Jsou vaše děti v bezpečí? Bojíte se o ně?
Dnes je tomu přesně týden, co v pražské Troji beze stopy zmizela devítiletá Anička Janatková. Policejní pátrání nepřineslo žádný výsledek, po Aničce jakoby se slehla zem. Našel se pouze její baťoh, bunda a láhev s pitím. Žádné stopy, indicie…nic.
Verzí, co se mohlo této malé dívence stát, je několik. A ani jedna z nich není příznivá. Jednalo se o útok agresivního pedofila? O únos? Obchod s bílým masem? Možností je mnoho. Pro rodiče je však zmizení jejich dcery něčím, co si jen málokdo dokáže představit. Jak mučivé a hrozné musí být, když nevíte, co se s vaším dítětem stalo, zda žije, či nežije, jestli třeba někde netrpí. Nepomohl ani pokus Aniččina tatínka nabídnout případným únoscům vysoké výkupné.
V souvislosti se zmizením malé Aničky se s větší intenzitou probírá, zda je v naší zemi pro děti bezpečno, jestli by nebylo dobré zajistit školním dětem doprovod do školy a ze školy, nepouštět je samotné ven… Tyto úvahy jsou zcela logické. O své děti se bojíme všichni. Otázkou je, jaká je reálná možnost zajistit bezpečí dítěte naprosto dokonale, beze zbytku.
V době, kdy rodiče chodí do zaměstnání a školní družiny fungují jen do určitého věku dítěte, se často jeví možnost pravidelného doprovodu dítěte jako neuskutečnitelná. Pravda, někde mohou zastoupit babičky a dědové, sousedky, kamarádky. Ale vždy to nejde. V takových případech by mohlo pomoci, kdyby děti chodily alespoň ve větších skupinách.
S dětmi je potřeba stále hovořit
I když zajistíme doprovod do školy, kroužků apod., nikdy nemůže být naše ochrana stoprocentní. Děti by měly být v každém případě poučeny o tom, jak se chovat a co dělat, když je osloví někdo cizí. Všichni si asi z dětství pamatujeme varování před „hodnými strýčky s čokoládovými bonbóny“. Jenže dnes je už doba jiná. Ti, kteří se rozhodnou odlákat malé dítě, používají leckdy až neuvěřitelné lsti, kterým může důvěřivá ratolest snadno podlehnout.
Varování pro naše děti by tedy mělo obsahovat co nejvíce takových situací, které mohou v reálu nastat. A tato varování by měla být často opakována, neškodí si s dětmi takovou scénku i zahrát a naučit je, jak budou konkrétně reagovat.
Co všechno může „úchylák“ použít?
Takový člověk se neštítí ničeho a klidně zahraje malému dítěti na city: Ztratil se mi pejsek, pomůžeš mi ho najít? Posílá mě maminka, je v nemocnici a mám tě za ní přivést…. To jsou jen dva z mnoha různých příkladů. Může se také stát, že úchyl nezaútočí hned, ale postupně se s vyhlédnutým dítětem seznámí. Prohodí pár slov, zeptá se na školu, kamarády… Po několika setkáních pak dítě takového člověka nepovažuje za neznámého a snadno se jím nechá odlákat kamkoli. Proto je nutné dětem zdůrazňovat, že se nikdy a za žádných okolností nemají dávat s nikým cizím do řeči a prosby o jakoukoli pomoc odmítat – ať si dotyčný řekne někomu dospělému.
Počítač a internet – nebezpečí dnešní doby
Rájem pro různé pedofily pak bývá internet, kde s dětmi navazuje virtuální kontakt. Mnozí se neváhají vydávat za jiné dítě a získají tak důvěru. Rodiče by měli v každém případě kontrolovat kde, s kým a co si děti prostřednictvím internetu píší. V tomto ohledu jde jakékoli soukromí stranou, bezpečí je přednější. Vždycky by však dítě mělo mít na paměti, aby s nikým, koho poznalo jen virtuálně, nechodilo na osobní schůzku.
Případ malé Aničky je alarmující. Co konkrétně stojí za jejím zmizením, zatím nikdo z nás neví. Já jen doufám, že se to dozvíme. Nejen my, ale především její rodiče. Ta nejistota, kterou prožívají, musí být šílená. Každé zazvonění telefonu, zvonku na dveřích, myšlenky, kde Anička je a zda se vrátí… Toho se nezbaví nikdy, dokud nebudou vědět, co se s jejich holčičkou stalo. Z celého srdce jim přeji, aby se se svou dcerkou šťastně shledali. I když s postupujícím časem se tato šance rozplývá ve stále nepropustnější mlze.
