Jsou v důchodu a jakoby úplně přestali žít
Moje kamarádka si často stěžuje na svou matku, která v ní prý stále vidí malou holčičku, ačkoli je už vdaná a má dvě děti. Několikrát v týdnu jí telefonuje a vyčítá jí, že kdyby nezavolala ona, tak by se asi nedočkala. Vyžaduje pravidelná rodinná setkání u nedělního oběda, mluví jim do výběru dovolených, do výchovy… Zkrátka až přespříliš řeší život své dospělé dcery a má dojem, že bez jejích rad a poučení by patrně přežívala jako troska někde pod mostem.
Pokaždé, když poslouchám kamarádčiny stesky, napadne mne jedno lidové moudro, které praví, že člověk vždycky chce to, co nemá. Možná by mi přehnaná aktivita její maminky šla taky na nervy, být na jejím místě, posoudit to však nedokážu. Říkám si totiž, co já bych dala za projevení alespoň nepatrného zájmu ze strany rodičů mého manžela.
Moji rodiče žijí na opačném konci republiky, takže se nestýkáme tak často, spíš si jenom telefonujeme. Přesto se o nás zajímají a vědí všechny důležité události z našeho života.
Rodiče mého manžela jsou úplně jiní, vím, že změnit je nemůžeme, přesto mne občas jejich přístup mrzí. Naše děti tak prakticky nemají častější kontakt se svými prarodiči ani z jedné strany.
Tchán a tchyně totiž působí dojmem, že výchovou a osamostatněním jejich dětí splnili svůj úkol a projevují o ně i jejich rodiny jen pramalý zájem. Je jim 65 a 67 let, nejsou tedy nijak zvlášť staří. Od chvíle, kdy oba dva vstoupili do důchodu, uzavřeli se do sebe ještě více a místo, aby volný čas využili k nějakým aktivitám, vystačí si s tím málem, co mají.
V podstatě s nikým se nestýkají, nenavštěvují. Nezajdou do kina, někam na večeři, nevyjedou si na výlet. K narozeninám posílají smsky (i vnoučatům), nikdy nepřijmou pozvání na návštěvu. Pokaždé se na něco vymluví. Když se objednáme na návštěvu my k nim, abychom alespoň jakž takž udrželi rodinné vztahy, je na nich vidět, jak moc jim narušujeme jejich klid a že se těší, až zase odejdeme.
Nezajímají se, co je v našich životech nového, jaké měly děti vysvědčení, zda jedou na tábor, nebo kam se chystáme na dovolenou. Když jim to vyprávíme sami od sebe, přikyvují, poslouchají, ale jiná odezva veškerá žádná. Vypadá to, že vlastně ani nevnímají, co jim člověk říká.
Připadá nám to, jakoby se pohřbili zaživa. Ani dřív nebyli nijak zvlášť aktivní, ale přece jenom když chodili do práce, měli nějaký kontakt s lidmi. Teď jsou jen sami dva, zcela odříznuti od okolního světa. O počítači nechtějí ani slyšet, když od nás dostali na Vánoce lístky do divadla, odmítli dárek s tím, že to pro ně není.
Jsme z nich nešťastní, rádi bychom je nějak probrali k životu, ale nevíme jak. Připadá nám, že v jejich věku mají na takhle přehnaně usedlý život bez zájmu o cokoli ze svého okolí, ještě spoustu času.
Možná, že jim to tak vyhovuje. Jejich vzájemný vztah je moc hezký, chovají se k sobě slušně, ohleduplně, pomáhají si. Jakoby si vystačili jen sami se sebou a nikoho dalšího k životu nepotřebovali.
Vím, že nemáme právo zasahovat do jejich života, žijí jej tak, jak jim to vyhovuje, třeba si ani neuvědomují, že jim o pár bloků dál vyrůstají vnoučata, která prakticky neznají. Jednou jim to bude určitě líto. Anebo ne?
Dokážete si představit, že byste své děti i s jejich rodinami takhle odstřihli ze svého života? Podotýkám, že jsme mezi sebou nikdy, ani v minulosti, neměli žádné konflikty nebo neshody.
23.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou v důchodu a jakoby úplně přestali žít
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tyjo, jak vas tak ctu, tak bych si myslela,ze neexistuje nic mezi vmesovanim a totalni apatii.
A ano, nechapu to. Ze znicehonic nezacnou lezt po horach, to je jasny, ale ze je otravuje kontakt s vlastnimi detmi a vnoucaty???
Nedivila bych se, kdyby delali jen to co je bavi, to je ok. Ale oni podle clanku nedelaji nic. Vubec nic. Ani to nevypada, ze by treba hodne cetli, nebo tchyne pletla.... nepripada mi to stastne. Mozek zacne rychle vypovidat, a kdyby mel jeden z rodicu zustat sam......
.JPG)
mam-ča: mluvím hlavně o našich českých generacích, ne o nějaké americe... 
prostě u nás to vycházelo z jiných tradic a pozůstatky jsou dodnes... My sme tady "předměstí" ostravy, venkov jen částečně a já v okruhu svých vrstevníků neznám moc těch kteří by šli daleko od domova a ztratili tak přirozený kontakt s rodinou...
