Splněné a nesplněné dovolenkové sny
Sotva jsem jako dítko školou povinné počala vstřebávat jakýs takýs kulturně-zeměpisně-historický přehled, usadila se v nejhlubším nitru mé tehdy dětské duše nepřekonatelná touha alespoň jednou jedinkrát uvidět na vlastní oči pyramidy v Egyptě.
Dlouhé roky jsem si myslela, že tento starověký skvost zůstane mým zrakům dostupný pouze z knih a televizních dokumentů. Vycestovat do Egypta bylo za socialismu takřka nemožné, později, kdy už to takový problém nebyl, mi na cestu do Afriky chyběly peníze.
Až ve svých dvaačtyřiceti letech jsem se konečně dočkala, s chvějícím srdcem poprvé v životě usedala do letadla a mířila do mé „země zaslíbené“ – do Egypta. Vlastně jsem tehdy prožívala něco jako několikanásobnou premiéru: první let letadlem, první setkání s mořem (když pominu pár dní u Baltu, kdy se teplota nevyšplhala na víc než 17 stupňů) a hlavně…pyramidy! Na vlastní oči jsem měla spatřit to, o čem jsem dlouhá léta jen bláhově snila.
.jpg)
Byla to první dovolená v tomto stylu, kterou jsem za svůj život absolvovala, a navždy ve mně zůstane hluboce zakořeněná. Prožila jsem něco jako zhmotnění snu, o němž jsem si myslela, že se nikdy nemůže stát realitou. Dodnes si vybavím každý den a každou chvíli, které jsem v průběhu oněch několika egyptských dní prožívala…
Horké slunce a pouštní vzduch, který mne omráčil hned po výstupu z letadla, vyprahlá země, polouschlé palmy, skromné příbytky místních obyvatel v kontrastu s velkolepou nádherou hotelových komplexů. Nádherné, průzračné moře plné barevných ryb mi doslova učarovalo i přesto, že jsem hned první den koupila přímo do chodidla poctivou dávku od mořského ježka. A hlavně pyramidy. Okamžik, kdy jsme se autobusem proplétali Káhirou a najednou se před námi objevily jako na dlani tři překrásné, starověké skvosty, byl nepřekonatelný.
Od té doby jsem tam nebyla. A přemýšlím, jestli bych se do Egypta chtěla znovu podívat. Možná, že ne, třeba je lepší uchovat si vzpomínky tak, jak je v sobě mám uložené ze své první návštěvy, kterou jsem si splnila svůj dětský sen. Možná by mi další návštěvy přinesly zklamání, rozčarování. Takhle mám Egypt uchovaný jako velkolepý zážitek, jako něco, co člověk zažije jen jednou v životě.
Máte také nějaké své sny, které se vám splnily? Nebo na jejich naplnění teprve čekáte? Kam byste se chtěli podívat?
Omluvte sníženou kvalitu fotografie.
26.2.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Splněné a nesplněné dovolenkové sny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Čárina: elephant: 
...za komančů to bylo pro mě nemyslitelné a nepředstavitelné, snad jsem radši ani nesnila, Lipno je taky nakonec pěkný...
Pak jsme pomalu začali cestovat, každá cesta měla něco do sebe. Rakousko, zájezd do Paříže, okruh Švýcarskem, první dovolená v Chorvatsku, Itálie, Norsko s průjezdem Švédskem a Dánskem, Španělsko, Egypt - Sinai... Ubytování povětšinou velmi skromné, často konzervy sebou, ale krásný zážitky...
Snad se jednou podívám za bráchou do Dallasu, ale hlavně, že už se můžeme vidět tady u nás.
.jpg)
já bych nutně potřebovala zaskočit do Nev Yorku a kdyby dávali jako bonus San Francisko vezmu ho asi taky 
dadka: Alpy, ty tě ohromí, ale tohle, Karle, to tě dojme
Čechy jsou opravdu krásný. Jižní Čechy miluju, asi proto, že z nich pocházím a mám krásný vzpomínky na výlety s rodiči, když jsem byla malá - Hluboká, Krumlov, Orlík, Rožumberk,ziminí lyžování na Šumavě, procházky tamtéž v létě..... a posledních pár let zase objevuju krásy západních Čech.
