesti a radosti z miminka 
Peníze byli jsou a budou, práce byla je a bude, ale první rok mimina se nikdy nevrátí, ten uteče tak rychle, že se nebudeš stačit divit. Já jsem byla s dětma doma na mateřské 7 let a nijak toho nelituji, ten čas, který jsem jim věnovala a už stokrát vrátil, protože to že denně měli pohodovou maminu, která má na ně čas a ne uštvanou matku, která neví co dřív. A budou pak ty děti mít čas na tebe, až bude potřeba, nebo také dají přednost penězům a práci a tebe šoupnou do penzionu. Uměla bych si představit, že se rozhodnu pracovat třeba po půl roce, když znám své dítě a vím, že je pohodové, nic mu nechybí, ale ještě v těhotenství se rozhodnout, že budu hned pracovat na celý úvazek?
