Jak se s ním mám rozejít? Miluje mě. Ale já už nemůžu.
.jpg)
Asi potřebuju nějak nakopnout, proto jsem se rozhodla svěřit se se svým problémem. Je mi 32 let, tři roky chodím se stejně starým přítelem. Poslední dva roky spolu i bydlíme, máme pronajatý byt. Můj problém je, že se v našem vztahu cítím čím dál hůř a chtěla bych ho ukončit. Jenže mám problém. Nějak nejsem schopná to udělat.
Zpočátku byl náš vztah hezký, asi jako každý ze začátku. Po roce chození jsme se společně nastěhovali do pronajatého bytu a bylo nám dobře. Jenže pak, asi za rok, se začalo všechno nějak bortit. Přítel dostal v práci výpověď a skončil na pracáku. Snažila jsem se ho podpořit, pomáhala mu hledat nové zaměstnání. Bylo to hodně těžké, bydlíme v oblasti ,kde to s prací není zrovna lehké. Na zaslané životopisy nedostával žádné odpovědi a když už ano, tak i když třeba postoupil do druhého kola, nidy místo nezískal.
Postupně upadal do depresí, kdy byl i několik týdnů úplně nepoužitelný, jen seděl doma u televize a u počítače. Na mně bylo všechno ostatní. Chodím do práce, z práce nakoupit, domů, uvařit, uklidit a ještě se snažit ho nějak povzbudit. Je toho na mě moc a docházejí mi síly. Kdyby aspoň doma něco udělal, ale on se ani nesnaží. Připadá mi, že si ve svém stavu libuje a že už asi pořádně zlenivěl. Nejde ani na žádnou brigádu, aby si aspoň něco vydělal, nesnaží se, všechno táhnu sama. Z toho důvodu žijeme doslova od výplaty k výplatě, úspory jsme už dávno utratili.
Snažím se s ním o tom mluvit, ale k ničemu to nevede. Vím, že na mě hodně visí, má mě moc rád, tím si jsem jistá. I já ho mám pořád ráda, jen mám pocit, že mě ten vztah likviduje. Došlo mi to v létě, když jsem mu sehnala brigádu přes jednoho svého kolegu – pomoc na stavbě. Bylo by to sice jen přes léto, ale aspoň něco. Jenže on to odmítl, prý na takovou práci není, na stavbě nikdy nepracoval.
Strašně mě to tenkrát naštvalo a od té doby se čím dál víc zaobírám myšlenkou, že se s ním rozejdu, že už prostě nemůžu. Jenže mám problém. Nejsem schopná to udělat. Vždycky si představím, v jaké je on situaci a co by si sám počal a je mi ho líto. Samozřejmě si uvědomuju, že být s někým z lítosti není správné, ale je to nějak silnější, než já. Vím, že bych se za něj neměla cítit odpovědná, ale nejde mi to. Jsme spolu tři roky, přes to všechno ho mám ráda. Navíc bych si připadala jako hyena, že ho opouštím v době, kdy je na tom tak špatně.
10.12.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se s ním mám rozejít? Miluje mě. Ale já už nemůžu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Souhlasím s příspěvky níže, ještě dodám - když Tě tak miluje, nechá Tě udřít??? V práci, nákupy, doma.... a sám nehne ani prstem? Ne, to není láska.... 
mam-ča: Pravda - asi by tou podřadnou prací utrpělo jejich vysoce ceněné ego - ale tím, že se válí doma a dělá na ně manželka, tak tím jejich ego neutrpí
Škoda, že sem nechodí skoro žádní muži - byla bych moc ráda, kdyby se k tématu vyjádřili a pokusili se nám to vysvětlit z pohledu muže. Protože já tohle prostě nepochopím.
Nessie: Máš pravdu v tom, že ženská která přijde o práci, je schopná jít třeba uklízet veřejné záchodky, i když má dva vysokoškolské tituly. Prostě dočasně ohne hřbet, jen aby rodina nestrádala, a mezi tím si shání lepší práci.
