Rodinné zlozvyky
.jpg)
Manžel a naše dcery mě pravidelně vytáčejí doruda hned dvěma zlozvyky. Ač jsou každý povahově jinde, tak v těchto dvou věcech se kupodivu všichni tři shodnou.
Za první zlozvyk si tak trošku můžu sama. Jakéhosi politika přepadla myšlenka jak ušetřit v rozpočtu. A tak najednou začali místo každotýdenního vyvážení popelnic jezdit popeláři pouze jednou za 14 dní, ač poplatky za odvoz odpadu zůstaly stejné. Nemám nic proti ekologickým myšlenkám, domáci odpad třídím v rámci rozumu a možností. Sklo a noviny odvážím k speciálním popelnicím, na ekologický odpad máme doma zvláštní popelnici. Ale upřímně přiznávám, že plechovky nevymývám a po jedné nevozím do sběrného dvora. A po zkušenostech ze sběrného dvora, kde jsem zjistila co všechno vlastně patří do smíšeného drobného odpadu určeného ke spálení, jsem přestala doma šílet. Ovšem to znamená , že to co 4-členná domácnost vyprodukuje za 14 dní se teď musí vejít do stejné popelnice, jako dříve odpad za pouhý týden! A tak jsem začala skládat krabice od mléka a džusů, nesložitelné obaly jsem naopak nacpala jiným odpadem, co se dá sešlapuji apod. A začala jsem buzerovat zbytek rodiny, kteří jen tak házeli věci do koše – sakra popeláři přijedou až příští týden, co já s těma odpadky mám asi tak dělat? Navíc popeláři nevyvezou přecpanou popelnici, která nelze dovřít. V dřívějších dobách je bylo možno “ukecat” na odvoz extra odpadu, stačilo dát k popelnici dalši pytel a pár plechovek piva s cedulkou děkuji . Kde ty zlatý časy jsou? A tak má drahá rodina vyřešila situaci dle svého a prostě cokoliv většího než zmačkaný papír mi začali všichni tři stavět na kuchyňskou linku. Když přijdu odpoledne z práce pravidelně mě v kuchyni vítá jednou krabice od mléka, podruhé krabice od cereálií, tuhle lahvinka od štávy atd. A já se buď můžu rozčilovat nad jejich leností a nebo sešlapávat a zaplňovat koš, na cež se dočkám komentáru, kolik já sama nadělám odpadků….. no nezabili byste je?
Druhý zlozvyk přišel buhví odkud. U nás doma nikdo nedojí poslední věc. Podle mě je informace typu “když něco dojíš nebo načneš poslední balení, napiš to na nákupní lístek” hodna ditěte navštěvujícího 1.třídu. Toť ovšem pouze můj názor, v naší domácnosti je tento požadavek roven informaci typu vyšli raketu na Mars vyžadující hned několik vysokoškolských titulů a tudíž ji všichni ignorují. Takže v šuplíku na pečivo se pravidelně válí načnutý sáček s toustovým chlebem a v něm 2-3plátky, vedle něho je další sáček s krajíčkem manželova chleba a aby se tam sami nenudily, tak jedna dcera tam má sáček s 2 plátky slunečnicového chleba a druhá dcera sáček s jednou celozrnnou bulkou. V lednici to vypadá naprosto stejně, v košíku na sýry je plátek tvrdého sýra a načnutý sáček se strouhanou mozarellou. O poličku výše se v košíku na uzeniny druží 3-4 druhy salámu či šunky, v každém z těchto balíčků je tak jeden, maximálne dva plátky. Rodina se shodne v diagnóze, že doma není nic k jídlu a na moje zaječení , že za 1) nic není napsáno na nákupním lístku a 2) až dojí načnuté tak nakoupím, se shodnou na nesnesitelnosti matky. A nic nepomáhá .Zkoušela jsem je nechat vyhladovět, nenakoupím dokud všechno nedojíte! Neúspěšně. Manžel se následujících několik dní živil zbytky od večeří a dcery si kupovaly něco ve škole a nebo se živily po kamarádech. Výsledkem byly uzeniny, které mě při otevření ledničky pozdravily a zbytky sýra tajícího i bez tepelné úpravy. Chleba se rozmnožil. Nezbylo mi než vydesinfikovat šuplík na pečivo i ledničku a nakoupit, což rodina uvitala jako “konečně matka dostala rozum” a následující 3 dny debužírovali, než se dostali k poslednímu kolečku či plátku, které jsem opět další týden potkala v jiném skupenství. Rezignovala jsem. Cereálie jsou naštěstí nezkazitelné a když koupím nové balení přisypu do něho zbytek z původního balení. Na sýry a uzeniny jsem zakoupila umělohmotné krabičky, které házím do myčky a nemusím každý týden dezinfikovat celou ledničku. A holt se smiřuji s myšlenkou, že poslední plátek čehokoliv je u nás smrtelně jedovatý a tudíž pro mou rodinu nepoživatelný.
A teď je řada na Vás….. přiznejte se čímpak Vám leze na nervy Vaše rodina?
