Vadí mu, že beru víc než on
Jsem vdaná už dvacet let, máme dvě velké děti a až dosud jsme měli celkem spokojené manželství. Vždycky to u nás fungovalo podle zažitého modelu, kdy je muž hlavou rodiny. Nijak mi to nevadilo, i když, pravda, občas měl manžel sklony až k despotismu. O všem chtěl rozhodovat, vše muselo být po jeho. Já jsem se ozvala vždycky až ve chvíli, kdy se jednalo o pro mne zásadní věc a nechtěla jsem ustoupit. To jsme se pak i docela dost hádali.
Takových chvil ale nebylo moc. Většinou jsem pro klid v rodině ustoupila, jednalo se často jen o malichernosti a nestálo mi za to dělat kvůli každé prkotině dusno.
Jenže teď nastala změna, kterou manžel nemůže vydýchat. V práci jsem byla povýšena a úměrně tomu vzrostl i můj plat. A to velmi výrazně, rázem mám na výplatní pásce o třetinu víc než manžel. Zatímco já mám radost, že se nám zvedne životní úroveň, manžel to nemůže vydýchat.
Když jsem mu oznámila mé povýšení, reagoval dost skepticky. Zrazoval mne, prý na takovou funkci nemám. Nenechala jsem si to rozmluvit a stála si za svým. Jako argument jsem uvedla, že dostanu přidáno a to nám všem může prospět. Starší syn studuje na vysoké, mladší bude za dva roky maturovat a taky se chystá dál studovat. Každá koruna se hodí.
Jenže když jsem se zmínila o svém budoucím platu, přestal se mnou manžel na toto téma úplně komunikovat. Ještě horší to pak bylo, když na náš společný účet přišla poprvé moje nová výplata.
Od té doby je s mužem k nevydržení. Jak může, tak mne něčím shazuje. Neskutečně mě doma začal buzerovat kvůli vaření a úklidu, nic mu není najednou dost dobré. Jakoby mi tím chtěl ukázat, kam patřím – k plotně. Když jsem navrhla, že bychom mohli konečně po mnoha letech na dovolenou k moři, oznámil, že za mé peníze on rozhodně nikam jezdit nebude, že se nemíní nechat vydržovat ženskou.
Je to vážně k nesnesení, jak se chová. Jako by to nebylo jedno, kolik kdo přinese do rodinného rozpočtu peněz. Hospodaříme dohromady, hradíme vše, co je potřeba. Ani náznakem jsem mu nedala najevo, že by snad bylo něco špatného na tom, že on bere míň. Něco takového by mne ani nenapadlo.
Myslím, že začal trpět nějakým komplexem méněcennosti. Zatímco on je už roky na stejné pracovní pozici řadového pracovníka, já jsem se vyšvihla na vedoucí místo, mám pod sebou několik podřízených a velkou odpovědnost. A k tomu ten plat. On to patrně nedokáže rozdýchat, v jeho naturelu je zakořeněný model, že „chlap je něco víc“. Důrazně mi zakázal o mém pracovním postupu s kýmkoli mluvit, nesmím se o tom zmínit ani před rodiči a sourozenci. Připadá mi to ujeté.
Je takové chování normální? Je tady nějaká žena v podobné situaci jako já, kdy má výrazně vyšší plat než její partner? Jak to snáší? Mně totiž připadá, že se můj manžel dočista zbláznil a vidí problém někde, kde žádný není.
6.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mu, že beru víc než on
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Viv :o): Mám to taky tak. Ječím až jako poslední možnost, ale rozhodně neustupuju, a to ani v maličkostech ve smyslu "vždyť o nic nejde"...lépe řečeno - ustoupím občas, pokud vidím, že druhá strana je ochotna taky občas ustoupit...nebo uděláme kompromis....ale jak se z toho stane pravidlo, že jeden pořád jen ustupuje, aby byl klid a rodinná pohoda...to je prostě všechno špatně. Napřed se toiž ustupuje jen v maličkostech, jenže ten druhý si na to velice rychle zvykne a postupně vystrkuje drápky... a pokud nenarazí, pak zabírá stále větší a větší území...a nakonec rozhoduje skoro o všem.
