Jsou v důchodu a jakoby úplně přestali žít
Moje kamarádka si často stěžuje na svou matku, která v ní prý stále vidí malou holčičku, ačkoli je už vdaná a má dvě děti. Několikrát v týdnu jí telefonuje a vyčítá jí, že kdyby nezavolala ona, tak by se asi nedočkala. Vyžaduje pravidelná rodinná setkání u nedělního oběda, mluví jim do výběru dovolených, do výchovy… Zkrátka až přespříliš řeší život své dospělé dcery a má dojem, že bez jejích rad a poučení by patrně přežívala jako troska někde pod mostem.
Pokaždé, když poslouchám kamarádčiny stesky, napadne mne jedno lidové moudro, které praví, že člověk vždycky chce to, co nemá. Možná by mi přehnaná aktivita její maminky šla taky na nervy, být na jejím místě, posoudit to však nedokážu. Říkám si totiž, co já bych dala za projevení alespoň nepatrného zájmu ze strany rodičů mého manžela.
Moji rodiče žijí na opačném konci republiky, takže se nestýkáme tak často, spíš si jenom telefonujeme. Přesto se o nás zajímají a vědí všechny důležité události z našeho života.
Rodiče mého manžela jsou úplně jiní, vím, že změnit je nemůžeme, přesto mne občas jejich přístup mrzí. Naše děti tak prakticky nemají častější kontakt se svými prarodiči ani z jedné strany.
Tchán a tchyně totiž působí dojmem, že výchovou a osamostatněním jejich dětí splnili svůj úkol a projevují o ně i jejich rodiny jen pramalý zájem. Je jim 65 a 67 let, nejsou tedy nijak zvlášť staří. Od chvíle, kdy oba dva vstoupili do důchodu, uzavřeli se do sebe ještě více a místo, aby volný čas využili k nějakým aktivitám, vystačí si s tím málem, co mají.
V podstatě s nikým se nestýkají, nenavštěvují. Nezajdou do kina, někam na večeři, nevyjedou si na výlet. K narozeninám posílají smsky (i vnoučatům), nikdy nepřijmou pozvání na návštěvu. Pokaždé se na něco vymluví. Když se objednáme na návštěvu my k nim, abychom alespoň jakž takž udrželi rodinné vztahy, je na nich vidět, jak moc jim narušujeme jejich klid a že se těší, až zase odejdeme.
Nezajímají se, co je v našich životech nového, jaké měly děti vysvědčení, zda jedou na tábor, nebo kam se chystáme na dovolenou. Když jim to vyprávíme sami od sebe, přikyvují, poslouchají, ale jiná odezva veškerá žádná. Vypadá to, že vlastně ani nevnímají, co jim člověk říká.
Připadá nám to, jakoby se pohřbili zaživa. Ani dřív nebyli nijak zvlášť aktivní, ale přece jenom když chodili do práce, měli nějaký kontakt s lidmi. Teď jsou jen sami dva, zcela odříznuti od okolního světa. O počítači nechtějí ani slyšet, když od nás dostali na Vánoce lístky do divadla, odmítli dárek s tím, že to pro ně není.
Jsme z nich nešťastní, rádi bychom je nějak probrali k životu, ale nevíme jak. Připadá nám, že v jejich věku mají na takhle přehnaně usedlý život bez zájmu o cokoli ze svého okolí, ještě spoustu času.
Možná, že jim to tak vyhovuje. Jejich vzájemný vztah je moc hezký, chovají se k sobě slušně, ohleduplně, pomáhají si. Jakoby si vystačili jen sami se sebou a nikoho dalšího k životu nepotřebovali.
Vím, že nemáme právo zasahovat do jejich života, žijí jej tak, jak jim to vyhovuje, třeba si ani neuvědomují, že jim o pár bloků dál vyrůstají vnoučata, která prakticky neznají. Jednou jim to bude určitě líto. Anebo ne?
Dokážete si představit, že byste své děti i s jejich rodinami takhle odstřihli ze svého života? Podotýkám, že jsme mezi sebou nikdy, ani v minulosti, neměli žádné konflikty nebo neshody.
23.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou v důchodu a jakoby úplně přestali žít
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
tornado-lou: Si piš, že šedesát není žádný věk
. My jsme si v tomto věku koupili dům. Prý že ho necháme v původním stavu. Chachá. Rekonstruujeme o dušu. Vlastníma rukama. Počítám, že v sedmdesáti budeme hotoví
. Ne snad, že by nás občas kde co nebolelo, ale nějak se nám ještě nechce složit ruce do klína a točit si palečky.
.jpg)
Kdyz to tak vezmu, tak az budu ve veku tvych tchanovcu tak v lepsim pripade budu jeste par roku makat jak barevna a nebo v horsim kreativne sepisovat pozitiva sve osoby v CV a doufat v zazrak..... co ja bych za to dala se "flakat" v duchodu!!!! 
Monik: no, je to jejich volba. Budou to jejich nasledky.
