Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

my teda s manželem "špičkováním" v podstate žijeme - jeste se nestalo, že by se mne to nejak dotklo - bud hodne snesu nebo umíme odhadnout v jaké společnosti, co říct, aby se to toho druhého nedotklo. když o tom tak premýšlím, tak nebýt takových historek jako píše Kawa, tak by se lidi mohli ve společnosti smát pouze oficiálním anekdotám nebo se bavit pouze o vážných vecech - co by mne osobne vubec nebavilo - vždyt "nic nepoteší víc než neštestí druhého!" - asi by to fakt chtelo slyšet konkrétní ukázku, protože človek, který se nedokáže zasmát sám sobe není nic jiného než z......s.......

neříkávalo se ono kdysi :

co se škádlívá , rádo se mívá ?

mimochodem dělá to jen tobě nebo podobně jezdí po své i tvé rodině ?

Tak to ted po sobe ctu a koukam, ze dnes pisu jak tatar... To bude tim pondelnim splinem

Jeden mu ex-pritel tohleto take delaval. Tedy ne hned od zacatku naseho vztahu, to byl velmi mily a saramantni. Ja byla hloupa a zalaskovana a tak jsem mu to sice take rikala, ze se mi to nelibi a take jsem nechtela do nasich hadek zatahovat ostatni. A doma se ke mne choval tak hezky ... Tedy jen do to doby, nez zacal mit nejake vazne problemy v praci a jednoho dne si je prisel na mne odreagovat domu a to fyzicky. Takze z toho byla pomalu rvacka, ja jsem nastesti nikdy zadny otloukanek nebyla, takze jsem ¨milemu¨ zbalila kufry a bylo po lasce . A dorazil mne jeden znamy po tydnu potkal a videl na ruce modrinu jak blazen, zasmal se a rika: Je, ze ty jsi zase neco delala a zvoralas to . Diky masazim meho ex jsem prede vsemi vypadala jako totalni trouba a naprosto neschopna. Sel na to chytre, sycak, nejdriv ze mne udelat husu a pak mne pouzivat jako boxovaci pytel . Vim, ze tohle muze byt extrem, ale pokud nekdo ma potrebu nekoho schazovat a ponizovat, je v tom cosi shnileho a davala bych si zatraceny pozor. Jiste, muze jit jenom o jesitu, ale kdo vi

chytrájakrádio: Zatímco on by mě před těma samýma lidma zesměšňovat mohl? K předchozímu jsem zapomněla doplnit, že pokud na něj apelovala, ať to nedělá, snažila se to s ním vyříkat, tak ten vztah je dřív nebo pozdějc odsouzenej k zániku - jak už bylo řečeno. Ostatně zelle to vystihla nejlíp: vždycky je ten dotyčný ve všem ostatním nejnej, akorát to jediný, kupodivu dost důležitý, stojí za bačkoru...

Lhasa: Jenže do toho pak už trochu nemístně zatahuješ ty ostatní lidi, do vašich hádek a problémů, který máte čistě mezi sebou...

Hana1: pokud už mu to několikrát řekla a on pořád nic, tak asi opravdu jiný řešení než píšeš neexistuje

"Už mockrát jsem mu řekla, aby svých rádoby vtipných projevů zanechal, že je to trapné a hloupé a hlavně mě to ponižuje." Tahle věta by rozhodla o tom, že bych to už neřešila jako dáma (tj. významným odchodem, jak popisuje Viv, a ono se dá odejít jako dáma, ne že ne ), ale na hrubej pytel bych dala hrubou záplatu. A nemusela by být zrovna z kategorie ložnice, stačilo by najít jakýkoli nedostatek: vaří? uklízí? nosí ti kytky? mluvíš třeba nějakým jazykem, kterým on nemluví? Jejda, toho by se našlo, co by se dalo použít jako replika např.: "To jsem ráda, drahý, že tě moje neschopnost v tom a onom tak baví. Ty jsi taky náramně legrační, když připálíš i čaj (čumíš jako puk na moji francouzštinu, nevíš, kde máme prací prášek ...)".

Ráda bych se mýlila, ale to, co předvádí tvůj milený, spadá do kategorie domácího násilí. Psychický teror. Tohle může být jen malý aperitiv. Nechtěla bych mít doma nic takového. Podle mě má snížené sebevědomí, které si na tobě hojí. Typické pro to je, že na to potřebuje obecenstvo, které mu za takovou ubohost přizvukuje. Nebo se tě snad někdo zastal? Nikdo z přátel nevidí, jak tě to ponižuje a štve? Jestli nechce rozumět náznakům, zařiď se podle osvědčeného chytrému napověz, blbce kopni!

Děvče, udělej tomu řádné " DOST" . Chlapeček si nevidí na špičku nosu!
Ty však zůstaň svá a měj svoji cenu.
Držím Ti palečky.

Chytrájakrádio: no, já mám dojem, že řešení neexistuje. Prakticky se může ohradit hned přede všema a spáchat hádku nebo ho hodit přes palubu, udělala bych to druhé

Markýza: promiň, blbě jsem tě pochopila

Viv :o): myslela jsem, že myslíš že má v restauraci odejít do jiný místnosti, ne doma. Tak jako tak mi to nepřijde jako zrovna elegantní řešení. Takovej přidusněnej odchod "středem" vzbudí v přátelích ještě mnohem větší rozpaky, než nějaký pitomý řeči

Hana1: o tom mluvím

No, Markýzo, něco jinýho je, když v e společnosti ty sama vyprávíš historku o sobě a něco jinýho je, když někdo shazuje tebe. My si to navzájem neděláme, i když si utahovat ze sebe navzájem umíme, ale oba dáváme velký pozor, aby to nepřekročilo hranici.

Já nevím o jaké historky jde, že tě to tolik uráží a ponižuje. Přiznám se, že s partnerem patříme spíš do té kategorie, která baví společnost na svůj účet. Asi máme v sobě nějakou hranici, přes kterou nejdeme, ale ještě se nestalo, že by se jeden z nás cítil ponížený nebo ztrapněný.
Abych pravdu řekla, já patřím k těm, které jsou schopny humornou historkou napráskat i sama sebe a s jakým gustem - má schopnost sebeironizace je hodně velká