Já jsem krátce v důchodu a kdybych mohla, tak nevystrčím nos z domu. Teprve teď si užívám toho krásného pocitu být sama, pospat si, mít na všechno ča, nevstávat ve 4.hodiny ráno a užívat si pěkného bydlení.. Manžel chodí do práce, má firmu a říká, že doma by umřel. Celý život jsem dělala s lidmi a teď konečně nemusím brát na nikoho ohled a můžu si dělat co chci.
O vnuky se ale zajímám, o život dcer taky, především starší dcera, která bydlí kousek od nás, mi všechno řekne. Kluci sem chodí občas na jídlo, když je třeba, uvařím jim apod. Ale do jejich rodinných záležitostí se nepletu, to ani náhodou.
Každý jsme jiní, někdo je v tom věku aktívní až moc, jiný má rád klid a nestojí už o společnost. Nijak bych to nehrotila.Buď ráda, že si tchánovci spolu rozuměj, vystačí si samií a neobtěžují vás svými problémy.
Kawa: Mluvíš o předminulých generacích na venkově, že ?
Protože naše generace a generace našich rodičů už bydlela samostatně. Jasně, že ve městě nejsou většinou tak velké byty, aby v nich mohlo nerušeně existovat více rodin, a ten "přiženěný nebo přivdaná" si tam nepřipadali jako cizinci.
mam-ča: "Proč vám připadá divné, že rodiče už svoje děti vypravili do života a teď se věnují sobě ? V Americe je běžné,..." no já myslím že to má základ v tom, že tady se po generace bývalo v příbytku společně...osobně kdybych mohla, tak sem s našima na jedné hromadě i teď,už jenom pro budoucí zjednodušení péče o ně... 
.jpg)
Moje kamarádka má maminku, která šla do důchodu v 54 letech ( dvě děti + rok předčasný ) celý život vařila ve fabrice... a tím dnem, kdy zůstala doma, se zavřela v kuchyni, posadila se k oknu a je STARÁ... takže umyj mi okna, ukliď, přijď se zeptat, jestli něco nepotřebuju, dones nám s dědou jídlo, navařila jsem se dost ... atd 
a to vám povím, že je masakr, babka je jako křen, a takhle sedí na prde*i už dvacet let ... a kámoška v ID se srdcem .... 
Ať se rodiče snaží jakkoliv, ani jedno není dobře. Když se starají moc, tak obtěžují, když se starají málo, je to taky špatně.
Nikde nevidím, že by měli děti proto, "že se to od nich čekalo" ?
Děti pravděpodobně vychovali dobře, když si Vanda na svého muže nestěžuje.
Proč vám připadá divné, že rodiče už svoje děti vypravili do života a teď se věnují sobě ? V Americe je běžné, že rodiče vrazí potomky v 15ti do internátní školy a vidí je jen o prázdninách, kdy si (i dětičky milionářů) vydělávají na brigádách. Pak se potkají na promoci, zaplatí potomkům první splátku na bydlení a děti se pak už starají samy o sebe.
Já zatím vnoučata nemám, ale protože mám nedobré zkušenosti s tchýní, která se nám vměšovala nejen do výchovy dětí, budu velice opatrná, abych nedělala svým snachám totéž. Třeba to taky budou brát jako nezájem ?
omlouvam, dneska pisu vic tatrsky nez obvykle.. ale neprepnula jsme sio klavesnici
Linda: presne...
nasi to meli opacne... porad neco podnikali.. volame si kazdy den, ted uz bohuzel jen s maminkou. Kdyz tata umrel bylo ji moc smutno.. pejska chtela vzdy,tata nechtela, ye by je to omezovalo prave v podnikani vyletu apod. - nakonec ma riyenim osudu dva a moc ji to pomohlo...bylo ji ten pulrok moc smutno, i kdyz jsme si denne volali. Co ma joudiky naplno s ejim venuje, venuje se i chalupe po babicce, kterou dava dohromaz a moc ji to bavi. Neumim si predstavit, ze by nas odstrihla na druhou stranu muz se svoji mamou si nevolaji ani se nenavstevuji, od te doby, co ma tychnka kocici depozit a muz se tam dusi... protoye jedna kocka staci, abz kzchal a kzy jich je tam 15, je to narez. Obcas tchyni zavolam ja , aby aspon vedela , ze jeji ditko je zive a zdrave :)
byt Vami Vando, smirim se s tim, ze ti vasi tchanovci to maji jinak.. a nechte je zit jejich zivot, jsou tak stastni a spokojeni... napada me jedine... to je proste tak, kdyz si lidi porizujou deti, protoze "se to ma"... pak jsou radi, kdyz maji vychovu za sebou a chteji svuj klid.
Pokud jim to vyhovuje, tak proč se do toho míchat? Nemají vůbec žádné zájmy a nebo takové, které ty nechápeš? Nezajímají se o vás vůbec a nebo jen tak sledují, že si se vším poradíte a kdybyste opravdu potřebovali pomoct, ozvou se?
