Žárlím na manželovu kamarádku
.jpg)
Připadám si jako blázen. Nějak nedokážu najít tu správnou hranici mezi „být chápavá a tolerantní“ a „nenechat ze sebe dělat vola“. Můj manžel má totiž kamarádku a já to nějak nemůžu rozdýchat.
Jsem na mateřské s druhým dítětem. Prakticky jsem před porodem ani nenastoupila do práce, plynule jsem přešla z té první do druhé. Teď je mladšímu synovi rok a půl, takže ještě minimálně jednou takový čas doma budu. Jesle u nás nejsou a ani bych tam malého nedávala. Nastoupí až od tří let do školky.
Asi před půl rokem manžel měnil zaměstnání. Nastoupil do nové firmy, získal zajímavou a perspektivní pozici. Jedná se o jeho vysněnou práci a já jsem mu to moc přála. Chápala jsem, že zpočátku ho práce hodně pohlcovala. Všechno bylo nové, musel se se spoustou věcí seznámit, zorientovat se. Snažila jsem se ho moc nezatěžovat domácími starostmi, všechno jsem zvládala sama a nikdy, skutečně nikdy jsem mu nedala najevo, že je od rána do večera v práci a doma je pak jako duchem nepřítomný. Brala jsem to tak, že prožívá takové období a větší vypětí je se změnou zaměstnání spojené.
Po čase jsem však zjistila, že manžel tráví i doma hodně času telefonováním s kolegyní, volají si klidně i o víkendu. Pravda, většinou ho slyším, jak řeší všelijaké pracovní záležitosti, ale často sklouznou i k soukromí a baví se jako dva dobří přátelé. Zatímco na mne manžel nemá čas ani energii, s kolegyní je schopen se půl hodiny bavit o tom, kam se chystá na dovolenou apod.
Když už to trvalo delší dobu, manžela jsem se zeptala, jaký vztah k té ženě má, a na rovinu mu řekla, že mi to není zrovna příjemné. Snažil se mne uklidnit, prý je to jen kamarádka z práce, taková dobrá duše, která je mu tam dost oporou, jak pracovně, tak lidsky. Nic s ní prý nemá a ani mít nechce, ona je na tom stejně. Jejich vztah je čistě přátelský a já se nemám zbytečně plašit.
Působil věrohodně, neměla jsem důvod mu nevěřit, či ho podezírat, že mne balamutí. Přesto mi to hlodá a nemůžu se zbavit nepříjemného pocitu. Sice se snažím být hodná, chápavá a tolerantní, ale čím dál víc ve mně sílí pocit, že ze sebe nechávám dělat blbce. Zkrátka není mi takhle dobře.
Nevím, co s tím mám dělat. Nerada bych manžela otrávila nějakou nepřiměřenou žárlivostí, pokud se věci mají skutečně tak, jak říká. Zároveň bych se však nechtěla dočkat zjištění, že zatímco já mu doma foukám do kamen a udržuju teplo, on se někde dobře baví s „kamarádkou“.
Zažila některá z vás někdy podobnou situaci? Mám se uklidnit a přestat manžela podezírat? Nebo bych měla být naopak obezřetná a nenápadně ho sledovat? Nechci zničit naše manželství, muže mám moc ráda, věřím, že i on mne. Jen jsem z jeho, jak říká, nevinného kamarádství s kolegyní, poněkud nervózní.
11.3.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlím na manželovu kamarádku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A ještě něco : Chlapi na svých dětech milují především tu práci, kterou do nich vložili. Takže ano, dětičky dávat tatínkům co nejvíc hlídat, a s těmi většími ať chodí třeba na fotbal nebo do ZOO.
Mně odvezli akutně do špitálu, když bylo klukům 3,5 a 2x1,5 roku. Toho staršího si vzala na starost moje sestra, a manželovi zůstaly na krku dvojčata. Lítal kolem nich jak hadr na holi, a teprve od té doby k nim získal ten správný otcovský vztah, a mě si jako matky svých dětí začal vážit, protože nechápal, jak jsem to mohla stíhat.
