Jsem jako uklízečka opovrženíhodná?
Jsem vdaná, máme čtyřletou holčičku, se kterou jsem stále doma. Malá je silný alergik a astmatik a doktorka nám zatím nedoporučila, abychom ji dávali do kolektivního zařízení. Pravda je, že i tak je Petruška často nemocná a neumím si představit, že bych měla nastoupit někam do práce. Asi by mě stejně brzy vyhodili.
Volba, že zůstanu s dcerkou doma, dokud se zdravotně trošku nezlepší, byla tedy v podstatě jediná správná. Manžel naštěstí vydělá dost peněz a dokáže nás slušně zabezpečit, takže finance jsme řešit nemuseli. Alespoň zdánlivě.
Já jsem byla vždycky zvyklá mít svůj vlastní příjem. Dokud jsem pobírala mateřskou, nepociťovala jsem absenci vlastních peněz tak markantně. Měli jsme to zařízené tak, že chodila na můj účet a já jsem s ní disponovala, jak jsem uznala za vhodné. Jenže teď se situace změnila a já se dostala do pozice, kdy musím manželovi říkat o každou korunu. A to je pro mě problém.
On totiž tím, že vydělává, drží kasu. A jen on má kartu a právo vybírat z účtu. Pravda, nikdy se nestalo, že by mi odmítl peníze dát, to skutečně ne. Přesto je pro mne ten okamžik, kdy za ním musím jít a říct mu o peníze, velice nepříjemný. Větší částku naráz, se kterou bych hospodařila, vybrat odmítá, prý jsou peníze na účtě ve větším bezpečí. Docela dost jsme se na toto téma hádali, ale k ničemu to nevedlo.
Když se v našem třináctipatrovém domě uvolnilo místo uklízečky, neváhala jsem a požádala o něj. Bylo mi vyhověno a já se od té doby starám o úklid celého domu. Nějaký čas to zabere, ale to mi nevadí. Aspoň na chvíli vypadnu od plotny a odpočinu si i od své holčičky. Po dobu, kdy uklízím, mi ji hlídá kamarádka, která bydlí ve stejném patře a je na mateřské. V tom problém není.
Jsem tak spokojená, vydělám si nějaké peníze a cítím se opět jako člověk, byť jako středoškolačka dělám tak nekvalifikovanou práci. Beru to jako dočasnou záležitost. Manžel to však vidí jinak. Za to, co dělám, se stydí. Řekla bych, že mnou začal dokonce pohrdat. Podle něj tím, že jsem se nechala zaměstnat jako uklízečka v domě, kde bydlíme, jsem ho velice ponížila a vypadá to, jako by se nedokázal postarat o rodinu. Naléhá na mě velice razantně, abych s tím skončila.
Řekla jsem mu, že s tím skončím v okamžiku, kdy mi bude na můj účet posílat pravidelně určitou částku, abych měla nějaké peníze jenom pro sebe. O tom však nechce ani slyšet. Prý jsme rodina, on se o nás finančně stará a můj požadavek mu připadá zbytečně hysterický a nesmyslný.
A tak máme doma dusno a nejsme schopni dospět k nějakému kompromisu. Každý z nás má svou pravdu a ani jeden nechceme ustoupit.
Co si o tom myslíte? Na čí straně je chyba a kdo z nás by měl slevit ze svého? Děkuji za všechny vaše názory.
23.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem jako uklízečka opovrženíhodná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Záměrně jsem nečetl diskusi.
Milá Dášo úvodem ti řeknu, že moje matka po dobu co se o nás starala a po nocích studovala (komunisté ji kvůli jejímu tatínkovi nenechali dělat ani střední ani Vš a ona to po nocích dokázala s třema dětma dohnat) přes den uklízela a to na naší ZDŠ a tak jsem pro některé děti byl jen syn uklízečky co pucuje hajzlíky a řeknu ti pocit nic moc....
