Mám strach, že ztratím vlastní dítě
.jpg)
Rozvádíme se. A alespoň mně je z toho pěkně úzko. Máme osmiletou dceru, která naším rozvodem dost trpí i přesto, že se jí snažíme celou situaci co nejvíce ulehčit a nezatahujeme ji do našich sporů. Adélka visí na nás obou, od chvíle, kdy se o našem rozvodu dozvěděla, je zamlklá, smutná, nešťastná.
O důvodech rozvodu se nechci moc rozpisovat. Pravda však je, že iniciátorem je můj manžel, který se zakoukal jinde a výsledkem je miminko na cestě. Se svou přítelkyní už více méně žije, i když s ohledem na naši dcerku se snaží trávit dost času i s námi. Ale už to není, co to bývalo, ta hořká pachuť u nás prostě je.
Nepopírám, že mne jeho nevěra a následně žádost o rozvod hodně ranily. Možná mám na celé věci také svůj podíl, podle něj je život se mnou moc složitý a komplikovaný, jsem přehnaně přecitlivělá a hysterická. Já se tak necítím, ale on to tak viděl a rozhodl se odejít. Bolí mě to moc, zpočátku jsem měla i hodně ošklivé myšlenky, kdy jsem ho doslova nenáviděla, ale teď se mi podařilo se s celou situací nějak vyrovnat a všemi silami se snažím, aby náš rozvod proběhl pokud možno klidně a důstojně a hlavně s ohledem na naši dceru.
A to je ten největší problém, který momentálně řeším. Manžel by totiž byl rád, kdybychom se domluvili na tzv. střídavé péči, kdy by byla Adélka týden nebo dva se mnou a pak stejnou dobu u něj. Takové řešení má určitě svou logiku a vzhledem k tomu, jak moc Adélka svého tatínka miluje, by bylo asi nejlepší. Já tam však mám jedno zásadní „ale“, přes které nejsem schopná se překlenout, ačkoli se opravdu hodně snažím.
.jpg)
Pokud bych totiž se střídavou péčí souhlasila, byla by Adélka ty dva týdny v měsíci nejen se svým otcem, ale rovněž s jeho novou partnerkou, což mi, přiznávám, nedělá moc dobře. Tu ženu zatím neznám, ale nějak zvlášť sympatická mi není. Rozbila rodinu s dítětem a připadá mi zvrácené, aby měla možnost zasahovat do výchovy atd.
Jenže tady nejde jen o mé pocity, tady jde především o Adélku, které bych nechtěla ublížit. Bohužel, můj (zatím ještě) manžel ji už se svou partnerkou seznámil, a dokonce jí sdělil i zvažovaný plán se střídavou péčí, s čímž malá nadšeně souhlasila. Když mi o tom vypráví, je to jeden z mála okamžiků, kdy vypadá šťastně. „Teta“ je prý moc hodná a veselá a navíc bude mít miminko, na které se Adélka strašně moc těší.
Jsem z toho strašně smutná, mám pocit, jako bych ztrácela své vlastní dítě. Samozřejmě, že chci pro svou dceru to nejlepší a přeji si, aby byla šťastná a spokojená, ale dobře mi z toho všeho vůbec není. Možná bych neměla být tak chápavá a tolerantní ke všem okolo, ale myslet taky víc sama na sebe. Co byste dělaly na mém místě?
3.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám strach, že ztratím vlastní dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
punh: 9:54 - presne to me napadlo.. :)) i kdyz ja jsem tedy bezdetna.. ale byti detna.. vitam kazdou prilezitost, kdy mi to nebude viset na krku
Střídavou péči má moje neteř. Dokud neměli svoje dítě, bylo to fajn i když maminka vyváděla, když třeba zjistila, že tatínek šel na hokej a dcera je doma s tou cizí ženskou. Neteř je velice hodná a nakonec holka nechtěla být u maminky, ale u neteře. Byl však problém s tím, že bydleli 20 km daleko. Musela jí každý den vozit do školky a zase ji odpoledne vyzvedávat. Bylo to náročné časově i finančně. Když čekali svoji rodinu a holčina nastoupila do školy museli to řešit koupí baráku ve stejném místě jako maminka holčiny. Je to sice v cizině, ale myslím, že to platí i u nás, že musí navštěvovat stejnou školu. Se školkou bych takový problém neviděla, ale škola a kroužky je něco jiného. No a hepiend nakonec - maminka holčiny nakonec neteř vezla i do porodnice a teď by se s ní ráda kamarádila, ale pochopitelně, že neteř moc zájem nemá. Holčině se to zatím líbí a praktikují to již 9 let.