Možná budu trochu střílet do vlastních řad. Byla jsem podobná slípka, která všechno zvládala sama, a zpětně si uvědomuju, že v době, kdy jsem byla na MD, se můj slovník smrskl na "hačat, papat, kakat". Mně, jako matce třech mrňat, to přišlo normální, ale chlapi to cítí jinak. Když manžel konečně dorazil z práce domů, zahrnula jsem ho informacemi, co které dítko za ten den provedlo, či v čem pokročilo. Uznávám, že se se mnou ani moc o normálních věcech mluvit nedalo. Hlídací babičky nebyly, a náš společenský život byl pod bodem mrazu.
Zpětně skoro chápu, že manžel zdrhal od rodinného krbu za svými sportovními koníčky, aby mohl promluvit i s "normálními lidmi". Tehdy jsem mu to ovšem vyčítala.
Co bych ale utnula hned, to jsou telefonní hovory a SMS o víkendech. A je jedno, jestli s kolegyní z práce, nebo "kamarádkou". Víkendy jsou soukromý čas, který by měl být vyhrazen rodině.
ech. nedivim se. netvrdim, ze spolu fakt neco maji, ale neprijemny pocity naprosto chapu. uz jen to ze s tebou se bavi o detech nebo vubec a s ni o dovolene atd. muze zamrzet.
radu nemam 
snad jen zkusit spolu travit vic casu, s detma, ale i bez deti. zkuste si na vecer domluvit hlidani a uzit si jeden druhyho a jit treba do kina nebo co ja vim. ale necekej, ze s tim prijde sam, budes to muset naplanovat ty. a nejspis i zaridit.
jeste me napadla jedna vec, nevim, jeslti to neni trosicku zlomyslne. pridej maznelovi s sebou do prace k svacine kus domaciho kolace. pak nebude moct tvrdit, ze mu jeho zena nerozumi a zanedbava ho. 
hlavně nebuď hodná. Řekni mu, že je fajn, že má kamarádku a ským si popovídat, ale že tobě to chybí, a že tobě tento čas nevěnuje - jsi manželka, taky si zasloužíš jeho pozornost. Trochu si dupnout musíš, blbku ze sebe fakt nedělej.
Nevím, 2 roky jsem kamarádila s chlapem a pak z jeho strany přišla jasná žádost o něco víc. Já do něj byla platonicky zamilovaná od začátku (uvědomila jsem si to až v okamžiku, kdy se "vyslovil"), ale věděla jsem, že má stálou známost, tak jsem se o nic nesnažila a pak nejdřív vůbec nepochopila o co se mu jedná. Pak přišlo vášnivé období, které nenávratně změnilo naše přátelství. Pak se vše vrátilo do starých kolejí s tím, že jsem mu odmítla dělat milenku a začala žít vlastní život. Bylo nám tehdy 21 let. Dodnes se k sobě oficiálně chováme jako přátelé, ale určité napětí tam je, takže se našim setkáním spíše vyhýbám. Proto na kamarádství mezi mužem a ženou moc nevěřím. Vždycky chce jeden víc a zeptejte se chlapa, jestli by kamarádil se škaredou ženskou. Jediné, co se mi zdá jako dobrý nápad, je pozvat manželovu kamarádku na oběd. Jestli je to slušná ženská, tak jí tohle setkání s Vašimi dětmi a Tebou zchladí.
já jsem v tomhle děsně netolerantní. A ani se za to nestydím. Betu to totiž podle sebe, když je mi s nějakým chlapem dobře, většinou se mi stane, že bych s ním chtěla být víc.