Taky mě připadá problém tvého muže s "manželkou uklízečkou" jako klasický problém "manažera nižší střední třídy". Znáš to oblek je ušitý v polsku, turecku a stál 3990 ale on ho má z "Mark&Spencer", jeho telefon stojí skoro tolik kolik by normálně ušetřil za měsíc či dva, ale co se dá dělat reprezentovat je třeba! Když dřív potkal spolužáka, souseda začal k němu mluvit jako kníže Schvanzerberg, ale teď nemůže !
Protože ty uklízíš. Doma ti pak brečí do polštáře protože nedávno viděl toho největšího blba z jejich třídy v Nissanu Murano zatímco vy máte nedaleko na hlídaném parkovišti modrou ochcávku na leasing.....
Podle mě si narazila na něco, čemu říkám nejasná dohoda o stavu soužití.
Dva lidi spolu kliďánko spokojeně žijí, pak se vemou a pořád je vše při starém on má konto, ona má konto a oba mají své peníze a vše si dělají po svém a kompromisu netřeba.
Jenže pak přijde dítě a zdroj peněz pro jedno konto tak nějak vyschne.
Taky jsem si to s manželkou užil, hrdá manažerka ( dlouhou dobu vydělávala i víc než já) říci si o peníze ji "ponižovalo" , položit peníze na linku ji ponižovalo, posílat jí peníze na konto jí ponižovalo, platit za ní nákup, restauraci , dovolenou a tak ... ponižovalo ponižovalo ponižovalo...
Takže jsem jí nechal vystavit kartu k "mému účtu"( na ten její dodnes práva nemám
) a když jsme si před ní otevřel výpis tak jí to "ponižovalo" ....... prostě neřešitelný neřešitelný ...
A to všechno jen kvůli tomu, že jsme si před "partnerstvím" nesedli a nepořešili to s chladnou hlavou.
Musím říci, že to bylo jen nějakou dobu při prvním dítěti a dneska si na nějaký hrdosti nehrajeme a co je tvoje,moje moc neřešíme.
V podstatě to dopadlo tak, že moje konto a naše polička na doklady kam já "šovinista" dávám peníze jsou "naše" a žena má svoje konto kam d
Dášo.. manžílek je krapánek sobec, buď se časem smíří a nebo ti nakonec ty peníze pošle..vytrvej
janas.. že tvým kamarádkám na výšce není hanba
maxik:
předpokládám, že je tu plno žertéřů 
Bože můj, to je ale debil. Potřeboval by sám pěkně manuálně zapřáhnout. Uklízeli jsme spolu s manželem na vysoké škole a byla to fajn finanční výpomoc. Sice jsme každý večer museli naklusat, ale pak jsme spolu vždycky někam zašli. Kdyby bylo dneska třeba, klidně bych uklížečku znova dělala, i když mám vysokoškolské vzdělání.
Udělala bych si ceník domácích prací a hezky bych to manžílkovi každou neděli předložila - ať cáluje za servis, co mu poskytuješ, když nechce, abys pracovala mimo domov.
Ach bože, já myslela, že tento typ lidí je už tak trochu přežitek... přiští týden nastupuju do posledního ročníku na vejšce - celou dobu mě živí mamka a musím říct, že kdybych bydlela v paneláku a mohla při škole vydělat trochu peněz navíc, tak bych to brala všema deseti. Můj názor je, že to že má dobrou pracovní pozici nemusí být nastálo... takovejch bylo a teď dělaj práci nad kterou pohrdali.
