Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Lubar: Béčko na mě taky zkoušeli, i nějaký kapsle s vitamínem D, ale prakticky bez efektu. Asi by trochu pomohla probiotika, ale v pravěku?

Ještě jsem si vzpomněla, že hodně pomáhalo, když bylo dopředu jasně dané, kolik toho musím sníst - třeba polévky deset lžic. Napočítat do deseti jsem v těch třech letech zvládala s přehledem a věděla, že konec je v dohledu. Zároveň se tím trochu odpoutala pozornost od nepopulárního jídla k počtům. A máti fakt držela dohodu - když řekla deset, tak neustoupila a nepovolila ani o lžíci méně, ale taky si nepamatuju, že by přidávala "tak ještě lžičku za maminku a lžičku za tatínka..."

Edera: to, že píšeš o původu v častém užívání antibiotik, docela odpovídá doporučením naší dětské doktorky - v podstatě ke každým antibiotikům krom probiotik ještě doporučuje B-komplex pro zvýšení chuti jídla. Já nejsem chemik, biolog ani doktor, takže nevím, jak to funguje, ale musím na obou svých dětech potvrdit, že s béčkem toho vždycky snědí víc, než bez něj. V podstatě jsem takhle pravidelným užívám béčka zlomila odpor Maxíka k jídlu, a to ho nebral nějak extra dlouho, dva tři měsíce, řekla bych. Od té doby jsme přestali válčit, občas se sice v jídle nimrá, ale dost často taky jde a žere tak, že se už teď děsím puberty. A fakt mě těší, že právě tohle dítě, kterýmu se žebra dají občas počítat pohledem ještě teď a je spíš drobný, si instinktivně vybírá k jídlu zdravý věci, miluje jablka, 80 % čokoládu, pomazánky z lučiny a špenát, a zaručeně ti na hlavu hodí sladkou čokoládu, pribináčka, nebo mastnou omáčku. Zato mladší je jiný kafe

Bellana: Ono anorexie nemusí být jen mentální a za nechutenstvím nemusí stát psychická porucha. Moje anorexie v dětství měla třeba základ v častém užívání ATB.

Naprosto souhlasím, že častější jsou případy dětí, které z jídla udělají bojiště v podstatě jen proto, aby vyzkoušely, co to s rodičema udělá. A napadne je to právě proto, že rodiče dávají moc najevo, jak jim na tom jídle záleží. "Nechceš oběd, nejez, ale další jídlo bude až jablko k svačině a mezitím žádné sušenky, žádná čokoláda, žádná zmrzlina", je dobrá metoda pro normální děti. Ale pokud narazíš opravdu na dítě s nechutenstvím, tak to nefunguje. Žádné sušenky beztak nejedlo a hlad mu opravdu nevadí.

Edera: Určitě se najdou anorektické děti, ale častěji vidím děti, které by byly "normální", kdyby se z jídla neudělal fetiš nebo bubák. S dětmi s psychickou poruchou je nepochybně třeba jednat jinak.

Třeba když vde školce uvidí, že by byl za ňoumu, tak bude jíst jako ostatní.

Almega: Na dítě, které opravdu trpí nechutenstvím, by ani ta sonda žádný velký odrazující účinek mít nemusela. Když jsem jako pětiletá ležela v nemocnici s otřesem mozku a dostávala pár dní jen kapačky, tak jsem si vyloženě lebedila, že konečně nemusím přijímat potravu pusou.

Almega: tak to je hodně drsný

Možné je taky vyzkoušet dávat jídlo pomocí sondy do žaludku,to kdyby fakt už nic nechtěl jíst normálně....Třeba by se tak zděsil,že by to už nechtěl zažít znovu....

Moje sestra z lenosti živila svého synka asi do 3 let jen rozmixovaným jídlem,neuměl nic ukousnout a spolknout,tak vše odmítal.Babička si s ním pak dala obrovskou práci,když ho hlídala,a naučila ho postupně(po dobrém a s velkou trpělivostí)jíst normální jídlo....Myslím si,že takový základ pro to,jak a co bude dítě jíst,se tvoří už od změny jídelníčku z mléka na ostatní.

