Jsem jako uklízečka opovrženíhodná?
Jsem vdaná, máme čtyřletou holčičku, se kterou jsem stále doma. Malá je silný alergik a astmatik a doktorka nám zatím nedoporučila, abychom ji dávali do kolektivního zařízení. Pravda je, že i tak je Petruška často nemocná a neumím si představit, že bych měla nastoupit někam do práce. Asi by mě stejně brzy vyhodili.
Volba, že zůstanu s dcerkou doma, dokud se zdravotně trošku nezlepší, byla tedy v podstatě jediná správná. Manžel naštěstí vydělá dost peněz a dokáže nás slušně zabezpečit, takže finance jsme řešit nemuseli. Alespoň zdánlivě.
Já jsem byla vždycky zvyklá mít svůj vlastní příjem. Dokud jsem pobírala mateřskou, nepociťovala jsem absenci vlastních peněz tak markantně. Měli jsme to zařízené tak, že chodila na můj účet a já jsem s ní disponovala, jak jsem uznala za vhodné. Jenže teď se situace změnila a já se dostala do pozice, kdy musím manželovi říkat o každou korunu. A to je pro mě problém.
On totiž tím, že vydělává, drží kasu. A jen on má kartu a právo vybírat z účtu. Pravda, nikdy se nestalo, že by mi odmítl peníze dát, to skutečně ne. Přesto je pro mne ten okamžik, kdy za ním musím jít a říct mu o peníze, velice nepříjemný. Větší částku naráz, se kterou bych hospodařila, vybrat odmítá, prý jsou peníze na účtě ve větším bezpečí. Docela dost jsme se na toto téma hádali, ale k ničemu to nevedlo.
Když se v našem třináctipatrovém domě uvolnilo místo uklízečky, neváhala jsem a požádala o něj. Bylo mi vyhověno a já se od té doby starám o úklid celého domu. Nějaký čas to zabere, ale to mi nevadí. Aspoň na chvíli vypadnu od plotny a odpočinu si i od své holčičky. Po dobu, kdy uklízím, mi ji hlídá kamarádka, která bydlí ve stejném patře a je na mateřské. V tom problém není.
Jsem tak spokojená, vydělám si nějaké peníze a cítím se opět jako člověk, byť jako středoškolačka dělám tak nekvalifikovanou práci. Beru to jako dočasnou záležitost. Manžel to však vidí jinak. Za to, co dělám, se stydí. Řekla bych, že mnou začal dokonce pohrdat. Podle něj tím, že jsem se nechala zaměstnat jako uklízečka v domě, kde bydlíme, jsem ho velice ponížila a vypadá to, jako by se nedokázal postarat o rodinu. Naléhá na mě velice razantně, abych s tím skončila.
Řekla jsem mu, že s tím skončím v okamžiku, kdy mi bude na můj účet posílat pravidelně určitou částku, abych měla nějaké peníze jenom pro sebe. O tom však nechce ani slyšet. Prý jsme rodina, on se o nás finančně stará a můj požadavek mu připadá zbytečně hysterický a nesmyslný.
A tak máme doma dusno a nejsme schopni dospět k nějakému kompromisu. Každý z nás má svou pravdu a ani jeden nechceme ustoupit.
Co si o tom myslíte? Na čí straně je chyba a kdo z nás by měl slevit ze svého? Děkuji za všechny vaše názory.
23.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem jako uklízečka opovrženíhodná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
všechny jste se při paní Dáše, ale přijde mi, že nikdo se na to nedíváte z té druhé strany. každý chlap je ješitný a chce, aby každý viděl, že se umí postarat o svou rodinu. on se asi cítí tak, že vy s vaším vzděláním uklízíte po ostatních lidech. na druhou stranu nemůže odpírat přístup ke společným penězům. jediné, co pomůže, je pouze rozhovor s vaším mužem.
Milá Dášo, souhlasím se vším, co napsaly holky pode mnou, zajímá mě však jedna věc. Vadí manželovi to, že uklízíš nebo to že uklízíš V DOMĚ, KDE BYDLÍTE???? Mám dojem, že mu zejména vadí, že uklízíš tam, kde ho lidé znají a tím pádem si na něj ukazují. Pokud tím jeho ego nepřekonatelně trpí, tak si najdi úklid jinde a máte to vyřešené. Pokud mu vadí, že děláš uklizečku, pak je to normální deb*l...
Tak mě by spíš ponížilo, že si musím říkat o každou korunu. Moje sestra chodila taky uklízet. Za prvé potřebovali víc peněz a za druhé to brala jako chvilkové odreagování od dvou dětí. Je to práce jako každá jiná. Já bych neustoupila. Mimochodem, doma mu jako ukllizečka a hospodyně nevadíš??
není co dodat,myslím,že příspěvěksally,Alice i dadky je naprosto perfektní,mě by moc ponižovalo,kdybych neměla přístup k účtu,určitě bych šla dělat i zametačku jenabych měla své něco,at si říká co chce,jeho jednání ponižuje tebe a sám si tím o to říká,je jak krkou ,který hlídá každou korunu a dává ti tím najevo,žesi myslí,že bys vše rozutrácela,
Taky by mě ponižovalo, kdyby měl k účtu přístup jen manžel a já si musela říkat o každou korunu.A když se ti naskytla taková příležitost být zaměstnaná a přitom být kousek od dcerky, tak proč to nevzít? Práce uklízečky je stejně důležitá jako ostatní práce.A ještě když to bereš dočasně! Manžel se zapomněl někde v předminulém století, kdy ženy byly doma, staraly se o domácnost, děti a manželovo pohodlí, neměly žádné nároky a co nařídil manžel bylo svaté.Myslím, že pravda je na tvojí straně.
Tohle opovrhování lidmi, kteří se živí rukama dost dobře nechápu...je to projev snobství a omezenosti. Nikdo není lepší nebo horší protože dělá práci která každému nevoní.
Já jsem taky dělala několik měsíců uklízečku, pak s vysokoškolským vzděláním jsem se dočasně živila jako servírka, prodavačka a zaměstankyně ve fast foodu. Nikdy mě nenapadlo, že bych se za to měla stydět a jestli se za mě styděli lidé kolem mě, tak to byl jejich problém.
Co se tvého manžela a jeho odměřování peněz týče, souhlasím se Sally.
tak tys ho ponížila tím, že si vyděláváš poctivou prací? A on tě jako neponižuje tím, že nemáš přístup k vašim společným penězům? 
Zřejmě se pán tvorstva zapoměl někde v pravěku, ne? (i když pochybuju, že pravěkej člověk svojí družce odměřoval kousky mamuta, kterého milostivě ulovil a ještě jí zakazoval sbírat kořínky 
).
Začínám šestý rok doma (bez mateřské), od účtů mám karty a nakupuju kdy a co uznám za vhodné. Jsem plnoletá svéprávná (nepůjdu si koupit róbu od Versaceho, když není zaplacený nájem) a navíc jsem to JÁ, kdo má přehled o tom jeslit došlo mlíko nebo prášek na praní a nebo jeslti děti vyrostly z botiček. O větších částkách se radíme (když já zaplatím jogu na půl roku a on ve stejný moment koupí novou tiskárnu, tak to asi s účtem nedopadne dobře 
), finance řešíme civilizovaně - s tím, že musí fungovat rodina (zaplacené bydlení, jídlo atd.) a pak se můžeme se zbytkem "rozšoupnout" (jogy, tiskárny)....
