Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám doma úplně opačný případ. Manžel je velmi šikovný, stále něco opravuje a vylepšuje. Občas je to na zbláznění. Jediné co opravdu nesnáší je mytí nádobí. Syn se ale určitě nepotatil , šroubovákem by si leda vypíchl oko.

tak takového chlapa opravdu neznám. Můj muž není technický typ, ale s těmi základními věcmi a i mnoha jinými si umí poradit. Jediné, co bych poradila, obrátit se na hodinového manžela, ten by to měl zvládnout.
Taky se mi moc nelíbí takové to dělení na mužské a ženské práce, žena dělá ty ženské a pak ještě část těch mužských . Dobře, já vyměním žárovku, těsnění apod. a ty zase umyješ nádobí, vyluxuješ apod.

nevím, očekávat od chlapa, že se automaticky bude umět postarat o technické věci v domácnosti, mi přijde stejná hloupost, jako očekávat od ženské, že bude automaticky vařit a uklízet.
Neškovného muže mám doma. Jeho tatínek byl neuvěřitelně zručný, ale můj muž se nepotatil. Trošku ho asi omlouvá, že má rozdrcené poslední články palců a ukazováčků, takže některé věci (drobné práce) se mu opravdu špatně dělají.... nicméně máme to trošku jako u Alice. Mě nevadí vyměnit prasklou žárovku nebo něco přišroubovat a manžel zase s chutí (páč je mlsnej) dojede na nákup a uvaří. Prostě některé věci u nás fungují trošku proti očekávání. Důležité je, aby nějaká dělba práce BYLA - ne, že jeden kmitá a druhej leží s nohama nahoře někde na otomanu... ale JAKÁ ta dělba práce je, to je přeci jedno.

Práce v domácnosti nedělím na mužské a ženské, ale to neznamená že by se neměly dělit jako takové. Jestli přítel nechce šroubovat, tak budiž...ale když ty se chopíš šroubováku, tak on by se měl postavit k plotně nebo ke dřezu - ne že nebude dělat nic a ženská všechno.
U nás dělám většinu techničtějších prací já, protože mě to baví víc než třeba mýt nádobí, což zase většinou dělá partner.

No mě nepřipadá jako problém to, že to neumí. Pokud někdo něco nemusel nikdy dělat, tak je to vcelku přirozené, ale to, že nemá snahu se cokoli naučit. A pokud už by byl opravdu tak levý (mohou být takové případy, dokonce to má nějaké věcecké pojmenování dis), tak že nemá snahu najít jiné řešení, už třeba sehnat toho řemeslníka.

S tímhle mužem budeš mít opravdu doma klid - nejraději je, když si může klidně sedět a nikdo po něm nic nechce, ne?

Takové to klasické dělení prací na mužské a ženské se mi příčí- každý by měl dělat to, na co se cítí, k čemu má vlohy a co ho víc baví- ale jedna zásada by se měla dodržovat a to, že oba přispívají k chodu domácnosti stenou měrou. Což tedy mám obavy v tom tvém případě není.

Trochu podobně to u nás vypadalo, když jsme začli s mým současným manželem bydlet. Myslela jsem, že je nešikovný a mně navíc tyhle práce nevadily, takže jsem to dělala já. Když už jsme byli manželé a narodil se nám syn, musel už občas něco udělat, ale pořád jsem to byla já kdo montoval skříně po stěhování atd.. Dokonce jsem u tchýně malovala pokoj a pomáhala tchýni s těmito "chlapskými" pracemi. Upozorňuju, že tchýně má dva syny, mého manžela. Švagr s ní dokonce bydlí! Jednou si tchýně vymyslela, že si vymění v kuchyni úchytky ke skříňkám, její známý jí je nabarvil a stačilo jen jen našroubovat. Hádejte na koho se tchýně obrátila, když jsme tam byli na návštěvě? Ano, na mě! Jenže to už mě to začínalo štvát, tak jsem to odmítla. Navezla do toho manžela, který v té době už i u nás doma začínal tyhle technické věci dělat. A můj manžel nechal jednu úchytku ať jí našroubuje jeho brácha, přeci to není nic těžkého.. Díky jediné úchytce bylo dusno! Švagr to přeci neumí.. jenže on to nezkusil a upřímně, je těžké zašroubovat úchytku?
Z toho u mne plyne jedno... no možná můžou být muži, kteří jsou opravdu nešikovní, ale z mojí zkušenosti vím, že je to trochu lenost a hlavně k tomu nebyli vedení! Z manžela pak vylezlo, že je k ničemu máma nepustila (rodiče jsou rozvedení), mladšího syna považuje za zaostalého (měl problémy při porodu, je trochu zpomalený, ale podle mě, kdyby chtěl a kdyby z něj nedělala tchýně totálního neschopného blba, tak funguje jako normální chlap)
Můj manžel je po letech mnohonásobně schopnější dělat takovéhle práce (i když je zrovna nemiluje) a kdoví, třeba se ještě dočkám dalších překvapen
Zkus ho pořád trochu zapojovat, zkus s ním o tom mluvit, třeba jen ať ti pomůže utáhnout tenhle šroubek, nemáš na to sílu atp... třeba se jednou "pochlapí" jako ten můj.
Petrušo, jeslti to budeš tady číst, radši to moc nešiř, ať to nemám od tchýně furt na talíři I když jí to častokrát vyčítám, nemusí vědět, že se zmiŇuju na veřejném serveru, že?

"Stejně jako se holčičky vedou k tomu, aby se naučily vařit a pečovat o domácnost, kluci se zase učí manuálním dovednostem technického rázu" - ano, je to názor ze staré školy, který dokázal napáchat mnoho nepříjemností těm, kteří do těchto škatulek nezapadali.
Nepíšete nicméně, čím se partner živí - umím si dobře představit, že se určité talenty mohou tlouci s manuální zručností. Nezmiňujete se ani, zda se podílí na běžných domácích pracích - což by mohlo kompenzovat fakt, že si na panty musíte sjednat minimálně hodinového manžela. Možná s tou laxností bude souviset i ten jeho klid, který popisujete - pak si ale je nutné vybrat, všechno mít nemůžete. Abyste učila chlapa pracovat se šroubovákem a naléhala na něj, ať se v "chlapských" pracích zlepší, tudy podle mne cesta nevede.

Každý jsme jiný. A pokud on bude chtít, jistě se může něčemu naučit. Existují technické plánky...
Kamarádka má takového muže, má jazykový talent, je vynikající ekonom, pedagog... ale nepraktický. Sice se snaží něčemu přiučit, potřebuje někoho, kdo mu vše organizuje, radí, přesně vysvětlí. Je to zážitek oba všechny zúčastněné. A moje kamarádka raději dělá všechno, sama protože nemá nervy na jeho přístup k praktickému životu. Jsou spolu víc jak 30 let.