Když pak nastane výše popsaná situace, je jasné, že manžel, který 20 let své manželce v podstatě šéfuje, se nedokáže vyrovnat s tím, že ona se naráz rozhoduje samostatně a chce udělat něco proti jeho vůli 
Čeští muži mají asi tak trošku historicky zakódováné, že jsou živitelé a hlavy rodin a někteří se patrně nevšimli, že čas oponou trhnul. Jsou signály, podle nichž se dá ukřivděný typ, manipulátor i despota poznat již v době chození či v prvních letech manželství. Jenomže my, dřívější věkové ročníky, máme zase z dob první druhé republiky vštěpováno, že musíme něco vydržet, že všude je něco, že moudřejší ustoupí, že máme mít pro muže maximální pochopení a případné problémy schovat pod zástěru atd. Ale pak ty konce! Místo aby byl chlap pyšný, že má schopnou ženu, shazuje ji, kde může. Trpí tím soukromí, narušuje to vztah a pokud se to děje před lidmi, těžko to člověk unese. Asi je chybou ten společný účet, přece jenom by každý měl mít kousínek svého soukromí. Pak by Alena mohla říct, hele, snažila jsem ¨se celý rok šetřit, můžem někam jet, co říkáš, pomalu vysondovat rozhovorem, hele, Pepo, co kdybych vzala tu funkci, prý bych měla víc, a zařídit se podle toho. S některými lidmi se nedá jednat na rovinu, smutné je, že i s nejbližšími. Taky jsem měla po více než 20 letém manželství vyšší plat a taky to dopadlo blbě. Co si člověk všechno nechá líbit, než najde sílu zvednout zase hlavu a říct si - tak takhle ne, tohle už si nemám zapotřebí nechávat líbit! Držím palce, Aleno, nebude to snadné!
Nessie: jj, taky jsem si na ten clanek vzpomnela i na tu diskuzi...
Ja bych jeste jen rada uvedla veci na pravou miru - hysterka jeci bez duvodu a kvuli kazde prkotine. Ja zajecim, kdy druha strana neposloucha a nevnima, neni s nim rec. Nencham si vse libit, druha strana ma rovnez moznost me srovnat, kdyz je nejhur. Frekvence meho jeceni neni casta, rozhodne to neni na dennim poradku, je to jako uplne posledni moznost v "komunikaci". Jinak je s mym drahym docela rozumna rec. Proste chci aby mi naslouchal, to same mu poskytuju ja. To jen kdyby se zas nekdo chtel navazet a rikat neco o nesnesitelnych hysterkach... 
Ano, ano - opět klasicky krásný příklad toho, že ženy, které se nerady hádají a "mlčí pro klid" v rodině a neusrále ustupují "vždyť přece o nic nejde" jsou na nejlepší cestě do pekel. 
Nás několik, které jsme tu nedávno pod jiným článkem projevily názor, že si ani od vlstního manžela nencháme líbit žádný nesmysly, pro klid v rodině rozhodně nemlčíme a umíme se včas a hezky důrazně ozvat, bylo označeno za hysterky ječící při každé příležitosti. No - tak tohle je zřejmě lepší způsob - celý roky mlčet, ustupovat despotovi, nehádat se...vždyť přece " o nic nejde", ne?
A když pak o něco jde, tak se paní diví. Já se nedivím - manžel byl celý roky zvyklý, že je prakticky pořád po jeho, že ženská je něco jako jeho podřízený - a najdenou toto?? Proč by někopal a nevztekal se?
Ajeje, jesita. Shazuje te, protoze v jeho ocich si lepsi nez on, dotahlas to dal nez on a normalne ti zavidi. Zacni bejt trochu vic asertivni a nedelej veci pro klid v rodine!!!!!!! Jste rovnocenni partneri, navic si dospela, takze nejake zakazovani si opravdu vuci tobe NESMI dovolit. Takze o svem povyseni normalne mluv (o penezich bych nemluvila, to se nerika i kdybys brala jen 5 Kc nebo pul milionu... ve slusne spolecnosti se nevyptava kdo kolik bere atd.) a svemu muzi sdel, ze je ti lito, ze je tak neprejici, ze sis myslela, ze te ma rad a preje jen dobre.... navic, ze to jsou penize pro vas a ze kdyz si treba byla na materske, tak si mu taky nevycitala, ze nosi domu vic nez ty dostanes materskou (nebo nejaky podobny priklad, kdy si mela mensi prijem nez on)...
