Z našeho syna bude hokejová hvězda
Můj manžel je hokejista. V současné době sice už jen ten televizní, ale od dětství až do časné dospělosti se hokeji věnoval aktivně. Bohužel, neměl asi tolik talentu, štěstí ani kontaktů, aby to dotáhl někam výš. Skončil jako řadový člen jakéhosi týmu v okresním přeboru.
Já jsem ho poznala v době, kdy již hokej nehrál. Že je ale jeho velký fanda, mi bylo jasné od počátku. Zná zpaměti nejen všechny naše kluby a hráče, ale dokonce i ty v NHL. Nelituje peněz a vyráží na důležité zápasy doslova po celé Evropě a jeho snem je mít možnost vidět nějaký i v USA.
Chodili jsme spolu tři roky, vzali se a narodil se nám syn. Manžel byl štěstím bez sebe a hned si začal malovat jeho nadějnou hokejovou budoucnost. Brala jsem to s rezervou a se shovívavým úsměvem. Ten mi z tváře zmizel až minulý týden po zhlédnutí dokumentu Zlatí hoši. Byla jsem absolutně šokovaná, jakým stylem se již pětiletí 
caparti cepují, o těch sedmiletých, na které byly při jejich prvním zápase kladeny nároky pomalu jako na hráče reprezentace, ani nemluvím.
Zatímco manžel sledoval pořad s jasným pochopením a považoval uvedené tréninkové praktiky za správné, já jsem z toho nemohla spát. A to hlavně při představě, že za tři roky by měl do něčeho takového, dle představ mého muže, nastoupit i náš, zatím dvouletý synek.
Mateřské ochranitelské pudy se ve mně vzbouřily v nebývalé síle a oznámila jsem manželovi, že na něco takového ať honem rychle zapomene, že nedopustím, aby z našeho syna udělal lidského, duševního a fyzického mrzáka. Se zlou jsem se potázala. Jako ženská prý něčemu takovému nerozumím a sportovní synovu výchovu ať prý nechám laskavě na něm. On prý něčím podobným jako dítě prošel taky a necítí se nijak poškozený, naopak, ten tvrdý dril ho hodně zocelil.
Vím, že asi plaším předčasně, ale nemůžu si pomoci. Způsob, jakým jsou ty malé děti, pro které by měl sport být především zábavou, cepovány, je pro mne nepřijatelný a v žádném případě si nepřeji, aby můj malý chlapeček měl od svého otce takto nalinkovanou budoucnost, aniž by o tom mohl rozhodnout on sám. Podle manželova sveřepého postoje mám však dojem, že nic nezmůžu.
Co si o tom myslíte? Jsem opravdu tak útlocitná? Daly byste své pětileté dítě na tak šílený výcvikový program, jaký byl prezentován v onom dokumentu? Vždyť je to snad přímo zločin na těch dětech.
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,5/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Z našeho syna bude hokejová hvězda
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
caira: Problém je v tom,že řada sportovců, i profesionálních, si velice úspěšně huntuje tělo sportem a zároveň chlastem a fetem, nic z toho nezanedbávají, huntují se rovnoměrně
To krédo prvorepublikových amatérských nadšenců, že sportovec žije zdravě, je fakt dávno pryč.
Kromě toho, fakt nevidím velký terno mít již v devatenácti letech za sebou operaci obou kolen zničených lyžováním a několik zlomenin z pádů, jak to má naše příbuzná.
.jpg)
Markýza: heled a to díte byl 100% cech? Na nás se taky lidi koukali jako na chudáky,ze dcera mluví "podivne" cesky, nejaký hácky a sykavky to byl horor, no jo jenze s babickou se jinak nedomluvila tak se snazila tím co umela a pritom mrskala dánstinu a anglinu o sto sest.
.jpg)
tornado-lou: no právě - podle mě se ta sportovní příprava od batolat strašně přehání - a nejen sportovní, nedávno jsem viděla reportáž otom, jak už tříměsíční miminka "chodí" na angličtinu a že je to nejlepší, když začnou co nejdřív - nevím, nejsem odborník, ale myslím si, že první by se měli naučit mluvit a hlavně MYSLET v jednom jazyce a teprve potom učit další.
Teď jsem jela vlakem docela dlouho s tříletým špuntem a jeho babičkou - podotýkám, náhodně si přisedli do mého kupé - kluk vykládal a vykládal a já tiše trpěla - neuměl pořádně vyslovovat nejen R a Ř ale ani sykavky, výraz, který neznal v češtině nahradil německým nebo anglickým promptně, to je fakt, ale jeho projev byl prostě neposlouchatelný, neměl hlavu ani patu a navíc mu nikdo nerozumněl a to ne díky cizím jazykům, koneckonců němčina a angličtina je docela běžná, ale na tak zparchantělou výslovnost aby měl aspoň tři logopedy
a stejne tak mladi fotbalisti nebo tenisti. na ostatnich sportech to neni asi tolik znat. dokument sem nevidela, ale cas od casu se neco taokovyho pise v novinach,naposledy to byl tusim instinkt nekdy v kvetnu behem MS. tam se o vychove mladych hokejistu psalo z ruznych uhlu pohledu. co si z toho pamatuju ja je, ze doktori a cast treneru se shodovala, ze takhle malicky deti by se nemely trenovat nijak cilene - spis celkova sportovni zdatnost - ze desetileti hokejovi "profici" kolikrat neumi kotrmelec......
.gif)
Jinak bych se taky neděsila předem, i když ten mladší synovec teda už ve dvou letech jezdil po stadionu
Každopádně jestli do toho jednou půjdete,doporučuju už teď šetřit, výbava snad stojí docela dost a založte synovi super dobrou úrazovou pojistku.