20.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou vaše děti v bezpečí? Bojíte se o ně?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Když bylo synovi sedm, přišel si pro něho někdo do družiny. Fungovalo to tak, že se zazvinilo, do mluvítka řeklo, kdo je a pro koho jde a oni dítě poslali.
Syn povídal, že vyšel na chodbu, tam byl nějaký pán a říkal, že jsem ho pro něho poslala, protože jsem musela zůstat v práci. On prý mu řekl, že s ním nikam nepůjde, zalezl zase dovnitř a zabouchl (zvenku byla koule). Šel to říct vychovatelce, šli se tam podívat a už tamnikdo nebyl.
Zachoval se úžasně, ale mně z toho týden bylo špatně.
Ja myslim , ze kazdy se boji o deti ..a nikdy to nejde vse uhlidat .... staci , kdyz poslete dite - treba i velke jen na pecivo ..a nekdi tam na nej ceka ....
v It - se stala podobna vec ..a to 15. ti lete holce ......a ta se ztratila behem 10. min .... uz jsem o tom psala ....ale vse je ted uplne jinak .... mozna to nebyl ani ten stryc , ale sestrenka ..... hrozne zamotane 
sonije: 11. 28 - kde jsi to nasla ?? muzes mi poslat do vzkaziku link ??dikes
Jinak medializováníé případů... Určitě je to nekdy dobré, ale co když se právě nějaký úchyl inspiruje u Priklopila nebo Fritzla a unese dítě jako oni na dlouhé roky.. I tak to mohlo s Aničkou být a objeví ce třeba za 20 let... A co se stalo s Honzíkem Nejedlým, ten už není doma 20 let? To je fakt šílený, raději krutá jistota než nejistota.. Viděla jsem americkou databázi pohřešovaných a tam jsou i fotka dítěte, kterému by dnes bylo 75 let, nebo miminka, které někdo odnesl v noci z postýlky a dnes by mu bylo 17... To je fakt šílené... Jen škoda, že do mezinárodního systému na internetu, nejsou zařazeny i děti z Čech, přestože kolonka Česká republika, tam je...
sonije: No právě. Abys to nepřehnala. U tříletého mi to připadá až moc, přece jsi v podstatě pořád s ním, ne? Nechodí nikam sám. On ještě nemá odhad, kde se mu může co stát, tak aby neměl spíš trauma z toho, že svět je plný zlých lidí, kteří mu chtějí ublížit.
Já si pamatuju, jak mě rodiče taky strašili, jeden čas jsem na ně za to měla hrozný vztek, protože jsem se bála dělat chodit tam, kam spolužáci běžně chodili, třeba sama na hřiště.
Teď zpětně si říkám, že to bylo dobře, že mě varovali, vyhýbala jsme se riskantním věcem, ale měli víc vysvětlovat, ne jen takové to: Ne abys chodila někam s cizíma lidma, ubližují dětem."
Já mám o svoje děti strach stále, i když jsou už dávno dospělé. Pamatuji se, jak mě v mých 23 přepadl chlap s nožem.
A to s Aničkou je opravdu hrozné. Myslím na ni stále a na její rodiče a je mi jich všech strašně moc líto. Bohužel si myslím, že ji opravdu unesl nějaký zvrhlík, zabil ji a někde zakopal. Je otázka, zda se najde, je plno dětí, které se nenašly nikdy.
Ono mluvit s dětmi o různých situacích... Mám tříletého syna a někdy prostě odběhne a já pak trnu. Procvičujeme různé scénky, ale nikdy nevím, co si může úchyl vymyslet. Že ho posílá tatínek, jestlii nechce bonbon, žë má prima hračku a chce mu ji ukázat... To všchno máme teoreticky zmáknuté. Ukázala jsem mu fotky pedofilů, že vlastně nevypadají nijak hrozivě a stějně jsou. Jenže stejně se mě pak ptá "a když to bude hodná paní"? Já mu na to odpovídám "A jak poznáš, že je hodná"? A on mi pak řekne, že třeba kdyby vypadala jako teta nebo jako strejda.. Na případ Aničky jsme koukali spolu a řekla jsem mu, že ji odnesl zlý pán, pak jsme o tom museli dlouho mluvit.. Co mě ale štvě, že býval společenské a družné dítě, teď se každého dospělého bojí. Asi je to dobře, ale nebýt takových hajzlů, byl by asi daleko pohodovější..
Školu máme nedaleko, take asi bude časem chodit sám nebo spíš s kamarády, to prostě jinak nejde, každý, kdo pracuje, ví...
