Vadí mu, že beru víc než on
Jsem vdaná už dvacet let, máme dvě velké děti a až dosud jsme měli celkem spokojené manželství. Vždycky to u nás fungovalo podle zažitého modelu, kdy je muž hlavou rodiny. Nijak mi to nevadilo, i když, pravda, občas měl manžel sklony až k despotismu. O všem chtěl rozhodovat, vše muselo být po jeho. Já jsem se ozvala vždycky až ve chvíli, kdy se jednalo o pro mne zásadní věc a nechtěla jsem ustoupit. To jsme se pak i docela dost hádali.
Takových chvil ale nebylo moc. Většinou jsem pro klid v rodině ustoupila, jednalo se často jen o malichernosti a nestálo mi za to dělat kvůli každé prkotině dusno.
Jenže teď nastala změna, kterou manžel nemůže vydýchat. V práci jsem byla povýšena a úměrně tomu vzrostl i můj plat. A to velmi výrazně, rázem mám na výplatní pásce o třetinu víc než manžel. Zatímco já mám radost, že se nám zvedne životní úroveň, manžel to nemůže vydýchat.
Když jsem mu oznámila mé povýšení, reagoval dost skepticky. Zrazoval mne, prý na takovou funkci nemám. Nenechala jsem si to rozmluvit a stála si za svým. Jako argument jsem uvedla, že dostanu přidáno a to nám všem může prospět. Starší syn studuje na vysoké, mladší bude za dva roky maturovat a taky se chystá dál studovat. Každá koruna se hodí.
Jenže když jsem se zmínila o svém budoucím platu, přestal se mnou manžel na toto téma úplně komunikovat. Ještě horší to pak bylo, když na náš společný účet přišla poprvé moje nová výplata.
Od té doby je s mužem k nevydržení. Jak může, tak mne něčím shazuje. Neskutečně mě doma začal buzerovat kvůli vaření a úklidu, nic mu není najednou dost dobré. Jakoby mi tím chtěl ukázat, kam patřím – k plotně. Když jsem navrhla, že bychom mohli konečně po mnoha letech na dovolenou k moři, oznámil, že za mé peníze on rozhodně nikam jezdit nebude, že se nemíní nechat vydržovat ženskou.
Je to vážně k nesnesení, jak se chová. Jako by to nebylo jedno, kolik kdo přinese do rodinného rozpočtu peněz. Hospodaříme dohromady, hradíme vše, co je potřeba. Ani náznakem jsem mu nedala najevo, že by snad bylo něco špatného na tom, že on bere míň. Něco takového by mne ani nenapadlo.
Myslím, že začal trpět nějakým komplexem méněcennosti. Zatímco on je už roky na stejné pracovní pozici řadového pracovníka, já jsem se vyšvihla na vedoucí místo, mám pod sebou několik podřízených a velkou odpovědnost. A k tomu ten plat. On to patrně nedokáže rozdýchat, v jeho naturelu je zakořeněný model, že „chlap je něco víc“. Důrazně mi zakázal o mém pracovním postupu s kýmkoli mluvit, nesmím se o tom zmínit ani před rodiči a sourozenci. Připadá mi to ujeté.
Je takové chování normální? Je tady nějaká žena v podobné situaci jako já, kdy má výrazně vyšší plat než její partner? Jak to snáší? Mně totiž připadá, že se můj manžel dočista zbláznil a vidí problém někde, kde žádný není.
6.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vadí mu, že beru víc než on
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Lujza: Jsme na tom stejně. Byly doby kdy měl manžel větší plat, tak jsem byla ráda, teď ho mám dvakrát takový jako on a jsme rádi oba. Vždyť jsme rodina a přece si nebudeme vzájemně závidět plat, vždyť to jde stejně na jeden účet a hlavně, že to pokryje naše náklady to je přece nejdůležitější. Manžel pisatelky je asi opravdu nějaký divný, ale jak píše salli to měla řešit dřív, teď už ho zřejmě nepředělá.
S tvým vyšším platem jsi mu asi narušila EGO živitele rodiny. Možná má pocit, že teď když má nižší plat, tak ho prostě už nebudeš brát jako hlavu rodiny a vůbec, když jseš ještě navíc ve vedoucí funkci. Já taky v naší rodině beru víc, ale rozhodně s tím manžel nemá problémy. On je vyučený a dělá řemeslo, já mám ekonomické vzdělání a dělám úměrnou práci svému vzdělání a ta je lépe placená. Nikdy jsem s tím neměla problém, spíš naopak, občas si postěžuji, že se mi práce přidává, ale plat zůstává, tak mi m manžel radí, ať si řeknu o vyšší plat.