No, jestli je to takový případ, jako popisuje Sally nebo jako jsem byla já, když jsem byla malá, tak zaručené metody a lá Bellana naprosto nepomůžou. To není o tom, že by se měly odbourat sušenky, čokoláda a sladké pití mezi hlavními jídly. Nic takového jsem nedostávala, a ani jsem o to nestála. Prostě jsem neměla potřebu přijímat potravu a palačinky nebo dorty mi chutnaly stejně málo jako polívka, maso nebo zelenina. Nechat hladovět taky nepomůže - i moje máma to párkrát zkusila a já byla jen ráda, že mám konečně klid (a přesně, jak píše Sally - je to začarovaný kruh - žaludek bez potravy se "scvrkne" a dítě chce pak jíst ještě o to míň). Rozežraní kamarádi? A co jako? Fakt mi bylo totálně fuk, že kolem mě všichni jedí.

Mít stejné dítě jako jsem byla já, tak se ten tlak na dítě pokusím minimalizovat. Držela bych se pravidelných časů jídla, trvala na tom, že musí sníst aspoň maličkou porci, a snažila bych se, aby to jídlo bylo kaloricky koncentrovanější než u normálních dětí. Pamatuju se třeba, že jsem do sebe dokázala dostat jen malý hrneček kakaa, tak holt mi ho máma dělala z kondenzovaného mléka jen lehce naředěného vodou.

Oriana: Do dá rozum. Každý má prostě právo na to, aby něco nechtěl jíst - ná nepozřu hrachovou kaši nebo třeba chobotnici, i kdybych měla být hlady týden. A taky by mě asi v noci chtěl sežrat Kraken nebo hrachokašová hrouda.

kubikm: Argument, že jídlo stojí peníze, mýslím nic nezmůže. Nebude jíst oběd, který nechce, jen proto, že na to máma musí vydělávat, zvlášť když to nevidí.

My také bojujeme s jídlem. Syn od narození hodně blinkal a ze všeho se dávil, do 2 let byl živý převážně z kojení, když už jsem do něho něco dostala, tak to nakonec většinou zase vyzvracel, a jen jsem mu třeba dala nějaké jídlo k puse, hned se dávil, ani se to pusy ještě nedotklo, stačilo, že to viděl. Pak se dávení zlepšilo, ale teď to má zase už psichické, když něco nechce, tak už dopředu říká, že se z toho bude dávit a že bude blinkat, takže si to nakonec vsugeruje a opravdu to není schopný sníst. Už jsem měli i lepší období, jedl knedlíky, brambory, těstoviny i rýži, klidně i polité omáčkou, občas jsem mu do toho propašovala i najemno nakrájené maso, ale teď už toho jí zase čím dál míň. Jí rohlík nebo chleba s máslem, vajíčko, brambory s tvarohem, sekanou, suchý knedlík, těstoviny s cukrem nebo s mákem, krupicovou kaši, jablkové knedlíky, jogurt jen jeden jediný - čokoládový Cremi. Nesmí u toho mít ale na talíři nic, co by se mu nelíbílo, všechno pitvá, jestli v tom náhodou neobjeví drobeček něčeho, co by se mu nezdálo, a jakmile na něco narazí, je s jídlem konec a už do něho nic nedostanu. Ovoce ani zeleninu nejí, jen jablka a jednou za čas banán. Ve školce nejí nic.
Také se přikláním k názoru, že nutit dítě do jídla, které nechce, nemá smysl, protože se nenají a navíc se mu to ještě víc zoškliví. Když mu bude něco odporné, tak to nesní, ani kdyby měl opravdu hlad. Já bych taky například nesnědla koprovku, ani kdyby ji přede mě někdo položil třeba 100x, v noci bych asi měla sny o toma, jak mě chce talíř koprovky sežrat :o)). Dodnes s hrůzou vzpomínám, jak mě ve školce nutili do kakaa, mléka, čaje s mlékem atd... Všechny děti už si hrály venku, jen já tam nad tím seděla, prý dokud to nevypiju, nemůžu ven. Seděla jsem tam nad tím, snažila se zadržet dech, abych to necítila, jen jsem v tom namáčela rty a skoro nic jsem do sebe nedostala, prostě to nešlo. Mléko nemám ráda dodnes, stejně jako nejsem schopná pozřít maso, jen občas kousek kuřecích prsou, ale nesmí to být moc často.
U syna bych se snažila opravdu sestavovat jídelníček podle toho, co je schopen sníst, občas se mu k tomu pokusit něco přidat. Lepší, když bude jíst jen ovoce, než aby nejedl nic.

jinak pokud jí ovoce a zeleninu...tak se podívej na obsah bílkovin a poraď se s někým, kolik čeho by měl mít, protože si vlastně tvoří tělo, aby neměl potom následky
a potom se s tím už nestresuj a nedělej z toho hlavní denní program