Vadí mu, že beru víc než on
Jsem vdaná už dvacet let, máme dvě velké děti a až dosud jsme měli celkem spokojené manželství. Vždycky to u nás fungovalo podle zažitého modelu, kdy je muž hlavou rodiny. Nijak mi to nevadilo, i když, pravda, občas měl manžel sklony až k despotismu. O všem chtěl rozhodovat, vše muselo být po jeho. Já jsem se ozvala vždycky až ve chvíli, kdy se jednalo o pro mne zásadní věc a nechtěla jsem ustoupit. To jsme se pak i docela dost hádali.
Takových chvil ale nebylo moc. Většinou jsem pro klid v rodině ustoupila, jednalo se často jen o malichernosti a nestálo mi za to dělat kvůli každé prkotině dusno.
Jenže teď nastala změna, kterou manžel nemůže vydýchat. V práci jsem byla povýšena a úměrně tomu vzrostl i můj plat. A to velmi výrazně, rázem mám na výplatní pásce o třetinu víc než manžel. Zatímco já mám radost, že se nám zvedne životní úroveň, manžel to nemůže vydýchat.
Když jsem mu oznámila mé povýšení, reagoval dost skepticky. Zrazoval mne, prý na takovou funkci nemám. Nenechala jsem si to rozmluvit a stála si za svým. Jako argument jsem uvedla, že dostanu přidáno a to nám všem může prospět. Starší syn studuje na vysoké, mladší bude za dva roky maturovat a taky se chystá dál studovat. Každá koruna se hodí.
Jenže když jsem se zmínila o svém budoucím platu, přestal se mnou manžel na toto téma úplně komunikovat. Ještě horší to pak bylo, když na náš společný účet přišla poprvé moje nová výplata.
Od té doby je s mužem k nevydržení. Jak může, tak mne něčím shazuje. Neskutečně mě doma začal buzerovat kvůli vaření a úklidu, nic mu není najednou dost dobré. Jakoby mi tím chtěl ukázat, kam patřím – k plotně. Když jsem navrhla, že bychom mohli konečně po mnoha letech na dovolenou k moři, oznámil, že za mé peníze on rozhodně nikam jezdit nebude, že se nemíní nechat vydržovat ženskou.
Je to vážně k nesnesení, jak se chová. Jako by to nebylo jedno, kolik kdo přinese do rodinného rozpočtu peněz. Hospodaříme dohromady, hradíme vše, co je potřeba. Ani náznakem jsem mu nedala najevo, že by snad bylo něco špatného na tom, že on bere míň. Něco takového by mne ani nenapadlo.
Myslím, že začal trpět nějakým komplexem méněcennosti. Zatímco on je už roky na stejné pracovní pozici řadového pracovníka, já jsem se vyšvihla na vedoucí místo, mám pod sebou několik podřízených a velkou odpovědnost. A k tomu ten plat. On to patrně nedokáže rozdýchat, v jeho naturelu je zakořeněný model, že „chlap je něco víc“. Důrazně mi zakázal o mém pracovním postupu s kýmkoli mluvit, nesmím se o tom zmínit ani před rodiči a sourozenci. Připadá mi to ujeté.
Je takové chování normální? Je tady nějaká žena v podobné situaci jako já, kdy má výrazně vyšší plat než její partner? Jak to snáší? Mně totiž připadá, že se můj manžel dočista zbláznil a vidí problém někde, kde žádný není.
6.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mu, že beru víc než on
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
V okolí znám podobný případ - táhlo se to dlouho a nakonec rozvod... 
Docela by mě zajímalo, co by pán dělal, kdyby Alena přišla domů s tím, že když on to takhel nemohl přenést přes srdce, tak se nové funkce vzdala a nechala si snížit plat na původní výši.
A vyčíslila mu, o kolik tak přijdou, co já vím, čtvrt milionu za 5 let?
Dost drahé uspokojení chlapské ješitnosti.