19.5.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodinné zlozvyky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Křeček: 
stonozka01: já si myslím, že tady jde spíš o nadsázku a o pobavení, než o užírání se. Nezdá se mi, že by se tu někdo chtěl rozvádět. Máš pravdu, že to jsou kraviny, ale proč si aspoň trochu nezanotovat, že v tom nejsme samy
.JPG)
Anahir: 
moje držky by s tím odpadem klidně spaly, manžel by ho prostě shrnul vedle postele 
Jarča*: namažu si chleba nebo rohlík pořádně a žádná půlka trojúhelníčku nezbude
A takovéhle kraviny (pardon) řeší většina žen, buď se rozčilují nebo užírají, místo aby se snažily nad to povznést. Moje matka tátu za podobné věci už nenávidí a časem se s ním asi rozvede. Když vám to stojí za to, váš boj.
.gif)
Léthé: přesně , já to říkám taky .......
evropka: drobky, drobky...to mi připomíná dobu, kdy byly doma i naše děti. Pak jsme zůstali s manželem sami, takže původ drobků jsem přisuzovala jemu. Jenže od té doby, kdy se na jaře přestěhuje na zahrádku, jsem doma již jen já sama a co nevidím ?....drobky, drobky, drobky
A zlozvyky mám i já
....a není jich málo.
Ale jak tu někdo psal. Pseudoproblémy....když nejde o život, jde o 
tak takové prkotiny mě už dávno nevytáčí ale před pár lety by se jich našlo hromadu.......papír včetně všech letáků vozíme vnukovi a ten jej nosí ve škole do sběru , plastové lahve hodíme tam kam patří , plechovky ty nemám skoro žádné nic v nich nekupuju a třeba zbytky pečiva posuším dole na polici v kuchyni na tácu a bere si je švagrová pro sousedku slepicím nebo starší chleba v sezonu manžel rozmočí pro ryby.....jinak mě přímo se...e jen to že je pořád doma plno prachu a člověk by mohl uklízet dvakrát denně......TULI: tak na to je můj muž odborník...kastrůlečky , kastrůlky......ale taky už to neřeším , nedojí to tak to spláchnu a basta.....
já se zařekla že po šedesátce už nic takovýho řešit nebudu a rozčilovat se to už vůbec ne....
jsme doma jen my dva a co a jak si má láska udělá tak to má.....
.jpg)
Nesešlapané krabice co rozmístili po lince bych velmi trpělivě odnášela jim na stůl, do pelechu a podobně s tím, že kdo si neumí zpracovat odpad musí s ním žít. Neměla bych problém shrnout to do kbelíku a vysypat to manželovi do pc, holkám na stůl a podobně.
až se naučíš po sobě uklízet, nebudeš mít ode mne svůl bordel ve svých věcech.
Jejich bordel není můj problém. Mají pocit mé bláznivosti? Není to můj problém.
Nepíšou, nedojídají. Neječím. Jejich problém. Já si vždycky něco malého koupím, dovezu, objednám.
Lednici bych vyčistila, ale nenakoupila. Není požadavek, není nakoupeno.
orinka: ja nesnasim schovavat jednu nebo dve male porce ..to jeste s tim hrncem dojdu ke stolu a kazdemu PRDNU na talirek jeste trosku - a je to - jsme 4 
mam-ča: vidím, že tohle je ve všech rodinách stejné. Už 15 let se snažím manžela naučit tomu, že když je jídla v hrnci už jen trocha, aby ho dal do malého kastrolku a nenechával velký hrnec s jednou porcí na dně venku mimo lednici. Marná snaha...ho to jaksi nenapadá. Už mě to ani nerozčiluje a dá mi daleko méně práce to udělat během pár minut sama.
Jarča*: vidis - jak je sikovny - dojida cokoladu
Myslím, že tohle jsou pseudoproblémy. Děje se to ve většině rodin, a nejde o život.
Pamatuju si, jak jsme jako děti nechávaly poslední kapku sodovky v sifonové láhvi, takže kdo přišel po nás, užil si jen zasyčení a prsknutí dvou kapek do skleničky.
To samé dělali moji synové i manžel s poslední kapkou čaje v konvici, dvěma lžícemi polévky v hrnci...atd., jen aby nemuseli uvařit nový čaj nebo umýt hrnec od polévky.
Překvapivě jim totéž budou dělat jejich děti a oni se nad tím budou rozčilovat a já se budu jejich stížnostem smát.
Křeček: s tím zbavováním se věcí souhlasím, taky se to učím, pomalu ale jistě, u nás se taky vždycky schovávalo - vlastně je to asi jeden z nejhorších rodinných zlozvyků. Ale už i mami dospěla k tomu, že věci vyhazuje.
Jen by mě zajímalo - co uděláš s tou půlkou trojúhelníčku?
evropka: no vždyť jo
Já bych se zlozvyky asi musela začít u sebe 
a tak radši toto téma vynechám.
Jarča*: na schovávání čehokoliv - od půl trojúhelníčku sýra až po boty a kabáty, které už jsou hnusné, ale je škoda je vyhodit, jsou specialisté naši, takže já jsem si u nic vypěstovala pravý opak, a spíš se zbavuju všeho, co už momentálně nepotřebuju - ne že bych hned všechno vyhodila, třeba věci po dětech dávám dál.