Někdo není společenský a pobyt mezi lidma ho obtěžuje, je nejraději třeba se svou kočkou a přesto může žít spokojený život.
Jestli vás to mrzí kvůli dětem, tak se snad najde vhodná chvíle se přímo rodičů zeptat než se domýšlet bůhví co.
Mně maminka taky vyčítá, že se neozvu, ale nic v tom není , já vím, že je v pořádku, nic nepotřebuje, žádné převratné novinky nejsou, tak proč si volat, když jí nemám co říct. Jen abych ji slyšela, a tlachat o tom, že jsme opět jeli na chatu a děti přinesly jedničku v tom žádný smysl nevidím.
Kawa: Jarča*: myslím, že kritizovaní rodiče jsou naopak moderní. 
Jsou totiž asertivní Nebojí se mít tu odvahu a říct, že něco nechtějí
.jpg)
Na jednu stranu soucitis s kamoskou, jak se ji rodice pletou do zivota a na druhou stranu delas sama to samy svym tchanovcum 
...... ale chapu te. Taky by me takovy pristup mrzel. Ok pokud meli tchanovci deti jako "povinnost" je to jejich volba, ale sakra k vnoucatum by se meli jakz takz chovat slusne.
I kdyz mam sama doma totez - moje mamka byla stejna jako rodice tve kamaradky. Byla zivotne presvedcena, ze bez jejich rad bychom zemreli hlady a ve spine nekde pod mostem. Ovsem az po jeji smrti jsem se dozvedela od vsech znamych a pribuznych, jak nas pred nimi vychvalovala, jak si dokazeme se vsim poradit, ovsem me to NIKDY nerekla. Nevim zda mam byt z toho smutna a nebo se smat .
Tchyne je ala tvoji tchanovci. Hned jak se nase dcera narodila tak mi oznamila, ze ona vychovala svoje 3 deti a o vnoucata a eventualni peci o ne nestoji. A dodrzela to. Kdyz byly maly tak jim zatelefonovala k narozeninam, poslala penize na nase konto at jim neco koupime. Jakmile dostaly prvni mobil tak jim posila jenom smsky k narozeninam a nebo ted poslednich par roku na facebook. Deti videla tak jednou za rok-dva, pokud jsme k nim sami prijeli. Az kdyz se rozvedla (pred 4 roky), zacal o nas jevit vic zajmu, ale mela smulu, protoze deti se o ni uz nezajimali (v te dobe jim bylo 15 a 13). Starsi dcera ji povazuje za cizi a odmita s ni travit i vanoce, mladsi je ochotna vzit babicku na milost, ale tak na par hodinovou navstevu, pak radsi mizi a vraci se az kdyz tchynka odjizdi .... mrzi me to, ale je to tchynina volba a ja ji respektuji (byt s i o ni myslim sve)
Kawa: přesně, taky si myslím, že upnout se na jednoho člověka není dobré. Ale pokud jim to takhle vyhovuje, stejně s tím Vanda nic nenadělá.
.JPG){kind=avatar}
Manželovy rodiče nepředěláš. O své děti a jejich potomky nestojí. Jediné, co můžeš udělat, je to, že se budeš snažit, aby tvůj manžel nebyl stejný, až vaše děti vyletí z hnízda. Osobně bych byla raději, kdybych měla takové lhostejné rodiče než rodiče, kteří do všeho mluví a vynucují si každotýdenní návštěvu. Bohudík nemám zkušenost ani s jedním těchto extrémních typů. Ten otravný obtěžující je mnohem častější.
ach jo... Vando nic si z toho tady nedělej, dostatečně si dala najevo, že se do toho nehodláš násilně plést, jenom ses prostě pozastavila nad tím co se děje a že je ti to líto, a stejně ti tady většina plivne do xichtu, že se nechováš správně, že se cítíš být středobodem vesmíru a sobec a já nevím co ještě...to je tu normální... 
souhlasím v bodě, že je to jejich věc - do té doby, než se začne týkat mě...tak to třeba dopadlo u našich...babina celý život spokojená domácí puťka, dědečku toto, dědečku tamto, ne že by nás nepohlídala, ale prostě byli udělaní jen pro sebe...pak děda umřel...a našim začlo peklo...babka bez známých, bez koníčků, bez zájmu o cokoli (prvních pár let po dědově smrti pochopitelné) a jenom prudí, otravuje, neuznává soukromí našich, do domova nepůjde a všichni mě tady bavte...takže třeba i takhle může dopadnout někdo, kdo se upne na jednoho člověka, sám se sebou žíz neumí páč to nikdy netrénoval a víc nepotřebuje...
moji tchánovci už nežijí, naši nejsou vůbec rozmazlovací a o audienci (mimo narozeniny) se svišťama se taky musím hlásit, ale aspoň po telefonu je jakýstakýs zájem o mě a mé děti cítit, asi by mi bylo setsakra líto, kdybych měla žít s pocitem, že mě naši měli "omylem" a sou rádi že mě nevidí... 