.gif)
Bellana: tak to je skvělý
a dodatek: oba bydlí na stejném sídlišti,takže holčička chodí do školy jen z různých směrů
Takhle to má moje kamarádka,ale střídají se po týdnu.Zpočátku to skřípalo,tatínek vracel dítě s polovinou oblečení,zbytek nevypraný,ve "svém" týdnu zásadně neplatil školní kino,divadlo atd a nesděloval matce informace ze školy.Holčička pak byla ve škole za problematickou žákyni a málem to řešila sociálka.Ale rodiče to nakonec zvládli.Pak si tatínek našel paní s 2 holčičkami a "teta" byla ta nej.Kamarádku to dost mrzelo,ale důležitá je spokojená dcera.Po dvou letech mají klidné zajeté vztahy,kámoška má ve volném týdnu spoustu aktivit a holka v 9 letech dobře ví, že i ta "teta" má své mouchy a že mamka je lepší.
Chce to jednat s rozumem a přemýšlet,co je nejlepší pro dítě. Zhrzená manželka štvoucí dítě proti otci je na zabití.
.JPG){kind=avatar}
punh: U nás. Ta paní byla tuším překladatelka a pán snad vysokoškolský kantor nebo vědecký pracovník, už si nepamatuji, není to důležité. Na střídavé péči se dohodli sami a vymysleli si i tento model. Impulzem byly děti, kterým se nelíbilo, že by se měly stěhovat ony tři, když rodič je ke stěhování vždy jen jeden
Chapu, ze jsi smutna a mas strach, aby jsi neskoncila uplne sama. Ale sama jsi uz v podstate vsechno napsala. Dcerka visi na otci i na tobe a bylo by nefer ji brat otce i kdyz se k tobe zachoval jako podrazak. Dcerka je stastna vidinou stridave pece. Ted uz ji to musis jen dovolit jinak by te navzdy nenavidela. Uprimne, myslim si, ze az se v jejich rodine narodi to nove mimi tak mozna tveho exe a jeho pritelkyni velmi rychle opusti nadseni z 8-lete holky u nich doma. A tak se to vyresi samo... A kdyz ne, tak je jenom fer, ze dcerka si muze uzivat i sveho otce. A tobe bych radila, at na sobe zacnes pracovat a neutapis se v zalu, smutku a nenavisti. Deti to vyciti a nakonec bude radeji s otcem a jeho pritelkyni nez s tebou....
Bellana: to je zajímavý. A bylo to u nás nebo někde v zahraničí?
dadka: V jednom TV pořadu se mi líbil model střídavé péče - měli tři byty. V jednom bydleli tři děti a k nim se v pravidelných intervalech stěhoval ten z rodičů, který je měl zrovna v péči, a ten druhý rodič se přestěhoval do svého bytu. Takže děti měly své věci, své pokoje, své kamarády a svoji školu, a nepohodlí změny měli ti, kteří nemohli žít spolu. Jenže je to trochu finančně nákladnější a vyžaduje to tolerantního nového partnera. Ostatně - otec tří dětí by byl cvok, kdyby si pořídil další děti s novou partnerkou.
dadka: jsou děti, které mají rády společnost, tak by jim třeba dvojí kamarádi nevadili
. Měla bych k tomu výhrady, pokud by dítě muselo navštěvovat 2 školy, to určitě není v pořádku, ale jinak mi to přijde jako dobré řešení složité situace
Stanik: já myslím, že to je ideální a kdybych měla být rozvedená, tak bych se tomu nebránila už jen ze svých sobeckých pohnutek, abych si sama odpočinula
tornado-lou: 9.15
Proto mám proti střídavé péči výhrady. Dítě má v podstatě dvoje kamarády, chodí do dvou škol, žije vlastně dvojí život. Určitě mají v každé rodině i jiný režim, jinak se chovají, myslím, že to není dobré.
punh: stridavku provozujou treba Zarubovi ( moderatori) - bydli kousek od sebe a syn chodi tak stale do stejne skoly.. myslim, ze to je pak celkem dobre reseni.
Mám proti střídavé péči výhrady, připadá mně, že dítě nemá nikde domov, všechno že je takové provizorní, ale to je jen můj názor. Důležité je, jak to cítí dcera. Jestli je nadšená, nebraň jí a přenes se přes to. Čas ukáže, jak se to bude Adélce líbit a jak se k tomu postaví teta, která bude mít hodně práce s miminem. Nechej tomu volný průběh.
tornado-lou: nevím, já se o to nijak zvlášť nezajímala, ale teď v pátek byla 13. komnata s Jirešovou a mluvila o střídavé péči. Jestli jsem to dobře pochopila, tak holčička mění každých 14 dní MŠ a říkala, že se bojí, zda nebude muset navštěvovat i dvě základní školy. Máš pravdu, taky bych to viděla jako jednu z důležitých podmínek, aby dítě nemuselo měnit školu.