Zatímco chlap se stejným vzděláním nepůjde dělat "podřadnou práci". To se radši "důstojně" nechá živit od ženy.
Hm, tohle je zajímavé....znám osobně dvě ženy, jejichž partneři ztratili práci a cca půl roku nemohli najít jinou. Oběma ten půlroční výpadek zničil vztah. Bylo to totiž přesně jako u tebe - chlap to po nějaké (poměrně krátké) době vzdal a pa už se jen válel doma. Obě ty ženy chodily do práce, táhly rozpočet, staraly se o domácntost, o děti, ještě se snažily chlapa povzbuzovat - a chlap se válel dma a nedělal prostě NIC. Jak píšeš - když už byl doma, mohl aspoň převzít část starostí o domácnost, nákupy a podobně, udělat doma dlouho odkládané práce - ale pokud vím, tak ani jeden z těch mužů nedělal vůbec nic. Všechno, úplně všechno bylo na těch ženách - a žili od výplaty k výplatě.
Vím, že ta jedna taky naivně sháněla brigády, aby aspoň něco - a traktéž to bylo odmítnuto s tím, že taková práce je pod úroveň, že by ho to nebavilo.....
No a jak píšu - oběma to definititvně zničilo vztah - ti jedni se rozešli, druzí spolu jsou kvůli dětem, ale ten vztah už asi nikdy nebude OK.
Nedokážu to prostě pochopit, ale jak to tak vidím, tak to bude asi nějaká obecná mužská vlastnost. Nedovedu si představit, že by se takto zachovala ve stejné situaci žena, zvlášť pokud má rodinu. Když jsem byla bez práce a nemohla ji najít, tak jsem dělala pomocnou sílu v kuchyni, prodavačku......nehraju si na nějaký"mě to nebaví" a "tohle dělat nebudu" 
Já bych ho prostě vykopla - chová se jako nezodpovědnej harant! Přece nebudeš s někým z lítosti, proboha???? Na to je život moc krátkej.
Jo, a omez servis. Když se chlapec válí celý den doma, může uklidit, nakoupit, uvařit, vyprat...aspoň uvidí, co všechno pro něj děláš.
Pokud se vzpamatuje, najde práci a třeba spolu zůstanete, jednou se mu tyhle dovednosti v rodině budou hodit.
Když jsem četla začátek článku, tak jsem Ti chtěla napsat, jak je to těžké, ztratit práci a mít pocit neužitečnosti a nepotřebnosti při hledání jiné. Spousta lidí upadá do depresí, ze kterých se bez odborné pomoci nemůže dostat.
Ale pak jsem dočetla to o té odmítnuté sjednané brigádě, a poté bych ho bez výčitek vykopla z domu.
Je mu 32 let, zřejmě má ještě rodiče, sourozence...tak proč bys tou zneužívanou měla být zrovna Ty ?
Třeba právě tohle nakopnutí potřebuje, aby vzal svůj život zase do svých rukou. Za prací je třeba dojíždět, někteří lidé dojíždějí denně do práce i přes 100 km. Nebo se za prací přestěhujte, jak radí Linda.
Svou snahu jsi již vyjádřila dostatečně. Nejsi matka Tereza, zbytečně vydáváš energii a plýtváš svým drahoceným časem. Obojí je lepší zužitkovat pro sebe
.jpg)
Pokud Ti na nem jeste trosku zalezi navrhla bych prestehovat se za praci. Byt mate "jenom" pronajem, deti nemate takze v podstate nejste vazani. Kdyz nic jinyho uvidis jestli ma vubec zajem neco podniknout a nebo jestli to taky jenom odpalkuje nejakou okecavackou . Samozrejme lide si maji pomahat, ale odcad pocad, nejsi jeho zachrana sit a myslet aspon obcas sama na sebe neni zlocin !
Drzim palce