Jé, to by ti mohla popovídat moje setra..Nejsi náhodou z MB, že bych vám domluvila posezení u kávy. Něco podobného,ale oba její kluci do toho šli.Velkej(23) snad už jen píská,ale mladší(17) furt hraje. Stálo je to hafo času, peněz, xhodin ségra prostála na stadionech a mrzla, jezdila s týmem na soustředění a vařila jim. Ten mladší je fakt dobrej, snad už ve 12 byl kapitánem dorostu, tedy starších kluků. Co vím, tak mu několikrát odsekávali ostruhy na chodidlech, co se mu dělaly z bruslí a jednou při přáteláku kdy snad hráli i s rodiči, mu jeden tatínek(!!!),který neunesl porážku, napálil z blízka puk do kolena tak, že mu rozdrtil čéšku. 
Přesto dál hraje, ale nikdy se dál nedostane, protože vejš jsou bráni ne ti nejlepší,ale ti, jejichž rodiče sponzorují, jsou na nějakém postě, prostě dávají do klubu doslova statisíce 
A to bez keců si myslím, že by z něj fakt byl druhej Jágr. Naštěstí je to kromě toho velmi chytrej kluk, kterej v tom nevidí budoucnost a chce být zubař. A je cílevědomej, takže věřím, že bude..
zas jeden, co si chce splnit svůj sen prostřednictvím dítěte 
co třeba to dítě nechat vyzkoušet víc sportů a nechat ho vybrat, co ho bude bavit? Byť by to měl být balet
caira: jo a já veslovala, dokonce i na nějakých závodech jsem byla, a po dvou sezónách jesm zapíchla veslo do hráze - doslova i obrazně - a tím pro mne veškeré sportování skončilo (bylo mi čtrnáct) - a nezačala jsem ani fetovat ani chlastat. Kluky jsem pochopitelně vedla k veslování, ale vůbec jsem se nezlobila, když to taky zapíchli, starší syn pak dělal atletiku - ve škole - a historický šerm, ten mu vydržel, mladší je spíš počítačový a to nejen hráč, opravdu tomu rozumí, takže proč mu bránit v rozvoji tohoto talentu
caira: u nás v maloměstě mají i jiné možnosti kulturního a společenského vyžití, než jen sport nebo hospody 
ono je to tak, že sportovci vychovávají další genereci sportovců (a třeba i profesionálních), milovníci divadla a koncertů zase další generaci milovníků divadla a koncertů (a třeba i profesionálních) a hospodští povaleči zas vychovají jen hospodské povaleče
.gif)
Markýza: Markýza - u nás na maloměstě to ale extrém není. Buď je dítě veddeno k nějakému sportu, tráví tréninkami odpoledne a víkendy (na úrovni okresních přeborů) anebo po ukončení ZŠ se poflakuje s partou vrstevníků, hulí a chlastají. Nic mezi neexistuje.
Kájino, buď v klidu, stejně podle Murphyho zákonů bude váš syn naprostý sportovní antitalen, který bude schopný zmrzačit sebe i přilehlé okolí při kotoulu vpřed. Bude to vědecký typ, věčně zahloubaný a začtený, řešící různé problémy světa 
caira: no, ale to je snad extrém ne, je spousta lidí, kteří nesportovali a přesto nefetují a nechlastají a na druhou stranu znám lidi, kteří byli od malička cepováni k vrcholovému sportu a teď se potácí jako vypité a vyhulené trosky a žebrají cigára a pivo před nádražím, aby se s večerem odplazili někam pod křovíčko vyspat 
Omlouvám se, smajlík je na špatném místě Jinak souhlas s cairou, také si myslím, že je dobré vést děti odmala ke sportu než z pohodlnosti dávat přednost sezení u počítače.
Ale spíše ukazovat rozmanité možnosti trávení volného času, nabídku více sportů, aby si později dítě mohlo vybrat samo, co mu vyhovuje, než se od útlého dětství orientovat pouze na jednu oblast...
Milá Kájino, netrapte se předčasně (vím, že se to lehce píše, ale hůře udělá...) Neodmítejte manželovu myšlenku tak rezolutně, protože si tímto přístupem ztěžujete svoji pozici pro další diskuze, které ohledně hokeje ve vaší rodině pravděpodobně nastanou. Ne všude probíhají tréninky podobně jako v dokumetu Zlatí hoši, věřím tomu, že se najdou týmy, kde stále ještě jde především o radost ze hry. Záleží vždy na konkrétním týmu a trenérovi. Tím, že syn začne hrát hokej, se samo o sobě nic nezkazí. Důležité je pak naslouchat mu, zda-li ho to opravdu baví, necítí se pod nepřiměřeným tlakem a podobně. To jako jeho mamka určitě poznáte. Doufám, že Váš manžel nebude tak posedlý vlastním nesplněným snem, aby syna nutil trénovat, i když ho to nebude bavit, zde by pak opravdu nebylo místo pro kompromisy, jestliže se jedná o zdraví a štěstí vašeho syna. Prozatím (nebo spíše až bude situace aktuální) bych se pokusila dozvědět se nějaké informace o tom, jak probíhají hokejové tréninky zrovna ve vašem okolí, např. návštevou tréninku, nebo se spojit s nějakými mam
inami od dětí, které hokej hrají. Kdyby se vám přístup nelíbil, bylo by možné syna vozit např. do jiného města, kde by se vám přístup trenérů zamlouval více.
jooooooooo a pořád lepší zhuntovaný kolena a kotníky ze sportu, než celej organismus z fetu a chlastu.
To je krédo mého muže a já mu dávám za pravdu pokaždé, když vidím omladinu u nás, jak táhne v sobotu z hospody v hodinu, kdy já jedu do práce.