Nedá se nic dělat. Nová dobááá! Takže pokud bude i nadále blbnout, radím přehlížet to, zachovávat si dobrou náladu a nenechat se vyprovokovat k hádkám. Myslím, že už není co vysvětlovat. Ostatně, ještě asi není tak starý, aby se mohl vynasnažit držet krok
Jaké je tady vlastně řešení? Opustit dobrou práci a přihlásit se na pracák?
problém je v tom, že jsi mu leta ustupovala a nechala ze sebe dělat onuci..... teď on zjistil, že onuce nejsi a holt chlapi jsou citliví na to, kdo uloví největšího mamuta.... co s tím, to nevím - já bych s ním asi vyběhla už dávno....
Jinak i u nás je "tradiční" model rodiny, kdy manžel vydělává (já jsem doma s dětma), ale to přeci neznamená, že chlap může být despota a že se rodina točí podle něho.... jsme rodina, celek a jako takový musíme fungovat bez ohledu na to, kolik zrovna kdo přinesl peněz (peníze jsou hodně důležité, ale nejsou jediným "přínosem" pro rodinu, tak jako to, že někdo má pinďoura neznamená, že má jediné a rozhodující slovo o chodu rodiny).
Máte to celé nastavené divně (z mého pohledu) od začátku... Rozhodně bych začala tím, že bych o svém postupu řekla všem, kterým o tom říct chci (proč by to proboha nemohli vědět třeba rodiče?) - nemusí se zrovna probírat konkrétní částka na výplatě, ale abych tajila, že se mi něco v životě podařilo, to by mě teda ani nenapadlo....
Sedí to v něm a tak rychle se toho nezbaví... proto Tě buzeruje a vymáhá v domácnosti to, co mu dříve nevadilo.
Být na Tvém místě, při vhodné příležitosti, bych ho pochválila, že je ZAMĚSTNANÝ A MÁ STÁLÝ PŘÍJEM, že chápu je "chlapství", ale penízky jsou třeba. A pokud mu doopravdy menší příjem vadí, nechť to bere jako výzvu a snaží se si přivydělat, otevřít vlastní firmu, či dosáhnout povýšení... protože to, co se Vám podaří vydělat a případně ušetřit teď, to bude pro Vás důležité pro budoucnost - např. vhodná investice a tím i další zvýšené příjmy apod.
No jo, jenže on tam problém je. 
Ono opravdu není jedno, kolik kdo přinese do společného rozpočtu peněz. Teď nehovořím o genderové otázce - problém to může být, i když ten, co vydělává výrazně více, je muž. Samozřejmě asi ne, když jde cca o pět stovek. Rozdíl v řádu tisícovek už vadit může. Ale musím konstatovat, že pána do jisté míry chápu, ani mně by nebylo příjemné jet k moři, když si na to nevydělám... Ovšem způsob, kterým dává najevo svou bezradnost nad situací, s kterou se zřejmě nedokáže vyrovnat, je povážlivý, a zajisté těžko snesitelný. Patrně má pocit, že tímto stavem klesá v očích synů a dalších příbuzných, a že se na něj bude hledět jako na neschopného, že neuživí rodinu. Citýrováním manželky se to nezlepší - ale ani tím jejím přístupem, že žádný problém není.
.JPG){kind=avatar}
Většinu života máme s manželem přibližně stejný plat. Ale bylo pár let, kdy jsem měla plat dvojnásobný. Nikdy ani slůvkem nenaznačil, že je to problém. Taky nikdy neměl řeči, že mě živí, když jsem byla na mateřské. Prostě jsme manželé a peníze jsou společné. Ale taky jsme vždycky větší výdaje probírali spolu a oba máme právo veta, když jde o cokoliv nákladného. Obávám se, že v tomto je manžel výjimkou a že víc mužů je jako manžel Aleny. A tu šikanu v domácnosti bych si nenechala líbit, ani kdybych měla plat čtvrtinový. Nejsem manželova podřízená. Jak jednat s běžným českým mužem to bohužel nevím.
Manžel je velmi ješitný a jeho ego je tím, že bereš více tzv. raněno....kdyby však to bylo v opačném extrému a tahal s tebe peníze, radoval se jak snadno k nim přichází také by tě to netěšilo, holt nikdo nejsme dokonalý.