.jpg)
Ota: Na toho jsem si taky vzpomněla.. mluvit se o tom začalo, až když ho chytli...
Je to hrůza. Mě se vůbec nalíbí různé soutěže, kde se zveřejňují fotografie dětí, a pak se jim posílají hlasy. Taková nahá miminka to musí asi bejt pro pedofila radost, a nebo rozesmáté holčičky. Nemám tyto soutěže ráda i když také pomáhám s hlasy k vítězství.
Měla jsem vždy o své dcery velký strach, když někam šly, nebo se jejich návrat ze školy protáhl. Jsou dnes dospělé ale ten strach tu je stále. Když byly malé a dostávaly rady, tak otáčely oči,, mami prosím tě´´. Já věděla, že se děti nmohdy nechají lehce zmanipulovat cizími lidmi vše jim řeknou a ještě by byly ochotné snima odejít. Mají to rodiče mnohdy velice těžké, když chodí do práce kde vzít to volno na vyzvedávání. Již od první třídy navštěvují děti různé kroužky a přechází ze školy do různých klubů.
Každému kdo se provinní na nezletilém, bych dávala ty nejvyšší sazby, je to zneužití důvěry a manipulace za účelem si užít, bez ohledu na svou oběť.
Děti se ztrácely vždycky, nemyslím, že by těch úchylů bylo nějak víc, jen teď mají lepší možnosti kontaktovat dítě třeba přes internet.
Pravděpodobnost, že někdo vyloženě napadne dítě není až tak velká, ale vysvětlujte to těm, komu se dítě ztratilo.
Je možné, že dřív když někoho chytli, tak ho tiše zavřeli na psychiatrii a ven se už nedostal, teď se moc berou ohledy na práva chudáků nemocných a právo na ochranu ostatních před nimi se jaksi pomíjí.
Ona ta Vltava není sice až tak daleko, ale cesta k ní vede přes obydlené oblasti.
Pokud je v zahradách schovaný nějak bezdomovec a vidí denně malou holku, jak chodí sama liduprázdou chatovou osadou, tak ho brzo napadne, že je to snadný cíl, pokud má takové sklony. Nebo ji feťáci mohli chytit pro někoho, kdo zaplatil.
.jpg)
Kadla: máš pravdu, stačí se jenom vzpomenout na spartakiádního vraha, o tom se nepsalo...
Petruša: Já si myslím, že se hlavně o všem více píše a mluví v TV. Dříve se tyto věci spíše tajily, aby to nevypadalo, že je v socialistické zemi kriminalita... Ono se vůbec nepsalo o ničem, co se nehodilo do "socialistického" krámu... Mimochodem si vybavuji těžké železniční neštěstí v jedné obci ve středočeském kraji. Vykolejil tam vlak a smetl celé jedno nástupiště. Strašné neštěstí, spousta obětí, zničené nádraží. Nikde o tom nebyla ani zmínka.. ani v novinách, ani v TV. A s tou kriminalitou to bylo taky tak.
.jpg)
"Nevím, jestli ten pocit, že na každém rohu číhá úchyl a násilník pramení z lepší informovanosti díky mediím, nebo se společnost dostává tam, kam by neměla."
myslim že od obojího něco
.JPG)
Trochu mi chybí období mého dětství, kdy bylo "bezpečno". Jezdila jsem od první třídy sama autobusem do školy i zpět, když mi ujel, vypravila jsem se 4 km pěšky domů.
Lítali jsme po lese, kolem po loukách a zahradách a takový strach jako je teď nebyl ani ze strany nás, dětí - což asi není ani teď, ale ani ze strany rodičů.
Nevím, jestli ten pocit, že na každém rohu číhá úchyl a násilník pramení z lepší informovanosti díky mediím, nebo se společnost dostává tam, kam by neměla.
Co se týče Aničky - moc bych si přála, aby se našla zdravá a živá, ale vzhledem k době, kterou je nezvěstná, spíše počítám s horší variantou... 
samozřejmě se o deti bojím, ale vodit je všude za ruku prostě nejde. připomínám opatrnost,vysvetluju, rozebírám a doufám, že nebudou ve špatnou dobu na špatným místě.
Já taky případ sleduju, mám malou dcerku a dokážu si představit, jaké peklo ti rodiče prožívají. Osobně si myslím, že si Aničku mohl někdo vytipovat. Prý měli na stránkách školy fotky dětí - to je taky otázka do diskuze, jestli tam něco takového mít. A když jsem viděla to místo, kudy děvčátko chodilo, to byla hrůza, tam si to o nějaké přepadení jen říkalo. Navíc je Vltava nedaleko, myslím, že je tam. Bohužel...