Ovšem taky by to mohla Aleny udělat pro klid v rodině, tak jak je zvyklá a přebytek si ukládat na ten účet 
Verera: Příčina ? Má malý přirození...
Docela se mi osvědčilo identifikovat příčinu problému, kterou se dotyčný snaží maskovat a pak se ho na to přímo zeptat ve stylu, co že je to za nesmysl.
Jestli on v sobě třeba nemá někde hluboko pocit, že manželka s vyšším příjmem ho považuje za méněcenného a tudíž se snaží preventivně bránit tímhle pitomým způsobem. (Myslí si, že ona uvažuje tak, jak by uvažoval on ve stejné situaci).
Takže dotaz :" Doufám, že nemáš z mého vyššího platu nějaké komplexy méněcennosti. Co je to za nesmysl, že by se hodnota člověka nebo jeho přínost pro rodinu posuzovaly podle toho, kolik vydělá." ho možná trochu uklidní a přinutí ho přemýšlet nebo aspoň mlčet.
A nebo cokoli řekne, mu hned vrátit z opačného pohledu ("pokud by povýšili tebe, budu z toho mít radost a budu ti to přát, očekávám to samé od tebe,nechápu, proč by ti to mělo vadit) .
Jinak tedy souhlasím s tím, že je to zamindrákovaný blb, který svou neschopnost kompenzuje v jediném místě, kde mu to projde, tudíž doma.
Model Otec živitel rodiny fungoval za 1. republiky, ale tam to byla nutnost, když žena , jakmile se vdala, přestala chodit do práce, snad ani nesměla pracovat, pokud si tak matně pamatuju z vyprávění babičky.
Já teda mám výrazně vyšší plat než manžel, on z toho byl trochu nesvůj, ale asi hlavně proto, že měl pocit, že se nedostatečně stará o rodinu. To jsem mu vymluvila, protože zatímco já se vracím domů nejdřív v 6, on se může starat odpoledne o děti, vozit je do kroužků, což je pro všechny nepoměrně důležitější, než kdyby vydělával o pár tisíc víc, ale byly by věčné problémy s vyzvedáváním dětí apod. Nějaký výrazně velký plat se svým sice velice zajímavým, vysoce odborným , ale málo žádaným a špatně placeným oborem mít nebude a než by byl někde, kde ho to nebaví jen kvůli penězům, ať je to raději takhle. Rodina nestrádá, děti si užijí tatínka, to je pro jejich život důležitější než peníze.
Můj manžel vlastní prosperující firmu a slušně se mu daří. Když byly děti malé, vždycky jsem vydělávala méně než on. Potom jsem ale byla jmenována do zodpovědné funkce a plat mně rázem narostl několikanásobně. To manželovi nevadilo, holky chodily na výšku, peníze se hodily, snad jako každému.
Ale někdy v hloubi duše přece jenom zapracovalo jeho ego a moji práci občas snižoval, jako např. to bych udělal levou zadní,tvoje starosti bych chtěl mít, no asi nemáš tolik práce, když jsi už okolo páté doma apod.
Nejdu pro slovo daleko, tak jsem mu odpovídala, že on je v práci proto tak dlouho, že má špatnou organizaci práce, že kdyby dělal nočního vrátného, tak beztak tam bude sedět i ve dne, protože by nestíhal a už to jelo.
V zásadě je muž rád, když je na něm žena závislá a on si může hrát na pána tvorstva.
Pamatuju si, když jsme se vzali, jak si představoval, že budu snad věčně těhotná a s bříškem se budu motat okolo plotny....z toho jsem ho rychle vyvedla.
Markýza: jj, ten problém tam bude, letitej, a teď se to prostě vyostřilo. 