Moji tchani taky moc nechodi "ven" ale tchan dost cte, tchyne se ryje v zahradce.... Kdyz sme jimkoupili minidovolenou, tak se jim taky nechtelo ale pak si to uzili, vykladali co vsechno videli a jak pojedou zase. K nam taky moc nejezdi, ale kdyz sme my tam, tak se s deckama vyblbnou. Zkrakta zajmy sice klidny, ale aspon nejaky. Sedesat prece jeste neni tolik, ne?
.jpg)
Kozoroh18: jj 
monja
už bych dávno byla odstěhovaná
tornado-lou: Já z toho teda nevyčtu, že nedělají nic. Jen že nedělají nic z toho, co Vanda považuje za vhodnou aktivitu. Třeba pletení, čtení, křížovky, zahrádku... nepovažuje za dostatečně aktivní trávení důchodu.
orinka: no bohužel jí to takhle fakt dělají ... co jsem se do ní namluvila, vůbec netušíš, ale když prej chce bydlet v JEJICH baráku, tak má asi držet hubu a krok ... že ten barák ona s manželem už několikrát zhodnotila a bez mladejch, že by starejm spadl na hlavu, to už nevidí ... 
Lidé se s přibývajícím věkem mění. Svou roli hraje i únava a nemoci. Je řada neduhů stáří, které nejsou vidět a nikdo se s nimi nechlubí.
každý si to dělá jak mu to vyhovuje a vždy to může být pro okolí nepochopitelné ať je to touha po klidu, vysoká aktivita. Mě by vadilo , když by se některý rodič nudil a měl potřebu zasahovat a upravovat život naší rodiny.
Byla jsem jeden čas alergická ,,udělejte si to jak myslíte, ale já bych to udělal tak a tak´´.
Já se krotím a pomáhám, když vidím, že je to pomoc vítaná a žádaná. A o vnoučata jak vyrůstají, bych jednou přijít nechtěla.
Zatím jim venčím jen 
tornado-lou: No jo, ale je to jejich volba 
Vanda to sice nemusi chapat a muze ji to byt lito kvuli detem, ale mela by to respektovat a nesnazit se to menit
No ono ji asi stejne nezbyde nic jineho nez se s tim smirit
A jak tu nekdo psal, jedine co muze udelat je, snazit se aby to same nepocitily jednou jejich deti, pokud by tenhle pristp manzel podedil.
Lidi, ja nejsem jeste v duchodu a asi se ho ani nedockam, ale tak trochu tem tchanovcum zavidim.
Co bych dala za to, mit obcas doma klid a byt tam obcas sama, v tichu
Ale jen obcas 
Stanik: A pro muz sve mame nezavola? Kvuli tem kockam?
rychenza: 4:36 Taky me to napadlo
Vando, podle toho co pises, jim to nejspis vyhovuje.
Tak nevim, k cemu je jako chcete probirat
Oni ziji, tak jak se jim libi a to, ze se to nelibi vam, jeste neznamena, ze neziji zivot
Jinak teda ti muzu pujcit moji tchyni (v blede modrem to, co ma tvoje kamaradka matku) a ono te to probirani tchanovcu brzy prejde
monja: a oni jí to takhle dělají? No, pokud se nesetkala s námitkami a kamarádka poslušně plní každý příkaz, nemůže si stěžovat na nikoho jiného, než na sebe. To není sobectví, ale nutnost pamatovat na vlastní zdraví. Když selže, kdo se bude starat o ni?
.JPG)
Mám tchány - 57 let, jako by přestali žít... nestýkají se prakticky s nikým, poslední dobou ani nezavolají, telefony nezvedají, nepřejou ke svátku, ani narozeninám - ani nenapíšou sms s přáním.
Tchán má od letoška invalidní důchod, ale pracuje s tchýní v lese - protože ta ještě důchod nemá a bez jeho odvozu by se do práce nedostala - nemá řidičák.
Obrovsky mě to mrzí a štve, mají jediného vnuka, zájem žádný, hlídání nehrozí - za skoro 4 roky hlídali asi 7x na svoji vlastní žádost.
Nejezdí na výlety, nejezdí za rodinou, přátel mají velmi málo, ale ani na ty si neudělají čas, nezajdou si spolu na kafe nebo na večeři.
Když se ukážeme my, tak se dozvíme, že kdyby "zdechli, tak nikdo ani neví", že jsme špatně vychovaní, že ze nima nejezdíme. Když opáčím, že to máme k sobě stejně daleko, tak se dozvím, že za nima taky nikdo nejezdil, že oni museli jezdit za rodiči. Když mi tchýně fňuká, že jsou pořád sami, tak jí navrhnu několik alternativ, které můžou podniknout, aby sami nebyli... A tchýně mi řekne, že co jí to pomůže, když potom přijde domů a bude zase sama...
Do obchodu ve vsi nechodí, lidi jsou potom zvědaví a vyptávají se. Takže zajedou jednou za měsíc do kauflandu, tak nakoupí i pečivo, které dají do mrazáku a je vystaráno.
Nikdo a nic s nima nehne.
Mrzí mě to, někdy štve, ale když to tak chtějí...
Tak vidíš, Vando, nejsou jen tvoji tcháni takoví...
