Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Manžel a naše dcery mě pravidelně vytáčejí doruda hned dvěma zlozvyky.  Ač jsou každý povahově jinde, tak v těchto dvou věcech se kupodivu všichni tři shodnou.

Za první zlozvyk si tak trošku můžu sama. Jakéhosi politika přepadla myšlenka jak ušetřit v rozpočtu. A tak najednou začali místo každotýdenního vyvážení popelnic  jezdit popeláři pouze jednou za 14 dní, ač poplatky za odvoz odpadu zůstaly stejné. Nemám nic proti ekologickým myšlenkám, domáci odpad třídím v rámci rozumu a možností. Sklo a noviny odvážím k speciálním popelnicím, na ekologický odpad máme doma zvláštní popelnici. Ale upřímně přiznávám, že plechovky nevymývám a po jedné nevozím do sběrného dvora. A po zkušenostech ze sběrného dvora, kde jsem zjistila co všechno vlastně patří do smíšeného drobného odpadu určeného ke spálení, jsem přestala doma šílet. Ovšem to znamená , že to co 4-členná domácnost vyprodukuje za 14 dní se teď musí vejít do stejné popelnice,  jako dříve odpad za pouhý týden! A tak jsem začala skládat krabice od mléka a džusů, nesložitelné obaly jsem naopak nacpala jiným odpadem, co se dá sešlapuji apod. A začala jsem buzerovat zbytek rodiny, kteří jen tak házeli věci do koše – sakra popeláři přijedou až příští týden, co já s těma odpadky mám asi tak dělat? Navíc popeláři nevyvezou přecpanou popelnici, která nelze dovřít. V dřívějších dobách je bylo možno “ukecat” na odvoz extra odpadu, stačilo dát k popelnici dalši pytel a pár plechovek piva s cedulkou děkuji . Kde ty zlatý časy jsou? A tak má drahá rodina vyřešila situaci dle svého a prostě cokoliv většího než  zmačkaný papír mi začali všichni tři stavět na kuchyňskou linku. Když přijdu odpoledne z práce pravidelně mě v kuchyni vítá jednou krabice od mléka, podruhé krabice od cereálií, tuhle lahvinka od štávy atd. A já se buď můžu rozčilovat nad jejich leností a nebo sešlapávat a zaplňovat koš, na cež se dočkám komentáru, kolik já sama nadělám odpadků….. no nezabili byste je?

Druhý zlozvyk přišel buhví odkud. U nás doma nikdo nedojí poslední věc. Podle mě je informace typu “když něco dojíš nebo načneš  poslední balení, napiš to na nákupní lístek” hodna ditěte navštěvujícího 1.třídu. Toť ovšem pouze můj názor, v naší domácnosti je tento požadavek roven informaci typu vyšli raketu na Mars vyžadující hned několik vysokoškolských titulů a tudíž ji všichni ignorují. Takže v šuplíku na pečivo se pravidelně válí načnutý sáček s toustovým chlebem a v něm 2-3plátky, vedle něho je další sáček s krajíčkem manželova chleba a aby se tam sami nenudily, tak jedna dcera tam má sáček s 2 plátky slunečnicového chleba a druhá dcera sáček s jednou celozrnnou bulkou.  V lednici to vypadá naprosto stejně, v košíku na sýry je plátek tvrdého sýra a načnutý sáček se strouhanou mozarellou. O poličku výše se v košíku na uzeniny druží 3-4 druhy salámu či šunky, v každém z těchto balíčků je tak jeden, maximálne dva plátky. Rodina se shodne v diagnóze, že doma není nic k jídlu a na moje zaječení , že za 1) nic není napsáno na nákupním lístku a 2) až dojí načnuté tak nakoupím, se shodnou na nesnesitelnosti matky. A nic nepomáhá .Zkoušela jsem je nechat vyhladovět, nenakoupím dokud všechno nedojíte! Neúspěšně. Manžel se následujících několik dní živil zbytky od večeří a dcery si kupovaly něco ve škole a nebo se živily po kamarádech. Výsledkem byly uzeniny, které mě při otevření ledničky pozdravily a zbytky sýra tajícího i bez tepelné úpravy. Chleba se rozmnožil. Nezbylo mi než vydesinfikovat šuplík na pečivo i ledničku a nakoupit, což rodina uvitala jako “konečně matka dostala rozum” a následující 3 dny debužírovali, než se dostali k poslednímu kolečku či plátku, které jsem opět další týden potkala v jiném skupenství. Rezignovala jsem. Cereálie jsou naštěstí nezkazitelné a když koupím nové balení přisypu do něho zbytek z původního balení. Na sýry a uzeniny jsem zakoupila umělohmotné krabičky, které házím do myčky a nemusím každý týden dezinfikovat celou ledničku. A holt se smiřuji s myšlenkou, že poslední plátek čehokoliv je u nás smrtelně jedovatý a tudíž pro mou rodinu nepoživatelný.

 A teď je řada na Vás….. přiznejte se čímpak Vám leze na nervy Vaše rodina?