Na velké cestování se s manželem chystáme až budeme v důchodu. Ale i tak jsme toho procestovali poměrně hodně.Ale u nás je přece jen nejkrásněji.Když si projedete jižní Čechy, Vysočinu, nebo cokoliv, vždycky si říkám, že u nás je nejkrásněji. Třeba na podzim, když vidím tu ospalou barevnou krásu přírody, tak se mně chce až brečet.
.gif)
Paříž,Egypt..Norsko,Švédsko...ale i Řecko
Myslím že ted hooodně dlouho nikam
a i Slovensko je nádherný
a Čechy jakbysmet
Já se vždycky toužila podívat do Pompejí a do Barcelony na Gaudího katedrálu Sagrada Familia. Itálii jsme s kamarádkami procestovaly vlakem,s batohem na zádech,a to už mi bylo 55 let,byl to neskutečný zážitek,Benátky,Florencie,Řím,Neapol a Pompeje. A do Barcelony jsem se taky dostala až po padesátce.Teď toužím po něčem,co se mi možná brzy splní,ale nechci to zakřiknout
.gif)
Jinak co se týče spíše poznání než chytání bronzu na plážích, tak moje přání a vím, že na 99,9% nesplnitelné je projít se ulicemi Manhattanu nebo procestovat Skotsko. Ale vůbec nepohrdnu dostupnější Paříží.
Provence... na tu stůňu už dlouho. A dají-li vyšší mocnosti a taky naše děti, tak by to letos v květnu mohlo klapnout 
Takže se raději vůůůůbec netěším 
mám své sny a jejich hodně, ale postupně pracuju na jejich plnění 
A ten pocit, že se uskutečňuje něco, co jsem si hodně přála, zejména pokud se jedná o větší cestu - užasný
A kam se chci podívat - to by byl hodně dlouhý seznam , namátkou třeba Namibie, Tanzanie, Madagaskar, Norsko, Island, Mongolsko,...................
orinka: Podobně jako ty jsem vyrostla v třešňové aleji nedleko babičina domku. S kamarádkou jsme měly "svoje stromy na které jsme lezli. Znali jsme tam každý strom jak své boty. A teď? Zahrádkářská kolonie - hrůza, raději chodím obloukem.
Teď jsi mě Meryl dostala. Při čtení článku jsem měla husí kůži, protože to samé jsem prožívala loni v létě, kdy jsem se ve 36ti letech poprvé usadila do letadla a poprvé na vlastní oči jsem viděla palmy a Ibišky rostoucí na ulicích a v zahradách řeckého ostrova Rodos. Byl to zážitek, na který nikdy v životě nezapomenu. S ledovým mořem v Německu nebo ještě hůř v Polsku se to nedá srovnávat - dál jsem se do té doby nedostala.
Taky nevím, jestli bych se vracela dvakrát na stejné místo, bojím se jiných dojmů, ale vím určitě, že jakmile to bude jen trochu možné, budeme se snažit jet do světa každý rok. Stojí to za to i když v Čechách je tááák krásně.
Ja mela Thajsko, tam uz jsem byla 2x, Kanary mi taky prisly desne exoticke nez jsem se tam podivala. Kam bych chtela ted? Kena, Narodni park
Jo, pyramidy, také byly mým dávným snem. V Egyptě jsem již byla několikrát, ale sedmihodinový výlet autobusem, mě nějak nelákal, až když jsem jela na poslední předmateřskou dovolenou ve 3 měsíci těhotenství. Pyramidy byly nádherné, ale... Všechno bylo v poklusu, pořád se za námi honili otravové, kteří chtěli něco prodat, případně nás vyfotit naším foťákem a za jeho vrácení si účtovali nehorázný peníz. Takže pyramidy ano, ale s kulometem a prostřílet si k nim cestu
. Ale můj dovolenkový sen? Karibik... Nejlépe Kuba.. Ale na to nejsou korunky, spíše později.
Hmmm pyramidy...taky bych se podívala,ale nějak na to nejsou peníze a vlastně ani čas.Vloni jsem si vzala po 7 letech dovolenou a jen týden.Mám stále moc práce,tedy spíš musím vydělávat pro rodinu.A ještě stůňu po Paříži,ale totéž co výše.Tak snad až budu v důchodu a nebudu muset již nikoho financovat,jen sebe.