Jinak spolužaččina maminka aby uživila dvě dcery na vejšce (je učitelka a má vysokoškolské vzdělání) taky chodí uklázet dokonce na dvě různá místa. Můj profesor na střední škole říkal, že když byla manželka na mateřské, uklízeli spolu celou školu (oba!!!) kde vyučoval. Můj názor je, že někdo to dělat musí a pokud není jiná práce, je logický, že vezmu tu co je.
není za co se stydět
, spíš by si to měl manžel líp srovnat v makovici
mě by zajímalo kdo kliknul v anketě na tu poslední možnost
k "uklížečce" jako takové - každý se živí jak umí - každá práce je potřeba.
a k vaší situaci, já jsem doma dlooouho a prakticky bez přijmu (mateřská atd chodí na společný- tedy víceméne manželuv 
učet), ale máme doma "šuplík" do kterého manžel bez říkání dává a já bez vysvetlování beru - řeším pouze vetší investice - cca přes 5000,- Zlkusila bych si s ním znovu promluvit o tom "říkání si o peníze" a případne zkusila najít třeba i ten uklid, ale nekde jinde - chlapi jsou fakt ješitové a zabednenci - já jsem srab a uprednostnuju "klid v rodine"
.gif)
Dneska se vzácně shodneme 
Dášo, je super, že jste nezůstala sedět doma a našla si práci, kterou s dcerou zvládáte. Kdyby si měl manžel zaplatit paní na hlídání a na úklid, tak by mu z výplaty moc nezbylo, to mu nedochází?
manžel je ješitnej blb. Když vás dokáže zabezpečit, tak ti musí dát kapesný bez řečí, i předem, ať si hospodaříš. Nejlíp ovšem vlastní kartu k účtu, peníze jsou snad vás obou, a jsi svéprávná, tak umíš hospodařit.
Takže buď karta, anebo budeš uklízet dál.
Dobrý řešení je i najít si úklid vedle v baráku, když pán má pocit, že klesl níž, když jeho žena uklízí 
.jpg)
manžel je zřejmě z minulého století což ?
Tohle přesně jsem zažila, když jsem byla s dcerou na MD, o každou korunu si říct a ještě vysvětlovat proč tolika ne míň 
že jsem ho před tím 5 let živila na VŠ velmi rychle zapomněl - prej jsem na něj brala přídavky - 190 Kč - balík co? mělo mě to varovat - výsledkem jsou jeho bankrot a exekuce, které i po rozvodu platím já - zabít málo....
U nás máme placení rozdělené a klape nám to. Každý dáváme na spoření určitou sumu, z toho bereme na větší výdaje po dohodě. Manžel platí pojistky,nájem a inkaso, naftu. Já jídlo,potřebné věci do domácnosti, oblečení střídavě.Každý máme i svoje peníze a nevyzvídáme, kolik. Přijde mně potupné říkat si o každou korunu, ať už je to muž nebo žena. Kamarádka dává manželovi každý den na autobus a obden na cigarety,když jí chce koupit na narozeniny kytku, musí si říct o peníze.
.JPG){kind=avatar}
Kamarádka je inženýrka, její manžel taky. Na mateřské si za socíku přivydělávala jako uklízečka. Nikdo z našich kamarádů se nad tím nepohoršoval. Proč taky?
U nás v práci uklízí muž. Ze zdravotních důvodů nemůže vykonávat původní profesi a je mu přes padesát, tak se o něho firmy neperou. Je mi sympatický tím, že nesedí doma s cigaretou a pivem a že nefňuká, jak by mu za komunistů bylo líp, ale dělá to, co zvládne. Jo – uklízí velmi pečlivě.
ad uklízečky: je chyba myslit si, že uklízečku může vykonávat pouze osoba mdlé inteligence. Dnes jsou budovy zakódované na kartu, takže do nich může jen ten, kdo dokáže naťukat heslo nebo kód. Úklidové prostředky jsou dnes taky jiné, moderní techniku nemůžeš vzít rýžákem. I uklízečky u nás mívají odborná školení, to by manžílek koukal! Možná by to ani nezvládl...
Každá rada drahá. Clapi jsou prostě ješitní a mám pocit, že tomu Tvému asi nevadí ani tak to, že uklízíš, ale spíš to, že je to u Vás v domě. Budete si muset pořádně a v klidu promluvit a ujasnit si, jestli Vám tahle situace stojí za hádky.
A u nás to máme tak, že ten, kdo si říká o peníze, je manžel.