.jpg)
Mela jsem taky jeden cas na talíri chápavou kolegyni z práce, se kterou se moc dobre kecalo. Dokonce nás manzel seznámil a pokracoval dál seznámil i nasí rodinu s jejích rodinou. Kolegyne byla vdaná a bezdetná, zato její setra byla chudinka opustená se 3 detmi. Chvilku jsem mu to bastila, i kdyz v zivote jsem nepotkala tak nesympatickou a vlezkou osobu jako byla dotycná kolegyne. Pak jsem se po jednom spolecném veceru naprdla a odevzdala jsem manzelovi deticky, ze jdu ven. Pravda pozdeji jsem zjistila, ze i s dcerama byl celý den u oné kolegyne. Ale já jsem si zasla na masáz, k holici, v následujících týdnech jsem obcas nekam vypadla (sama bez neho) a zacala jsem se starat víc o sebe. Takze i na doma jsem chodila s trosku makeupem a ve slusnejsím oblecení (ne ze bych predtím chodila ve vytahaných teplákách, ale starsí osoupané dzíny mi na doma stacily). ..proste najednou me nemel tak jistou jako predtím. A postupem casu se zminoval o kolegynce cím dál tím mín. Jestli mezi mini k necemu doslo a nebo ne netusím a neptám se.
.jpeg)
Přestaň být ta,která všechno zastane sama a hoď nu na hlavu nějaké starosti spojené s rodinou.Děti jsou snad jeho,tak ať se o ně taky stará. To že tak obětavě pracuje je sice fajn,ale má snad rodinu a té je třeba se taky věnovat. Pořídili jste si dvě děti a povinností vás obou je se o ně starat.
A telefonáty o víkendu netoleruj ani ty služební. Protože neodkladný služební telefonát může být,ale rozhodně ne několikrát za víkend.
Nebuď ta hodná a chápající slepice, jsi jeho partnerka a máte stejná práva,ale i stejné povinnosti. Tím nechci říct,že se z tebe musí stát semetrika a stíhačka, ale jasně mu řekni,že se ti jeho chování nelíbí a že tě to uráží,když mu je cizí ženská přednější než ty a děti.
Jo, zažila. Můj přítel si našel takovou kamarádku taky v zaměstnání. Ze začátku mi to také docela vadilo, ale pak jsem to přešla. Ona má svou rodinu a s přítelem jsme v pohodě. Nikde nelítá, neponocuje, takže z toho strach nemám. Já mám taky kamarády. Ale je pravda, že o víkendu nebo i přes týden by se měl věnovat vám. Není třeba ta kamarádka závislá na něm??? Má ona někoho s kým se vykecávat??
já znám jedno přísloví, které se mi vždycky potvrdilo - "Kamarád, taky rád" . Pokud manžel raději telefonuje s kamarádkou, místo toho, aby si s tebou sedl ke kafi a povykládal si tak je to divné. Pokud si tak dobře rozumí , tak to už je jen krůček k tomu ostatními. Já bych si to nějak prověřila.
orinka: tak zas tak blba Pavla neni aby to trosku nepoznala ne?
No ja zas na kamaradstvi mezi muzem a zenou verim - mam jednoho prima kamarada - takova moje vrba a vzdycky mi vylici vsechno chlapskym mozekem.
Gabbi + Peta: pokud to bude baba mazaná, vezme nějakého spolužáka, kterému to celé bokem vysvětlí
na kamarádství mezi mužem a ženou nevěřím. Ano, ze začátku to tak být může, ale pak se to stejně promění. Bývalý manžel měl taky kamarádky a ve mně chápavou manželku a náročné povolání.. Nic mu pro ně nebylo zatěžko, však já jsem tak dobrá, že si bez něj poradím....ano, byla jsem za vola a pak jsem se vzepřela. Je bývalý a jestli něčeho lituju, tak že jsem toho vola dělala moc dlouho.
Já si hlavně myslím, že by Pavla měla přestat být za každou cenu ta chápavá, podporující dokonalá ženuška co nezatěžuje mužíčka domácími starostmi a poctivě se stará o to teplo domácího krbu....měla by trochu začít vystrkovat růžky, vrazit děti občas manželovi a začít trochu žít sama za sebe a ne jen za rodinu. Její manžel jí možná pak začne víc vidět jako partnera a ne jako součást domácnosti.
Po internetu putuje na tohle téma takové pěkné povídání o ledničce...Pavla mi ho svým popisem situace připomněla.
sallie: V kanceláři ano, ale netelefonujeme si 