Nemá cenu rozebírat, jestli to je nebo není normální, jak se ptá Alena. V ideálním světě je partner pyšný na úspěchy toho druhého, a podporují se navzájem, jenže jaksi v ideálním světě nežijeme. Jestli chtějí dva lidi spolu žít, nemůžou tak činit ve válečném stavu, kdo s koho. a ani o tom druhém roztrušovat po internetech, že snad není normální. Stav, co trval 20 let, nejde změnit přes noc, na to potřebujou oba čas a trpělivost s tím druhým. Oba. Jestli chtějí dál spolu být. Gesta na truc, jako založení vlastního účtu a odjezd na dovolenou bez manžela, to asi atmosféru moc nepročistí. Leda že by těch 20 let chtěli odepsat, jako že omyl, zpátky na stromy. To by potom bylo celkem jedno, co kdo komu řekl a jak moc prudí. Jen mi přijde škoda, že v tom vyrůstali dva synové, jestli si tento model odnesou do života, budou mit problémy též.
Almega: Geniální myšlenka s tím druhým kontem, kam by se posílaly "přebytky". 
Pokud Alena hodlá setrvat ve vztahu s tímhle prudícím manželem, může si "nadstandardní" část příjmů spořit na svůj tajný účet.
Možná, že až děti vystudují, tak se jí ty úspory hodí na dobrého rozvodového právníka a nové začátky.
podle popisu mi to prijde jako vztah, ktery moc neklapal ani predtim resp. klapal, ale ciste proto, ze pisatelka se proste shrbila a pro klid v rodine si nechala skakat po hlave 
ted se vyskytla situace kdy si uz po hlave skakat nemuze/nechce nechat a stare problemy se vyvalily na povrch 
co s tim teda netusim, prijde mi to cele tak nejak spatne 
Markýza: bohuzel je to tak.
meli jsme za nas trinactilety vztah obdobi, kdy jsem brala vic nez on a rozhodne to nebyl zadny problem. Asi proto ze je to normalni sebevedomy muzsky bez komplexu.
.jpg)
Ale on trpěl komplexem méněcennosti už dříve, akorát sis to - pro klid v rodině - nepřipouštěla.
O dovolené bych s ním nediskutovala, zeptala bych se v klidu - jedeš, nejedeš. Jedeš, dobře, ale tím pádem nepruď. Nejedeš, taky dobře, pojedu s klukama a max. s kamarádkou - a ať se užírá doma.
Rozhodně bych si založila sůj účet, když ho ty peníze tak serou, tak ať je nevidí.
V každém případě se nachystej na peklo na zemi. Ono totiž ani tak nejde o peníze, ale o to, že ty jsi ve vedoucí funkci, takže určitě výše postavená, jak on. Proto to domácí šikanování.
A věř mi, že to nepřestane a nepřestane, jedině, že bys "uznala" že jsi "jen ženská" a pokorně se vrátila, tam kam patříš. - Nebo se konečně vzepřela a odkázala drhou polovičku, tam kam patří.
Přeju hodně štěstí 
Divím se,že jste už si nezařídila svoje konto,na to bych si dávala ten "přebytek" peněz,na původním kontě by tak zůstalo jen to,co tam chodilo předtím.Na dovolenou bych si jela klidně sama,aspoň bych měla pokoj od jeho keců...Já si vydělávám posledních cca 20 let více,než manžel a nejsou kvůli tomu žádné spory.Mívám peníze nárazově,takže někdy mám konto vybrakované a musím brát z "jeho" konta,většinou ale se domácnost řeší z "mých" peněz,a "manželovo" peníze se šetří...Je ve vašem případě asi třeba víc myslet na "zadní kolečka",když je váš muž tak zaseklý v nějaké patriarchální době!
Nessie: jj, ustupovani, jeceni i usmerneni protejsku, kompromisy maji byt oboustranne... my jsme nastesti oba asertivni, nanestesti i tvrdohlavi... ale mozna mam i stesti na chlapa v tom smyslu, ze nasloucha, neboji se prosazovat svou, jsme v tomhle asi vyrovnani 
.gif)
chyba už od začátku....jakýpak model " muž hlava rodiny"......
to bylo možná za dob našich babiček....dnes je rovnoprávnost naprosto ve všem.....
Normální to není a manžel je sebestředný debil.