+ mu dej trochu casu to vydychat, jesitovi Kazdopadne, rozhodne si nenech libit porouceni a v klidu si delej sve, nehadej se s nim, neobhajuj se (nedelas nic spatneho) a pockej az ho to prejde...
"ozvala jsem se jen u zásadních věcí" a "pro klid v rodině jsem ustoupila, byly to většinou jen malichernosti" - to si trochu protiřečí.
Mno asi by se slušelo říct, že bys mu měla říct, že je pro tebe stále důležitej a nějak mu pohladit to jeho ego.
Jinak je evidentně zakomplexovanej šovinista. Co dělat nevím, s někým takovým bych nevydržela už v začátku, kdyby chtěl vše řídit a nedejbože měl kedy typu chlap je hlava rodiny a ty mazej k plotně
Jen rázně utni jeho ponižování a pošli ho s tím do příslušných míst - na to právo nemá, ať už je zakomplexovanej jak chce.
Když to shrnu - podle toho co píše Alena - je to zakomplexovanej chudák, který si zvedá sebevědomí na své manželce. Aleno nedej se, nenech si jeho chování líbit, nikdy není pozdě na to, něco změnit.
Rodičům sourozencům a komukoli jinému o svém úspěch řekni,nemáš se za co stydět.K moři jeď sama nebo s kamarádkou a manžela pošli k psychologovi.
Kdyby se mnou nechtěl jet k moři, sbalila bych syna/syna a jela s nimi sama - pokud by teda chtěli - a pěkně si to tam užila.
Taky beru víc než můj muž no a co? Nikdy jsme to neřešili, důležité je, že vyjdeme s tím, co na účet přijde a manželovi vůbec nevadí jet k moři za "moje" peníze. Pán je zřejmě despota a macho a paní mu výší svého platu pošramotila ego. A něco někomu zakazaovat? Proboha, kde žijí?
.jpg)
Riki: chceš říct, že třeba manželka na MD nemůže jet s dětma a manželem k moři (nebo jinou dovolenou), protože "si na to nevydělala"? Taky beru víc než manžel, ale jsme pár, máme společné děti, společný účet, společné náklady... důležité je, aby součet našich platů na vše stačil, ne? A kdo bere víc a kdo míň snad není důležité, ne?
A proč to neříct rodičům apod? Vždyť se neříká, kolik peněz kdo bere...
.gif)
Jarča*: 
A co kdybys k tomu moři jela sama? Možná by stačilo, kdybys o tom začala jen mluvit a dala najevo, že se tam bez něj obejdeš - možná by otočil.
.jpg)
důrazně ti zakázal s někým o něčem mluvit ????? ZAKÁZAL ? ty se musíš ptát na dovolení, zda můžeš s někým promluvit - zmlátit málo, promiň 
jsi snad svéprávná bytost, poslala bych ho s takovým přístupem do kelu - v mým případě ještě o kus dál .gif)
ano, jeho chování je nepochybně ujeté !!! a ty mu to léta trpíš, je na čase, mu vysvětlit, že je 21. století, zřejmě si toho ještě nevšiml 
přeju ti hodně síly, ty ji určitě máš, jde jen o to, jak to pán tvorstva přežije .....
.gif)
Jo milá Aleno,kdo chce kam....pokud u vás celý život fungoval,,model,kdy muž je živitel rodiny a žena jen ustupuje a plní jeho příkazy,, tak mě jeho reakce nepřekvapuje.....s tím si měla něco už dávno dělat...jak sis ho ,,vychovala,,takovýho máš...fakt je,že většinou každý chlap ze začátku zkouší co ta ženská snese(i můj byl takový) a proto to záleží na každém z nás,co si k němu druhý dovolý.....nevím,jestli po dvaceti letech se to dá nějak napravit...asi jo,ale bude to dlouhá cesta,tak přeji hodně štěstí
....jo a začala bych od toho,že bych všem svým nejbližším o svém pracovním povýšení samozřejmě řekla a klidně před ním
